Příloha F

Počátky rodopisu a místopisu českého a moravského




Spojené doklady

Poznámka editora: Tento název není uveden v obsahu, pouze v záhlaví stránek 515, 517, 519, 521 a 523.

Starý rodopis v Čechách i v Moravě spojen jest nerozdílně s místopisem, protože jména rodinná všecka brána původně od hradů, tvrzí, měst aneb vesnic, kde která rodina měla obydlí a statky své. Teprv na sklonku XIII. století stalo se, že dědicové počali hlásiti se k jménům, dějinně snad již proslulým, i když statky, hrady, tvrze neb místa jimi značená dostala se dědicům jiným. I chtíce my posloužiti ke vzdělání nauky místopisné a rodopisné mezi námi a ukázati spolu, na jakých základech ona spočívá, postavíme sem především malý výbor z listin starých, s ohledem zvláštním na osoby v nich co svědky jmenované a na rodinné jejich poměry, tedy s vyloučením důstojníků a úředníků nahoře již vyčtených, kromě kde jich pro rodopis potřebí bude. Sami litujeme, že pro nahodilé překážky nemůžeme spolu v dostatečné míře obraceti pozoru k podstatnému živlu ve středověkém rodopisu, heraldickému totiž, čili známosti rodinných znamení, erbů, štítů aneb znaků (Wappen); nauka tato čeká teprv na svého vzdělavatele u nás. 
Listiny jistě  pravé a důležité označujeme hvězdičkou *
listiny podvržené aneb podezřelé označujeme křížkem
Ke jménům pak místním v Čechách připojujeme v závorkách stránky z našeho Popisu král. Česk. r. 1848, kde ta místa hledati se mají.

1169 s. d. Wladislaus rex Melitensibus. — Inter testes: Bleg de Trebussou (44), Bohuse barbatus et frater ejus Ratibor, Cstibor de Chis (Chyše 424), Smil de Udrche (Oudrč 425), Moiek venator de Belsk.

C. 1170 (s. d.) Cazta filius quondam Voyzlai, confert villam Bikkos (Bykoš 273) eccl. Prag. — Inter testes: Zdezlaus filius Diuis castellanus de Satec, Bznata filius Dmitr, Boguzlaus filius Petri — Mesko de Peruc (6), Gumpolt de Buben (411), Otto de Dolan, Crinek, Scepan filii Borivoy, Gauel de Cinan (?) cum fratre suo Budilou, Ztrezivoy de Hlyztina (Chlustina 272), Vsebor de Vinarec.

*1176 únor: Sobezlaus dux monasterio Kladrub. — Inter testes: Hermannus marscalcus cum fratribus suis Zauissa et Gaulo. — Riwin castellanus de Cladescho et frater ejus Peregrinus. Jurik filius Jurik. Odalricus et Benada de Suaysin (Svojšín 401). Ratibor et Jaros Scezgouic (Čečkovice 395). Dobrogost et Mutina frater ejus de Bukouec (Bukovec 379).

* C. 1180 s. d. Cacc comes de Zeleznice monasterio Plas. Testes i. a. Bogusse cum fratribus Ratibor et Lutobor et cognato Dobromizl. Olricus filius Drizislav. Igenis filius Bozete. Jan judex. Protiva filius Conradi. Janic cum fratre Matheo. Deteleb filius Gumpoldi. Latuin filio cum Gotpoldo. — Gotsalac de Olesna etc.

C. 1182 s. d. Fridericus dux monasterio Waldsas. — Testes i. a. Groznata de Peruz (6) camerarius ducis. — Witego de Purschitz (Prčice 258). Mathi magister venatorum et Jenich frater ejus. Groznata calvus dispensator ducis etc.

1185 s. d. Idem Melitensibus. — Testes i. a. Grabisse camerarius. Bohuse et frater suus Batibor. Bogutlia cum fratre suo Chonata. Predota de Nechetin (Nečtiny 406). Mutine de Bucowec (379). Neostup. Modlata. Vescemilus de Hobscouiz (Hobšovice 4).

1188 s. d. Idem eisdem possessiones a Groznata et Mescone fratribus olim collatas confirmat. Testes i. a. Grabise camerarius et frater ejus Slauko. Borse frater eorum. Milgost. Hermannus de Marquardic (Markvartice 99). Odolenus, Vitek, Bogusse et frater suus Batibor. Slauibor. Boguta, Diwis. Nacherat, frater suus Smil. Olricus Sizinkou (Žinkov 386). Dirsizlau et frater ejus Rus etc.

1189 s. d. Otto dux Boemiae eisdem. T. Hermannus camerarius et Sauissa frater ejus. Predota judex curiae. Matheus dapifer. Vitko et Sezema nepos ejus. Ulricus Dirsizlauiz. Jurik Juricouiz. Bogussa castellanus de Cladsco et fratres ejus Ratibor Hermannus Lutobor. Vmuka. Groznata filius Sezeme et frater ejus Ernestus etc.

1192 s. d. Premysl dux Boem. monasterio Brewnovensi. — Testes Pribislaus Coscka, Zlawech comes, Ratibor comes, Lutobor comes, Mutina comes, Bohuse comes, Brecizlaus comes Cyrnin comes.

* 1194 Febr. Henricus episcopus et dux Boemorum Melitensibus. — Testes i. a. Grabissa camerarius, Jarozlaus de Tinec, Smil, Bogutha, Honata frater ejus. Zebrazlaus de Turic
(240). Budiuoy, frater ejus Ben. Olricus filius Olrici. Ercumbrecht subdapifer. Jaros subpincerna. Dersicrai et filii ejus Budiuoy et Blasius. Preda et filius ejus Hual. Martinus de Zaiacic (229). Bun et frater ejus Milotha. Vbizlaus de Trebonin (216) etc. —

* C. 1196 s. d. Idem Waldsasensi monasterio. — T. — Grabis camerarius summus. Zlawec frater ejus. Boguzlaus comes Sacensis. Ratibor comes Cladzc. Jerozlaus. Wilhelmus Usiz. Ernust Zezeniz. Budwoi et frater ejus Ben. Bohuta. Milhozt Milhoztiz. Zbramir. Martinus Ostretiz. Zmil. Dirsata. Oraz. Witigo subcamerarius. Henricus Nescheratz. Marquardus Zobzlaiowiz. Derrich Nedameriz et frater ejus Gothebor. Wezmil filius sororis Martini et frater ejus Lutholig (sic, čti Licholut) Hogir de Radoniz (36). Hermannus Willamowiz.

* 1197 s. d. Idem monasterio Teplensi. — Illustris comes et amicus noster Groznata. — T. — Grabissa camerarius ducis et Zlauco frater ejus et Grabissa filius ejus. Hermannus filius Marquardi et filii ejus Benes et Marquardus. Georgius de Milewic (Milevsko 277). Jarozlaus. Odolen. Mutin. Zmil. Zauissa. Borutha. Budiwoi et frater ejus Ben. Bertoldus de Zebrin (Sibřín 235) et filii ejus Szezema et Herman. Blego et fratres ejus Zdizlavs. Bun. Milota. Hawel. Albertus. Vta.

1201 Jun. Premisl rex monasterio Lutomisl. — T. — Slauco camerar. Boemiae. Leo de Brunna. Cyrnin cum fratre suo Brecizlao. Jerozlaus. Boguta. Budiuoy. Blud. Medl. Sdizlaus. Welis. Jutron. Lutobor etc.

1201 Jul. Idem ecclesiae Olomuc. — T. — Jursik, Cirnin, Wlastibor, Boguzlaw camerarius — Jacobus comes de Wiscou, Sdizlaus subcamerarius, Petr, Pomneus, Medl, Suirch, Semizlaus.

C. 1204 s. d. Idem ecclesiae Pragensi. — T. — Zlawek comes cum filio suo Boguzlao. Dalebor. Budiwoy Mstidrug cum fratre suo Woyzlao.

1204 s. d. Wladislaus marchio Moraviae Melitensibus. — T. — Vulcech camerarius. Detrich Grutouich, frater ejusdem Sdislaus. Vers. Prebor Onsouic. Veliz. Batibor. Oldrich Oldrichouich. Smil Ondrejouich. Vussata. Sdon. Jurata cum filio.

* 1205—1207 s. d. Premisl rex Zlauconi, de villa Tynsan (Týnčany 262). — Tesyrnin camrarius et Dyrzizlaus frater ejus. — Zmil de Tuhan (89). Mylhost. — Nedamyr. Dywis dapifer. Witco junior. Heinricus Witcowitz. — Budwoy judex curiae, Jan Dirnozci, Jurik de Marsowitz (252), Dubazk Mzteticz, Zudislaw de Cralewitz. — Pribizlaus de Malcowitz (258), Jan de Ztozitz (Tožice 253), Herman Jacobitz, Milozlaw.

1209 s. d. Premisl rex ecclesiae Olomuc. — T. — Bludo et Onso filius ejus. Luderius. Neplach. Andreas. Petrus filius Medlonis. Pardus. Twirsa. Stanimirus. Doben cum tribus filiis. Nedamirus frater Doben. Gron. Zewisse. Bawarus. Stibor. Zemizlaus. Wurso. Nedamirus frater ejus. Sulizlaus. Stizlaus. Woino. Beneda. Chochan.

1212 s. d. Idem Kladrubensibus. — T. — Zlauco camerarius. Bohuzlaus filius ejus. Jaros gener ejus. Vbizlaus de Zulizlau (Sulislav 394). Ulricus de Lutitz (Litice 393). Heinricus de Setscowitz (Čečkovice 395). Hirdebor de Userob (Všeruby 410).

1214 Jun. Wladizlaus marchio Moraviae Melitensibus. — T. — Lewa judex Burnensis. Stephanus castellanus de Veueri. Emrannus burgravius de Znoem. Budis praefectus de Igla. Tazzo frater ejus. Wrs de Zadek. Woyteh de Lapide. Bzneta. Welis. Boiek. Gneua. Pribizlaus de Obrany.

* 1218 Jan. 15 in Knin: Premyzl rex monasterio in Milewzco. — T. — Zlauco camer. cum filio Bohuzlao. Dalibor judex curiae cum filio Aldico. Benes et Marquardus fratres. Witcho et Heinricus cum filiis et fratribus. Budiwoy et Jaros et Hermannus cum fratribus. Wyssemyr et Hywan. Ozlo et Jura fratres. — It. Dywis de Dywiscov (Divišov 222). Zulizlaus subcamer. Heinricus Bohutic. Iwan Cluzic. Dobrohost Wolizewic. Predwoy villicus. Walter Pernoltowic. — Rodozlaus de Zyrlin (Srlín 277) etc.

* 1219 s. d. in Knin: Idem eidem. — Viliam Bogeniz (Bojenice 277) obequitaverunt: Rodoslaus de Srilin (Srlín 277), Pribislaus de Zenosath (Senožaty 275), Artleb de Zchrisov (Skrýšov), Valterus et Csaztovoy filii Pernoldi, Martinus de Obideniz (261), Obiden de Petrowiz (262), Ozel et Jura fratres de Predboriz (282), Bohuhval de Coyetiz (Kojetice 287), Hvalata, Predich de Artmaniz, Zauid et Prauez domini regis ministeriales, Ztibor de Pocepizs (Počepice 261), Pribislaus de Malcowitz (258), Nanisse de Crasoviz (262), Wolchrnar de Druhoviz, Luder de Radimowiz (275), Pribislav de Beloviz, Predslav de Stresimir (Střezimiř 259), Pertolt de Ricov (Řikov 258) etc.

* 1220 s. d. in Wletic (261): Witco de Perchyc (Prčice 258), monasterio Milevcensi, de villa Cogetin (Kojetín 334). Pater ejus b. m. antiquus Witco. — T. Pribizlaus de Wezckouic (Víckovice 334). Witco de Clocot (Klokoty 274). Heinricus de Novo castro (Hradec Jindřichův 294, neb Nové hrady 310?). Budiwoy filius Zawise cum fratre Witcone. — Nevhlaz filius Radim. Budilaus de Cowarow (Kovářov 333). Zwatomir de Nemchiz (Němčice). Dalebor de Radmiric (Ratimiřice 225). Woco et Zacharias filii Witconis etc.

* 1221 Jul. 2. Přemysl rex ecclesiae Pragensi. — T. — Bauarus. Budiuovy. Boruta. Jaros. Witco. Henricus frater ejus. Bohuzlaus. Suatozlaus. Sulizlaus. Holac. Diuis.

* 1222 Mart. 10. Idem eidem. — T. — Dalebor judex. Martinus pincerna Jaros. Bohuslaus. Zdeslau. Cesta. Wsebor. Zauise judex. Nicholaus. Hridebor. Juuan. Cresislau. Heinricus dapifer. Coiata subdapifer. Heinricus filius Bohute. Olricus filius Juric. Zbramir judex de Plizen.

C. 1220—1222 s. d. Idem Georgio filio Heinrici de Marsowich (Maršovice 252). — T. Slauco camerarius. — Boguse de Cowan (Kovaň 86). Sulizlaus subcamerarius. Benes de Benesow (255) cum filiis suis Andrea, Tobia et Wok. Holach de Planan (234). Jesutbor de villa Nemcihk. Rudger de Hvatirob (Chvatěruby 242).

1224. Jun. 21 in Creuplat (Křivoklát 18). Idem monasterio Plas. — T. Bohuzlaus camerarius. Diwis marscalcus. Henricus dapifer. Jaros major. Borutha et filius ejus Borutha. Witigo junior. Zawis filius Witigonis senioris. Zawis judex curiae. Beneda filius Stiboronis. Stizlaus Cozstica. Zbramir judex Pulznensis. Hermannus et Budizlaus filii Jarozlai. Odolen filius Bursonis.

1225 s. d. Idem Melitensibus. — Comitissa Bolemila uxor Bavari. — T. — Budwoy filius Cec. Martinus pincerna regis. Buguzlaus filius Zlaukonis. Zauisse judex. Zvest filius Buguzlai. Mztidruh castellanus. Koiata filius Grabise. Mligost et filii ejus Petrus et Ahna. Wisemir et frater ejus Ivan, Janek filius Vnech. Thaz de His (Chyše 424). Vbizlav de Vgezd. Podiua de Kokorov (410).

