Biology: The Unity and Diversity of Life, 14th Edition - Cecie Starr - https://www.amazon.com/Biology-Unity-Diversity-Cecie-Starr/dp/1111425698

Průměrné hodnoty odběru živin na vytvoření 10 tun brambor spolu s nadzemní částí jsou 40 - 50 kg dusíku, 8,8 kg fosforu, 70 kg draslíku, 22 kg vápníku a 8,4 kg hořčíku
na hlíze bramboru rozličujeme mj. pupek, korunku, očka a slupku.
Podle zákona o potravinách a lécích musí celozrnná mouka obsahovat 1,25–2,25 % popela, v porovnání s méně než 1,2 % popela v bílé mouce. Bílá chlebová mouka získaná z válcových stolic obsahuje asi 0,5 % popela.
Podle zákona o potravinách a lécích se bílá mouka musí obohacovat. Na každých 100 g mouky se musí ve mlýně přidávat 5,3 mg niacinu nebo nikotinamidu, 4,4 mg železa, 0,64 mg thiaminu, 0,40 mg riboflavinu a 0,15 mg kyseliny listové. Fakultativně se mohou přidávat další nutriční suplementy jako hořčík, vápník, kyselina d-pantotenová a vitamin B6.
http://www.zitnecentrum.cz/2015/05/17/diagnostika-a-optimalizace-mlynske-vyroby-v/

Stravování 
(Vše o jídle, pití a vzduchu)
Zdraví
Lidské tělo
Ochrana člověka za
mimořádných událostí
Biologická taxonomie

http://www.waybuilder.net/free-ed/Courses/06%20MedHealth/MD%20Series/MD0531/default.asp?iNum=0 -  Taking vital signs

http://www.brydova.cz/2015/01/24/jak-na-kokos-orech/

http://www.langual.org/langual_Downloads.asp
http://www.langual.org/langual_food_composition.asp
http://www.nutridatabaze.cz/

http://arnika.org/chemicke-latky
http://wiki.ekoporadna.cz/index.php?title=Jak%C3%A9_toxick%C3%A9_l%C3%A1tky_se_mohou_uvol%C5%88ovat_z_n%C3%A1dob%C3%AD%3F

http://dynamik.blog.cz/rubrika/vyrabime-uzeniny-doma

Banány:

Do chladničky nepatří:

Chleba - Chléb daleko rychleji schne v lednici bez vzduchu než v chlebníku. Pokud jej chcete udržet co nejdéle čerstvý, dejte ho do sáčku a skladujte na suchém, chladnějším místě.
Cibule - Cibule taktéž nepatří do lednice. Co nejdéle čerstvá vydrží na suchém, temném a větraném místě. Tma navíc zabrání klíčení. V lednici jejím typickým pachem naopak mohou načichnout jiné potraviny.
Česnek - Stejně jako cibule by se měl skladovat i česnek. Lednice mu v žádném případě neprospěje k tomu, aby vydržel déle čerstvý.
Avokádo -V poslední době stále oblíbenější plod skladujte nejlépe v otevřených papírových sáčcích, pokud nechcete, aby dozrál příliš rychle. Pokud jste koupili tvrdý kousek a potřebujete, aby změkl, dejte ho do mísy na ovoce hned vedle trsu s banány.
Rajčata - Čím chladnější prostředí, kde se skladují rajčata, tím zásadněji ztrácejí tyto červené plody na chuti.
Med - Podle příručky je med jednou z mála potravin, které se nikdy nezkazí. To ale platí o medu, který je domácí nebo od včelaře, bez přidané chemie. I proto není ani v nejmenším případě potřeba jej uchovávat v lednici. Vyhovuje mu i pokojová teplota.
Dort - Všechny dorty, buchty a koláče, s výjimkou těch, do kterých byla přidána smetana, si vystačí ve speciální a vzduchotěsné formě na dorty, případně v plastové krabičce na jídlo.
Meloun - Meloun, zvláště celý, zabere v lednici hodně místa. Nerozkrojený uchovávejte mimo lednici, pokud jej ale rozkrojíte, zabalte jej do potravinové folie. Teprve po rozkrojení jej dejte do lednice, ne dříve.
Káva - Ačkoli některým potravinám chlad prospívá, u kávy je tomu naopak. Káva ve skutečnosti pohlcuje pachy jiných jídel, tudíž do lednice rozhodně nepatří. Nejčerstvější bude ve vzduchotěsné nádobě.


Aromata a vůně

google: stejný výrobce různá kvalita

http://ekonomika.idnes.cz/stejne-potraviny-v-cesku-a-nemecku-se-lisi-ukazal-test-pp4-/test.aspx?c=A150701_183949_test_ozr
http://www.novinky.cz/zena/styl/379543-potraviny-ktere-nepatri-do-lednicky.html

Co nepatří do chladničky

rajčata - Do chladničky je určitě nedávejte, ztratí tam svou chuť. Důvodem je působení chladného vzduchu, který zastavuje proces jejich dozrávání, a tím zabraňuje vzniku charakteristické chuti. Chlad také ničí buněčné membrány rajských jablíček, takže se jejich dužnina stává moučnatým. Rajčata prostě patří do misky nebo do košíku v rohu kuchyně.

