1. dějství: Ve stanu na mohutné lodi naříká krásná Isolda, kdysi nevěsta irského krále Mirolda, nad svým osudem. V bojích jedné výpravy cornwallskych vojů proti Irsku utkal se synovec krále Marka, Tristan s Moroldem a zabil ho. Hrot Moroldova meče však zůstal v ráně Tristana, který marně hledal uzdravení. Konečně se vydal k Isoldě, proslulé lékařským uměním a kouzly. Skryl se za jménem Tantris a předstíral šílenství. Isolda však podle úlomků meče a zbytku meče Moroldova poznala o koho jde. Pohlédnuvši však do očíi nemocného, nemohla se mu pomstít, ruka s mečem jí klesla a ona Tristana uzdravila. Z vděčnosti pak přemluvil Tristan svého strýce, krále Marka, aby uzavřel s Irském mír, ale pak se znovu vydal do Irska, aby Isoldu přivezl jako nevěstu králi Markovi. Isoldin hněv na Tristana roste jak se loď blíží ke cornwallským břehům. Chce se mu pomstít i za cenu vlastní smrti. Přikáže proto své družce Branganě, aby připravila číši jedu pro něho i pro ni. Neskrývá svůj úmysl ani svou zášť Tristanovi a on uznávaje, že těžce zasáhl do osudu Isoldina, dobrovolně bere čiší a pije. Sotva však dopije svůj díl a sotva dopije Isolda, změní se jejich vzájemná nenávist v nesmírnou horoucí lásku, neboť Brangana omylem, místo jedu, namíchala nápoj lásky. Jako zmámení vystupují Tristan a Isolda na Cornwallský břeh.

2. dějství: Noc vládne nad zahradou před Isoldinou komnatou. Isolda netrpělivě vyčkává až ztichne hluk lovců, odjíždějících na lov s králem Markem. Konečně je klid a Isolda rozhodnou rukou zháší pochodeň a dává tak znamení Tristanovi. Věrná Brangana je nešťastná pro nebezpečí, do kterého se Isolda vrhá a vičítá si, že její vinou vznikl ten šílený žár lásky mezi Isoldou a Tristanem. Nadarmo varuje Isoldu před Melotem, Tristanovým přítelem, který podle všech známek zrazuje Tristana králi. Zatímco se Tristan blíží, odchází Brangana na cimbuří na stráž a oba milenci po nekonečných vyznáních lásky se odhodlávají ke společné smrti. Sotva však se blíží ráno, vtrhne sem Melot s králem Markem a jeho družinou. Varování Kurnevalovo přišlo příliš pozdě. Melot se holedbá králi svou věrnosti a pravdivými zprávami. Těžce zkrušen vyčítá král Tristanovi jeho zradu, připomínaje mu své přátelství. Tristan, odhodlán k smrti, přesvědčuje se ještě, že Isolda ho bude následovat a naběhne na meč Melotův.

3. dějství: Těžce zraněného Tristana odvezl Kurneval na hrad Kareol. Jen jediné by ho mohlo uzdravit: Isolda. Kurneval ji očekává, neboť pro ní poslal do Cornwallu a nyní mladý pastýř vyhlíží na moře, zda se již blíží její loď. Tu se vzbudí život v Tristanově těle a on, dosud toužící po smrti se při zprávě o Isoldině příjezdu vzchopí novou silou. Píseň pastýře je stále smutná a to znamená,že loď nepřijíždí. Konečně se pastýřova šalmaj ozve radostně, Isolda se objevuje. Tristan snaží se jí vyjít vstříc, klesá však mrtev. V tom přijíždí druhá loď a z ní vychází na hrad král Marek s Melotem a Branganou. Melot padne rukou KUurnevalovou, sám Kurneval je těžce raněn. Dříve než se může vysvětlit, že král Marek přichází odpustit, dověděv se o tajemství nápoje a tím o nevině Tristana a Isoldy, je vše však marno. Láska Isoldina jí nedovoluje, aby přežila smrt milencovou. Umírá láskou.
 

1. jednání (na lodi z Irska do Cornwallu)
Nad plachtovím lodi se nese plavčíkův hlas. Jeho píseň o irské dívce popuzuje hrdou Izoldu, kterou Tristan odváží pro svého strýce, krále Markeho. Isolda si přeje, aby se loď raději potopila, než aby ji dovezla na nenáviděné místo určení. Její společnice Brangäna se ji marně snaží uklidnit. Izolda se brání si připustit, že Tristana miluje - je rozlícená, že se jí rytíř Tristan urážlivě stále vyhýbá. Izolda tedy vysílá Brangänu, aby Tristanovi vyřídila, že má za ní přijít. Tristan u kormidla řídí loď a odpovídá s uhlazenou vyhýbavostí; Tristanův druh Kurwenal naplno říká, že Tristan není vazal, aby byl Izoldě k službám. A přidá ještě posměšnou píseň o Izoldině snoubenci Moroldovi, kterého Tristan před časem zabil v souboji. Námořníci opakují refrén, zatímco se sklíčená Brangäna vrací k pobouřené Izoldě. Izolda připomíná předchozí historii, jak Tristan přijel do Irska vyzvednout daně pro krále Markeho a v souboji, při kterém zabil Morolda, byl sám těžce raněn. Pod změněným jménem Tantris vyhledal tehdy Izoldu, kouzelnici známou svým léčitelským uměním. Izolda ho skutečně ošetřovala kouzelnými mastmi a zachránila. Když však z úlomku meče v jeho ráně zjistila, že zraněný je Tristan, vrah jejího snoubence, litovala své dobročinnosti a chtěla jej zabít. Pod Tristanovým pohledem do jejích očí však její ruka s napřaženým mečem klesla. Nyní ale Izolda zuří, že ji Tristan doručuje jako majetek pro jeho strýce krále Markeho. Metá urážky a kletby na jeho hlavu a přeje si smrt pro oba. Brangäna se snaží Izoldu uklidnit, vždyť Tristan pouze plní svoji povinnost a svatba s králem z Cornwallu není potupa. Brangäna také připomene, že Izoldina matka jí dala s sebou skříňku s kouzelnými nápoji. Izolda poručí Brangäně, aby jeden z matčiných nápojů připravila – ukáže na ten, který přináší smrt. Zatímco z paluby doléhá křik, že země je na dohled, Kurwenal přichází k ženám a vyzývá je, aby se připravily na vylodění. Izolda odsekne, že nepředstoupí před krále, dokud se jí Tristan neomluví a nesmíří vinu. Tristan nyní skutečně přichází a zdraví Izoldu s chladnou zdvořilostí. Izolda se dožaduje satisfakce za snoubencovu smrt. Tristan jí nabízí svůj meč. Ona odmítá, neboť by tak porušila smír mezi Irskem a Cornwallem - její sňatek s králem Markem je jeho zárukou. Bude lépe, když si ona a Tristan dnes připijí na smír. Tristan ale pochopil, že mu Izolda předkládá nápoj smrti. Napije se z nabídnuté číše, druhou půli dopíjí Izolda. V očekávání blízké smrti se oba horoucně vyznají z dávno potlačované lásky. Vytoužená smrt však nepřichází - Brangäna jim místo jedu podala nápoj lásky. Hlasy námořníků vítají příjezd lodi do Cornwallu, milenci se však nemohou probrat z omámení láskou.

