Nauka o polním hospodářství - Vzdělání půdy - část 1

Hnojením se sice doplňují zásoby potravin, jež rostlinstvo vyčerpalo; ale je také třeba hnojivo na povrchu rozkydané zaklopili a ulehlou a vysušenou pudu nakypřiti, aby se jednak zlepšily opět fysické vlastnosti její, jednak aby se uvolnil vodě i vzduchu přístup a tím povzbudilo zvětrávání; děje se tak oráním, vláčením a válením.

Oráním se pole nakypří, čímž se zvětší poutavost pudy a zjedná se kyslíku vzduchovému a kysličníku uhličitému přístup; o těch však je známo, že velice podporují zvětrávání kamení v půdě, z něhož se tak doplňují ztenčené zásoby potravin.

V kypření pomáhá také mraz, který trhá a drobí vyorané hrudy a mění jo v kyprou ornici.
Orbou hubí se i plevel, a na mokrých půdách poskytuje se vodě větší povrch k odpařování, které je tím uspíšeno; hnůj, který byl na povrchu rozhozen, oráním se zaklopí, čímž se trouchnivění jeho podporuje.

V půdě zkypřené rozvětvují rostliny lépe kořínky než v ulehlé, takže mohou ssáti potravu z většího objemu půdy a tedy také lépe prospívati.

V zahradách vzdělává se půda rýčem, motykou a hráběmi; na poli kypří a vzdělává se náčiním orným, branami a válci. K práci užívá se obyčejně potahu; méně užívá se náčiní ručního a strojů parních.

Orné náčiní

Nejdůležitější orné náčiní je pluh. ruchadlo a rádlo.
 
Staročeský obratlík - obr. 13
Obr. 13. Staročeský pluh obratlík

 
Radlice - obr. 14
Obr. 14 – Radlice k pluhu

Pluh staročeský (obr.13)

Základem pluhu je plaz, t. j. podélné, úzké a silné dřevo, které se plazí po zemi a udržuje pluh v rovnovážném chodu; na plazu napřed je nasazena železná radlice (náradník), která u vyobrazeného zde pluhu obratlivého je dvoustranná, rýčovitá, u obyčejných pluhů, které klopí pouze na jednu stranu však se podobá pouze polovici rýče, jak je znázorněno na obr. 14.; v předu plazu, hned za radlicí, je kolmo upevněna slupice a v zadu dvě kleče; se slupicí a klečemi je pevně spojen hřídel, položený souběžně s plazem; v hřídeli před radlicí je upevněno krojidlo, t. j. silný železný nuž, ostřím do předu směřující; konečně šikmo od slupice ku klečím po straně je dřevěná odhrnovačka (rozhrn, odháňka, přítěrka).

Při orání se půda svisle krojidlem rozkrojí, načež ji radlice podřízne a poněkud nazvedne; při dalším postupu pluhu stoupá podříznutá část země šikmo do zadu po odhrnovačce, až se stranou překlopí; kleče jsou k tomu, aby oráč mohl pluh pevně držeti a říditi; proti odhrnovačce s druhé strany bývá upevněna ještě kratší dřevěná deska, která pouze zabraňuje, aby zem nepadala do vnitřku pluhu.

Pluh staročeský pudu nedokonale obrací, pročež se ho nyní téměř neužívá a sestrojují se pluhy novější s odhrnovačkou železnou, šroubovitě prohnutou, aby pudu dokonale obracely, Čím štíhlejší a táhlejší je odhrnovačka, tím lépe půdu překlopuje. Také bývá radlice pevně
 
Pluh anglicky - obr. 15
Obr. 15 - Pluh anglický (s dlouhou odhrnovačkou)

s odhrnovačkou spojena, takže tvoří s ní pevně spojený celek. Dlouhou, štíhlou odhrnovačku má na př. anglický pluh Hovardův, který dokonale obrací a proto dobře se hodí na př. k obraceni drnu při zdělání louky nebo pastviny na pole. Nové pluhy jsou obyčejně celé železné; jsou sice proto těžší, ale mají jistější chod a také je u nich menší tření. Radlice bývá pravidlem zhotovena z kujného železa nebo z ocele a je tak připevněna, že ji lze odejmouti a zostřili nebo novou nahraditi.
 