čerstvá bazalka - Nevěřte, že v ledničce vydrží déle. Naopak ji tam zničíte, vtáhne do sebe pachy všeho, co máte uvnitř. Ve sklenici s vodou vydrží déle čerstvá. Na zimu, kdy neroste, si připravte malé dávky do mrazáku.

bylinky obecně - Svazečky přinesené z trhu v mrazivém chladu ztratí chuť i vůni. Ve sklenici s vodou nejen vydrží, ale ještě zkrásní kuchyňské prostředí.

olivový olej - Dnes je běžnou surovinou pro přípravu pokrmů. Protože ho ale pokládáme za „lepší“ než běžné tuzemské oleje, bývá i ten uchováván v ledničce. Chyba! Při nízké teplotě ten skutečně panenský postupně kondenzuje a houstne, někdy až do konzistence másla. Je lepší schovat láhev do tmy někde u podlahy, kde je chladněji, než v kuchyňské lince nad sporákem.

brambory - Naše babičky je vždycky měly ve sklepě, v chladu, tak my je teď dáváme do lednice, aby byly po ruce. Ale v lednici je větší zima než ve sklepě a bramborám neprospívá. Škrob, který je v nich obsažený, se při nízkých teplotách mění na sacharidy. V papírovém prodyšném sáčku, v temném a chladném koutě bytu vydrží překvapivě dlouho, a především se nebudou kazit.

česnek - V lednici časem zmoučnatí, a i když se to zdá nelogické, začne rašit. Mějte ho stejně jako brambory ve tmě a na chladném místě.

cibule - Vlhkost obsažená v chladu ledničky zmírní její charakteristickou chuť a navíc cibule začne plesnivět. Lépe vydrží na chladném a tmavém místě, ale pozor, neměla by se skladovat v blízkosti brambor. Esence, které obě potraviny vylučují, vedou k vzájemné jejich zkáze.

pomeranče, citróny, limetky - Ani ty do ledničky nepatří. Jejich kvalita v chladu klesá, jsou přece z tropů či subtropů. Při pokojové teplotě zůstanou dlouho beze změny. Na misce nebo v košíku by ale neměly být příliš navrstveny, protože tlak, zejména u těžkých pomerančů a velkých citrónů, napomáhá vzniku plísně.

avokádo - S jejich vztahem k ledničce je to složitější. Když si umíte vybrat v obchodě už zralé plody, mohou na pár dní do ledničky, ale ty, které ještě potřebují „dojít“, nechte při pokojové teplotě. V chladu se zrání zastaví.

chléb - Dávat ho do lednice je velice rozšířená chyba. Nezabalený tam vyschne a ztvrdne, v celofánovém sáčku, jak se prodává, začne po několika dnech plesnivět. Babičky měly chlebovku, dřevěnou krabici s poklopem na kuchyňském stole, a chleba byl celé dny jako čerstvý. To platí i o tom současném, jestli nevydrží čtyři dny, není kvalitní. Jestli chceme mít doma „železnou zásobu“ chleba, jeho místo je v mrazáku. Ale nerozmrazovat v mikrovlnce ani v troubě – jen když roztaje pomalu, zachová si svoje vlastnosti.

káva - I v těsně uzavřeném sáčku káva, stejně jako jiné potraviny, vstřebá pachy dalších potravin.V lednici si udrží své aroma i čerstvost jedině zmražená, tu pro denní spotřebu mějte na chladném místě a chraňte ji před světlem. Jen tak bude z vašeho šálku stoupat ta správná vůně.

med - Dobrý uzávěr, ne lednička, je podmínkou pro jeho prakticky věčné skladování. Při nízkých teplotách se urychluje jeho krystalizace, což sice medu neubere na „zdravosti“, ale manipulace s ním je obtížnější.

nakládaná zelenina, různé exotické přílohy, jako indické čatní, mexická salsa či anglické pickles - většinou obsahují ocet, což je účinný konzervační prostředek. Proto není nutné chránit tato ochucovadla v ledničce. Ta jim sice neublíží, ale k zachování pronikavé chuti stačí uchovávat je na chladnějším místě.

dipy a jim podobné grilovací namáčecí omáčky - Jejichž hlavní surovinou je olej nebo ocet takže není třeba skladovat je ve větším chladu. Zato majonézové, jogurtové či smetanové přelivy na saláty by se v pokojové teplotě zkazily, pro ty si musíte v lednici místo vyhradit.

kečup - V teple se nezkazí, však v restauracích rychlého občerstvení vám k hranolkům či hamburgeru podají malé sáčky s kečupem z volně položené krabičky, ne z lednice. S klidným svědomím ho můžete nechat, i otevřený, na jídelním stole. I když bývá často „ošizený“ a místo samých rajčat je v něm i dost jablek nebo mrkve, základem je vždycky ocet. Ten každý kečup spolehlivě konzervuje.





http://www.calyx.com.au/edible_palms.html
http://www.quisqualis.com/tv01ediblepalms.html

http://www.dedekkorenar.cz/uvod.html
http://cs.wikipedia.org/wiki/Port%C3%A1l:Gastronomie

http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_culinary_fruits
http://www.srilankaapartmany.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=46&Itemid=141

Stupen vykladu LMH
Stupen vyznamnosti pojmu
Stupen vyznamnosti klíčového slova pro pojem

Technologie chemických látek - Hovorka
Chemie potravin 1,2,3 - Velíšek J.
Cereální chemie a technologie I - Příhoda J.

