Čarostřelec
Opera o 3 dějstvích
Skladatel: Carl Maria von Weber (1786 – 1826)
Libreto:    F. Kind
Premiéra: 18.6.1821 Berlín
 

1. dějství: Před krčmou u lesa se raduje sedlák Kilián, že zvítězil ve střeleckých závodech nad mysliveckým mládencem Maxem, který se netrefil ani jednou. Maxe každý zná jako dobrého střelce, takže jeho neúspěch všechny udivuje, zvláště polesného Kuna. Ten Maxovi připomíná, aby zítra lépe střílel, protože má zkušební ranou získat po něm nástupnictví v úřadu i ruku jeho dcery Agáty. Max je zoufalý. Netuší, že za jeho neúspěch může  Kašpar, který za každou chybnou Maxovu ránu šeptem děkuje Samielovi. Kašpar Maxe nenávidí kvůli Agátě, žárlí, že se má stát jeho ženou. Chce proto Maxe zničit pomocí pekelných sil. Začne kolem něho splétat osidla. Aby Maxe zmátl, naoko se staví jako jeho nejlepší přítel. Nejdříve mu dá vlastní puškou sestřelit sotva viditelného orla, a pak mu na zítřek slíbí čaromocnou kuli, jestliže si ji o půlnoci ve Vlčím dole ulije za přispění tajemných sil.

2. dějství: V myslivně Agáta úzkostlivě očekává Maxe. Ani její družka Anička ji nedokáže rozveselit. Dějí se totiž divné věci. Starý poustevník Agátu varuje, že ji obklopují divné síly a nebezpečí a na ochranu jí daruje  posvěcené růže. Pak Agátu poraní obraz, který náhle padá se stěny. Je to obraz praděda, od jehož dob musí každý nový polesný prokázat zdatnost ve střelbě. Když Agáta Maxovi připomene, že zemře žalem, jestliže zítra neuspěje a nezíská její ruku, rozhodne se využít Kašparovy pomoci. Vydá se proto do Vlčího dolu. Tam mezitím Kašpar vyvolává ďábla Samiela. Zjevuje se mu v podobě černého myslivce a Kašpar ho žádá, aby očaroval kule v noci ulité, které pak bezpečně zasáhnou žádaný cíl. Samiel mu ale  připomíná, že jeho smlouva s peklem právě zítra končí, a jen slibem, že pro peklo získá další oběť, Maxe, si vymíní odklad jejího vypršení o tři roky. Přichází Max, vstupuje do čarodějného kruhu ke Kašparovi a pln hrůzy přihlíží lití kulí, provázenému bouří a příšernými zjevy. Objevuje se i Samiel. Konečně sedm kulí je ulito. Bije jedna hodina po půlnoci.

3. dějství: V lese u myslivny Max marně Kašpara žádá, aby mu dal ještě další ze sedmi kulí v noci ulitých. Už se třikrát krásnými ranami vyznamenal před knížetem a Kašparovou zlomyslností zbývá jen kule poslední, kterou má nic netušící Max při zkušební ráně zasáhnout sebe nebo svou nevěstu. Mezitím ve svém pokojíčku Agáta vypravuje Aničce zlý sen. Zdálo se jí, že je bílou holubicí, na kterou míří Max. Rána však trefí velkého černého ptáka. Anička Agátu uklidňuje, ale ve snu se objevuje další zlé znamení. Místo svatebního věnce v krabici leží věnec pohřební. I tu se však najde pomoc. Družičky uvijí Agátě věnec z poustevníkových posvěcených růží. V lese u knížecího stanu pak nastává chvíle rozhodující zkušební střelby. Max dostává za úkol z vysoké větve sestřelit bílou holubici. Sotva zamíří, z houštiny pod stromem vyskočí Agáta a úzkostlivě na něj volá, aby nestřílel, že tou holubicí je ona sama. Holubice pak odlétá nad Kašpara a vyjde rána. Padne Agáta i Kašpar. Ta se pomocí poustevníka zvedne, ale Kašpar je  smrtelně raněn. Zjeví se mu Samiel. Agátu před ďáblovou mocí zachránily posvěcené růže. Protože se Kašparovi nepodařilo pro peklo získat další oběť, je odsouzen sám. Proklínaje nebe i peklo umírá. Kníže pak vyslýchá Maxe a dozvídá se o jeho spolcích s nečistou mocí. Zpočátku chce Maxe potrestat vyhnanstvím, ale na poustevníkovu prosbu mu odpouští a mění podmínky přijetí za polesného. Místo zkušební rány musí Max u něj podstoupit zkušební rok služby. Jestliže obstojí, úřad polesného a svatba s Agátou ho neminou.
 


Převzato z http://emil.htmlplanet.com - editovala Eva Keřlíková p.p. dne 12.3.2005. Copyright (c) 1999-2002 Eridanus, s.r.o.