1226 s. d. Idem monasterio Doxan. — T. Wata camerarius ducis (Wenceslai), Chaztolov filius Smil venator summus, Petrus filius Milhozt, Ludher et filius ejus Milhozt, Jan de Morasic, Zwatobor de Pressic (Přeštice 385), Beneda filius Stibor, Dalebor de Coneckulma (Konecchlumí 122), Zmil filius Protiwec, Zobeherde de Rosalowic (Rožďalovice 80), Neostup miles, Trebata miles, Drirsizlaus de Beneschow (255), Zezema de Bolezlawa, Bohuzlaus filius Radim de Spelunca(?).

1228 Febr. in Stragov: Otakarus et Wenceslaus reges Teplensibus. — T. Boruta, Zuest et frater ejus Sibodo, Brezizlaus et duo filii ejus Brezizlaus et Zchirninus, Heinricus et Witko filii Witkonis, Zsuatoslaus, Woko de Moravia, Albertus subcamerarius, Beneda de Zuessein (Svojšín 401), Ztresemir filius Johannis, Cuno de Cunowe (Kounov 3).

1229 s. d. in civitate Hradec (134): Wencezlaus junior rex monasterio Brewnov. — T. — D. Vitko senior. D. Henricus filius Smilonis. Zbrazlaus de Dubenecz (139). Wlycek de Swecov (Zvíkov 335). D. Cherninus filius Bretislai. Prysnoborius judex de Hradecz.

1232 Jun. 28 in Tepla: Wenceslaus rex monasterio Teplensi — de villa Vnil (Unyly, Ounehle 402). — T. — Bohuzlaus cum filio suo Borse. Sdezlaus camerarius. Filii Witigonis Heinricus, Witigo et alter Witigo. Brezizlaus cum filiis suis. Zuatoborius. Nostup cum fratre suo Gebehardo. Jarozlaus dapifer cum fratre Budizlao. Zbrazlaus subpincerna. Vlricus. Ruz. Vlricus subdapifer. Dalibor. Bohuzlaus, Neuglaz fratres castellani de Satec. Benada, Vlricus, Wecemilus, Stibor de Sueisin (Svojšín). Herdibor de Serob (Všeruby 410) cum filio Wecemilo. Wlzec, Wecemil, Heinricus de Zuecowe (Zwíkov 335).

* 1234 Oct. 2 apud Pragam: Premizl marchio Moraviae hospitali S. Francisci. — T. Vitco senior, Heinricus frater ejus, Sedezlaus camerarius, Breschizlaus, Scaztolow cum fratre suo Heinrico praefecto Budisinensi, Hroznata filius Arnusti, Arnust filius Wilhelmi, Wilhalmi filius Zuatolaus, Johannes filius Zbislai, Pribizlaus filius Petri, Budizlaus cum fratre suo Jarozlao filii Jarozlai, Jarozlaus cum fratre suo Gallo filii Marquardi, Vocco cum fratre suo Drisizlao filii Benes de Benesou, Bouzlaus cum fratre suo Newflas filii Radim, Watto cum fratre suo Bouzlao, Zawise subcamerarius, Witco junior filius Heinrici, Albertus cum fratre suo Radulfo, Milic cum fratribus Zlauiborio et Egidio, Fridericus et alii fere omnes Boemi. Ex Moravis Ben burgravius Znoimensis, Pribizlaus filius Pircos burgravius Gradensis, Stiborius, praefectus de Weueri, Cirho dapifer cum fratre suo Schastolou, Ratiborius, Wierso, Wocco filius Borut, Wilielmus camerarius Bethowensis cum fratribus suis Lupoldo pincerna et Wolframo, Artlebus, Albertus praefectus de Wranou, Beneda submarescalcus et alii.

1235 Mart. 18 apud Pragam: Wenceslaus rex Melitensibus de foro Manetin (406). — 
T. Sdezlaus camerarius regis de Darova. Albertus judex cum fratre Rudolpho de Sliven. Závise, subcamerarius regis de Nechanicz. Mstidruh cum nepote suo Ipoch, castellani Pragenses. Nostup castellanus de Primda. Groznata de Podebrad. Henricus de Ostri. Bauarus de Straconic. Boruta de Redgosch. Svatobor de Prescic. Wlicek cum duobus fratribus Henrico et Vecemilo de Zuecov. Martinus de Mircov (Miřkov 379). Griedebor 
de Wserob.

1235 Jun. 26. Idem monasterio Kladrub. — T. Stezlaus camerarius Brezislaus et filius ejus Brezislaus, Bohuzlaus filius Zlavconic et filius ejus Bores, Zwatobor de Prestiz, Radozlaus de Proztebor (Prostiboř 378) et frater ejus Bohuse, Zlaibor de Zvinna (Svinná 279), Hartmannus de Taznowitz (Tasnovice 380) et filius Artlibus, Vitla de Ztancov (Staňkov 380) et frater ejus Percos, Cunradus de Melniz (380).

1236 s. d. Idem ecclesiae Pragensi de villa Lubeznic (Líbeznice 242). — T. camerarius regis D. Sdeslaus. Chastolaus cum suo fratre Henrico. Albertus judex. Subcamerarius regis Zauise. Vitco pater ejus. Patruus ejus alter Vitco. Bohuslaus filius Slauconis. Budislaus filius Jaroslai. Jaroslaus et Gallus, filii Marquardi. Zbraslaus subpincerna. Zobeslaus subdapifer. Zvatobor. Zlaunic. Vatto et Bohuslaus fratres. Rudolphus dapifer. Pribislaus et Drisislaus filii Pricos. Vocco, Drisislaus filii Benes.

1237 Apr. 12 in Poztolopirth: Idem ecclesiae Teplensi. — T. — D. Heinricus filius Zmilonis. Nevglas de Zirem (Siřem 38). Zulizlaus filius Zwezt. Prezlaus junior. Gerhardus praepositus de Dokzan. Wissemir de Blatni. Beneda. Stibor. Ulricus de Zweysin. Wisco et Wissemir fratres de Wiscov (Výškov 399). Otto, Bouzlaus fratres de Wolframowe (Olbramov 401). Benis de Wahans. Schuhta de Kozolup (404). Pribizlaus, Stephanus de Ocin (Očim 405). Cunradus de Potin (404). Prihsta, Matheus, Jaros fratres de Rezzin 
(Řesín 404). Zpitta de Zedelitz (Sedlec 399) cum duobus filiis. Petrus de Chodvliz (Chodovlice 47). Petrik cum filio Jurata de Woyniz (Vojnice 44). Zulizlaus de Elkan (Lkáň 44). Sebastianus de Selicowiz (Želkovice 46.) Diwis de Pochowiz. Chren de Chrezzin (Křešín 41). Radozlaus de Dlasowiz (Dlažkovice 47). Pribizlaus cum filio de Lucohorsan (Lukohořany 44). Drazek de Lowazziz (Lovosice 48), qui tunc temporis fuit villicus D. Heinrici.

1239 Mai 12 ap. Hotessouiz: Idem monasterie Kladrub. — T. Albertus judex nostrae curiae, Jaroslaus burgravius de Lapide cum fratre suo Gallo, Noztup burgravius de Primda, Zwoisse cum fratre suo Dilhomilo, Lupus de Zuecow cum duobus suis fratribus, Radozlaus cum fratre suo Bohusse, Brecizlaus filius Brecizlai, Paulik cum fratre suo Zdizlao, Mladota de Cowan (Kovaň 86) cum duobus filiis Bohusse et Zbudone, Drzislaus, Jura, Vecimilus de Wserob, Chuta de Kozolup, Hotebor, Rinardus cum fratre Joanne, Andreas, Jaroš filius Alberti de Zliwen.

1240 Apr. 27 Brunnae: Idem monasterio Tusnovic de circuitu Kyrnow (Krnov): — T. Gerhardus purcravius Olomuc, Milische et fratres ejus Idic et Zlaiubor, Zpitata, Predbor, Ratibor de Deblin et lilii ipsus Hartliebus cum Jance, Pribizlaus de Malomerice, Cyrho et frater ejus Schaztolov, Nahrad, Wurchozlaus, Wiecen judex Brunnensis, Rimo, Karolus et frater ejus Benco, Boscheco burgravius in Znoym, Proztei, Hruto camerarius Betoviensis et Znoymensis, Budis de Budisov, Budizlau et frater ejus Zauisse de Tazzov, Bohusse et Bisnata frater ejus, Ztibor, Gallus, Zobezlaus, Jaros de Boemia etc.

1240 Dec. 7 Brunnae: Idem eidem. — T. — Ratibor de Doblin Gerhardus de Zbraslaw, Pribizlaus de Obran, Bohubud de Daleschice, Wsiezlaus de Borutow, Schaztolow de Ceblowiz, Albertus filius Nacepluk, Gallus filius Marquardi, Milisch et frater ipsis Ydic, Boschec burgravius Znoymensis, Ortwinus de Lusche, Wilhelmus de Domaradice, Lambertus de Vzoburna, Milota, Nynec, Wlachen, Pelei frater ejus etc.

* 1241 Oct. 19 Gradech: Idem fratribus domus Teutonicae. — D. Domazlawa matrona nobilis de Miletin (123) relicta Zbrazlay pincernae. — T. Hogerus de Frideberch burchravius de Starchenberch, Jaros pincerna, frater ejus Eppo de Zliwen, Zobezlaus dapifer, Wocco camerarius, Milich camerarius Olomucensis, Egidus frater ejus, Nacherat et Hrono fratres filii Pakozlai, Choteborius, Zdezlaus de Hlumech, Nahwal, Rudolfus filius Rudolfi, Burchardus et filius ejus, Witko de Camenech, Hirzo magister coquinae, Milota de Zwoysich, Zulizlaus judex, Beneda filius Stephani, Budimir filius Zdizlai, Taz, Lowata Sdonowich, Tschazta filius Milichii.

1243 s. d. Otto praepositus Melnicensis Zdislao praeposito Chotesouicensi. — T. Miles Vlccho a rege missus. Unca et Wlchho filii ejusdem de Zvekow. Zazin de Opernich (Ojprnice 412) et filius suus Ratmir. Bohuchval, Vitla frater ejus de Lucavich (Lukavice 384). Vitla de Ztankow (380). Ludevicus de Nezdich (384). Conradus de Lesin (Líšina 393) et filii ejus Conradus et Milota. Item Domazlaus, Otto frater suus de Lesin. Burchardus et Sdizlaus filius ejus de Preztawlc (Přestavlky 393). Lemar de Oplot (393). Petrus de Lelov (393). Artlebus de Tuscov (Touškov Hartmanův 393). Abraham de Zmedcich (Smědčice 388). Vitko. Budiuoy de Wrhauech (Vrhavec? 370). Wisco de Cameniche. Drseko de Wschus (Wstiš 393). Predwoy de Lyzov (393). Otto de Mascrov (393). Lubko de Lyzov.

1244 m. Mai. Johannes filius comitis Sbislay claustro Lutomyslensi. — T. Pribizlaus de Morauan (169). Georgius cognomine Nosco de Janouich. Johannes filius Suezlay de Troiouich (169). Honata de Cracouan (166). Buno de Hostovlich (187). Dobrohost de Wlchnow (Vlčnov 163). Nyquardus de Nenchouich (Jeníkovice, Něnkovice 166). Wlichko de Suinchan (Svinčany 165). Hosche (de) Honbich (170) cum filio suo Bauor. Petrus de Zelouich cum filio suo Neprone. Jachemirus de Prahouich (Prachovice 169) cum filio suo Preduoy. Bohuzlaus cum fratre suo Fabiano de Mnethich (Mnětice 169). Mizlibor, Beneda, filio Olekzonis de eadem villa. Drizcho de Buchina (178).

1245 s. d. Pragae: Chunegundis Boem. regina monasterio Kladrubensi, de circuitu Prestycz (Přeštice 385). — T. Brecizlaus filius Brecizlai de Birkow (Biřkov? 386), Protiwa de Syzncow (Žinkov 386) et Pota frater ejus, Sobehrid filius Crinin de Hlouicz (čti Šlovic 393), Sezema filius Drzislai de Dolan (Dolany 383) Drysicray filius Budiwogii de Swihow (Švihov 382), Blasius filius ejusdem de Polen (382), Boguchwal de Lukawiz (384) cum fratre Witla, Sazym de Oiprniz (412), Luduik de Nezdiz (384), Amcha de Mecholup (387), Petrus de Petrowiz (386), Lemar de Oplot (393), Predlow de Trebicin (383), Otto de Mascrow (394), Imram de Luzan (Lužany 385), Adam de Horssiz (Horsice 385).

1247 Apr. 3 Brunnae: Premizl marchio Moraviae monasterio Raygrad. — T. Witco de Novadomo Olomucensis castellanus. Parduz. Cerh purgravius de Meydeberch. Castolaus. Hruto. Budis. Wilhelmus. Lupoldus. Nagrad. Lambert de Bozkouiz. Blud filius Onsonis. Ctibor. Voyteh de Bystrice. Stepanus de Zubri. Lasco. Andreas filius Benes.

1247 Nov. 16 in Cladrub: Reinherus abbas Cladrub. monasterio Hotesouiensi. — T. Brechizlaus de Zbiroh (271), Rathmirus de Scuirin (Skviřín 395), Radozlaus cum filio suo de Prozthebor (Prostiboř 378), Rathmirus et Protiua filii Lupoldi de Rachow (Rochlov? 394) et de Blahouzt (Blahousty 402), Conradus de Lesina (Líšina 393), Patricius de Jablechna (Jablečno 271), Paulik filius Gumperdi de Hoztun (Hostouň 380), Pribizlaus de Oplot (393).