http://ekonomika.idnes.cz/test-krabickovych-diet-katastrofa-vetsina-se-k-hubnuti-vubec-nehodi-11v-/test.aspx?c=A120126_184613_ekonomika_brm
http://www.blesk.cz/clanek/radce-zdravi-a-zivotni-styl-zdravi/183816/udelejte-si-krabickovou-dietu-doma-usetrite-tisice.html

http://www.toppotraviny.cz/specialni-noze-vidlicky-lzice-1/porzellanl-ffel-von-asa-wei-6-st - lžička 13 cm 432
http://www.krasnydomov.cz/produkt-6694/lzicka-set-6-ks-asa-selection.html - lžička 10,6 cm,  - lžička 13 cm - 280
http://www.verkon.cz/lzice/?detail=lzice-porcelanova-kat-c-218a&keyword=JIPo - laboratorní lžíce 24 cm - 150
http://www.cb2.com/flatware/dining/porcelain-serving-spoon/s489797 - naběračka 75 Kč - drahá doprava

Rostlinná výroba II - Luskoviny a olejniny
Rostlinná výroba III - Okopaniny
Rostlinná výroba IV - Chmel, len, konopí, využití biomasy k energetickým účelům
www.zemedelskekomodity.cz/
http://www.zemedelskepodniky.cz/
Atlas plodin - odkud pocházejí

http://slunecnyzivot.cz/2013/05/jedle-rostliny-podrobny-prehled/

Kiwi: Pokud je tvrdé, véme že je nezralé a nepoživatelné (obsahuje tak mnoho kyselin, že je leptavé). Nepozná se však příliš dobře, za jak dlouho změkne, čili dozraje (většina kyselin se promění v cukr a dužnina je příjemně sladkokyselá). Kiwi ponechané v teple nemusí změknou ani za 14 dnů, spíše ztratí vodu a zkožovatí. Proto le lepší použít dozrávací trik - dát kiwi spolu s několika jablky na několik dnů do málo prodyšného sáčku. Uzrávání kiwi se tak asi 4x urychlí.

Google: v ohni sacharidů

Pokud někdo zatím nevěděl co je, nebo jsou, "erteple", tak teď to asi ví. Kdo umí německy v tom výrazu na první pohled vidí, spíše slyší, česky vyslovené německé "Erdäpfel", tedy "zemská jablka". (die Erde = země, nebo Země, Äpfel = jablka) Nebo taky kobzole, zemáky, zemčátka a třeba i nějak tak dále. Ani jedno se už dnes ale nepoužívá. Německy "Kartoffeln" z italského "tartuffulo", česky "brambory" dle někoho od slova "Braniborsko", ale spíše od "bamboly", což se dříve používalo pro hlízy.



Tilapia
bighead carp, silver carp
mihule
sladkovodní ryby
mořské ryby

http://www.sufanek.cz/mandlove-maslo/
 

http://www.pawpaw.cz/ - pěstování exotického ovoce

http://www.ekozahrady.com/

http://www.labuznik.cz/ingredience/maslo/ - ukázka chyb

http://www.skudci.com/abecedne-cz

http://www.jimehlavou.cz/cz/ovoce-a-zelenina/Emag/DetailClanku/ic-187/i-zeleny-ananas-muze-skryvat-zralou-a-sladkou-duzinu.html

http://staff.jccc.net/pdecell/vbscourse.html - The Virtually Biology Course

http://www.vitalia.cz/clanky/kvalita-potravin-v-cesku-2011-alarmujici/
http://www.vitalia.cz/clanky/kolik-vody-si-kupujete-ve-file/#0-5
http://www.vitalia.cz/autori/ludmila-hamplova/

http://www.vyzivaspol.cz/encyklopedie-vyzivy-g-hesla/glykemicky-index.html

relativní velikosti viru mikrobu a buňky

http://www.stefajir.cz/?q=nedostatek-mineralu

http://www.eufic.org/article/cs/artid/Fortifikace-potravin-zlepsovani-jejich-slozeni/ - zajímavý server

http://diskuse.nachvojnici.cz/index.php - biozahrádka
http://www.gengel.webzdarma.cz/ - staré plodiny

lidská plasma obsahuje přibližně 0,9 % solí

Chemické látky v kychyni:


 

Cíl: Sestavit z jednotných encyklopedických bloků portál JPŽ (později se může jmenovat jinak), který bude obsahovat vše, co se JPŽ týká.
Práce bude mít dvě části:
 - sběr bloků:
     - bloky budou mít jednotnou strukturu shodnou se strukturou databáze, výchozí bude databáze D:\222\Zeme(2\z(2ivot\Nomenklatura vztahující se k prezentaci file:///D:/222/Zeme%282/z%282ivot/Nomenklatura_gymnazium/index.htm
 - jejich prezentace
     - prezentace bude řízena typem bloku
 
 

Poznatek: Portál JPŽ nelze sestavit volnou prací dobrovolníků jako je sestavena Wikipedie. Pro dosažení kvality encyklopedického díla musí být budován z jednoho místa podle stanovených pravidel.
 
 

jídlo
  běžné
  neběžné
  koření
pití
živobytí
nebezpeční tvorové
  savci
  hmyz
  měkýši
  ryby
  paryby
  hadi
  ještěři
  žáby
  mravenci
  včely
  vosy
  sršni
  čmeláci
  vosičky
škůdci
  komár
  ovád
  muchnička
  kloš
paraziti
  tasemnice
  škrkavka
  trudník
 


Nejvíce jsem byl překvapen z vašeho tatarského bifteku. Češi se mě ptali, zda je pravda, že Mongolové ve své době připravovali tatarský biftek tak, že dali maso pod sedlo koně a při delší jízdě už to bylo hotové k jídlu. To jsem ale poprvé slyšel tady od Čechů. (smích) My v Mongolsku syrové maso nejíme, tady jsem poprvé ochutnal ten takzvaný tatarský biftek a není to špatné. (smích) - Jeho Excelence, velvyslanec Mongolska v ČR Zumberellkham Dorjdamba, 14.11.2015         