2. jednání (na zahradě královského hradu v Cornwallu)
Vzdálené signály rohů oznamují odjezd krále Markeho a jeho družiny na lov. Isolda čeká na Tristana a netrpělivě se ujišťuje, že společnost už odjela. Brangäna ji ale varuje před špehy, zejména před Melotem, neboť si všimla, jak bedlivě a žárlivě Tristana pozoroval. Isolda má však Melota za Tristanova přítele, vždyť právě on uspořádal lov. Popohání Brangänu, aby už zhasla varovné světlo pochodně a aby milovaný Tristan mohl konečně přijít. Brangäna si vyčítá svoji pošetilost se záměnou nápojů. Isolda však ví, že veškeré osudy ovládá moc lásky - ta vedla její ruku. Isolda nedbá Brangänina varování, posílá ji, aby zůstala na stráži a sama zhasíná pochodeň. Pod klenbou tmy si milenci v závratném víru štěstí vyznávají lásku. Vzdávají hold tmě, která zapuzuje světlo každodenní skutečnosti. Byla to síla denního světla, říká Isolda, která způsobila, že Tristan jednal konvenčně a přivezl ji z Irska; ale zázračný nápoj, síla lásky, ho zprostila tohoto mámení. Avšak Brangänin vzdálený hlas varuje, že noc už brzy zmizí a hrozí nebezpečí. Extáze lásky splývá milencům s věčnou nocí smrti, která je navěky spojí. Náhle vběhne Tristanův druh Kurwenal s varováním: král a jeho družina se vracejí, vedeni Melotem, který milence udal. Pohnutý a neklidný Marke nechápe, že mohl být takto zrazen právě Tristanem. Vždyť to byl sám Tristan, kdo na něj naléhal, aby se oženil a kdo vybral nevěstu. Zraněn ve své důvěře se ptá, jak rytíř, kterého tolik ctí, jej mohl tak zostudit. Tristan nemůže odpovědět. Pak se obrací k Isoldě, zda jej chce následovat do říše smrti. Ona souhlasí. Žárlivý Melot chvátá vpřed s taseným mečem. Zraněný Tristan padá do Kurwenalovy náruče.

3. jednání
Na Kareolu, Tristanově domovském hradu v Bretani, leží smrtelně raněný Tristan v péči věrného Kurwenala. Tesklivá melodie pastýřovy píšťaly jej probudí. Smutný Kurwenal ví, že pouze Isoldin návrat a její kouzla jej mohou zachránit. Proto poslal do Cornwallu loď pro Izoldu. Pastýř má dát znamení veselou melodií, jakmile uvidí, že se loď blíží. Blouznícímu Tristanovi se zdálo, že navštívil říši noci a chce se tam vrátit. Lne na životě pouze pokud bude moci najít Izoldu a vzít ji s sebou. Tristan děkuje Kurwenalovi za jeho oddanost a představuje si, že vidí, jak se blíží Isoldina loď. Ale pastýř stále hraje smutnou píseň: moře je pusté. Tristan znovu omdlévá a znovu ožívá představou Izoldina příchodu. Pastýřova melodie se konečně mění v radostnou fanfáru, loď s Izoldou připlouvá. Tristana to vyburcuje, vstává, tentokrát žehná dnu, protože osvětluje Isoldinu cestu k němu. Lehkomyslně strhává obvazy a nechává krvácet rány, aby je mohla vyléčit – navždy. Ve chvíli, kdy k němu Isolda přispěchá, umírá v jejím náručí. Pastýř zahlédne další loď, která přiváží Markeho a Melota. Ačkoli je s nimi Brangäna, Kurwenal ji neposlouchá, zabije Melota a sám je v prudkém souboji s Markeho stráží smrtelně raněn. Brangäna se snaží probrat Izoldu zprávou, že králi prozradila osudnou záměnu nápoje a Marke nyní přijel milencům odpustit a dát souhlas k jejich sňatku. Ale Isolda je netečná, vnímá pouze Tristana, který ji vábí do světa na druhé straně. Extatická vlna lásky ji odvádí do noci smrti, která ji navěky s Tristanem spojí. Izolda padá mrtvá na Tristanovo tělo.