Plaz - obr. 16
Obr. 16 - Plaz s radlicí a zborcenou odhrnovačkou

Nové pluhy železné sice dokonale obracejí, ale nedokonale kypří. Této vady nemá české ruchadlo (obr. 18), jež sestrojili r. 1828 bratranci Veverkovi v Rybitví u Bohdanče v Pardubicku. Ruchadlo liší se podstatně od pluhu tím, že nemá zvláštní radlice a odhrnovačky a místo obou čtyřhranný, prohnutý kus plechu, zvaný lopáč. Lopáč je šikmo položen a opírá se o dřevěný plaz. a slupici.

Tak jako původní pluhy, bylo zdokonaleno i ruchadlo a hotoveno z většího dílu nebo úplně se železa. Zlepšené ruchadlo je na. př. ruchadlo Horského a ruchadlo Eckertovo.
 
Plaz - obr. 17
Obr. 17 – Plaz s radlicí a slupicí

Kdežto u pluhů je odhrnovačka dlouhá a nenáhle vystupuje, je lopáč ruchadlový krátký a příkře stoupá. Půdá, podkrojená předním, poněkud protaženým hrotem lopáče, stoupá po něm příkře šikmo do zadu, a dospěvši nejvyššího místa, rozdrobená v oblouku stranou odletuje. Tím se sice neobrátí tak dokonale jako pluhem, ale za to řádně promíchá a načechrá, takže vzduch mnohem lépe ji může proniknouti než půdu pluhem obrácenou, ale málo nakypřenou.
 
České ruchadlo - obr.18
Obr. 18 – České ruchadlo

Pro výtečné vlastnosti své rozšířilo se české ruchadlo v různých podobách v krátkém čase tak, že se ho nyní téměř všude užívá.
 
Rádlo Meklenburské - obr. 19
Obr. 19 – Rádlo meklenburské

Při orání hodí se pluh k prvnímu orání těžké, ulehlé půdy, polí vojtěškových, luk, pastvin apod., kdežto ruchadlo se hodí k druhé orbě, nebo k orání druhé brázdy při zdělání luk a pastin, neboť překlopený drn zemí postříkne a úplně přikryje.

Čím rychleji se ruchadlem oře, tím lépe se půda načechrá.

Rádlo
(Pojmenování orného náčiní je dle krajin velice různé; zde je použito pojmenování, jehož rolníci v jižních Čechách obecně užívají, dělávajíce přesný rozdíl mezi pluhem, rádlem a ruchadlem.)

Odmyslíme-li si na staročeském pluhu obratlíku (obr. 13), krojidlo a odhrnovačku, znázorníme si snadno rádlo, které je vlastně nejpůvodnějším, a v některých krajinách, ku př. Rusku, Meklenbursku atd. jediným orným náčiním. Rádlo meklenburské je znázorněno obrazem 19.
 
Radlice - obr. 20
Obr. 20 – Radlice k rádlu

České rádlo podobá se staročeskému pluhu bez krojidla a odhrnovačky, avšak má vždy radlici oboustrannou, rýčovitou (obr. 20.) a plaz obyčejně vysoký (zvaný špalek, takže výška jeho je značně větší nežli šířka; k řízeni má místo dvou klečí obyčejně jedno držadlo zvané sloupek. Ve špalku z obou stran jsou šikmo do zadu odstálá krátká prkénka, zvaná rozhony.

Jak patrno nemá rádlo odhrnovačky a proto nelze jím zem překlopovati na jednu stranu: rádlo pouze zem mísí a v pravo a v levo odhrnuje.
 
Radlo Hohenheimske - obr. 21
Obr. 21 – Rádlo či kopčidlo Hohenheimské s krojidlem

 
Radlo Eckertovo - obr. 22
Obr. 22 – Rádlo či kopčidlo Eckertovo