odtamtud
vyměknout, vydusit

ahoj
proboha
na (давай)

vejce - vajec
brána - bran
displej × display
idea
spát, spávat - vyspat, vyspávat, nespat, dospat
brát, brávat - vybrat, vybírat, nebrat, dobrat

klást - ukládat - uložit - uchovávat - chovat
        - pokládat - položit - uchovat



CS
ČSSD ODS KSČM  ČTK VV ÚV  DPH tzv národněsocialistická zvláště kdyňskému půl (půle je) letou letého
    eminentní mld ČSSD ODS Heger serveru

S českými a slovenskými místními jmény řešit též jejich přídavná jména - kdyňský

padl - pad’
sedl - sed’
četl jsi - četl’s

Pojmotvorba - metafora - metaphor

Předpony stupňující slovesa - takto ne - spíše jde slovotvorbu a ty předpony modifikují příslušná slovesa

1 roz-
= začít
Někde v tom mlází se znova rozťukal datel
Promnul si prsty, samým vzrušením se mu rozbrněly.
2 po-
= v klidu, většinou příjemně, s potěšením
místečko ve stínu, kde by si každý druhý pejsek rád pěkně pochrupkal
pohrál si se startovacími klapkami na křídlech
3 za-
= po delší dobu a užít si to
o jejich tématech si budou moci rovnou i zachatovat.
Poté zašel do tělocvičny, aby si podle svého rituálu ještě zaposiloval.
Na druhou stranu: trochu si čas od času zašílet v takovéto nevinné záležitosti patří v této nespravedlností a stresem napěchované době skoro k léčebným procedurám.
4 na-
= hodně (často s intenzifikátorem)
Člověk se hrozně naběhá.
matinka zatím doma vykládala, co se nastará a naběhá, ...
Co jsem se jen natančila to léto
5 vy-
= hodně, s víceméně kladným výsledkem
vyplačte se do sytosti
V pohodě se tam celé dny můžeme do sytosti vyjezdit
6 u-
= až do vyčerpání
To by se asi norští fanoušci uslavili k smrti.
jak bylo zjištěno, unudit se nikdo nemůže
málem se uštěkal

Další předpony tohoto typu jsou pře-, o-, pod-, pro- - viz Šmilauer (Novočeské tvoření slov 1971) se v této souvislosti zmiňuje o „míře děje“ (viz str. 181-182).




Zvláště zajímavá česká slova

Dlouhá slova

nejneobhospodařovávatelnějšími
nejnezpravděpodobnostňovávatelnějšími
nejnezdevětadevadesátiznásobovávatelnějšími
nejnevykrystalizovávatelnějšími

Dobře propečená slova
Nalezeno na http://blog.lide.cz/epileptickykrecek/2003/07/10/9 a postupně doplněno o další perly

čejčí
čpěv
dopuče
douzovat
durdě
klikli kly
lili-li 
lomme
mřev
neprouď
obejda odejda
oddoj
odpřipoposedl
oorá-neoorá, dooorá
kšc
pěň peň
pluvši
popoť
pouč
propros
přepřeď
rozžni a rozrožni
scvrnkls
sesadě
šedše
šiččini
uuď
uuzluju
všivši
vusť
vyrvav a vryv
vyvyj
zaječí ryk zaječí
zblo blblo
zev, zel, zet
zně
žavše

Předpony po- a popo-
jít - pojít - popojít
odstoupit - poodstoupit - popoodstoupit
postoupit - popostoupit
odejít - popoodejít