Nechť tvá strava je tvým lékem, a ne tvůj lék tvojí stravou. - Hippokrates, 377 př.n.l.
Stravování - Potravinářská databáze

Postup



http://www.vitalia.cz/clanky/test-citronu-zbavime-se-omytim-pesticidu/
http://eagri.cz/public/web/mze/legislativa/

http://leva-net.webnode.cz/products/desatero-mudr-lukese-z-boskovic/ - plno věcí, i jiných

http://kkplzen.eu/index.php/forum/5-kaktusy/7158-listove-kaktusy
http://www.ireceptar.cz/zahrada/pokojove-rostliny/jak-pestovat-listove-kaktusy-vanocni-velikonocni-a-epifyly/

http://exoticke-ovoce.coajak.cz/home/opuncie/images:opuntia-gosseliniana.pestovani-opuncie.htm

http://exoticke-ovoce.coajak.cz/mapa-webu/
http://semeniste.cz/mapa-stranek
http://exoticke-rostliny.blogspot.cz/

http://forum.farmweb.cz/

www.czfcdb.cz/ - Centrum pro databázi složení potravin

Ryby:
http://www.receptyonline.cz/druhy-morskych-ryb--2218.html?odp=20
http://www.receptyonline.cz/teplomilne-exoticke-plodiny%20--1097.html
http://zivazeme.cz/atlas-ryb.php
 

http://e-svet.e15.cz/internet/cupr-rohlik-cz-by-mohl-mit-do-peti-let-obrat-10-miliard-1119537



http://www.dailymail.co.uk/news/article-2660712/Strawberries-happiest-fruit-Summer-favourite-powerful-just-thinking-one-makes-feel-better.html?ITO=1490&ns_mchannel=rss&ns_campaign=1490

Strawberries are the happiest fruit: Summer favourite is so powerful that just thinking about one makes us feel better
By Fiona Macrae, Science Correspondent
Published: 23:21 GMT, 17 June 2014 | Updated: 23:41 GMT, 17 June 2014

It is the fruit most associated with those lazy, hazy days of British summer. So perhaps it comes as no surprise the strawberry has been crowned the ‘happiest fruit’.

Its appeal is so strong that 86 per cent of people feel more relaxed just by thinking about eating one, a survey for the University of London revealed.

Researcher Professor Barry Smith said it is the distinctive smell of strawberries that evokes happy memories.

Feeling better yet? A study found six out of seven people are happier after they imagine tasting a strawberry

Fruits such as apples bring back less pleasant memories of meals on the go, while bananas and plums were the least likely to improve mood.

The study also found that sound impacts on taste, with the noise of a picnic or lawnmower making strawberries seem fruitier than a background of honking traffic or a bustling office.

Finally, despite our love of strawberries and cream, those who took part in the study for the growers at British Summer Fruits said they were more likely to associate the berries with the smell of freshly cut grass.

Professor Smith, who did the research at the University of London’s Centre for the Study of the Senses, said: ‘The smell is difficult to create artificially.

'Flavouring companies have failed at it by and large and yet it is so powerful as a reminder of those happy summer days.’
 

Comment: Watermelon is the one!



http://www.gazeta.ru/lifestyle/style/2014/06/a_6083997.shtml - Как приготовить любимый десерт Льва Толстого



http://diskuse.dama.cz/komunita.php/?od=4&d=21417 - spousta pojmů
http://www.zazijchemii.cz/
http://www.bezpecnostpotravin.cz/az/termin/76525.aspx - těžké kovy

geografické atlasy plodin a domácích zvířat
slunečnice, brambor, jablko. třešeň, kiwi, citron
morče, lama, kůň
klempera.tripod.com/brambory.htm
http://botanika.wendys.cz/cizi/index.php - Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí
http://www.geografie.webzdarma.cz/plodiny.htm
http://vladahadrava.xf.cz/obiloviny.html
http://www.potravinynapranyri.cz/
http://jameskennedymonash.wordpress.com/ - organická chemie + potraviny
http://www.mscha.wbs.cz/Gastronomie---vse-kolem-ni.html
www.zia.cz/ - pěstování soji, lupiny atd.
http://www.ventus-aliance.cz/krmivarstvi/suroviny-pro-vyrobu-krmiv-rostlinne-bilkoviny - suroviny krmivářské, potravinářské atd.
KRMIVA ŽIVOČIŠNÉHO PŮVODU -CHARAKTERISTIKA A VYUŽITÍ
Prilohy_nk889-710_web2.pdf - taxonomie, charakteristiky
https://isap.vlada.cz/homepage.nsf/esduvod3 - Informační systém pro aproximaci práva (ISAP)
http://www.receptyonline.cz/gastro-slovnik--J.html - Gastronomický slovník pojmů

http://zena.centrum.cz/zdravi/domaci-lekar/fotogalerie/2013/03/15/nebezpecne-potraviny/?cid=781650

http://eagri.cz/public/web/mze/o-portalu-eagri/

Gencentra




Centra původu kulturních rostlin (Vavilov 1926)


1. Východní Asie
2. Indie, Indomalajsie
3. Centrální Asie
4. Přední Asie
5. Středozemí
6. Etiopie
7. Jižní Mexiko a Střední Amerika
8. Jižní Amerika - Peru, Ekvádor, Bolívie, ostrov Chiloe, Brazílie, Paraguay
Zdroj




Zdroj

Publikace

Zdroje 2008 Zdroje



PhDr. Rastislava Stoličná, CSc.: Rostlinná strava našich předků

Čím se živil člověk předtím, než dospěl k vyšším formám zemědělství můžeme usuzovat podle archeologických nálezů a podle toho, co dnes sbírají a konzumují tzv. primitivní kmeny. Nejvíc se ke starým praktikám zužitkování rostlin a plodů ubírali lidé v období hladu. Svědčí o tom mnoho dokladů ze střední Evropy, kde se při vyspělém zemědělství zužitkovávalo také to, co poskytovala volná příroda.