* 1249 s. d. Pragae: Premysl juvenis rex fratribus domus Teutonicae. — T. Henricus et Castolaus fratres. D. Cstibor judex. Bawarus. Withco filius Henrici. Boruto castellanus Pragensis. Conradus de Zwekow. D. Mstidruh. Sobelirid. Sulizlaus et Hreno fratres. Sobezlaus et filius ejus Hermannus. Beneš. Zbislaus et Olricus fratres. Eppo filius Hermanni. Olricus filius Protiuae. Poto frater Protivae. Andreas de Wsehrom et frater ejus Slauko. D. Milich, Slauibor et Idik fratres. Budizlaus et Poto fratres.

* 1249 Sept. 22 Pragae: Wenceslaus rex capitulo Pragensi. — T. Borso camerarius. Gallus de Yablonni (Jablonné 99). Pomnen summus judex. Jarozlaus frater Galii. Zmil purcravius Pragensis. Heinricus junior de Sytavia (Žitava). Sobezlaus de Dimocur (Dymokury 117). Boruta de Redgosc (Ředhošť 43). Mstidrug de Dobrouiceuez (Dobroviceves 79). Marquardus de Scepanow Martinus de Mircov. Lipoch de Ledec.

* 1250 Jun. 22 Pragae: Idem eidem. — Borso de Resenburch camerarius noster. Gallus de Lewenberch. Chastolaus de Sittauia et duo filii ejus Chastolaus et Heynricus Szmilo de 
Sittauia. Woko de Rosenberch et Withigo de Pribinich (275) frater ejus. "Withigo de Novadomo. Marquardus de Domretitz. Hirzo burgravius de Clingenberch. Bitrolphus camerarius noster. Andreas.

1251 Febr. 14. Bertholdus abbas Portae Apostolorum Reinhero abbati Cladrub. — Interfuerunt facto Ratmir burgravius de Frimbergc cum fratre suo Bohuslao, Brecizlaus cum filio suo Theobaldo de Zbiroh (271), Cztybor cum filio suo Beneda de Zueysin (Svojšín 401), Radoslaus cum filiis suis Henrico et Winthero de Prostiebor (Prostiboř 378), Bohusse de Zurisen (Svržno 380), Poto de Crimic (Křimice 412) cum nepote suo Vlrico, Wissemirus cum fratre suo Wiskone de Wisskouic (Výškovice? 403), Vlricus de Trebel (Třebel 401), Pribislaus cum filis suis Zawisse et Radoslao de Pernolce (399), Paulik de Oldrichow (398), Marez de Tyzowa (Tisová 399), Jurik de Vbohc (Ouboč 382), Drzislaus de Wrakouic, Protiwa de Blahoust (402), Hnewomir cum filio Milota de Spatio, Pribizlaus cum fratre Predzlao de Hradissczan (Hradišťany 380), Rapota cum filiis suis Walik et Hoskone de Drperst (Trpisty 402).

* 1251 s. d. apud Netholicz: Premizl marchio Moraviae Melitensibus, de bonis in Ztraconiz etc. — T. Vitco de Novocastro. Zawisa filius Uitconis. Vitco de Zepecow (Sepekov 278). Sulizlaus filius Suezt. Jarozlaus frater Galii. Cunradus de Janowiz, filius suus Burchardus. Wilhelmus de Podebrad. Woco de Rosental (Rožmital 314) Zwoysa cum fratre de Bor (344). Predotha cum fratribus de Blatna (337). Vlricus filius Budizlai. Ulricus Lepus. Zeyzt de Budoywiz (Budějovice 301). Smilo de Luochtenburc (Lichtenburk 213) cum filio suo. Petrus Ywani de Zeyewiz. Wernherus de Serdow. Ywanus de Repiz (Řepice 339) cum fratre. Desiderius de Hraniz. Withmar de Sesiz. Bohuzlaus de Yedsow. Dobez de Bucovnik. Habrec de Dubrawiz etc.

* 1252 Mart. 29 Pragae: Fridericus de Chomutav, filius Nacherati, fratribus domus Teutonicae dat oppidum Chomutow. — T. Boruta de Redhosce. Witek de Gradec. Jaros de Zliwen. Wock de Rosemberk. Witek de Pribiniz. Zezema de Kostomlat. Ceasta de Lubzan. Ondrey de Weschrom (Všechromy 231) et frater suus Zlawek. Pitrolt. Marcwart de Onsow. Bolezlav de Zmecen (Smečno 4). Lu... de Bezdakov. Witek de Nacherat (Načerac 224). Bedrich de Harupnik (Hořepník 285). Mathei et Cazlav de Rasalowiz (Rožďalovice 80). Lutobor de Mcel (78). Pabyan de Ceceliz (Čečelice 84).

1252 s. d. Brunnae: Premizl Otakarus dux Austriae et Moraviae monasterio in Zaar. — T. — Pardus et Twerdche et Sudomir fratres. Miliz et Slauibor fratres. Benes camerarius et
Mylota fratres. Smil et Chuono et Nycuol fratres D. Bozchonis. Bohusche et Hartman fratres. Jaenzo de Doblin et nepotes ejusdem. Nezamizel et Ratibor fratres. Bohusche de Cowal et Jan de Wischnow et Matheus fratres. Paulus et fratrer ejusdem de Selechowiz.

1253 Dec. 3 ap. Gablan: Otakarus Litomericensibus. — T. Gallus de Lewinberch, Jeroslaus frater ejus, Smilo de Ronow, Zastolaus, Heinricus, Zastolaus et Chwalo filii
ejus, Jeroscius burgravius Pragensis, Zebeherdus, Sdeslaus de Sternberch, Zawis filius Witigonis, Marquard de Wonayowicz, Andreas subdapifer, Burchardus filius Ch. de Chlingeberch etc.

1253 Dec. 27 in Kladrub: Otakarus rex Chotiesoviensibus. — T. Bowarus de Zdrakonitz, Jarosch burgravius Pragensis, Witego de Novadomo, Zawise, Cunradus de Chlingenberch, Briedschizlaus cum filio suo Diepoldo, Marquardus subcamerarius, Andreas dapifer et frater ejus Slavko, Slezlaus de Sternberch, Wilhelmus de Podebrad, Vlricus Lepus, Dluhomil de Bor, Prirkosch et Niepro fratres, Sdezlaus de Gozstel, Drisicray de Swihow, Heinricus et Winter fratres, Bohuzlaus fdius Jankonis, Zezema de Dolen, Zobieherdus de Chlattowe (Klatov 365), Zbrazlaus de Mutin (Mutěnín 377), Ditricus Albus.

1254 Jul. 10 Pragae: Otakarus rex Osecensibus. — T. Boruta de Ryedhosch, Borso filius Bohuzlai, Vitus de Radowischitz (Radovesice 49), Gallus filius Galii de Leumberch, Ratmir de Primda, Johannes de Polmna  (Polná 200), Jurik de Wiclitz (56), Vitus de Beluschitz (Bělušice 45), Thomas de Swietz (Světec Bedřichův 49), Odolen de Chysch (Chyše 424) etc. etc.

Z příkdadů až dosavad uvedených již každý čtenář domyslí se sám způsobu onoho, kterým nám lze bylo sestaviti o předních několika rodinách českých i moravských zprávy rodopisné v přirozené jejich spojitosti. Omezíme se však v pokusu následujícím na ty rodiny, kterýchžto známost k porozumění dějinám našim ve XIII. a XIV. století potřebná jest.

I. Znak: hrabě. Rod Hrabišiců.
(Od polovice XIII. století páni z Oseka neb z Riesenburka.)

Sestavíme opět napřed několik důležitějších svědectví o osobách rodu tohoto z kronik a listin.

Cosmas ad ann. 1061: urbis Beline praefectura data est Koiatae fdio Wseboris, qui tunc temporis primus erat in palatio ducis. — Idem ad ann. 1068: Koiata filius Wsebor. — Comes Grabissa ann. 1013 et 1109 (idem.) —Vincentius ad ann. 1158: Garardus nepos magni Grabisse. — Grabisa camerarius 1180. 1181. — Grabisse camerarius et frater ejus Slávko. Berse frater eorum. 1188. — Grabis camer. 1192—1195. — Grabissa camer. ducis et Zlauco frater ejus et Grabisa filius ejus 1197. — Zlauco camerarius 1199—1201. — Grabissa et Boguzlaus filii.Slauconis 1201—1203. — Zlauco fundator (Osec.) et filius ejus Bogzlaus. Zlauco filius fratris ipsius Borse 1209. — Zlauco magnus 1211 — camerarius 1212 — summus camer. 1213-1219 až 1222—(1226?) — Boguzlaus filius Zlauconis subcamerarius regis 1211—1219 — camerarius regis 1224— camerarius summus 1232—1235 — Coiata filius Grabisse 1207 — subdapifer regis 1240—1224 — Coiata de Gnevin most, filius Grabisii, frater ejus D. Swebor (1. Wsebor), uxor D. Wratizlaua 1227 Jul. 22. — Boguslaus, Zlauco et Borso filii ejus 1231. — Zlavko abbas in Ozzech, Bohuzlaus camerarius regis, Borso filius ejus 1238 — atd.

 Z toho následuje rozrod následující:

  • ..............
    • Hrabiše (komorník) 1188 † j. 1207
      • Všebor 1227—1238
      • Kojata z   Mostu 1207 † 1227 X Vratislava
    • Slavek (nejv. komorník) 1188—1222 X ....
      • Hrabiše 1197—1203
      • Bohuslav nejv. komorník 1201—1240 X ....
        • Slavek 1231—1254 opat, později biskup
        • Boreš 1231—1276 z Riesenburka 1250 sld. X ....
          • Slavek 1264—1271
          • Bohuslav 1278 † j. 1281 X Agatha de Schomburg
    • Boreš 1188
      • Slavek 1209
Rozumí se, že jména před r. 1180 z kronikářů nahoře uvedená klademe k tomuto rodu jen z pouhého domyslu, nevědouce ani kdo byl otec tří bratří r. 1188 ponejprve jmenovaných; může býti, že to byl komorník Hrabiše r. 1180—1181. První slavný muž rodu toho byl Slavek (1188—1222), jehož jméno až podnes ve jménu měst Slavkova (Schlaggenwald 428; původně Slawkenwalde) i Ostrova (Schlackenwerth 418, původně Slawkenwerd) se ozývá. Listina litomyšlská, která jej r. 1226 ještě za nejvyššího komorníka uvodí, jest podezřelá. Syn jeho Bohuslav (1201—1240) provodil zvláště velikou moc v radě krále Václava I. Z uvedených nahoře v řadě nejvyšších komorníků svědectví vysvítá jasně a bez odporu, že rod ten od r. 1180 do 1253 téměř bez přestání zaujímal přední místa v celém dvořanstvu a úřednictvu země české. Bohuslavův syn Boreš (1231 do 1276), který první počal se nazývati po česku z Oseka, po německu z Riesenburka, proslul v dějinách nejvíce co krále Přemysla Otakara II. hlavní odpůrce a nepřítel. Kojata z Hněvína Mostu (Brüx 27) umřel bezdětek r. 1227; po bratru jeho Všeborovi dědili moravští páni ze Švabenic, bezpochyby skrze dceru jeho; proto stali se také opravci křižovnického kláštera zderazského v Praze, bratřími Všeborem a Kojatou založeného. Další zprávy o rodu tomto, který za květu svého (a zvláště v první polovici XIII. století) předcházel mocí a slávou všechny jiné rody české, později ale (zejména v XVI. století) octnuv se ve stavu rytířském, zmizel konečně i z něho nepoznaný — odkládáme k místu jinému.


II. Znak: růže. Rod Vítkovci.
(Později páni z Rosenberka, z Hradce, ze Stráže, z Landšteina, z Ostí a j. v.)

Rod tento, předčivší v Čechách od XIII. století až do vyhynutí svého r. 1611, zasluhoval i požíval odedávna zvláštního pozoru a uvážení; první však jeho vystoupení v dějinách, byvši znenáhlé, pokryto jest netoliko temností a pochybnostmi, ale i smyšlenkami. To jisté jest, že první jeho předek, kmet český Vítek, jenž umřel r. 1194, uznán byl odjakživa za praotce rodu celého: však kdo byli a jak se jmenovali jeho rodičové a i synové, o tom nelze dáti odpovědi důkladné. Jediné skutek ten, že r. 1189 uvodí se „Vitko et Sezema nepos, t. j. synovec) ejus", dává rozuměti, že byl rodem Čech a nikoli z ciziny přišlý. Ale i zde bude potřebí předeslati některé výpisky z listin.

