Filosofie



Orbis Pictus: Mudrctví

Wikipedie: Filosofie




Odkazy
Immanuel Kant

1783 - Prolegomena zu einer jeden künftigen Metaphysik die als Wissenschaft wird auftreten können (Prolegomena ke každé příští metafyzice, jež se bude moci státi vědou):

Aristotelovy kategorie mohou sloužit jako základ třídění a toto třídění pak jako znalostní systém používající aristotelovu logiku (logický čtverec atd.)

"V oboru tohoto našeho zkoumání nebylo započato vůbec nic. - Aristoteles o logice" - Antonín Sochor: "Klasická logika", Univerzita Karlova v Praze, Nakladatelství Karolinum, 2001

Založit Spinoza
    Celý název českého vydání z r. 1926 zní: Ethika po geometricku vyložená, ve vydání v nakladatelství Dybbuk, Praha 2004 se název překládá Etika vyložená způsobem užívaným v geometrii . . .
    Pro zajímavost uveďme první Spinozův axiom: „Vše co jest, jest buďto samo v sobě, anebo v něčem jiném."

Založit Occam



Metafyzika

Metafyzika a metamatematika
násobení a mocnění lze nahradit nejnižším úkonem (sčítáním), ale dělení a odmocňování  nahradit nižším úkonem nelze.


Zpráva od člověka, který byl všude

Andre Vltchek


Střet kultur
Zajímavý graf, zdá se však, že je:


Získáno na https://www.novinky.cz/komentare/428824-komentar-pravice-levice-nerozumim-alexander-tomsky.html

Názory Denise Pragera prezentované jako porovnání hodnot liberálů a konzervativců (Zeleně převažující liberální, modře převažující konzervativní, červeně nerozhodnuto):

Lidská přirozenost 
Liberálové: konstruktivní a v podstatě dobrá, vinu za zlo nese společnost
Konzervativci: daná a poškozená, za zlo odpovídá každý sám

Smysl ekonomie
L: rovnost
K: svoboda

Základní role státu
L: posilovat a chránit rovnost
K: posilovat a chránit svobodu

Vláda
L: co největší
K: co nejmenší

Ideál rodiny
L: každé partnerství lásky
K: manželství, otec, matka, děti

Společenské určení
L: rasa, pohlaví, třída
K: svoboda, důvěra v Boha, e pluribus unum (v rozmanitosti jednota)

Zlo a dobro
L: relativní
K: základ v absolutních zásadách

Rozdělení lidstva
L: bohatí a chudí, silní a slabí
K: dobří a zlí

Americká identita
L: světoobčan
K: občan amerického národa

Ideál společnosti
L: likvidovat nerovnost
K: výchovou k charakteru

Výchova dětí
L: k sebeuvědomění
K: k sebekontrole

Hodnota nenarozeného
L: rozhoduje matka
K: rozhoduje judeokřesťanská tradice

Příčina zločinu
L: bída, rasismus, společnost
K: špatně fungující svědomí

Bůh v Americe
L: světská vláda, světská společnost
K: světská vláda, věřící společnost

Světová hrozba současnosti
L: globální oteplování
K: islamismus

Mezinárodní ideál
L: globální vláda
K: svobodné národy pod ochranou Ameriky

Příčina konfliktu v Palestině
L: izraelské osady
K: arabské a muslimské odmítnutí existence židovského státu

znam umění
L: protest a útok na buržoazní estetiku
K: krása a povznesení

Rasa
L: zásadně důležitá identita
K: zásadně nedůležitá

Problém amerických černochů
L: rasismus
K: nepřítomnost otců

Válka
L: není řešením
K: někdy jediným

Kultura
L: všechny stejně hodnotné
K: některé hodnotnější než jiné

Účel soudní moci:
L: sociální spravedlnost
K: spravedlnost

Národní hranice
L: přežitek minulosti
K: nezbytnost národní existence

Příroda
L: hodnota sama o sobě
K: hodnota ve vztahu k člověku



Ráj
- Na Nebi
   - křesťanství
   - islám
- Na Zemi
  - komunismus
  - nacismus
  - zaručený příjem - Finsko, Holandsko
  - státní socialismus - Lýbie, Saudská arábie





Náboženství

Každé náboženství je produktem úsilí milionů a je proto součástí kultury. Všechna jsou založena na upřímné vůli přinést dobro svým vyznavačům. Mnohá však přezírají jinověrce a bezvěrce.

Očekávat od členů náboženské obce, že se změní, je jednak výrazem naivity, jednak výrazem hrubé neúcty k nim. Jsou civilizovaní a mají právo na své vidění světa, na svoji pravdu. Pouze nemají právo upírat nám civilizovanost a naši pravdu.