Zdroje mouky

Mezi nejrozšířenější listnaté stromy ve střední Evropě patří dub a buk. Duby uctívali Germáni i polabští Slované a kdysi se tyto stromy vysazovaly tak jako se dnes vysazují ovocné sady. Dubový háj byl posvátný, zasvěcený hromovládci Perunovi a sběr žaludů byl obřadem, který se pravidelně vykonával na den sv. Michala - 29.září.

Plody dubu - žaludy - člověk odpradávna sbíral, pražil, loupal a mlel na mouku. Žaludy byly před pěstováním obilnin nejdůležitější rostlinnou potravinou, obsahují mnoho bílkovin a škrobu. O důležitosti dubu máme zprávy i u starořímských básníků - Ovidia a Vergilia, kteří chválili žaludy jako první potravinu člověka.

Ve střední Evropě se žaludy jako strava udržely do středověku, v dobách hladu se z nich vždy pekl chléb. Jedním ze způsobů přípravy bylo louhování žaludů ve vápenné vodě. Až poté se mlely v mouku. Bylo tomu tak za napoleonských válek, kdy se v roce 1817 nařizovalo jak žaludovou mouku správně zpracovat. I během 1.světové války nařídil rakousko-uherský vyživovací úřad sběr žaludů, aby se z nich mohla ve velkém vyrábět mouka. Až do 18.století se na vesnicích udržel zvyk ochucovat obilní mouku žaludovou a tvrdilo se, že takový chléb je chutnější než připravený z mouky hrachové, kterou běžně používali drobní rolníci.

Když byl dostatek obilné mouky, sloužily žaludy jako krmivo pro dobytek a vyráběla se z nich tzv. žaludová káva, známá vysokým podílem tříslovin, odvar z ní je hořký a má silný dietetický účinek, proto je vhodný při střevních těžkostech a v lidovém zvěrolékařství při léčbě dobytka.

Jako alternativní zdroje mouky zapadly u lidí celkem do zapomnění tzv. vodní ořechy. Plody vodní rostliny (kotvice plovoucí), které rostly v jezerech a rybnících po celé Evropě, bohaté na škrob a dusíkaté látky, se lidově nazývaly též „jezuitské ořechy“ nebo „vodní kaštany“. Sbíraly se a mlely podobně jako jedlé kaštany na mouku. Zásoby vodních ořechů byly nalezeny ve vrstvách až 30 cm, byly známy i ve starém Římě a ve středověku se uměle nasazovaly do klášterních rybníků. Ze střední Evropy o nich podává svědectví Matthioliho herbář: „Ovoce je to černé, velikosti kaštanu, třírohé se třemi špicemi, uvnitř je bílé maso kaštanové chuti. Jedí ho zejména chudí lidé, sedláci je při nedostatku obilí vaří a suší, tlučou na prášek a pečou z nich chléb.“ Sběr kotvice byl běžný ještě v 19.století na jižním Slovensku.

Další náhrada mouky známá ze střední Evropy byl pýr plazivý. Jeho kořeny lidé v době nouze vykopali ze země, usušili a pomleli. Kromě přípravy chleba vařili z pýru polévku, kaše, pekli placky. Přípravu mouky z pýru dokládá např. Etnografický atlas Polska - oblast Podhalí, Malopolska, Kašubska a Slezska.

Podobné využití měl i sveřep rolní. Ze semen této rostliny se připravovala mouka, z níž se vařila kaše, pekly placky a v oblasti Podkarpatska se využívala i na přípravu chleba.

Dalším zdrojem mouky byl zblochan vzplývavý. V Polsku se lidově nazývá „kašinec“ nebo „manová tráva“. Zblochan se ve stravě vyskytoval zejména u Slovanů, nejvíce v pohraniční oblasti. Ještě v 19.století měla tato rostlina velký ekonomický význam. Přes polské přístavy se vyvážela do Německa, kde byla v obchodu známa pod názvem „polská kaše“. O všeobecném rozšíření zblochanu svědčí také fakt, že v Polsku v době raného středověku patřil k povinným dávkám poddaných.

Etnografické materiály uvádějí také další zdroje mouky: pomletou kůru stromů a dřevěné piliny, zejména z břízy. Ke starým nouzovým jídlům na Slovensku patřily také lískové jehnědy. V zápisu kroniky ze Slovenské Ľupče z roku 1867 se píše, že v době hladomoru sbíraly ženy kvetoucí jehnědy, tzv. řasy, vysušili je, pomleli, přidali trochu mouky a pekli z nich chléb. Jehnědy jsou známy také z Liptova a z Horehroní.

Zdroje tuků

Pro výživu měly kdysi velký význam lískové ořechy, které v celé střední Evropě rostly jako souvislé porosty. Ve středověku jich bylo tolik, že poddaní museli plody odvádět panstvu, které však nesloužily jako pochoutka, ale protože obsahují více než 60 % tuku, se z nich lisoval stolní olej.