Slova zbytková
bacha, pech, zbla
volky-nevolky

Další, neutříděná, slova nalezená na Internetu:
brk, brkl, brnkl, brv, brzd, cvrnk, cvrk, čtvrt, čtvrť, drb, drc, drhl, drn, drncl, drv, drť, drž, frc, frnk, grc, hl*, hlt, hrb, hrč, hrk, hrst, chrň, chrstl, chrt, klk, krb, krč, krk, krm, krs, krt, mlč, mlh, mls, mlž, mrkl, mrzl, mrť, plch, plk, pln, plst, plsť, plť, plž, prchl, prs, prsk, prskl, prst, prsť, prv, pst, pšt, scvrkl, scvrnkl, skrz, skrč, skvrn, slz, smlsl, smrk, smrskl, smrt, smršť, smrť, smrž, sprch, Srb, srk, srn, srp, srst, srš, strč, strhl, strk, strž, svrhl, škrt, škrtl, škvrk, šmrnc, šplh, šprt, trč, trh, trhl, trn, trň, trp, trs, tvrď, tvrz, vlk, vln, vlň, vrb, vrch, vrh, vrhl, vrt, vrz, vrš, vstrč, vtrhl, zbrkl, zdrhl, zdrv, zdrž, zhltl, zmlkl, zmrzl, zrn, ztvrdl, zvlhl, zvrhl, zvrtl
* hl: nejkratší moravské sloveso (hl-nehl se)

Zvukomalebná slova
Základ nalezen na http://jakub.vrana.cz/texty/bagrolog.html

almara 
bágl, bagr, balvan, barel, bečka, blesk, brčál, buldozér 
čudlík, čundr, cvrnk 
dře, dřepl 
duje
elipsa 
fekál, flašinet, fošna, fouká, frnk 
hrom, hromosvod 
jeřáb 
kanystr, kastrol, kombajn, kompresor, koule, krumpáč, kružnice, kulička 
lustr 
molo 
naříká
okolo
padat, pařez, pedál, pekáč, personál, poklop, přítulný, pumpa 
rašple, regál, rendlík, retardér, roura, rumpál 
řetěz, řinčet 
skafandr, svízel 
šachta, šiška, škeble, šlofík, šnorchl, špachtle, šprušle, štafle, štokrdle, šuplík 
traktor 
vagón, vidle, výška 
zvuk
zurčet
žbrdlina, žumpa 

Povely:
curyk (zpět) 
čehý (vlevo) 
hot (vpravo) 
hyjé (vpřed) 
prrr (stůj)

Geometrická slova:

  • vejška - parabola vrhu šikmo vzhůru
  • houpat - kruhový oblouk kyvadla
  • bod
  • přímka
  • úsečka
  • kružnice
  • elipsa


Anna – kajak – ležel – máchám – mečem – melem – míním – nejen – nesen - nepochopen – nezačazen – nezařazen - Otto – tahat – vymyv – věděv – zaraz.
„Kobyla má malý bok“.
„Sabina hrává na varhany bas.“
„Zeman seno dones na mez.“
„Na pět šídel hledí Štěpán.“
„Šenkýřko, křikneš?“


pustoprázdný pustopustý

výraz: [nebýt] k mání


Čechy a Morava, České království, České země, Česká republika. Česko je sice výhodné svou jednoslovností, označuje však spíše "území, kde se mluví česky", tedy zemi Čechů a Moraváků než území zeměpisné, tedy Čechy a Moravu. Proto se lidé stále drží názvu Česká republika, který jasně říká, že se jedná o státní útvar s tímto názvem a všichni znalí vědí, že tento útvar se dělí na Čechy, Moravu a Slezsko.
Podobným způsobem je řešeno označení státu Spojené království Velké Británie a Irska, kterým se označuje spojení Anglie, Skotska a Severního Irska. Často se používá označení Velká Británie a nebo hovorově Anglie. Nikoho však ani nenapadne prosazovat "výhodné" Anglicko.



Stupnice rychlosti:

Podobnost slovanských označení
hlad - chlad (holod - cholod)
krasnyj - krasivyj



orba
obracák
klasika
sklad
rozhon
radlice
předradlička


umanout si
umanutec


Poznámka: hanebně - nehanebně

Nezkrátit neznamená prodloužit
Pavla Loucká
Publikováno: Vesmír 80, 357, 2001/6

K pochopení odborného textu nutně potřebujeme vědět, jak daný jazyk zachází s kvantitativními údaji a na co si máme dát pozor, abychom cennou informaci
nepochopili chybně. Jedním z úskalí češtiny je užívání kladu a záporu. Zatímco v matematice získáme sečtením dvou záporných čísel opět číslo záporné, v češtině
dostaneme „sečtením“ dvou záporů pochybný klad. Proč pochybný? Jestliže o někom řekneme, že není nevzdělanec, nemusí to ještě znamenat, že je vzdělanec.
(Kdybychom si jeho vzdělaností byli jisti, ani by nás nenapadlo sáhnout po záporu.) Na úsečce VN, kde V je vzdělanec a N nevzdělanec, může K (kdo není
nevzdělanec) ležet v kterémkoli bodě úsečky kromě bodu N.

