Rtuť

• Starý nebo rozbitý teploměr je možno odevzdat v lékárně.
• Rtuť lze v nouzi posypat sírou, protože síra se se rtutí slučuje již za pokojové eploty na HgS.
• V minulosti se podle údajů EU v členských státech ročně použilo 25 až 30 tun rtuti na výrobu teploměrů sloužících k určování tělesné teploty. Tuny emisí rtuti z různých vyřazených přístrojů poškozovaly po léta ovzduší, desítky tun skončily ve vodních tocích a na skládkách

• Kompaktní zářivky obsahují 3 mg (nové typy) - 15 mg (starší typy) rtuti
• USA normy pro rtuťové páry obecně povolují na metr krychlový vzduchu 300 nanogramů rtuti, nicméně rozbitá CFL žárovka může do vzduchu vypustit 50,000 nanogramů a více.

• Mýdla zesvětlující kůži obsahují 1–3% HgJ, krémy se stejným účelem obsahují 1–10% HgNH₄. Rtuť snižuje výrobu melaminu v kůži.
• Rtuť se používala v elektrochemických článcích se zinkovými elektrodami, protože snižovala jejich samovybíjení.

• Rtuť se hromadí v rybím mase, čím výše predátor stojí, tím více je jedovatý
  
• Evropská norma:
• žralok, štika apod.: 1,0 mg rtuti/kg
• ostatní ryby:  0,5 mg rtuti/kg
• Obvyklý denní příjem rtuti se pohybuje kolem 10 μg, přičemž 75 % tvoří anorganická kovová rtuť.
• Nejvyšší zdroj expozice představuje inhalace par rtuti z dentálních amalgámů, zbylých 25 % představuje rtuť z konzumace ryb a rybích výrobků.
• Podle WHO platná referenční dávka je 1,6 μg/1 kg/den.

• Ročně je do prostředí Země uvolňováno přibližně 6000–7500 tun rtuti. Podíl člověka se odhaduje na 60 %.
• Z toho těžba zlata amalgamovým způsobem uvolňuje asi 800 tun rtuti ročně. Z toho třetina skončí po odpaření v atmosféře a zbytek kontaminuje přilehlou půdu a vodní toky.
• Koncentrace rtuti v atmosféře se na severní polokouli pohybuje kolem hodnoty 2 ng/m³. Na jižní polokouli je to asi polovina.
• Přirozený obsah rtuti v oceánu je 0,5–3 ng/l, v pobřežních vodách potom 2–15 ng/l, v řekách a jezerech je 1–3 ng/l.

• http://www2.epa.gov/international-cooperation/mercury-emissions-global-context - světový přehled