Nelze s nimi ani uzavřít smlouvu o toleranci, protože mnohá náboženství dávají nábožnému právo, ba přímo povinnost ji nerespektovat.

Jediným způsobem koexistence rozličných kultur je jejich územní oddělení. To je možné dvěma způsoby:


   Následující seznam je řazen podle doby vzniku:


O knihách

Dokumenty
Různé
Děti by měly být optimistické.
Mládež by měla být optimistická a ohleduplná.
Dospělí by měli být optimističtí, ohleduplní a pokorní.
...

Všichni na světě znají krásu krásného
a skrze ni chápou ošklivost;

všichni znají dobro 
a skrze něj chápou zlo.

...

(Lao-c': Tao-te-ťing)



Nápis na bráně Pekla:

"I mne stvořila věčná láska"

(Dante Aligieri)


Několik věcí, se kterými by se měl všeobecný informační systém vyrovnat



Příroda má několik základních pravidel a vlastností.



Dějiny filozofie

Převzato z http://www.sesity.net/zaklady-spolecenskych-ved/dejiny-filozofie.php

Čínská filozofie

  • Kniha proměn – základní text čínského myšlení, min. 2000 př. n. l.
    • Jádrem 8 trigramů (trojčar), sloučení moudrosti světa, souhrn lidských i kosmických situací.
    • Plná čára znázorňuje jednu ze základních přírodních sil (jang) a přerušovaná druhou (jin).
  • Konfucius – Mistr z rodu Kchung, učitel, principy spravedlivé vlády, ministr spravedlnosti, shromáždil a vydal písemné památky, sepsal kroniku vlastní země.
    • Hlavní pojmy – ušlechtilost (hledání správné cesty) a povinnost (respektování autorit a zvyků)
  • Lao-C´ - Starý mistr, kniha o tau a ctnosti
    • Tao – cesta, rozum, prazáklad světa, zákon zákonů, míra měr, neuchopitelné, nepojmenovatelné, věčné a stálé, nelze poznat, ale lze si je uvědomit, vše jiné bezcenné.
    • Úsilí o pravý střed – žijeme ve světě, ale myslíme na vlastní nitro.
    • Základem etiky prostota, prostý člověk nedbá o zisk, smělá přání, chytrost, egoismus.
    • V tichu a pozorování přírodních dějů můžeme postřehnout tao a dojít klidu a osvícení.
    • Osvícený člověk je nezaujatý, vrací se k dětské prostotě, je zbaven pout.
    • Ten, jehož skutky jsou v souladu s tao, s tao splývá.
    • Svět je neustálé plynutí a změna, je třeba se poddat přirozené proměnlivosti dění.

Indická filozofie

Dějiny indické filozofie obtížné členit na období, chybějící zaznamenávání dat
U autorů známé především myšlenky, nikoliv životopisné údaje

Védské období

1500 – 500 př. n. l.
Védy – soubory spisů, mnoho neznámých autorů, zahrnují i mnohem starší myšlenky
Véd – soubor všeho vědění, nejvýznamnější bráhmany a upanišady
Pochopení života jako strasti – základní motiv indického myšlení
Filozofické (Átman a Bráhma, reinkarnace) a etické (askeze cesta k vysvobození) základy
Bráhma – tvůrčí princip, velká duše světa
Přístup k podstatě světa v našem nitru, poznávání vnější reality nemá hodnotu
Svět věcí v čase a prostoru je iluze, poznání tohoto světa je pouze zdánlivé
Pravda není přístupná rozumu, úplné odpoutání od zevního světa umožní poznání
K prohlédnutí lze dospět v průběhu celého lidského života – jako žák, hospodář a otec rodiny, po dospění synů v samotě s manželkou (hledání věčných věcí), vysoké stáří (zřeknutí všeho)

Postvédské období

Náboženská a myšlenková pluralita
Konkrétní historické osobnosti
Ztráta esoteričnosti – obrat k širokým lidovým masám
Buddhismus – 4 ušlechtilé pravdy, osmidílná stezka

Antická (řecká) filozofie

Základ dnešního (západního) myšlení
Oddělena od mýtů a náboženských představ, postavena na racionalitě
Zásadní ontologické a gnozeologické otázky a návrhy jejich řešení