Čeština rozlišuje dvě formy záporu: slovní zápor (nevzdělanec) a zápor mluvnický. Ten je ovšem dvojí, a to větný (není vzdělanec) a členský (je to ne vzdělanec,
nýbrž polovzdělanec). Tím jsme víceméně vyčerpali teorii a mohli bychom si libovat. Je to ale opravdu tak jednoduché?

Zdržme se u slovního záporu. Podle naší teorie by nestvůra byla protikladem stvůry. Pod heslem stvůra čteme: zrůda, netvor, obluda. Před očima nám vyvstanou
šklebící se zlomyslné tváře na okapech gotických chrámů. Teoreticky vzato by nestvůry měly vyhlížet radostně a bezelstně, což od nich ovšem nelze čekat. Teorie
nesedí. Nestvůra je zase jen zrůda, netvor, obluda. (Podle P. Eisnera má stvůra o něco blíže k obludnosti mravní, kdežto nestvůra k obludnosti tvarové, jemným
rozdílem se však zabývat nebudeme.)

Experiment opakujme se slovem svár. Příslušná synonyma jsou: rozbroj, různice, rozepře, váda, hádka. Můžeme negativní účinek slova kompenzovat opakem v
podobě nesváru? Sami víte, že nemůžeme! I nesvár je vykládán jako rozbroj, různice, rozepře atd. Obě slova znamenají totéž (byť citlivé ucho P. Eisnera vnímá
nesvár jako silnější, nesmyslným záporem zvýrazněný).

Tušíme již, že zápory k slovům přibyly dodatečně, patrně po vzoru slov vyjadřujících nedostatek žádané vlastnosti (nešika, nemrava, nevěrník, nevzdělanec). Kolik
českých slov bylo nadbytečným záporem „vylepšeno“? Jistě nejsou jen dvě, ta ostatní jsou však méně nápadná, protože jejich kladnou podobu jsme už zapomněli.
Tak třeba nekňuba je vlastně kňuba (od kňoubat – dělat zdlouhavě), neplecha je pouhý plecha (od plochý – špatný, viz r. plochoj), neurvalý je ve skutečnosti urvalý
(hrubý, urputný), nevrlý znamená patrně vrlý (vřící) a nevraživý je spíš vraživý (vyhlíží jako vrah).

A co zápor větný? Vezměme si třeba větu: Prosím, nepůjčil bys mi tužku? Cizinec by myslel, že ho prosíme, aby nám tužku nepůjčil, a patrně by si klepal na čelo.
My ale víme, že ve skutečnosti záporem zmírňujeme větu: Prosím, půjčil bys mi tužku? Říkáme totéž, ale vytváříme majiteli tužky prostor k tomu, aby se k půjčení
necítil zavázán.

Nakonec se ještě pozastavme u tvoření slov předponou ne-. Výsledkem je prosté popření, významový opak. R. Honzák požaduje, aby lékaři nezkracovali
pacientovo utrpení eutanazií (Vesmír 80, 67, 2001/2) a čtenář T. Chrudimský (viz Vesmír 80, 305, 2001/6) namítá: „Pokud někdo umírá, proč prodlužovat jeho
agonii?“ Vezměme slova zkrátit, nezkrátit, prodloužit, neprodloužit a zkusme je nanést na pomyslnou nit. Při nezkrátit a neprodloužit zůstane nit stále stejná. Při
zkrátit musíme použít nůžky, a kdybychom ji měli prodloužit, musíme navázat další kousek. Zkrátka nezkrátit a prodloužit není totéž. Na skutečné niti bychom míru
dezintepretace spatřili na vlastní oči.