Vitko dapifer 1169—1175 — 1176, únor. — Witego de Purschitz (Prčice 258). — Witcho castellanus de Prahen 1184. — Ann. 1194 obiit Witcho comes (di Gerlacus). — Witigo subcamerarius 1196. — Witco junior, Heinricus Witcowitz 1205 do 1207. Vitko cum fratribus Heinrico et juniore Vitkone 1213. — Zawis filius Witigonis 1216. — Witcho et Heinricus cum filiis et fratribus 1218, 15. ledna. — Witko de Perchyc (Prčice 258); pater ejus b. m. Witco; testes i. a. Witco de Clocot (Klokoty 274), Heinricus de Novocastro (Nové Hrady? 310), Budiwoy filius Zawise cum fratre Witcone; Woco et Zacharias filii Witconis — vše r. 1220. — Witico, Henricus marscalcus et Witico junior filii Witiconis 1222. — Henricus et filius ejus Vitko de Novadomo (Hradec Jindřichův 294) 1224, 1. října. —Vitco de Gredis (Hradiště, později Tábor 274) 1232, 8. června. — Filii Witigonis Heinricus, Witigo et alter Witigo 1232, 28. června. Zawise subcamerarius regis de Nehanic 1235, 18. března. — Zauise subcamerarius, Budiuoy et Witco fratres filii Zawise 1235, 7. května. — Witigo senior et Witigo junior fratres, Witigo et frater ejus Zezema filii Henrici de Novadomo 1236, 18. ledna. — Subcamerarius regis Zauise, Vitco pater ejus, patruus ejus alter Vitco 1236 s. d. — Vitko de Camenech 1241, 19. října. — Withco camerarius de Prybinich (Přibenice 275). Withco senior. Withco de Novocastro 1243, leden. — Witco de Novadomo castellanus Olomouc. 1247, 3. dubna. — 1249, 
24. srpna. — Woko de Rosenberch et Witigo de Pribinich. frater ejus, Witigo de Novadomo 1250, 22. června. — Vitko de Novocastro, Zawissa filius Vítkonis, Vitko de Sepekow (278) 1251 s. d. — Witigo de Chrumbenowe (Krumlov 320) 1253, 1. dubna — Peregrinus et Hogerus fratres 1255, 7. června. — Wocco de Rosmberk marscalcus regni Boem. Heduigis uxor ejus, Witigo de Crumlow 1259, 1. června. — Item Budvoy de Krumbenove, uxor ejus Pertha; Witido de Krumbenowe, uxor ejus Sybilla; Woko patruelis eorum 1259, 1. června. — Wocho de Rosenberch marscalcus et capitaneus Stiriae 1262, 1. května. — Hogerus de Svinz (Svíny 311), Budiwoi de Schalitz (Skalice), Witigo de Crumnow 1264, 12. května. — Pilgerimus de Witigenowe (j. f) uxor ejus Agnes, frater Hoygerus de Witigenawe (Třeboň 305), filii Woco et Zezima etc. 1261, 29. června. — Ludmila de Reusch filia quondam antiqui Witigonis; fratres ejus Witigo de Zcalitz, Hogerius de Witigenaue; testes Ulricus de Newenhaus, Ulricus de Lomnitz Budiboi de Zcalitz, Vitigo de Chrumnow, Woko et Zezema fratres de Witignawe 1265, 25. května. — Olricus de Novadomo subcamerarius; Hoierus de Suin, Budiuoy de Sepecow 1268, 3. srpna. — Heinricus et Witko fratres de Rosenberg, Hedvigis mater eorum, pater eorum Wocho 
(j. †), testes: Ulricus de Novadomo, Hoyerus de Klocot, Zewis, Witigo, Wocho filii Buduoy de Krumenow, Heinricus et Wocho filii Witigonis de Krumenov 1272, 19. března. — Zawisius de Valchenstain compromittit in arbitros, Budwogium patrem suum et in patruum suum D. Witigonem de Nacharat (Načerac 224) etc. 1272, 27. června. — Heinricus de Rosenberch, uxor ejus Elisabeth, frater Witigo jam mortuus; testes Hoyerius de Lomnitz et filius ejus Zmilo. Wocco de Witigenaw. Henricus et Wocco de Krumau. Ulricus et Otto fratres de Novadomo. 1281, 11. list., etc. etc.

Již z těchto výpisů činí se patrno, že první Vítek, zemřelý 1194, pozůstavil aspoň čtyři syny, ne-li více, z nichž jeden jmenoval se Jindřich, ostatní všichni Vítkové. Od Jindřicha pošli páni z Hradce, které město právě po něm sluje Hradec Jindřichův; od nejstaršího z Vítků páni z Krumlova, kterýchž rod zachvácen byl záhubou r. 1290 za příčinou pana Záviše z Falkenštejna; od jiného Vítka páni z Rosenberka; od třetího Vítka páni z Třeboně, z Nových Hradů, z Landštejna a j. Rozrod byl podle našeho zdání asi následující:

  • Vítek z Prčic 1169 † 1194.
    • Vítek (z Krumlova?) 1196—1236
      • Záviše 1216—55
        • Budivoj 1220—65 X  Perchta ze Skalice
          • Záviše (z Falkenštejna) † 1290
          • Vítek 1272
          • Vok 1272
        • Vítek 1272 † 1277 X Sybilla
          • Jindřich 1272
          • Vok 1272
    • Jindřich (z Hradce) 1205—1237
      • Vítek (z Hradce) 1224—56
        • Oldřich 1262—69
          • Oldřich 1281-1300
        • Jindřich (potomci)
        • Dětřich 1281 † 1302 biskup olomoucký
      • Sezima 1234—36
    • Vítek (z Prčic) 1220
      • Vok z Rosenberka 1220 † 1262 X Hedvika z Schaumburka
        • Jindřich z Rosenberka 1272 † 1310 (potomci)
        • Vítek 1271
      • Zachař 1220
      • Vítek z Přibenic
    • Vítek (z Klokot?) 1220
      • Vítek ze Skalice 1265
      • Pelhřim z Třeboně 1255 † j. 1261 X Agnes
        • Vok z Třeboně 1261—1300
        • Sezima z Landštejna 1261—93 (potomci)
      • Ojíř z Lomnice 1255—1300
        • Smil z Nových Hradů 1281—93 (potomci)
Tabule tato neobsahuje všechny první Vítkovce, aniž ukazuje, kdo byli na př. Vítkové z Hradiště, ze Sepekova, z Kamenice a j. v., ale v tom aspoň, co podává, zakládá se na pravdě. Z ní teprv a ze zpráv z listin podaných poznati lze všecku důležitost a váhu slov, která uvodí kronikář souvěký k roku 1276, mluvě o pádu nešťastného krále Otakara II.: „Eodem anno Vitkonides cum ingenti militia recesserunt a rege, et multa mala per regnum Bohemiae pauperibus et claustralibus intulerunt; et eo tempore rex nimium eorum auxilio indigebat."

III. Znak: ostrev. Rod Hronovci.
(Později páni z Lipé, Dubé, z Ronova, z Lichtenburka, z Náchoda, Klinštejna, Pirkštejna, Friedlandu, Liběšič a j. v.)

O původu velikého rodu tohoto byly dosavad rozličné domněnky a pověsti. Dalemil dí o něm v kap. 74: „mezi lepšiemi Chval bieše, ostrev na ščítě nosieše; tu ostrev k jméni přijide; leň mi psáti, kak ten rod vznide." Pak ale v kap. 76 mluví o Smilovi Světlickém, druhu a účastníku Přemysla Otakara I. v jeho vyhnanství r. 1193 až 1197. Pozdější rodopisci domýšleli se, že Hovora, který vybavil knížete Jaromíra z osidel Vršovců, byl prvním toho rodu předkem. Jisté jest, že počátky jeho vůbec nedají se hledati s důkladem, leda ke konci XII. století, a že osobní jméno Hron požívalo zvláštní v něm vážnosti, když potomci jeho, kamkoli přišli, stavěli zámky jménem Hronov později Ronov nazvané: u Žitavy, u Přibislavě (202), u Lichtenburka (213), na Náchodsku (149), u Stolinek (69), až i Hronburk, nyní Rumburk (63). Také Petr, opat zbraslavský, dí ještě k roku 1316 o veškerém tom rodu: „Omnis Heinrici de Lipa generatio, quae de Ronowe dicitur." (Dobn. monum. V, 344.) Nejstarší diplomatické datum nese to, že r. 1188 byli dva bratří, Načerat a Smil (snad synové Hronovi); Načeratovi vnukové ze syna Pakoslava byli Hron z Náchoda i Načerat ze Brady r. 1263; u potomků Smilových osobní jméno Hron (či snad = Henricus?) ztratilo se záhy. Doklady z listin jsou následující:

Nacherat, frater suus Smil 1188. — Zmil de Tuhan 1205. — Scastiloi filius Smil 1216, 
8. června. — Zcastolo et frater ejus Heinricus 1219, 6. pros. — 1227 — 1233 — 1236. Heinricus filius Smilonis 1229. — Scaztolov cum fratre suo Heinrico praefecto Budisinensi 1234, 2. října. — Csaztolaus de Sitavia 1238 22. února. — 1239, 22. února. — Heinricus de Sitavia 1241. — Heinricus et Chaztolaus de Sitavia fratres 1242 (I. 1252), 7. července. — Zmilo filius Henrici de Sitavia 1243, září. — Tsastolaus de Syttavia et Heinricus filius ejus, Zmilo de Syttavia 1249, 23. července. — Chastolaus de Sittavia et duo filii ejus
Chastolaus et Heinricus Szmilo de Sittavia 1250, 22. června. — Smil de Lichtenburg (213) cum filio suo 1251. — Smilo de Ronow, Zastolaus, Heinricus, Zastolaus et Chwalo filii ejus 1253, 3. prosince. — Smil filius Henrici, Chenec frater ejus  1255, 10. května. — Schenko de Sytavia et frater ejus Hainricus 1256, 15. března. — Chastolous cum Chwalone fratre suo de Boemia 1256, 16. července. — Alexander pp. IV. dispensat cum Henrico filio Smilonis de Luchtemburch et Domazlawa filia Bavari camerarii r. B. ut matrimonium inire possint 1256, 28. prosince. — Zmilo de Luchtenburch possident argentifodinas in Brode (203), Biela  (208),  Slapaniz  (200) et Primizlawiz (201); filius ejus Henricus, frater ejus Czastezlaus 1257, 5. listopadu. — Zmil de Sitavia, Chenko de Sitavia 1258. — Castolow de Ronow, Hindrich de Luchtenburch 1261, 21. srpna. — „Nos Zmilo dei gratia dominus de Luchtenberc," uxor nostra Elisabeth, filius Zmilo 1262,  14.  dubna. — Smil de Luchtenburg,  Zdenko  (sic,  čti Čenko) frater ejus, Henkinus filius ejusdem Smilonis, Henricus et Chwal de Sittavia 1262, 10. června. — Heinricus filius Chastolai. H. filius Zmylonis, Chenko frater Zmylonis 1264, 21. října. — Zmilo de Leuchtinburch, dominus in Sumrburch (= Ronovec, Sommerburk, Žumburk 208) 1265, 2. pros. — Henco marschalcus Boemiae 1265, 21. dubna. — Zmilo de Luchtenburg, Heinricus filius ejus marscalcus Boemiae 1267, 17. října. — Tsenko frater Zmilonis de Luhtenburch 1269, 
1. května. — Henco Zmilonis filius de Luhtenburg, Cenco de Ronnow 1272, 14. července. — Hinco (Heynko, in sigillo etiam Henricus) dapifer regus 1276, Mart. 13. — it 1277 Mai et Oct. 16 — 1279 Jul. 14. — Hinco de Luhtemburch, Chenco de Lipa (68) fidejussores regis 1277, 12. září — Hinco de Luhtemburch, Hinco dapifer Czenko de Lippa, Hinco de Duba (88) 1278, 7. února. — Heinricus, Zmilo, Ulricus et Reinmundus fratres de Luchtenburch; pater eorum Zmil felicis memoriae 1278, 9. června. — Hanmannus de Duba dapifer 1284, 24. května. — Hynco de Luhtenburc, Hynco de Duba dapifer regni nostri 1285, 23. října. — Heimannus de Luhtenburc, Heinmannus junior, Schenco de Boraw, Remannus de Luhtenburch 1289, 22. července. — Henco de Duba, Stenko (čti  Čenko)  de Moibin (z Mojvína) 1290, 17. února etc.

Z těchto a z podobných dat více, kterých zde pro krátkost neuvozujeme, sestavili jsme následující tabuli rodopisnou:

  • Smil (Světlický?) 1188—1205
    • Jindřich (z Žitavy) 1219—1252 (purkrabě budišinský)
      •  Smil 1243—69 † 1269 (z Lichtenburka 1251 sld.)

      • (potomci z Lichtenburka):
        • Hynek (Heinman, Henrich 1256— 1288)
        • Smil 1278—1281
        • Ulricus (Ulman) 1278— 1313
        • Remund 1278—1313
      •  Častolov (Čeněk) 1255—69

      • (potomci z Ronova):
        • Hynek (Heinman) 1283— 1314 z Přibyslavi
        • Čeněk 1283
    • Častolov (Čeněk) (z Žitavy) 1216—53

    • potomci z Lipé, z Dubé, z Friedlandu, z Pirkštejna atd. (Další jejich rozrození není všude jasné.)
      • Jindřich 1249—1264 
      • Častolov Čeněk 1250—1261
      • Chval 1253—1262
Jakož u Vítkovců jméno Vítek, tak i v rodopisu Hronovců činí zvláště jména osobní „Hynek" a „Čeněk" nesnáze hojné. Mnohé měli jsme rozmysly, nežli jsme se dopíditi mohli, že jména Častolov a Čeněk byla identická jako Lacek a Ladislav, Fricek a Fridrich a t. p. Nadto množil se zmatek zvláště tím, že písaři psali také „Stenko" na místě „Tsenko" atd. Dále i jména „Heinricus, Hynko, Henkin, Heinko, Heinemannus, Heinman, Haiman, Haman, Hynce, Hynczo" všecka ukázala se býti také identická, takže se jich užívalo vesměs o jedné a téže osobě. Ba i „Ulricus" de Luchtenburg nazýval se tytýž „Ulmannus" de L—, jak ukazují se toho příklady v nápisech pečetních a listinných.

O potomcích Načerata, bratra Smilova r. 1188, uvedeme jen několik svědectví z listin:
Henricus Nescheratz (t. j. Načeratův syn) 1196. — Pakozlaus magnus 1239. — Nacherat et Hrono fratres, filii Pacozlai 1241, 19. října. — Hrono et Natserat fratres 1260, 
3. listopadu. — Hrono de Nachod, Nacherat frater ejus de Brada 1263, 25. března.

O Hronovi z Náchoda praví Dalemil v kap. 88, že byv u poselství vypraven do Němec se Smilem Světlickým (z Lichtenburka) a Havlem Jablonským (z Lemberka) k volení říšského krále — „Hron by najmúdřejšiem nazván, proto jemu črný lev na zlatém ščítě riešským králem dán." — A skutečně potomci jeho, páni z Náchoda i z Kostelce, neužívali za znak svůj ostrve, ale lva právě dotčeného. Rod ten kvetl později zvláště v Moravě ještě v 
XVII. století.