Dalším důležitým plodem byly bukvice. Krmil se jimi i dobytek a lesní zvěr, ale pro člověka měly význam jako zdroj kvalitního oleje. Loupané plody buku obsahují 48 % tuku. Staré prameny uvádějí, že pokud byl bukvicový olej lisován za studena, z čerstvých a loupaných bukvic, byl lahodný a voňavý, průzračný a přirovnávali jej k olivovému oleji. Stará technika lisování byla naplno využita i během 1.světové války, kdy bylo zakázáno bukvicemi krmit dobytek. Domácí výroba oleje se zachovala až do 20.století v oblasti moravsko-slovenských hranic. Zde se používal ke smažení, jako omasta na brambory, potíral se jím opečený chléb a využíval se také jako lék. Sladké vyloupané oříšky z bukvic se jedly též jako pochoutka a prodávaly se běžně na trzích v Polsku a v Praze - kde je o tom doklad ještě z roku 1903.

K cenným zdrojům tuku kdysi patřil také černý bez. V chudších českých domácnostech, kde se nechovali krávy, používali bez k přípravě másla. Zralé rozmačkané černé bobule se daly pomalu vařit. Během varu z nich vystupovaly olejnaté látky, které se postupně odebíraly. Když tato mastnota vychladla a ztuhla, měla barvu i tvárnost, která se podobá máslu. Bezinkové máslo se používalo jako omasta na jídlo i jako léčivé „mazání“ při zápalu plic.
(pozn. od maximus: pravděpodobně se nejedná o černý bez, ale o bez hroznatý - červený)

Zdroje cukru

Stromy neposkytovaly člověku pouze svoje plody, ale některé z nich i sladkou mízu. Zejména javor a bříza na jaře „krvácejí“. V podmínkách střední Evropy nabízela lidem zdroj cukru zejména bříza. Míza z ní je sladká, tak jako javorová. V našich podmínkách sloužila březová šťáva více jako osvěžující nápoj než jako zdroj cukru. Zvyk nařezávat kůru břízy a zachytávat její šťávu do nádoby byl znám v Čechách, na Slovensku, v Polsku, na Ukrajině a v Rusku. Získávání březové šťávy jako běžný jev popisuje Hospodářská encyklopedie z 80.let 18.století. Je tam uveden podrobný návod jak břízy navrtat, aby se nepoškodily a popisuje, že urození pánové březovou vodu ještě vylepšovali medem a nechali zkvasit jako medovinu nebo místo medu do ní přidávají hrozinky. Kniha též radí: „Když je míza moc sladká, může se z ní vařit sirup nebo cukr, či spíše manna.“

Na polsko-litevském a polsko-ruském pohraničí se šťáva získávala i ze stromů horského javoru - klenu. Goralé v Karpatech a Sudetech hasili žízeň zejména javorovou šťávou. V jižním Velkopolsku byl rozšířen zvyk získávat šťávu ze stromů divoce rostoucích višní a na Slovensku i z buku.

V dobách Marie Terezie se na její vlastní popud konaly pokusy se získáváním cukru z javorové šťávy. V Bratislavě se podařilo nějakému lékárníkovi vyrobit cukr už v roce 1778. Forma cukrovarnictví se nejvíce rozvinula za napoleonských válek, kdy vysoce stoupla cena třtinového cukru, který se vojenskou blokádou nedal dovážet. V roce 1811 byla v Rakousku-Uhersku ustanovena pod patronací císaře zvláštní komise pro pokusy s výrobou javorového cukru. Avšak v podmínkách střední Evropy se získávat cukr nevyplatilo, javory zde rostoucí roní mízu méně sladkou, než druhy severoamerické, kde jeden strom dává až 3 kg cukru. A tak postupně, zejména po prosazení cukrové řepy, javorový a březový sirup jako možný zdroj cukru upadl v podstatě do zapomnění.

Lesní zdroje

Les odnepaměti poskytoval zdroje vitamínů, které člověk vždy instinktivně vyhledával a oblast střední Evropy byla bohatá na lesní a plané ovoce.

Lesní jahody jsou dodnes velmi oblíbené zejména kvůli neopakovatelné vůni. K jahodám se kdysi tradičně jedl chléb a zapíjeli se kyselým nebo sladkým mlékem, což vytváří v těle ideální poměr živin prospěšných pro organismus.

Z borůvek, které obsahují zejména vitamín A, se na vesnicích často vařil sirup. Využíval se jako lék na žaludek. V jiných regionech se vařívala borůvková povidla a plody se sušily a užívaly jako lék při střevních těžkostech. Kdysi se připravovala i mlékem a perníkem zahuštěná omáčka, v Čechách a na Moravě známá pod názvem „žahúr“, kterou v 16.století s oblibou konzumovali také měšťané.

V jehličnatých lesích a na horských stráních rostly také brusinky. Protože jsou dost trpké, nejídávaly se čerstvé, ale zavařovaly se, podobně jako brusinkám podobná klikva. Ta rostla na rašelinách a v bažinatých lesích. Její plody se obíraly až po prvním mrazu.

Velmi často se sbíraly lesní maliny. Když jich byl dostatek, vyráběla se kvašená malinová šťáva a povidla. Ze starých pramenů se dozvídáme, že kdysi se v zámožnějších rodinách z malin a jahod vařila voňavá kaše s medem a vínem.

V moravských a slovenských Karpatech, ale i na území Polska se vždy urodilo dost ostružin. Vařila se z nich povidla a ochucovalo víno. Všechny tyto lesní plody bohaté na vitamín A a vápník doplňovaly jídelní lístek lidí v letních měsících.