Předsokratovské období

Přírodní filozofie, 6. – 4. století př. n. l.
Hledání odpovědí na základní otázky, hledání principu světa (pralátky)
Všeobecné myšlenky, nesprávné, ale průkopnické
Sdružování do skupin, podobné sektám a tajným spolkům
Většina filozofů nepochází z pevninského Řecka, ale z řeckých kolonií
Většinou nic nepsali (vyučování ústně, osobním příkladem), nebo se žádné z děl nedochovalo
Myšlenky dochovány žáky a příznivci (nebo odpůrci) filozofů – neobjektivní
Filozofové často pestrý život, těžko uvěřitelné historky
Mílétská škola – hledání pralátky (hylozoisté), Thales považoval za pralátku vodu (živel), Anaximandros apeiron (nepochopitelné abstraktum), Anaximenés vzduch (dech, duši)
Pythagorejská škola – hledání nehmotného principu světa, Pythagoras základem číslo (vztah)
Eleaté – zabývání prostorem a ohybem, odmítání smyslového poznání, Xenofanés kritizuje náboženství, Parmenidés popsal věčný a neměnný svět, učení o nepohybu, Zenón z Eleje logické důvody nepohybu (aporie)
Hérakleitos z Efezu – podstatou všeho pohyb, boj protikladů
Atomistická škola v Abdérách – Leukippos tvůrce představy o světě složeném z prázdna a hmoty, Demokritos teorie o existenci malých nedělitelných částeček

Středověká filozofie

Spojení filozofického a náboženského myšlení
Dokonce složkou teologie, některé otázky předem zodpovězeny církevními dogmaty
Oddělení pozdní starověké etapy filozofie od středověké, středověké a renesanční myšlení
Řada drobných inovací, vliv latiny, organizované opisování děl

Patristika
1. – 8. století

Snaha filozoficky reflektovat víru
Metody a postupy starověkých autorů, změna tématiky a cíle
Filozofie spolu s náboženstvím nástrojem státu a útlaku
Křesťanský universalismus a kosmopolitismus
Zásadní proměna etiky, nové otázky
Bránění křesťanských ideálů proti pohanům, zformulování základních dogmat a pojmů
Církevní otcové – Origenés pokus o systematický výklad křesťanství, vychází z Platóna, Aurelius Augustinus autobiografické dílo Vyznání (13 knih, čas jako tok), podobenství O obci boží (otázka předurčenosti, poznávání Boha), Dionýsos Areopagita negativní definice Boha


Scholastika
9. – 15. století

Dokončen vývoj středověké společnosti i křesťanského náboženství
Vznik mnišských řádů, klášterních škol a univerzit
Používána scholastická metoda – opora v autoritách, nalézání zjevené pravdy
Změna společenského schématu, učení o trojím lidu
Ústředním filozofickém problémem spor o univerzálie – realisté, nominalisté

  • Jan Scotus Eriugena – realista, spis O předurčenosti, vlastní systém přírody
  • Anshelm z Canterbury – realista, ontologický důkaz boží existence, zdůvodnění víry
  • Jan Roscellinus – nominalista, univerzálie pouhými slovy, názory nucen odvolat
  • Pierre Abélard – forma a obsah, za své názory pronásledován, život v ústraní v Cluny
  • Tomáš Akvinský – žák Alberta Velikého, představitel vrcholné scholastiky, přepracoval Aristotela, syntetizoval vztah rozumu a víry pro potřeby katolické církve, teologická suma, metodické pochybování, 5 důkazů existence boží (prvotní příčina, prvotní změna, nutnost boží, nejvyšší dokonalost boží, cíl boží), skutečnost (možnost, uskutečnění)
    • Tomismus – odkaz Tomáše Akvinského, oficiální doktrína katolické církve do roku 1879

Pozdní scholastika
Kritika Tomáše Akvinského a jeho díla

  • Jan Duns Scotus – františkán, nominalista, zdůraznění vůle a svobody, forma podle stupně určitosti rodová, druhová a individuální
  • William Occam – kritik scholastiky, tvůrce skutečného učení o dvojí pravdě (pravda o Bohu není pravdou o světě), kritická metoda (Occamova břitva)
  • Roger Bacon – mystik, experimenty, obviněn z čarodějnictví
  • Eckhart – novoplatonik, rozlišení pojmu božství (prapodstata) a Bůh (sebeuvědomění božství)

Arabská a židovská filozofie

Paradoxně v období scholastiky příchod značné řady filozofů Orientu
Větší množství překladů Aristotela, vliv na Tomáše Akvinského
Avicenna – lékař, spisovatel, překladatel, filozof
Averroes – španělský muslim, překladatel, komentátor
Maimonides – potomek Židů ve Španělsku, srovnání Aristotela s Biblí