IV. Znak: sviní hlava. Rod Buzici.
(Později páni z Valdeka, Třebouně, Rožmitála, Žebráka, Hasenburka, Šellenberka atd.)

„Detrisek filius Busa", o jehož hrdinné smrti v bitvě proti Polákům 8. října 1110 chvalně vypravují Kosmas a po něm jiní letopisci naši, klade se obyčejně za předka rodu tohoto. Dalemil dí o něm v kapit. 60: „Jetřiešek Buzovic — mezi hrdinami jako tuří roh slovieše; ten divoků sviňu živu za uši jal, na ščítě vepřovú hlavu přijal" a t. d. Nechceme toho ani jistiti, ani zapírati. Nadto zdá se nám pravdě podobné, že Jurik (Jiřík) maršálek, o jehož zahynutí v křižácké výpravě roku 1148 Vincentius praví: dux Wladizlaus de eadem expeditione revertitur, in qua Jurik ejus agazo, vir nobilis et strenuus, fllium nomine Jurik habens unicum optimae indolis, cum aliis plurimis interfectus est, náležel k rodu tomuto. Tento Jurik Jurikovic jeví se co svědek v listinách 1176—1189 a měl syny dva: Jana, který r. 1227 stal se biskupem pražským, a Oldřicha,  připomínaného  v letech  1209—1232. Tento Oldřich zdá se nám, že byl otcem Zbislava 1249 i Oldřicha příjmím Zajíce, od r.  1249 do  1271  často jmenovaného, zakladatele sv. Dobrotivé (272) a hradu Valdeka u Hořovic (271), známého předka všech potomních pánů z Valdeka, z Hasenburka a j. Jiná linie rodu téhož počala se Jaroslavem r. 1193, otcem tří synů, Heřmana 1213 až 1224, Budislava   1224—1237 i Jaroslava, truksasa r. 1232. Vypravovali jsme v dějinách k r. 1230, že Budislav, syn Jaroslavův, byl mezi předními radami krále Václava I. Budislavův syn byl Oldřich 1251—1264, který první osobil sobě jméno z Rožmitálu (324). Ještě 1310, 
28. prosince, čteme listinu (in Schöppach, Henneberg, Urkundenbuch 50): Budizlaus de Tschisicouwe (Čížkov 389) nobilis viri Prothiba de Rosenthal filius, omnes munitiones, homines et bona, a patre sibi commissa, eo poscente restituere promitit. Osobní jméno „Protiva" u pánů z Rožmitála v XV. století ještě bývalo v obyčeji. V listině r. 1263 u Paprockého ve Stavu panském str. 68) tištěné zdá se, že jména svědků tu špatně čtena, tu i poddělávána jsou, jak u Paprockého často se přiházívá.

Přehled rodopisný prvních pánů Zajíců (kteří ke sviní hlavě připojili zajíce ve štítu svém) jest tento:

  • Oldřich Zajíc (z Valdeka) purkrabě pražský 1267—69, † 1271
    • Oldřich Zajíc z V. † 1281 
      • Oldřich (z Žebráka) † 1304 (potomci z Valdeka) 
      • Vilém Zajíc z Valdeka † 1319 
        • Zbyněk Zajíc z Hasenburka † 1368 (potomci) 
    • Zbislav (z Třebouně) podkomoří † 1292 
    • Budislav, probošt mělnický † 1291



V. Znak: lev. Rod Markvartici. 
(Později páni z Lemberka, ze Zvířetic, Michalovic, Vartenberka, Valdštejna a j. v.)

O počátcích rodu tohoto zachovaly se zprávy hojnější, nežli o jiných, takže rozrození jeho jest na jevě. Svědectví listin je následující:

Hermannus agaso cum fratribus Gauel et Zauisa 1175. — Herman et fratres ejus Gaul et Zawisa, filii Marquardi 1176. — Hermannus marscalcus cum fratribus suis Zauisa et Gaulo 1176, únor. — Hermannus camerarius 1177, 12. března. — H. — filius Marquardi 1183. — H. — Marquartic 1187, 2.-6. května. — H. — de Marquartic (99) 1188. — H. — camerarius et Zauisa frater ejus 1189. — Hermannus filius Marquardi et filii ejus Benes et Marquardus 1197. — Benes filius Hermanni, Marquardus frater ejus 1211, duben. — 1218, 15. ledna. — Benes castellanus de Budisin 1217, 18. ledna. — 1222. — Marcuardus de Dechin castellanus 1220, 20. března. — Benes, Marquard et Zawis fratres 1222. — Marquardus filius Benessonis 1230, 10. listopadu. — Gallus filius Marquardi 1233, 6. února. — 1240, 7. prosince. — Jarozlaus cum fratre suo Gallo, filii Marquardi 1234, 2. října. — 1251, 26. ledna. — Jarozlaus burgravius de Lapide cum fratre suo Gallo 1239, 12. května. — Gallus de Lewenberch (Lemberk 99) 1241—1253, 20. listopadu. — Gallus de Jablonni (Jablonné 99), Jarozlaus frater Galii 1249, 22. září. — 1253, 
3. prosince. — Gallus filius Galii de Leumberch 1254, 10. července — Marquart frater Galii 1261, 21. srpna. — Gallus filius Galii, Marquard patruus ejus; it. Jarozlaus frater Galii 1262, 10. června. — Gallus pincerna, Jaroslaus patruus Galii, Marquardus de Sarfenstain (na Benešovsku 66) 1268, 4. března. — Jarozlaus de Turnow frater Galii. Zdislaus de Lewenberch frater Galii 1272, 1. května. — Johannes de Michelsberg (111) pro castris Weleschin (311), Scharphenstayn (66) et Dewin (98), quae a rege recepit, cedit eidem de bonis aliis. Testes i. a. Sdizlaus de Lemberch purgravius Pragensis, Benessius de Wartenberch (97) pincerna regis, Jarozlaus de Lewenberch. (Sigilla pendent integra, insigne leo omnibus idem) 1283, 28. srpna etc. etc.

Srovnáme-li nepodezřelá tato svědectví se starožitnou zprávou, od Paprockého ve Stavu panském (str. 251—253) pod rodem pánů z Vartenberka podanou, nutno nám bude uznati, že i tato pošla z dobrého pramene, ačkoli tu i tam výklady a přílepky nejapnými, tuším od vydavatele, zprzněna byla. Tam nazývá se r. 1175—1197 jmenovaný Heřman z Ralska, otec Beneše a Markvarta, první předek rodu a spoluzakladatel kláštera hradištského; (že Paprocký přitom mnichy cisterciáky k r. 1054 uvodí, jest jedna z jeho nesčíslných nedomyslností). Ohledem tedy spojeným k dokladům z listin sebraným a k zprávě podané u Paprockého sestavili jsme rodopisnou tabuli následující, neúplnou sice, ale v tom, co nese, dosti důkladnou:

  • Markvart
    • Heřman z Ralska 1175—97
      • Beneš 1197—22 kastelán budišinský 1217—22
        • Markvart 1230, 10. list.
        • Beneš (okrouhlý)
          • Beneš (pyšný) z Velešína (potomek Markvarta nebo Beneše - z tabulky na str. 534 nelze vyčíst)
            • Jan z Michalovic 1282—94 (potomci)
      • Markvart 1197—28 (kastelán děčínský 1220)
        • Havel 1233—53 z Lemberka 1241
          • Havel 1254—72 z Lemberka (potomci)
          • Jaroslav 1272—89 z Turnova (potomci)
          • Zdislav ze Zvířetic 1283 (potomci)
        • Jaroslav 1234—68
          • Beneš z Vartenberka 1283 (potomci)
          • Zdeněk z Valdštejna (potomci)
        • Markvart de Sarfenstein 1262
      • Záviše 1222
    • Havel 1175—76 
    • Záviše 1175—98
Jméno Havel v rodu tomto ke konci XIII. století opakovalo se tak často, že všechno zkoumání jím stává se obtížné a nejisté. Tak na př. pan Jaroslav r. 1272—89 všechny své čtyři syny jmenoval Havly, z nichž první měl příjmí Beran, druhý Ryba, třetí Houba, čtvrtý Kanovník; ale tyto přezdívky nedávají se jim v listinách. Byloť pak všude bratří více, nežli my v přehledu svém uvésti jsme mohli, obmezivše se na linie hlavní. Páni z Vartenberka proměnili teprv ke konci XIII. století znak svůj rodinný, r. 1283 nosivše ještě lva v štítě svém, zároveň jiným strýcům svým. 


 

VI. Znak: orlice. Rod Janovici.
(Později páni z Janovic, Vinterberka, Adler, Žirotína, z Kolovrat, ze Žďáru a j. v.)

Původ rodu toho ukrývá se ve tmě dávnověkosti. Dalemil dává mu za prvního předka knížete lučanského Vlastislava, právě v kap. 22. „Po krásném se ščítě znajú, v zlatě fiolněj orlici, Vlastislavovi  rodici." Však ačkoli potomci jeho již na počátku XIII. století rozrodili se v několik linií, přece žádná z nich nevynikala té doby takovou mocí, aby pozor obecný byla poutati mohla. To stalo se teprv o století později. Nejstarší diplomaticky proslulý muž  rodu toho byl „comes Joannes, filius comitis Sbizlai", připomínaný v listinách od r. 1224, 
1. října, co Joannes filius Zbizlai de Bratcic (Bračice 187), a posléze 10. července 1254 zvaný „Joannes de Polmna" (t. j. Polná 200). Ten chtěv r. 1230—1240  založiti nový klášter cisterciácký v Čechách a povolati do něho bratří z Oseka, podával se v listině dosavad zachované v tato slova: „haec ad ipsam fundationem offero: Nesekove villam forensem (= Nížkov 201), et circa ipsam villam de bonis meis tantum confero, quod annuatim solvet viginti marcas — insuper villam fratris mei Pribizlai nomine Sar (=  Žďár v Moravě) redimam et claustro conferam" etc. Roku 1252, 7. července, (ne 1242) král Václav stvrdil jeho dání křižovníkům domu německého, kterým postoupil vsi Dobrovice (187), Přibislavice (187), práva podacího v Polné (200) a po smrti manželky své Anny také vsí Potěhy (187), Tupadly (187), půl Vinař (187) a j. v. Tentýž pan Jan (168) také vsí Potěhy (187), Tupadly (187), obě na Pardubsku, půl Vinař (187) a Blatnici (Blatník 169), a j. v. Tentýž pan Jan (168) a Blatnici (Blatník 169), obě na Pardubsku; i po(168) a Blatnici (Blatník 169), obě na Pardubsku; (zvýrazněný text je nesrozumitelný) i   poněvadž   olomoucké   biskupství   na   blízku   mělo   statky, o kterýchž v listině prvé dotčené zmínka se činí,  nelze  ; i poněvadž olomoucké biskupství na blízku mělo statky, o kterýchž v listině prvé dotčené zmínka se činí, nelze téměř ubrániti se domyslu, že také klášter někdy sezemický (168) našel v Janovi z Polné neznámého dosud zakladatele svého, který po založení cisterciáků ve Žďáře skrze pana Bočka, proměnil asi dávný úmysl svůj v ten způsob, že založil klášter panenský, a to již ne v Polensku, ale na Pardubsku. Bratří jeho byli Jaroš a Přibislav; on sám umřel bezdětek (dle Chronica domus Sarensis). V pečeti jeho a bratra jeho Jaroše syna Zbislavova viděti jest orlici na štítu. (Orig. potud v Oseku.)

Druhý předek rodu téhož byl pan Konrád z Janovic (256), purkrabí zvíkovský od 
r. 1234—1253. Syn Konrádův Purkart z Janovic a z Vinterberka (356) proslavil se zvláště pod králem Otakarem II., stav se nejvyšším maršálkem 1267 až 1273, pak hejtmanem zemským nejprvé ve Štýrsku  1270 až 1274, potom v hořejším Rakousku 1274—1276, posléze r. 1283 nejv. hofmistrem krále Václava II. mladého atd. Od něho pošli potomní páni z Janovic a z Petršpurka (39), jichž rod vymřel na počátku XVI. století.

Páni Habart z Žirotína (45) od r. 1287—1300 (otec Plichty, Jarka i Habarta bratří z Žirotína r. 1321), Plichta z Adler (594) roku 1318—1320, Albrecht ze Kryr (38) 
r. 1320—1332 a synové jeho Heřman i Alšík a j. v. náleželi k témuž rodu, jakož i páni z Kolovrat (235) teprv od roku 1347 jmenovávaní; ale kdy a kterak se odštěpili od kmene obecného, nelze již nyní ustanoviti. Ve XVI. století vládla zvláštní linie rodu toho, snad potomci bratří pana Jana z Polné, hrady a statky hojnými v Čáslavsku, na př. Zbraslavicemi 191, Slavošovem 191, Zručemi 192 atd. a ti nazývali se Kolovraty, ačkoli nepocházeli od Albrechta z Kolovrat roku 1347 po prvé jmenovaného, jako ostatní toho jména potomci všickni. Páni ze Žďáru (421) ještě později prosluli, ačkoli původ jejich z téhož kmene není pochybný. Pro památku rodu Janoviců nejvíce litovati jest záhuby kláštera postoloprtského, jehož archiv byl by jistě poskytl o něm světla hojného.


VII. Znak: odřivous. Rod Benešovici. 
(Později páni z Bechyně, Benešova, Dubé a Leštna v Čechách, z Kravař, Dědic, Branic, Doubravice, Choltic a j. v. v Moravě a Slezsku.)