Na podzim, po prvních mrazech, lidé sbírali také další divoce rostoucí plodiny. Známé jsou plody jeřabiny, která obsahuje zvláštní alkoholický cukr sorbit. Na Slovensku a v Čechách se jedly namrzlé syrové nebo se z nich vyráběla domácí pálenka. Na Spiši je podávali jako přílohu k masu. V 16.století sbírali jeřabiny slovenští poddaní pro vojsko bojující proti Turkům a usušené odevzdávali do hradních komor. V Polsku se z jeřabin připravovalo víno nebo šťáva, která se pila zředěná vodou. Ve Velkopolsku vařili jeřabinová povidla. Nejširší uplatnění měli u východních Slovanů. Z podobných stromů jako jeřabiny, které se nazývali brekyně (mukyně), a rostly v teplejších oblastech, se obírali malé plody, podobné třešinkám a vařila se z nich kaše nebo se sušili a poté se z nich pekl sladký chléb.

Dalším ovocem, které dávala volná příroda, byly dřínky a dřišťály. Dřišťály jsou plody keře dřišťálu obecného, který kdysi hojně rostl na suchých stráních. Později byl zlikvidován kvůli parazitu - rzi obilné, která napadala obilí a ohrožovala úrodu. A tak malé červené plody, které rostou seskupeny do malých hrozínků, ze střední Evropy zcela vymizely. Staré prameny však uvádějí, že se šťáva z nich používala proti skorbutu. Matthioli psal, že plody dřínek a dřišťálu se daly zkvasit s medem, aby hasily žízeň a palčivost při zimnici a rovněž se sušívaly a nakládaly do soli. Hospodářská encyklopedie z 18.století uváděla: „Kyselé šťávy dřišťálu se mohou užívat místo citrónů, např. i při přípravě anglického punče. Tyto plody skutečně obsahují mnoho kyseliny citrónové a jablečné a v takovém prostředí se dobře uchovává také vitamín C. Z dřínků se kdysi na Slovensku a v Polsku, kde jich bylo vždy dostatek, vařila povidla a víno, případně šťáva a vyráběli také ocet.“

Ke zcela zapomenutému planému ovoci patřil divoký angrešt, který rostl na vápencových skalách. Na Slovensku se z něj připravovala sladkokyselá zadělávaná omáčka s mlékem, kterou jedli k masu především boháči.

Kyselé a trpké byly plody švestky, která se ve střední Evropě bohatě vyskytuje na stráních a mezích. Dnes lidé dělají ze švestek zejména podomácku víno, ale kdysi se uvařené také jedli. Sbírali se po prvním mrazu, kdy změkly. Často se jen pekly nasucho na ohni. Z planého ovoce se sbíraly též jablka a hrušky, které se uchovávaly ve slámě nebo je lidé sušili. Uvařené sušené pláňky patřily k tradiční součásti vánočních obřadních jídel zejména v horských oblastech Slovenska. Usušené a rozdrcené hrušky byly oblíbenou posýpkou na koláče na Moravě. Z čerstvých pláněk se připravoval ocet, zužitkovával se v době půstů, kdy se připravovali kyselé polévky a zadělávané omáčky.

Dodnes se na vesnicích sbírají šípky, plody plané růže. Zejména v horských oblastech byly šípky vždy dobrou zásobárnou vitamínu C. Ze šípek se dělalo velmi chutné víno, plody se sušily a vařily k hustým povidlům. Z povidel se vařila polévka, omáčka či kaše. Ze sušených plodů se připravoval čaj. Na čaj se běžně sbíraly také květy lípy, černého bezu, v lese mladé jahodové, malinové a ostružinové listy, na loukách květy a listy heřmánku, řepíku a orseje.

Široké uplatnění v lidovém lékařství měl jalovec. Z jeho plodů se připravoval extrakt, používaný jako lék k onemocnění plic, střev a žaludku. Ve Velkopolsku se používal jako lék pro koně. Všeobecně bylo známo, že pálené plody jalovce mají dezinfekční účinek. Proto se často používal k vykuřování domu. Byl to také tradiční prostředek proti uřknutí. Plody jalovce se ještě na počátku 20.století používaly k domácí výrobě piva. Usušené bobule se potloukly a zalily teplou vodou. Druhého dne se nálev vařil a přidal se do něj chmel. Pivo bylo dobré také vařené s medem. Podávalo se např. u Kurpiů v Polsku na výroční svátky. Známa byla také příprava jalovcového vína, doložená například z jihovýchodního Polska. Plody jalovce se využívaly i na přípravu pálenky, a to v Polsku a na Slovensku zejména v oblasti Bílých Karpat, kde se vyráběla oblíbená borovička. Z plodů jalovce se obvykle dělávala i povidla, popřípadě se konzumovaly čerstvé. V kuchyni se jalovec používal jako koření a muži si jalovec míchali do tabáku při kouření dýmky.

Zdroje zeleniny

Na jaře se lidem nabízely zdroje v podobě divoce rostoucí zeleniny. V lidové kuchyni se konzumovala mladá nasekaná kopřiva. Připravovala se z ní polévka nebo zahuštěná omáčka, rovněž se pil léčivý odvar. Kopřiva byla tradiční součástí obřadního jídla z vajec a uzeného masa na svátek Velké noci. Tento původní „špenát“ se připravoval též z listů šťovíku kyselého a lebedy. Podle Maurizia byly tyto merlíkovité rostliny běžnou stravou např. na Ukrajině, kde se nazývali „natyna“. Vařily se v období Velkého půstu před Velkou nocí.