Renesanční filozofie

14. – 16. století
Florentská platónská akademie – rozvíjení motivu člověka, nový model křesťanství
Niccolo Machiavelli – dílo Vladař (charakteristika ideálního panovníka, jeho vlastnosti a způsoby vládnutí, morální odpovědnost v cíli, ne v prostředcích)
Marsilio Ficino – člověk jako nejdokonalejší boží výtvor
Giovanni Pico Della Mirandola – překvapivé pojetí lidské svobody
Padova – Aristotelská tradice, motiv přírody
Pietro Pomponazzi – myšlenka smrtelnosti lidské duše, závislá na hmotě
Giordano Bruno – nejdůslednější panteismus, ústřední kategorií Jedno
Galileo Galilei – matematický model světa
Francis Bacon – hledání zákonů ve vědě, základním poznáním zkušenost, Nový Organon, zakladatel empirismu, Nová Atlantida (návaznost na Thomase Morea, utopické dílo, ostrov)
Erasmus Rotterdamský – holandský humanista, předchůdce reformace, Chvála Bláznivosti (satira, rozpor mezi antikou a křesťanstvím, bohyně vypravěčkou, ideál prvotního křesťanství)

Novověká filozofie

17. století

Náboženské, občanské a dynastické války
Navazuje metodami na renesanci, ale nepřijímá všechny její závěry
Do popředí problém poznání (gnozeologie), řešen dvěma způsoby
Racionalismus – kontinentální filozofie, založeno na racionalismu (matematice)
René Descartes – Francouz, pochybovat lze o všem, kromě samotného pochybování, Myslím, tedy jsem
Benedikt Spinoza – Holanďan
Gottfried Wilhelm Leibniz – Němec, spoluzakladatel Akademie věd v Berlíně, Monadologie (základem světa monády, duchovní elementy podobné atomům, samostatné rozhodování)
Empirismus – ostrovní filozofie, založeno na zkušenosti
John Locke – Angličan, teorie poznání, člověk jako tabula rasa, Nic není v rozumu, co dříve nebylo ve smyslech, jednoduché (primární, sekundární), složené a všeobecné ideje, lidé svobodní a rovní, přirozená práva, individuální výchova
David Hume – základem poznání počitky, dojmy

18. století

Osvícenství – kritika absolutismu, teorie dělby moci, spojení filozofie a umění, tolerance, deismus i ateismus, encyklopedismus

19. století

Překotný vývoj vědecký, technický i společenský
Evropské myšlení se rozpadá do tří proudů – německá klasická škola, pozitivismus a marxismus, iracionalismus
Poslední velký, systematický idealistický filozofický směr
Skupina téměř současníků ve vztazích učitel – žák
Autorové abstraktních myšlenek, obtížně srozumitelné a jazykově komplikované
Johann Gottlieb Fichte – navazuje na Kanta, subjektivně idealistická filozofie, reálný i myšlený svět oba produkty myšlení, svoboda, vůle, nutnost, schopnost jednat, Základy veškerého vědosloví
Friedrich Wilhelm Joseph Schelling – Fichteho žák, objektivně idealistická filozofie, příroda (hmota) a duch (Já) jako dva póly téhož, myšlení jako proces sebeuvědomění si přírody, Ideje k filozofii přírody
Georg Wilhelm Friedrich Hegel – žák Schellinga, obtížně srozumitelné dílo, tvůrce dialektické metody (vývoj vzájemným střetáváním protikladů od kvantity ke kvalitě), absolutní idealista, rozlišení intelektu a rozumu, Fenomenologie ducha
August Comte – základem poznání srovnávání a třídění jevů, vývoj vědění od stadia teologického přes metafyzické k pozitivnímu, zakladatel sociologie, Kurz pozitivní filozofie
Karel Marx – spojení dialektiky vývoje a materialismu a ateismu, spravedlivá beztřídní společnost, přítel Friedrich Engels spoluautor Komunistického manifestu, dílo Kapitál I – III
Iracionalismus – reakce na přehnanou rozumnost a optimismus, kontroverzní hledání odpovědí na otázky související s krizí hodnot, autorové nepříznivé životní osudy a vztahy
Arthur Schopenhauer – subjekt zmítán pudy a tužbami, střetává se s vůlí světa a prohrává, svět je strast a bolest, Svět jako vůle a představa
Soren Kierkegaard – člověk osamocen a ztracen ve světě, kde musí neustále podstupovat proces volby, básník a prozaik (Deník svůdce), dílo Pojem úzkosti
Friedrich Nietzsche – základní silou vůle k moci, nadčlověk (dokonalý), Tak pravil Zarathuštra, Antikrist