Původní sídlo velikého rodu toho bylo české město Benešov (255), ale záhy zavládli potomci jeho také statky velikými v zemi opavské, kde jedna jejich ratolest, páni Sedlničtí z Choltic, zachovali se až podnes. Podle listiny 1062, 21. prosince, (Boč. I., 138, Erb. 55) Otto dux Moraviae de provincia Olomuc „nobili comiti suo. Drisizlau filio Benes" dal směnou některé statky iri circuitu Gradecensi super fluvio Opa; pravdě podobá se, že ten Drslav syn Benešův náležel již rodu tomuto. Kronikář český Benessius minorita (okolo 
r. 1361), jehož dílo zachovalo se nám jen ve zlomcích chudých a špatně opsaných, vypravuje o panu Benešovi, že přinesl z výpravy před Milán r. 1158 neb 1162 biblí a krásný pasionál, které potom chovány jsou v kostele benešovském na památku; — dále dí k r. 1257: „Dominus Tobias praepositus Pragensis frater fratrum collegit corpora praedecessorum suorum, et sepelivit in medio chori (v kostele benešovském), in quo solus jacet: primus D. Benedictus praepositus Wyssegradensis, cancellarius regis Boemiae 
(roku 1088?); D. Benessius; D. Wocco pater dominorum de Benessow; D. Matheus pater de Duba; D. Dirislaus pater dominorum de Bechina; D. Andreas, Rupertus, D. Benessius, D. Andreas, D. Wocco." (Srvn. Hammerschmidt historia Vyšehrad p. 484). — Páni z Benešova, potomkové Vokovi, byli linie moravské: kdy žili a čí synové byli Matouš z Dubé a Drslav z Bechyně, nelze také ustanoviti. O jejich ale všech příbuzenství není pochyby, zvláště když uvážíme následující svědectví z listin:

Benes de Benesow cum filiis suis Andrea, Tobia et Wok, testes ann. c. 1222 (Erb. 308). — Woko et Andreas filii Benes de Benesow 1226, 19. září. (Boč. II., 173). — it. 1234, 22. října (B. II., 273). — Vocco cum fratre suo Drisizlao filii Benes de Benesou 1234, 
2. října (B. II., 270). — Matheus filius Benes 1233. — Drisizlaus de Benesow 1250, 
1. září. — Beness filius Wokonis subcamerarius 1251, 19. května — 1255. — Beness camerarius et Mylota fratres 1252—1259. — Testes de Moravia: Benescius Znoymensis, Andreas et Milota fratres ipsius 1262, 1. května. — Milota et Rupertus filii Vokonis 1256, 
16. července. — Wocco filius piae memoriae Drslai 1263, 23. června. — Robertus abbas Gradicensis (ab ann. 1243), frater D. Tobiae praepositi Pragensis (jam. mortui) et cognatus Benessii 1266, 23. 23. dubna (Boč. III., 381). — Wocko filius Drisizlai de Krawar 1269. (B. IV., 38). — Milota frater Tobiae praepositi Melnicensis 1269, 18. března, (t. j. potomního biskupa pražského Tobiáše z Bechyně 1279—1296). Woko de Crauar, Benesius de Lobenstein et Zbyslaus de Chuth 1281, 19. září (B. IV., 260, 265). —
Woko de Kravar, Beneschius filius suus, et Benesius de Branicz, nec non Beneschius de Schytin; Zbyslaus de Kuth 1282, 27. srpna. — Benessius de Schytin filius quondam D. Dersizlai b. m. fratres ejus Woko et Jarozlaus; amici D. Woko de Kravar et D. Zbyslaus frater ejus. 1282, 27. srpna (B. IV., 269—272). — Benessius de Branicz, filius quondam Benessii de Czwilin, burchravii Znoymensis bonea memoriae 1282, 28. srpna. (B. IV., 272, 273). — Tobias de Benesow canonicus Pragensis patrimoniales hereditates suas, castrum Konopiscz (253), Benessov oppidum etc. dat Zdislao de Sternberk 1311 etc. etc.

Nepokračujíce dále ve výpiscích takových, vždy neúplných, postavíme sem tabuli rodopisnou, pokud jsme ji z listin vybrati mohli:
 

  • Beneš de Benešov 1220—22
    • Vok de Benešov 1222—39
      • Beneš de Civilín (camerar. burgrav. Znoym. etc.) 1250 † 1264
        • Beneš de Branic et Lobenstein 1281—93 (potomci)
      • Milota de Dědic 1252 † 1307 (potomci) 
      • Andreas 1262—64
      • Rupertus 1256
    • Andreas 1222—47
    • Tobias 1222 praepositus Prag. † 1261
    • Matheus 1233
    • Drslav 1234—1236
    • Ruprecht opat hradištský 1243—66
Rod pánů z Kravař počíná takto:
  • Drslav † j. 1263
    • Vok de Krawar 1263—81
      • Beneš de Kr— 1282 (potomci)
    • Zbislav de Kút et Bohuslavic 1281—93
Jiná linie zase:
  • Drslav † j. 1282
    • Beneš de Štitin
    • Vok
    • Jaroslav r. 1282
Spojení těchto linií nelze postaviti na jisto, aniž vyložiti, čí synové byli v Čechách na př. Ondřej z Dubé 1283, 28. května, též Ondřej z Kavčí hory a Tobiáš z Bechyně, jmenovaní v listině 24. května 1284 a náležející rodu tomuto. Doložíme jen, že Dubá tu rozumí se hrad nad Sázavou někdy postavený, Kavčí hora nám neznámá, že stála někdy na panství Leštně (252) a známý pan Milota z Dědic že ještě na pečeti k listině 29. února 1286 přivěšené jmenuje se Milota de Benessow, t. j. z Benešova nyní ve Slezsku. Dvojice ta, že místa téhož jména od sebe vzdálená náležela týmž rodům, jako Benešov v Čechách a Benešov dvojí v Opavsku, opakuje se také při Šternberku v Čechách a v Moravě, i při Liticích a Potenštejně v Plzeňsku a v Hradecku. Český Benešov teprv okolo r. 1311 od pánů z Benešova postoupen byl pánům ze Šternberka. V Opavsku jeden Benešov (nad Opavou řekou) náleží nyní spolu s Kravary, Kouty a Branicemi k říši pruské, druhý Benešov (Benisch) leží v Krnovsku.

VIII. Znak; poloutrojříčí. Rod Drslavici. 
(Páni ze Žinkova, z Litic, Potenštejna, Riesenberka, Skály, z Dolan, z Chudenic 
a j. v.)

Původní sídlo rodu toho bylo Plzeňsko a Klatovsko. Ačkoli celé jeho rozrození nedá se již úplně vyložiti, máme přece zpráv o něm dosti, abychom aspoň původ hlavních jeho linií s jistotou poznati mohli.

Drizslaus urbis praefectus Pelsennae 1160,16. června. — Drisizlau comes Pelznensis 1165, 28. června. — Dirzizlau de Plzen 1167, 20. ledna. Olricus filius Drizislav 1180. — Ulricus Drisizlauiz 1189. — Drisizlau et frater ejus Ruz 1187, 2. — 6. května — 1188 — 1193. — Dersizlau castellanus Bilzinensis 1189, 15. června. — Ulricus Dirsizlai filius mortuus in itinere Hierosol. — 1192. — Ruz, Olrich, Dirsizlau, Protiwa 1193. — Dirsizlav filius Ruz 1193. — Brecizlaus comes et Cyrnin comes 1193. — Cyrnin cum fratre suo Brecizlao 1201, červen. — Tsyrnin camerarius et Dyrsizlaus frater ejus 1205—1207. — Olricus comes et frater ejus Protiva 1213. — Ulricus de Lutiz (Litice 393) jam mortuus et Protiwa germanus ejusdem 1216, 8. ledna. — Protiwa de Cisincowe 1219, 6. prosince. — Brezizlaus et duo filii ejus Brezizlaus et Zchirninus 1228, únor. — Chernin filius Bretislai 1229. — Brezizlaus (de Pilzne) cum filiis suis. — Ulricus, Ruz. 1232, 28. června. — Zobehird filius Chirnini 1235, 7. května —1240, 12. března. — Protiwa filius Protiwae 1235 až 1236. — Brechizlaus filius Brechizlai, Sasyn judex Pliznensis et Drisizlau frater ejus 1238, 23. března. — Brecizlaus fil. Brecizlaus fil. Brecizlai de Birkow (Biřkov 386), Protiua de Syzncow, Pota frater ejus, Sobehrid filius Crinin de Hlouicz (sic 1. Zlouiz), Sezema filius Drzislai de Dolen 1245. — Brechizlaus de Zbiroh 1247, 16. listopadu. — Olricus filius Protiuae, Poto frater Protiuae 1249. — Pretizlaus, Boto et filius fratris sui Ulricus de Ziznicow 1252, 1. února. — Brecizlaus et filius ejus Theobaldus de Zbiroh, Poto de Crimic et nepos ejus Ulricus 1251, 14. února. — Briedschizlaus cum filio suo Diepoldo, Zezema de Dolen, Zobieherdus de Chlattowe 1253, 27. prosince. — Drslaus de Chudenicz 1291 etc. etc.

Z těchto a z dalších svědectví podobných plynou podle zdání našeho následující přehledy rodopisné:

  • ...........
    • Drslav comes Plsnensis 1160—65
      • Oldřich z Žinkova 1176 † 1192
        • Oldřich z Litic 1193—1213 † j. 1216
        • Protiva z Žinkova 1193—1219
          • Protiva z Žinkova 1235—45

          • (potomci z Litic):
            • Oldřich 1249—1256
            • Vilém (purkrabí na Přimdě) 1256—79
            • Rús 1256 1269
            • Póta 1269
            • Děpolt 1269
          • Pota (z Křimic) z Potenštejna 1245—89

          • (potomci z Potenštejna):
            • Dětřich
            • Póta I.
            • Póta II.
            • Mikuláš etc.
    • N. (bratr)
      • Drslav 1188—98
      • Rús 1188—92
        • Drslav 1193
Druhá tabule:
  • ...........
    • Černín (nejv. komorník) 1193—1212
      • Soběhrd z Klatov 1225—53
    • Břetislav 1193—1232
      • Břetislav 1228 ze Zbiroha 1245—53
        • Děpolt z Riesenberka (nejv. sudí) 1251—81

        • (potomci z Riesenberka)
          • Vilém 1287—90 
          • Břetislav 1287—1318 
          • Protiva 1287—97 
          • Oldřich 1287
          • Děpolt 1297
      • Černín 1228—1229
    • Drslav 1205
      • Sezima z Dolan 1237—53
      • Drslav 1238
Není pochyby, že rod nynějších hrabat Černínů z Chudenic pochází od jednoho z předků zde jmenovaných: ale nedá se určiti, od kterého.


IX. Znak: lekno. Rod Kounici. 
(Páni z Choustníka, Rychnova, Talmberka, Kácova, Martinic, Újezdce, Kounic 
a j. v.)

Značíme veliký rod tento jménem Kunici neb Kounici ne proto, že by pocházel od nějakého Kuny, ale že dvě jeho linie, ta nejstarší i ta nejmladší (dnešní knížata i hrabata z Kounic) tímto jménem nejvíce prosluly. Počátek jeho zasahuje tak hluboko do starožitnosti, že mezi liniemi, které koncem XII. století vystupují na jevo, nenacházíme již rodinné spojitosti žádné, ačkoli dědičné požívání téhož znaku (lekna) nedá pochybovati o původním jejich příbuzenství. Však i o něm sestavíme nejprv několik svědectví z kronik a z listin.

,,Hermannus frater Wilhelmi" pergit Hierosolyman 1124, únor (Cosmas). — Comes Hroznata filius Ermanni comitis proficiscitur Hierosolymam 1152 (Vincentius p. 42). — Sezima comes, summus camerarius reginae, mittitur ad imperatorem Graecorum 1165 (Idem p. 77). — Comes Wilhalmus in Moravia fundat monasterium Kunicense 1181 
(d. p. 93). — Idem comes Wilhelmus (Kunicensis) et frater ejus Ulricus adsunt in proelio Lodenicensi 1185, 10. prosince. (Id. p. 119, 120). — Mesko et frater suus Groznata crispus; Willelmus et Olricus filii Groznatae ante ann. 1179 (E. 175, 182, 183). — Mesko de Peruz (Peruc 6) 1170. — Groznata de Peruz camerarius ducis 1182 až 1185. — Groznata filius Zezemae et frater ejus Ernestus 1189. — Ernust Zezemiz 1196. — Borut filius Bolezlai 1210. — Boriuta de Redhosz de Bohemia et filius suus Boriut de Letouicz 1213 (Ředhošt 43, Litovice 16). — Boruta cum filio suo Boruta, praefectus de Podivin 1222. — Boruta de Redgosc et filius ejus Boruta 1226. — Groznata de Podebrad 1224, 1. října.—Hroznata comes de Podebrad 1227, 22. července. — Groznata filius Arnusti. Arnust filius Wilhelmi 1230, 10. listopadu.—1234, 2.října. —Wilhelmus et Benes frater de Podebrad 1250, 16. března. — Relicta nobilis viri Hroznatae et filii ejus Wilhalmus et Benesius 1253, 6. dubna.—Wilhelmus de Podebrad 1251—1262. — Otacarus rex abstulit — Podiebrad domino Benesso de Chusnik (Choustník 298) (Chron. Neplach. — Boruta de Redgosch 1235, 18. března— 1240, 1. září — 1249, 22. září — 1252, 
29. března — 1254, 10. července — Boruta castellanus Lutomericensis 1253, 
20. listopadu. — Boruta de Redhost, Boleslaus filius ejus 1255, 10. května. — Hermannus de Rudwicow 1234. — Wilhelmus de Dyrnholz et frater ejus Hermannus 1249. — Hermannus de Letouicz 1250—1255. Hermannus de Durnholz, Ulricus nepos suus 1269, 5. března. — Ulricus de Durrenholz capitaneus Carinthiae 1272, 29. října — (idem mortuus jam 1276 et sepultus in monasterio Kunicensi). — Ernestus de Rudwikov, frater ejus Hermannus, pater olim Hermannus dictus de Rudwyco 1289, 23. října. — Hermannus de Richenawe (Rychnov 149) 1258, 1. února. — 1261, 21. srpna — 1267, 7. srpna — etc. etc.