Šťovík byl také neodmyslitelnou součástí jarní polévky nazývané „šči“ v Rusku. V Evropě se kdysi pěstoval i v zahradách. Zajímavé je, že ještě v roce 1895 se v Paříži prodalo 20 milionů kg šťovíku, zatímco ve střední Evropě se již nepěstoval. Materiály Etnografického atlasu Polska dokládají v době hladu i konzumaci bodláků a šťavelu (lid. zaječí kapusty). Mladé bodláky se připravovali jako salát, vařila se z nich polévka a hustá zadělávaná omáčka. Populární byli zejména v oblasti Podhalí a Malopolska. Zaječí kapusta, nazývaná též „zaječí šťovík“, je nízká rostlina rostoucí v lesích, má nakyslé listy a děti ji mají rády syrovou. V době hladu se i z této rostliny připravovala polévka „baršč“. Polévky a zahuštěné omáčky se v době nouze připravovaly také z listů podbělu, pampelišky a křenu.

Ze zeleniny se konzumoval také divoce rostoucí pastinák a mrkev, podobně jako další rostliny, které měly moučnaté kořeny anebo hlízy. Ty sloužily jako složka stravy v době, kdy střední Evropa ještě neznala pěstování brambor. Některé z nich se jedly syrové nebo uvařené, z jiných se vařily odvary, které se používaly jako léky, jiné se namáčely do alkoholu.

V oblasti Spiše bylo vykopávání a sbírání kořenů samostatným zaměstnáním po celé 18. a 19.století. Sběrači (wurzelgräber) kořeny prodávali na trzích nebo hostinským, lékárníkům a olejkářům.

Prvotní saláty se připravovaly z listů divoce rostoucího česneku, šťovíku, řeřichy, potočnice a čekanky. Kdysi známou salátovou rostlinou byl také kozlíček polní, který se uvádí již v ručně psaných knihách. Také sléz je starou kuchyňskou rostlinou, používanou na salát i jako koření. Na salát se používali také listy mléče rolního (lid. štrbák). Ze starých pramenů víme, že se sbíraly také listy bolševníka (boršče), který Maďaři nazývali „salátem Slováků“.

Všechny tyto listy obsahují mnoho rostlinných bílkovin, vitamíny - zejména A a C, dostatek železa, vápníku a jiných zásaditých látek. Zelené syrové saláty znamenaly důležitý prvek výživy lidí v jarním období proti únavě a skorbutu. V menších městečkách se na trzích prodávaly ještě počátkem 20.století. Je jen na škodu věci, že postupným „zcivilizováním“ člověka se na ně v kuchyni střední Evropy zapomnělo.

Z uvedeného přehledu zřetelně vyplývá, jakou bohatou zásobárnou potravin bylo pro lidi přírodní prostředí. Produkty získávané z volné přírody se zvyšovaly vždy v obdobích, kdy produkce nebo trh s běžnými potravinami selhával. Mnohé z nich jsou vítaným zpestřením jídelního lístku i současných lidí.
 
 


Krowky I Krowky II


Vanilkový cukr – výrobek s tímto označením musí obsahovat pravou vanilku. Vyhláška č. 113/2005 o způsobu označování potravin požaduje, aby ve složení výrobku bylo uvedeno její množství, pokud je uvedena v názvu potraviny nebo je na obalu zdůrazněna slovně, obrazově či graficky.

Vanilka bourbon – najdeme-li ji ve složení výrobku, znamená to, že jsou v něm rozdrcené celé vanilkové lusky. Jejich přítomnost se pozná podle drobných teček tmavohnědé barvy. Slovo bourbon v názvu vanilky nemá nic společného s oblíbenou americkou lihovinou. Vztahuje se k rodu francouzských králů Bourbonů, na jejichž počest byla nazvaná vanilka poté, co ji Francouzi začali pěstovat na ostrově Réunion v Indickém oceánu.

Extrakt vanilky – je to výluh z plodů vanilky naložených v lihu. Velmi přesně mají extrakt z vanilky definovaný v USA, což je pochopitelné vzhledem k tomu, že Spojené státy jsou největším dovozcem vanilky na světě a chrání své spotřebitele před falšováním. Americký Úřad pro potraviny a léky (FDA) stanovil, že vanilkový extrakt musí obsahovat 13,35 uncí (v přepočtu 378 gramů) vanilkových plodů v galonu (3,785 litru) 35procentního lihu. Při přepočtu na evropské měrné jednotky to představuje sto gramů vanilky v litru 35procentního lihu.

Vanilinový cukr – výrobek s tímto označením obsahuje syntetické aroma, a to buď vanilin či ethylvanilin. Podle unijní legislativy se nemusí uvádět název použitého aromatu. Někteří výrobci ho však nad rámec svých povinností uvádějí.

Přírodní vanilin – tento údaj na obalu znamená, že použitý vanilin pochází pouze z lusků pravé vanilky. je to krystalická látka, bývá i na povrchu vanilkových lusků.

ethylvanilin – jako ochucovadlo je ethylvanilin asi třikrát silnější než vanilin (methylvanilin)

Přírodní vanilkové aroma – alespoň 95 procent aromatické složky bylo získáno z vanilky. Přírodní aroma je přesnou kopií vanilinu z vanilky, avšak získáno bylo z jiných rostlinných zdrojů.

Aroma – jde o umělou příchuť.

Ethylvanilin se v přírodě nevyskytuje, vyrábí se uměle, má asi 3x silnější účinek, používá se k ochucování čokolády.

-----
Domácí vanilkový cukr: Na dva šálky cukru se použije vyškrábaná dřeň z jednoho vanilkového lusku, vše se promíchá a vloží do dobře uzavíratelné sklenice spolu se zbytky lusku. Po 14 dnech je vanilkový cukr hotov. Nebo se promixuje a je hotov hned