Převzato z: Informační měsíčník Obecního úřadu v Křemži - Leden 2002 - Číslo 1 - Ročník 12

Zpracování lnu

Dnes se v textilním průmyslu zpracovává na výrobky vlna, bavlna, len, hedvábí a umělé vlákno v různé kombinaci. V minulých stoletích to bylo jen to, co dalo hospodářství na vsi, vlna a len. Na vesnicích se proto chovaly ovce a pěstoval len, což se hodilo právě do našich podhorských oblastí. Ovce se vyživily na pastvinách, len nebyl náročný na půdu. Na našem Podkletí už po První světové válce obojí ustupovalo. Až když nastoupilo období Jednotných zemědělských družstev, objevila se velká potřeba lnu a začal se pěstovat ve velkém na scelených lánech. Družstvo s ním však nemělo velkou práci, protože po vytrhání a prosušení ho odvezlo do lnáren.

Daleko víc práce dal však len od vytrhání až po zpracování v plátno. V 18. a 19. století se selo hodně lnu v každém hospodářství, hlavně v rodinách početnějších, kde výrobků ze lnu bylo hodně třeba. Len se na poli musel trhat, protože strniště, které by zůstalo po sečení na poli, obsahuje ještě potřebnou vlákninu. Vytrhaný len se sušil na poli a doma se semeno vymlátilo cepem. Vymlácený len se pak sušil v pazderně. To byla vlastně malá chaloupka s dřevěným odrem (tj. strop z kulatiny mezi kterou byly mezery). Len se na odru rozprostřel a pod ním dole se mírně topilo jen tak, aby se nechytil a vysušil se.
 
Pazderen bývalo na vsi několik a po vysušení lnu se přeměnily v nouzový obytný domek. Kdo neměl svůj domek, byl za toto bydlení vděčný. Pojmenování "Pazderník", u "Pazderníků" se ještě v některých vesnicích pak užívalo. Ostatně víme dobře, že v minulých stoletích nebyli lidé nároční na bydlení a na vsi v jednom pop. čísle žilo téměř namačkáno i 10 x víc lidí než dnes.

Suchý len bylo nutno zbavit dřevěné části na trdlici. (Len se protahoval přes prkna se žlábky, do kterých zapadaly shora ostré hrany. (Zbytek nežádoucího pazdeří odpadl od čisté vlákniny při vochlování, přičemž se len protahoval po kartáči s hustě nabitými železnými hřebíky. Tím se konečně dostala čistá koudel, kterou si pak přadlena po částech vytahovala z přeslice a na kolovratu předla z ní nit. Sedět u kolovratu den za dnem, to byla právě práce na dlouhou zimu, než hospodyně všechen len zpředla. Lněné - říkalo se také režné - nitě se navíjely při předení na cívku kolovratu. Z klubka se pak přetáčely na motovidlo. Celá předena z motovidel se pak proprala v louhu, aby se vyčistila a znovu se sušila většinou v kuchyni nad pecí. Tato předena lnu už byla připravena na tkaní plátna. Tkalců v našem Podkletí bylo několik. Tak na Vinné na čp. 6 se říkalo u "Kalců", což je důkazem, že tu byl už od dřívějška tkadlec a lidé z Křemežska sem nosili len na tkaní.
V našem Okresním muzeu je vystaven tkalcovský stav rodiny Bolů z Brloha. Sám jsem ještě v Jaroníně začátkem padesátých let viděl tkát plátno. Hospodář Jan Schwarz, když mu skončila práce na poli, snesl vždy z půdy do prázdné výměnčí chalupy tkalcovský stav a tkal přízi, kterou tam měl od sousedů nanesenou. Rád vzpomínám na tu dobu, když jsem skončil vyučování a šel jsem dost často poslouchat rytmické klepání stavu a sledovat, jak lněná nit mizí ve stavu a plátno řádek po řádku pomalu přibývá. Většinou také přišli i někteří sousedé "na hrátky" a bylo to hezké posezení a popovídání a krásná zimní idylka.

Upředené plátno se pak v létě napnulo mezi dřevěné kolíky a při kropení vodou se bílilo. Na naší zahradě jsem nedávno objevil několik zatlučených kolíků už hluboko v zemi. Zde se poblíž studánky také kdysi bílilo plátno. Na vyhlazené hotové lněné plátno se už od konce 18. století někdy tiskly různé vzory.

Plátno mělo za minulých generací velké upotřebení. Byla to nejpotřebnější látkovina a "štuky" plátna byly vždy jako rezerva stočeny v malované truhle a nevěsta je také dostávala výbavou. Z jemnějšího plátna se šily košile, ručníky, ubrusy, prostěradla, povlaky na peřiny a slamníky. Z hrubšího pracovní oděvy a pytle na obilí a na brambory. Plátěné výrobky byly značně hrubší než z dnešních materiálů vyrobené, ale zato byly pevné a trvanlivé a to bylo v tehdejší době důležité.

- F. Nejedlý -