Z těchto a dalších pomůcek udály se nám přehledy následující:

  • Sezima comes 1165 
    • Měšek z Peruce 1170—79 
    • Hroznata z Peruce 1179—89 (nejvyšší komorník) 1182—85 
      • Vilém 1179 (? z Kunic) 1181—85 
        • Arnošt ...........
          • Vilém z Drnholce 1249
            • Heřman z Rychnova 1258—67
            • Oldřich z Drnholce (capitan. Carinthiae) † 1276 
          • Heřman z Rudíkova1234—69 X  Kunhuta . . .
            • Arnošt 1289
            • Heřman 1289
      • Oldřich 1179—85 
    • Arnošt 1189—96
      • Hroznata z Poděbrad 1224—34
        • Vilém z Poděbrad 1250—62 
        • Beneš z Choustníka 1250—62
          • Hroznata z Choustníka (Husic) purkrabí pražský 1284—86 

          • (potomek Viléma nebo Beneše - z tabulky na str. 542 nelze vyčíst.)
            • Arnošt z Talmberka
            • Záviše z Újezdce (potomci: hrabata z Kounic)
Jiná linie:
  • Boleslav 1176
    • Bořita z Ředhoště 1213—26
      • Bořita z Letovic 1213, z Ředhoště 1235—55
        • Boleslav ze Smečna 1252 nejvyšší sudí 1284—87 (potomci z Martinic)
        • Bořita z Peruce 1297
Bratří Měšek a Hroznata z Peruce ještě za živobytí Soběslava II. a biskupa Bedřicha, tedy před r. 1179, darovali Melitenským své vesnice na Labi (Povrly a Ryjice 56, Roztoky 58, Svádov a Kojetice 72, Zálezly, Pohořice a Proboštov 74, Ploskovice 72, Neštěmice a Březnice 56 a j. v. viz Erb. reg. 175, 181, 182). Přece však nechceme na jisto tvrditi, že kouničtí bratří Vilém a Oldřich v Moravě nebyli od synů Hroznatových rozdílni. — O rodu kounickém vůbec srovnati sluší při rodopisnou r. 1546, tištěnou v Časopisu českého musea 1839, str. 399—433.

Až potud měli jsme činiti s rody mnohojmennými a dlouhověkými po Čechách i po Moravě někdy zároveň rozvětvenými. Nyní zbývá nám ještě povyjasniti: 1.) počátky rodů českých i moravských jednoho jména, kteří ale proslavili se v dějinách skrze několik věků, a 2.) rody krátkověké, zašlé a zhaslé brzy po svém zablesknutí. Při obojích budeme šetřiti největší, co možná, krátkosti.

X. Páni ze Strakonic. Znak: střela.

  • Bavor I. (ze Strakonic) 1225, nejvyšší komorník 1254 † 1260. X  Bolemila 1225
    • Bavor II. (veliký) ze Strakonic 1263 — nejvyšší maršálek 1277. X Anežka (poboční dcera krále Otakara II.)
      • Bavor III. (z Bavorova) 1289—1315. † j. 1318 X Markéta z Rosenberka 
      • Mikuláš z Blatné 1315 
      • Vilém ze Strakonic 1315—46
Rod tento vymřel na konci XIV. století. Hrad Pořešín (311) postoupen 1317, 2. září, od Bavora z Bavorova smlouvou za Vítějovice (361) bratřím Vernerovi, Rackovi a Přibíkovi z Vítějovic, kteří od té doby psali se „z Pořešína" i s potomky svými a užívavše téhož erbu, jako páni strakoničtí, byli tuším strýcové těchto.


XI. Páni z Kunštátu. Znak: trojčáří.

  • Heralt (Gerardus) 1210 purkrabí olomoucký 1236—40
    • Boček 1232 † 1255, 20. pros. purkr. znojemský 1239 comes de Bernekke 1251 X Eufemie 1252 † 1279
      • Smil 1261 † 1268
      • Gerhard z Obřan 1271 † 1291
        • Boček † 1296
        • Smil z Obřan † 1312
    • Smil 1250 purkr. brumovský 1254—72 X Bohuvlast 1261
    • Kuna z Kunštátu 1243—95 X .....

    • (potomci z Kunštátu):
      • Boček 1277—1300
      • Bohuš 1283
    • Mikuláš 1234—53 (potomci z Drnovic)
O rodu tomto stará „Chronica domus Sarensis" (sepsaná r. 1300, ale teprv 1854 skrze Rich. Roepella ve Vratislavi ve známost vůbec uvedená) podává dobré zprávy, jimiž mnohé liché domněnky důkladně se vyvracejí. Poněvadž Otakar II., stav se vévodou rakouským 
r. 1251, jmenoval věrného svého Bočka, purkrabí znojemského, spolu vladařem hrabství berneckého v Rakousích (comes de Bernekke, rektor provinciae Bernekcensis, srvn. listinu r. 1256 u Bočka III., 224), rodopisci již za starodávna, nemajíce dosti na slávě jeho domácí, rozpisovali o něm, že pošel prý z rodu hranat z Berneku a Niddy. Avšak kdyby pan Boček byl se rodil hrabětem berneckým, toť by nejen otec, ale i bratří jeho také byli museli býti hrabata z Berneku; o čemž pak že ve všech souvěkých pramenech a listinách ani té nejmenší stopy se nenalézá, ví každý, kdokoli pročetl jen na př. diplomatář moravský. Teprv když nejslavnější úd rodu tohoto, pan Jiří z Kunštátu a z Poděbrad (pošlý od bratra Bočkova, Kuny z Kunštátu), dosednuv na trůn království českého, měl vystoupiti bezmála ještě na vyšší místo, království totiž římské, počato vésti důkazy, ač jen liché, že i on pošel z hraběcího německého rodu, následovně, že také hoden byl koruny německé.


XII. Páni ze Šternberka. Znak: hvězda.

Ve starém rodu tomto převládala s prvopočátku osobní jména Zdislav (Zdeněk) a Diviš. Proto, kde jména tato vidíme opakovati se, jako na př. r. 1130 dux vocavit comites 
Sdezlaum filium Blagonis, alterum Diuis — a pak Zdezlaus filius Diuis comes Sacensis (1170) 1177—1183, lze se domýšleti, že tu předků rodiny této se dotýká. Pojištěná však spojitost rodinná počíná teprv Divišem z Divišova (222), který od r. 1218 do 1224 dosti často připomíná se, r. 1220 až 1222 co kastelán práchenský, pak 1224 co nejvyšší maršálek. Královna Konstancie svědčila na smrtelné své posteli r. 1240 (B. II., 380), že koupivši někdy od Diviše z Divišova ves Komín v Moravě pro klášter tišnovský, zaplatila ostatek summy trhové synovi jeho Zdislavovi, kterýžto v listině 6. června 1235 a násl. jmenoval se ještě přijmím ze Chlumce, později ale, vystaviv na panství divišovském hrad nový, jejž nazval Šternberkem, od r. 1249 počal se psáti ze Šternberka, i s potomky svými, a po r. 1253, kdy se stal ochranitelem Olomouce, postavil ještě druhý hrad téhož jména v Moravě, známé nyní město Šternberk. Synové byli Albrecht, Jaroslav, Zdislav, Beneš, Diviš a Jan. Albrecht a Jaroslav jmenují se v listinách od r. 1269 co svědkové často; onen zdědil moravské, tento české statky otcovy. Další jejich rozrození vysvětleno bude na jiném místě.


XIII. Páni ze Švamberka. Znak: labuť.

Jméno „Švamberk" nejeví se, pokud nám povědomo, nežli teprv ve XIV. století. Původní české jméno hradu toho bylo „Krasikov" (404), a to nesl Ratmír z Krasikova již aspoň 
r. 1287 (AČ. II. 332). Ale první známí předkové této rodiny jmenovali se nejprv ze 
Skviřína (395), potom pak z Boru (Haid, Merica 395). Tak čteme co svědky v listinách:

Ratmirus de Squirina 1224, 1. října, až 1247, 16. listopadu, často — Ratmir burgravius de Frimberg et frater ejus Bohuslaus 1251, 14. února — 1254, 10. července — 1257, 
24. října — 1260. — Bohuslaus filius Ratmiri 1256, 16. července. — Ratmir filius Ratmiri 1262, 30. ledna. — Ratmir burgravius in Pfrimberc 1263, 26. února. —Bohuzlaus frater Ratmiri 1263, 2. července. — Bohuzlaus purgravius de Primberc 1272, 14. července. — Bohuzlaus de Bor camerarius Pilznensis 1286, 28. února. — Bohuzlaus de Myrica et filius ejus Razko 1290, 16. září. — Bohuzlaus de Bor et Racco fil. ej. 1291, 8. října etc.

Podle toho tabule:

  • Ratmír ze Skviřína 1224—47
    • Ratmír (purkrabí na Přimdě) 1250—87 
    • Bohuslav z Boru 1251—91
      • Racek (Ratmír) 1290 sld.
Rod tento vymřel ke konci XVII. století, vystoupiv po r. 1611, co dědic pánů z Rosenberka, na vysoký stupeň moci a slávy, ale jen na krátký čas.


XIV. Páni z Říčan. Znak: trojlist.

Ondřej z Říčan, nejvyšší komorník zemský v Čechách od roku 1261 do 1276 a přední rada krále Otakara II., proslavil rod svůj nad jiné předky i potomky své. Otec jeho byl Petr ze Všechrom (231), bratří jeho pak Slavek a Diviš. V listinách připomíná se ponejprv 
14. srpna 1237 co Andreas de Wsechrom; v odboji r. 1248 a 1249 stál i s bratrem Slavkem při kralevici Přemyslovi Otakarovi, jehož lásky požíval u veliké míře; hned 1253 povýšen za nejvyššího truksasa a po smrti pana Bavora ze Strakonic 1260 za nejvyššího komorníka, jímž i zůstal až do r. 1276, tuším roku smrti své. Synové a synovci jeho nejsou nám dosti známi. Jeden z nich, Oldřich, držel hrad Křivsoudov (194) a psal se odtud od 
r. 1276 až do r. 1305, kdy umřel bezdětek, takže statek jeho spadl na krále. Oldřich z Říčan znám jest co nejvyšší sudí zemský od r. 1309 do 1324 atd. — Rod celý, někdy velmi hojný, vymřel teprv za naší paměti.

V Moravě jmenují se také Karel, Benek a Lutslav bratří z Říčan (Moravských) již 
14. srpna 1237, a pak Karel zase 1245, červenec, a Lutslav 1250, 3. února: ale pochybné jest, že by tito byli strýcové jmenovců svých českých, leč bychom mysliti chtěli, že bratří Petr a Kral (Karel), kteří jmenují se v listinách 1187, 2.—6. května, byli otcové obou linií, k čemuž kromě pouhého jména nemáme příčiny jiné.


XV. Páni ze Švabenic. Znak: čtyři střely výstřední.

Ve XIII. století rod tento některý čas skvěl se mocí a slávou nad jiné rody. Zvláště  tři   bratří, Milič, Slavibor a Idík (neb Egidius), synové otce neznámého, jeví se vždy mezi předními pány moravskými za panování krále Václava I. Poslední z nich, měv tuším dceru pana Všebora Hrabišice v prvním loži za manželku, dědil s ní také patronát nad křižovníky zderazskými v Praze. Rodopisná tabule to vyjasní:

  • ..............
    • Milíč z Náměšti 1234—51 
      • Časta 1241—82 (ze Chřelova) 
    • Slavibor z Drnovic 1234—49 
      • Vilém z Náměšti 1256—69
      • Kojata 1269 z Drnovic
    • Idík (Egidius) ze Švabenic kastel. olomoucký 1234—59
      • Všebor 1254—68 
      • Hrabiše z Bobrové 1254—86 
        • Idík 1283
        • Všebor 1283
        • Mikuláš 1283
      • Vítek ze Švabenic 1260—1311 
        • Boček1283 
        • Erhart 1283—1307 
        • Všebor 1290—1307 
        • Jan 1304— 1311
Potomci Vítkovi ze Švabenic, ztrativše veliké jmění své, uvodí se již na př. v Zrcadlu markarbství moravského od Paprockého ve stavu rytířském (l. 303 sld.).


XVI. Páni z Pernštejna. Znak: zubří hlava.

  • Hotart (Gothardus) 1174
    • Štěpán z Medlova 1200—23 (purkrabí na Děvicích) 1220—23
      • Vojtěch 1214 (de Lapide) potom probošt doubravnický 1233—56
      • Štěpán z Medlova 1237—55
        • Jimram 1243—94
        • Štěpán z Pernštejna 1243—94
        • Filip 1269—94
        • Bohuslav 1292—94
      • Jimram 1237
Slavného rodu tohoto potomek v každém ohledu nejpamátnější byl pan Vilém z Pernštejna, zemřelý u vysokém stáří na Pardubicích, 8. dubna 1521, o němž viz Archiv český I., 96 sld. — Rod sám vymřel r. 1631 do konce.


XVII. Páni z Drahotouš. Znak: ?

Jméno z Drahotouš, zámku v Přerovsku (Volný str. 6), vzal na se rod tento teprv později; starší byla jména z Ceblovic, sídla nyní neznámého, a z Jedovnic v Brněnsku (Voln. II., 367); hrad Holenštein neb Holštein, s něhož jedna linie také se psala, ležel také v Brněnsku, nedaleko Jedovnic (Voln. II., 385).

  • ............
    • Častolov 1228—40
    • Cerha 1228 † 1251 (purkrabí olomoucký) 1250
      • Bohuš z Drahotouš 1251—88 maršálek 1269—88

      • bratří roku 1278 sld.:
        • Častolov
        • Smil
        • Cerha
        • Kuna 
      • Hartman z Holenšteina 1256—8
Boček počítá Černína z Popovic (1268, 1269) a bratří jeho Hartliba (Artleba), komorníka moravského (1261 do 1272), i Bolibora (1268—1269) také k rodu drahotoušskému; nevíme, s jakým důkladem.

