Křesťanství


Josef II. v roce 1780 na adresu církve prohlásil: „Nebude-li duchovenstvo zbaveno světských starostí a osvobozeno od všech světských zájmů, nebude dobře postaráno o službu boží.“
Vyhlásil toleranci ke všem vyznáním, i k židovskému, a církev zbavil veškerého majetku. V podstatě zestátnil církev, protože už měl dost její rozpínavosti a zasahování do světských záležitostí, stejně jako arogance církevních představitelů.
Nadále byli církevníci jen správci a provozovateli všech církevních statků, které od té doby patřily státu!

Tento stav přetrval Rakousko-Uhersko i vznik naší republiky.
V roce 1919 chtěla církev na Masarykovi „odškodnění“ za pozemkovou reformu, v roce 1945 po Benešovi totéž za konfiskaci majetku za války.
Ani komunisté nemohli církvi jmění zkonfiskovat či znárodnit, protože neměli co; církev totiž už 170 let de facto nic nevlastnila.
V roce 1989 došlo k neblahé kauze Voršilek versus Národní divadlo. Sám pan Rychetský v roce 1998 prohlásil, že tento majetek není ve vlastnictví církve. Ale jelo se dál. Pomocí některých vládních činitelů získala církev majetek, na který nemá už 234 let právo.