Vojáci
Opera o 4 dějstvích
Skladatel: B. A. Zimmermann (1918 – 1970 Bliesheim u Kolína n. R.)
Libreto:    B. A. Zimmerrman
Premiéra: 15. 2. 1965 Kolín n. R.
 

1. dějství:  V Lille ve Wesenerově domě Marie sedí nad dopisem, zatímco Charlotta při domácí práci zpívá sentimentální píseň. Marie jí dopis, který píše paní Stolziové, předčítá. V něm jí sděluje, že obě v pořádku dojely. Zbytek dopisu zamlčí. Charlotta tuší, že jsou v něm pozdravy mladému Stolziovi, do něhož se Marie, aniž to chce přiznat, zamilovala. V Armentiers ve Stolziově domě matka utěšuje svého syna trpícího bolestmi hlavy, že je to z milostné trýzně. Rozveselí ho, když mu ukáže dopis od Marie. Mladík pocítí náhlé štěstí a prosí, aby na něj směl sám odpovědět. V Lille se uchází o přízeň "Božské Marie" mladý baron Desportes. K vůli ní se dokonce vzdálil od pluku. Marii je sympatický a ráda by přijala jeho pozvání do divadla na novou komedii. Ale otec jí to zakazuje, aby nepřišla do řečí. V Armentiers u hradeb se prochází polní kazatel a několik důstojníků. Debatují o tom, jaké přednosti má divadlo před kázáním. Eisenhart vyrukuje se známou amorálností důstojníků ve vztahu k mladým venkovským dívkám. Haudy se obhajuje tvrzením, že děvka zůstane děvkou, ať se dostane ke komukoliv. Kazatel ale ze skutečnosti ví, že děvka nebude nikdy děvkou, když ji někdo takovou neučiní. Marie se ve svém pokoji oddává snění. Otec jí jde dát dobrou noc a opatrně začne mluvit o baronovi. Marie mu ukazuje milostnou báseň, kterou od něho dostala. Wesenerovi to připadá směšné. Radí dceři nepřijímat od barona žádné dary, ačkoliv nemůže vyloučit baronovy vážné úmysly. Přesto dceři doporučuje nepřerušovat kontakt se Stolziem, chce mu dokonce poslat dopis. Po jeho odchodu Marie na Stolzia myslí, ale je zaujata myšlenkou stát se baronkou.

2. dějství:  V Armentiers důstojníci sedí v kavárně, popíjejí kávu a nudí se. Objednávají rum a nálada se uvolňuje. Do kavárny přichází Stolzius, který armádě dodává sukno. Přes odpor kazatele se důstojníci začínají zlomyslně vyptávat, jakže se vede jeho nevěstě slečně Wesenerové. Otevřenými narážkami mu předhazují její vztah s jejich kolegou baronem. Dotčený Stolzius opouští kavárnu. Do Lille přichází dopis plný výčitek. Marie ho čte a pláče. Navštíví ji baron Desportes a radí jí ukončit korespondenci s takovým hulvátem. Marie se odhodlá Stolziemu napsat odpovědět na rozloučenou. V něm ruší jejich zasnoubení. Stolzieho matka ji ve zlosti nazve vojenskou děvkou, ale Stolzius Marii brání a myslí si, že vinen je baron, který jí popletl hlavu.Chce se mu pomstít a trpělivě čekat na Marii.

3. dějství:  V Armentiers na valech polní kazatel filozofuje s Pirzelem, z něhož jednotvárný vojenský život udělal podivína. Mluví i o tom, že plukovník Mary má být přeložen do Lille. Tam se u něho hlásí Stolzius v uniformě, který se dal na vojnu, aby byl blíže Marii. Plukovník ho přijímá jako sluhu. Ve Wesenerově domě musí Marie, kterou baron opustil, snášet výčitky Charlotty za to, že se nyní chce spustit s plukovníkem. Marie se ale jen chce od něj dozvědět, co se stalo s baronem. Plukovník zve obě sestry na projížďku a Marie najednou zpozoruje, že se jeho sluha nápadně podobá Stolziemu. Pozdě k večeru hraběnka de la Roche netrpělivě čeká na svého syna a po jeho příchodu se ho ptá na jeho poměr s Marií. Mladý hrabě přiznává, že Marie nemá nejlepší pověst, velice jej však přitahuje. Hraběnka synovi radí, aby opustil město, že se o Marii postará. Ve Wesenerově domě mluví obě sestry o Mariiných ctitelích, plukovník ji též opustil a ona si dělá naděje na mladého hraběte. Dává se ohlásit hraběnka de le Roche a Marii žádá, aby se zřekla jejího syna a navrhuje jí, že ji přijme ve svém domě, a tak pomůže napravit její pověst. Ta prosí hraběnku o čas na rozmyšlenou.

4. dějství:  Další děj se odvíjí jako ve snu. Nedbajíc na rady hraběnky, od níž utekla, Marie znovu vyhledá plukovníka. Od něho získá adresu barona Desporta a píše mu dopis. Baron jí odpovídá a zve ji do Philippecille. V tanečním salonu se ale setká s jeho myslivcem, který ji znásilní. Zatímco hraběnka se synem, její otec, sestra, Pirzel a polní kazatel po ní marně pátrají a odsuzují ji, nezbývá Marii nic jiného, než jít na ulici. Stolzius v lékárně kupuje jed na krysy. Plukovníka navštíví baron Desportes, který cinicky líčí, jak Marii přenechal svému myslivci. Plukovník přiznává, že by si ji vzal za ženu, kdyby se neobjevil hrabě. Stolzius, který oba obsluhuje, vše vyslechne. Podá jim otrávenou polévku. Oba umírají a Stolzius spáchá sebevraždu. Je šťasten, že vzal s sebou ty, kteří Marii zneuctili. Za soumraku jde starý Wesener po nábřeží řeky. Z chmurných myšlenek ho vytrhne ženská postava prosící o almužnu. Zatímco důstojníci tančí a baví se, kazatel se modlí v kostele. V pozadí jede vlak s tanky a v nekonečné řadě se táhnou postavy padlých vojáků. Po dlouhém váhání dá Wesener jako vzpomínku na Marii žebračce peníz. Nepoznává v ní svou vlastní dceru. Žebračka se zhroutí a  Wesener se řadí do pochodu mrtvých, který se ztrácí ve tmě. Pomalu klesá atomový mrak.
 


Převzato z http://emil.htmlplanet.com - editovala Eva Keřlíková p.p. dne 12.8.2005. Copyright (c) 1999-2005 Eridanus, s.r.o.