XVIII. Páni z Lomnice. Znak: křídlo.

Hlavní sídlo rodu tohoto, na počátku XVII. století vymřelého, byl hrad Lomnice v Brněnsku; druhé jeho sídlo bylo Meziříčí v Jihlavsku; třetí Tasov, hrad také v Jihlavsku. Páni z Tasova, o kterých jen v XIII. a XIV. století řeč bývá, užívali (podle svědectví pečetí jejich, v archivu třeboňském potud zachovaných) téhož erbu jako páni z Lomnice. Nerozdílnost obou rodů vysvítá také z následujících svědectví listinných:

Budis praefectus de Igla. Tazzo frater ejus. Bzneta 1214, červen. — Zauis de Tassow 1233. — Mladota de Zazzow 1234, listopad. — Tazzo de Budizhoue 1234, září. — Tazzo filius Bznete 1236. — Budizlaus de Meseriz 1236 — Zawise de Breznik. Bohuse de Tazov 1237, 14. srpna. — Bohusse de Tazzow 1239, 30. prosince. — Budis de Budisow, Budizlaus et frater ejus Zawisse de Tazzow, Bohusse et Bznata frater ejus 1240, 
27. dubna. — Bohusch et fratres sui de Tazzowe, Budisch, Victor, Beneda, Blude 1245, červenec. — Bohusso cum fratre suo Biznata, Drahozlaus, Vnca Tassovienses 1256, 
16. ledna. — Bohusse, Bznata fratres 1259, 5. ledna. — Bznato de Tazzowe 1268, 
10. února. — D. Bzneto, D. Bohus 1269. — Bsnato et Tazzo filius ejus 1277, 12. září. — Tazzo filius D. Wznatae de Lomnicz 1281, 4. července. — D. Bzneto de Mezeriesch, 
D. Tazzo de Tazzowe 1281 atd. 

Následující tabule neúplná sice, ale aspoň jistá jest:

  • ..............
    • Bohuše 1240—69
    • Vznata z Lomnice 1240—81 (z Meziříčí 1281) X Eufemie
      • Tas z Lomnice 1277—93
        • Jenec 1293 
        • Tas 1293 
        • Vznata 1293 atd.

XIX. Páni z Goskovic. Znak: hřeben.

Nejstarší známý a nevymyšlený předek rodu toho jest znojemský kastelán od r. 1213 do 1223 pan Jimram, kterýžto sám dí o sobě r. 1220: „ego Emrammus miles et castellanus in Znoem, filius quondam domini Etley" atd. Již 26. srpna 1222 jmenován byl „Gimmeramus de Bozkowicz" a živ byl ještě r. 1225, 27. dubna. — Po něm nachází se 3. dubna 1247 Lambert de Bozkouiz. — Dále 12. srpna 1255 nobiles Welen et Emmerammus, filii Lamberti de Bozcouicz (Boč. III., 193, 194). — Rodová spojitost potomků jejich ale není nám všude na jevě. Neumíme zejména udati, čí synové byli páni Oldřich z Boskovic, král. hejtman v Polsku 1303—6, a Jan z Boskovic, otec nepokojných bratří Artleba z Boskovic 1308—1317 a Jimrama z Ungersperka 1306—1317 atd.


XX. Páni z Žerotína. Znak: lev.

Jméno své z Žerotína (zámku v Olomoucku, v. Voln. 436) rod tento nese teprv od XIV. století, a to až podnes. Největší oslava jeho, pan Karel z Žerotína ( 1636), jest posavad u národu v paměti a zasluhuje býti ještě více. Předkové jeho byli, pokud je známe z listin:

  • Blud z Bludova 1195—1215 (kastelán přerovský) 1213
    • Oneš 1209—49 (ze Pňovic) 1249
      • Blud 1236—40
      • Spytava 1236—38
    • Viktor 1224—39 (purkrabí  přerovský) 1236
    • Blud 1234—35
Potom tratí se na čas zmínka o nich, až opět 1278, 21. ledna, pan Blud z Jičína (v Přerovsku, Voln. 34 sld.) se jeví, kterýž jinou listinou (7. května 1280) ukazuje se spolu býti pánem na Žerotíně i na Pňovicích (v. Voln. Olomoucko 723) a nazývá na Žerotíně i na Pňovicích (Piňovicích, v. Voln. Olomoucko 723), a nazývá strýcem svým pana Onše z Čistého Slemene (de Chisteslemie), komorníka cúdy olomoucké (1278—1295). Později bratří Viktor a Oneš ze Sokolomi (v. Olomoucko 108) r. 1326 jeví se také býti rodu toho atd. — Viktor z Žerotína jmenuje se v deskách olomouckých od r. 1348 atd. — S českými pány z Žirotína (45) rod tento moravský nic neměl společného kromě pouhého jména.


XXI. Páni z Cimburka. Znak: cimbuří.

Také tento rod, jehož největší chlouba by1 pan Ctibor Tovačovský z Cimburka ( 1494), osobil sobě toto jméno teprv ve XIV. století. Aspoň nejstarší známý pán z Cimburka, 
Bernart, r. 1308 nazval se sám „filius quondam Stiborii de Lipnicz" a měl také bratra Ctibora z Lipnice. Děd těchto bratří „Stiborius de Lipnich" uvodí se v listinách co svědek 1238, 1. ledna, a 1249, 24. srpna (Boč. II., 321, III., 11); otec Ctibor z Lipnice proslavil se r. 1280 v boji proti zhoubcům domácím. O hradech starém Cimburku mluví Volný v Olomoucku 814, o novém Cimburku v Hradištsku 225. Tovačov v Olomoucku 753 dostal se pánům z Cimburka teprv před r. 1348 a byl napotom hlavním jejich sídlem. Rod sám vymřel již r. 1502.


XXII. Páni z Gutštejna a z Vrtby. Znak: parohy.

Zakladatel klášterů tepelského a chotěšovského pan Hroznata, „dei gratia de primatum Boemiae clariori stemmate descendens," a od knížete biskupa Jindřicha Břetislava r. 1197 „illustris comes et amicus noster" nazvaný, náležel rodu ještě nejmenovanému, kteréhož potomci ale sluli některý čas páni z Krašova neb Krašovic (408) a později jedni páni z Gutštejna (405), druzí z Bělé (488) a z Vrtby (408). Podle nekrologu chotěšovského slul páně Hroznatův otec pan Sezima, zemřelý prý 22. ledna — tedy tuším týž, co padl v bitvě u Lodenic 1179, 23. ledna svedené. — A poněvadž jeden ze strýců páně Hroznatových slul Dětřich (zemřelý 9. července) — jest nám tím snáze věřiti, že Dětřich z Krašova, připomínaný v listinách častěji od 6. srpna 1232 do 2. července 1263, a Sezema z Krašova 18. března 1269 do 1284, 24. května atd. náleželi k rodu témuž. Jména z Gutštejna i z 
Vrtby vyskytují se teprv ve XIV. století a s počátku ve stavu rytířském.


XXIII. Páni ze Sovince. Znak: půllrojčaří šikmé.

Předkové rodu toho uvodí se: Boruta filius Vokonis 1195 do 1207. —Voco filius Borut, purkrabí olomoucký 1234, 31. října — purkrabí hradecký 1236 — živ i r. 1239. — Boruta et Hermannus fratres filii Vokonis 1238, 1. ledna — a Hermannus fil. Wokonis sám 1247 až 1249, 14. září. — Jméno Sovinec (Eulenburg), hradu někdy v Olomoucku 
(v. Volný 304 sld.), jeví se teprv ve XIV. století a nabývá dosti znamenitosti, až rod konečně vymřel r. 1570.


Zbývá nám ještě přidati několik zlomků o rodech buď brzy zase zaniklých aneb ovšem jen velmi nedostatečně známých.


XXIV. ze Svojšína (str. 401).

  • Ctibor ze Svojšína 
    • Oldřich 1175 
      • Ctibor 1196—1251 
        • Beneda (z Třeble) 1232—51 
        • Oldřich 1232—37
        • Vecemil 1232
        • Ctibor 1232—37
    • Beneda 1175—96
Zdali páni Zmrzlíkové ze Svojšína, kteří teprv pod králem Václavem IV. proslavili se a v XVI. století vymřeli, pocházeli od pánů nadřečených, není vědomo, ale velmi jest pochybno.

XXV. ze Slivna i z Poděhus.

  • ..............
    • Albrecht ze Slivna 1224 (nejv. sudí 1234?) — 1238
      • Jaroš z Poděhus 1239 pincerna — 1248 (nejvyšší purkrabí pražský) 1253—64
        • Albrecht 1263
      • Epa 1241
    • Rudolf 1234—35
Jaroš z Poděhus tuším po r. 1264 stal se purkrabím chebským a loketským pospolu, čímž byl ještě i r. 1269 a nosil od r. 1266 jméno „de Fuchsberg".


XXVI. z Třebušova (44).

  • Blag (Bleh) comes
    • Zdislav comes 1130
      • Blag (Bleg, Bleh) de Trebusou 1169 comes Lutomeric. 1176  1183—1193
        • Bleg 1197
          • Bun 1235
        • Zdislav 1197
        • Bun 1194—97
        • Milota 1194—97

XXVII. z Deblína i z Bílkova (v Moravě).

Ratibor z Deblína (v. Voln. Brněnsko I., 377) jmenuje se od 1234, 22. října, do 1244 a byl kastelánem brněnským 1235. Synové jeho byli Hartlib (1234—1264) a Jenec z Deblína (1234—1264). Hartlib byl 1240 purkrabím brněnským a nesmí se másti se souvěkým Hartlebem, komorníkem markrabství moravského (1261—1272), o kterém viz pod rodem z Drahotouš. — Jencova z Deblína vdova Vojslava živa byla ještě r. 1305. — Avšak 
r. 1252 (Boč. III., 156) uvodí se „ Jaenzo de Doblin et nepotes ejusdem Nezamisl et Ratibor fratres" a tito slují 1256, 16. července, „Nezamysl et frater ejus Ratibor de Rancir" (ne Ramur), tedy z Ranžířova (v. Voln. Znojemsko, 490). O Ratiborovi přestává další zmínka; Nezamysl ale stal se r. 1261 purkrabím olomouckým a spolu češníkem markrabství moravského, čímž pak byl až do r. 1278. — Mezitím Ranžířov již r. 1257 byl majetností bratří Smila (z Bílkova), Ratibora, Jaroše a Markvarta, kteří jej postoupili r. 1257 klášteru jarošskému v Rakousích. Kdo by otcem bratří těchto byl, neví se; možná, že to byl pan Ranožír od r. 1225 jmenovaný, protože nacházíme v listinách uvedené za svědky 1234, 
2. listopadu, a 1382, 30. března, dominus Ranozir et filius suus Zmil. — Smil z Bílkova, purkrabí bítovský 1253—1278, chvalně znám jen zvláště z vyjednávání mezi králi Otakarem II. a Rudolfem z Habsburka r. 1276 až 1278. O hradu jeho Bílkově viz Voln. Jihlavsko 138, 162.


XXVIII. z Kovaně (86).

  • Bohuše z Kovaně 1220 
    • Mladota z Kovaně 1232—39 
      • Bohuše 1239 
      • Zbud 1239, 12. květen
Havel z Kovaně připomíná se 1239, 22. února. Rod ten trval až do XV. století. Možná, že byl linie Janoviců.

XXIX. ze Švihova (382).

  • Držkraj 1194
    • Budivoj ze Švihova 1194—1214
      • Držkraj ze Švihova 1245—53 
      • Blažej z Poleně (382) 1245 
    • Blažej 1194

XXX. z Trnovan (23) a z Pnětluk (23).
  • ..............
    • Sulislav 1230 10. listopadu (ze Zbirova), 1233—49 (z Trnovan 1268 

    • 3. srpna)
      • Bohuslav 1275 (příjmím Buškovic) 
      • Oldřich 1275
      • Záviše 1275
        • ..............
      • Sulislav 1275
        • ..............
          • Zvěst z Pnětluk X Bohuslava... 

          • (potomek Záviše nebo Sulislava -  z tabulky 
            na str. 554 nelze vyčíst.)
            • Sulislav z Pnětluk 1230—56
    • Chren 1230 10. listopadu, ze Zbirova 1233—49
      • Přibislav 1268, 3. srpna 
Potomci jeho byli páni Sulislav, Hroznata i Milota, bratří z Pnětluk, 1312, 11. dubna, jmenovaní. 0 smrti Sulislavově r. 1313 viz v Dějinách (knihu XI.). — Tuším, že páni z Trnovan a z Pnětluk byli sobě strýcové.


XXXI. z Mašťova (36).

  • Milhost
    • Petr (kastelán dřevícký) 1175—94
    • Milhost (z Mašťova) 1175—1225
      • Ahně (Hagen) 1196—1234
        • Petr 1234
      • Petr 1196—1228
    • Ahně (Hagen) 1175 † 1179

XXXII. z Hostouně (380) a j. v.

Předkové pánů z Ronšperka (376), u kterých osobní jméno Dobrohost bylo takřka dědičným, kryli se bezpochyby v bratřích Dobrohostu a Mutinovi od r. 1174—1176, kteří 
i nadto nesli r. 1176 příjmí z Bukovce (379); Mutina, spolu purkrabí pražský 1175, dal tuším jméno své městečku Mutěnínu (377). — Později nacházíme v okolí tomto pana
Humprechta z Hostouně a syny jeho Pavlíka, Zdeslava, Lva i Dobrohosta, r. 1238—1258 často jmenované. Také blízký tam zámek Prostiboř (378) měl pány své Radoslava (1235 až 1251) i Bohuše (1235—1239), bratří z Prostiboře, a synové Radoslavovi jmenují se Jindřich a Vinter r. 1248—1251 atd.


Avšak výčet tento stal by se nekonečným, kdybychom v práci takové pokračovati chtěli. Až diplomatář český a moravský bude úplně vydán a náležitými rejstříky opatřen, počátkové naši budou moci doplněni a opraveni býti. Aby v kombinacích tolikerých dat, často neurčitých a obojetných, nepochybilo se nikdy, bylo by téměř nad lidskou možnost. My ani p. Erbenova rejstříku k regestám jeho (sahajícím od prvověku až do r. 1253) nemohli použíti, protože když jsme toto psali, ještě teprv se hotovil. Ale posloužíme bohdá úsilím svým vždy aspoň za příklad, kterak pramenů takových k prospěchu místopisu a rodopisu našeho užívati se může.