Rozpouštění plynů v kapalinách nazýváme absorpce.
Pokud plyny při rozpouštění s vodou chemicky nereagují, rozpouštění označujeme jako fyzikální. Příkladem je rozpouštění H, O, N a vzácných plynů. Množství rozpuštěného plynu je v těchto případech velmi malé (řádově desítky mg/l).
Pokud je rozpouštění spojené s chemickou reakcí plynu s vodou, potom je rozpustnost plynu podstatně vyšší a označujeme je jako chemisorbci. Příkladem je rozpouštění CO2, HCl, HF, SO2, SO3, NO2 a NH3. Procesy chemisorbce se často využívají technologicky, např. výroba kyseliny chlorovodíkové, fluorovodíkové, sírové, dusičné a čpavku.
Všeobecně platí, že rozpustnost plynu ve vodě roste s tlakem plynu a klesá s rostoucí teplotou.
Rozpustnost plynů ve vodě při různé teplotě (g / 100 g vody) a atmosférickém tlaku.
| Plyn | N2 | O2 | CO2 | SO2 | NH3 |
| 0 °C | 0,0029 | 0,0069 | 0,335 | 22,8 | 89,9 |
| 20 °C | 0,0019 | 0,0043 | 0,169 | 10,6 | 51,8 |
| 50 °C | 0,0012 | 0,0027 | 0,076 | 4,3 | 28,4 |
| 100 °C | 0 | 0 | 0 | 1,8 (90°C) | 7,4 (96°C) |
Závislost rozpustnosti plynu na jeho tlaku vyjadřuje tzv. Henryho zákon, který je možno vyjádřit vztahem
Při zahřívání roztoku sa plyny tak zvaně desorbují, varem je možno fyzikálně rozpustěné plyny z vody úplně vypudit.
Nápoje jsou sycené oxidem uhličitým pod tlakem, a proto při otevření lahve s takovým nápojem CO2 desorbuje.
Ryby náročné na obsah kyslíku ve vodě nemohou žít v teplé vodě dolních toků, protože s rostoucí teplotou vody klesá množství kyslíku v ní rozpuštěného.