Tannhauser
Romantická opera o 3 dějstvích
Skladatel: R. Wagner
Libreto:    R. Wagner
Premiéra: 19. 10. 1845 Drážďany

1. dějství: Ve Venušině sluji, kde vše, kněžky, sirény i samy růže vzdychají jen samou láskou, spočívá pěvec Tannhauser v náruči Venuše. Je však zadumán, zastesklo se mu po zemi a životě lidí, slunci, přírodě a volnosti. Odmítá již božský úděl věčného života ve smyslné lásce, kterou mu Venuše nabízí. V hněvu jej tedy propouští a proklíná ho, aby nikde nenalezl štěstí a klid, dokud se k ní nevrátí. Tannhauser se však dovolá pomoci Panny Marie  a Venuše se zoufalým křikem zmizí. Tannhauser se ocitne v údolí pod Wartburkem. Pastýř si tu vesele zpívá, prochází tudy poutníci, dojímajíce svou pokorou Tannhauserovo srdce k pokání. Zde také Tannhausera naleznou jeho dávní přátelé, rytíři pěvci. Zvou rytíře tak dlouho vzdáleného zpět mezi sebe k pěveckým zápasům a radostnému životu. On odmítá, cítí touhu kát se za svůj hříšný život ve Venušině sluji. Po zprávě, že po něm touží Alžběta, dívka neznámá a čistá, se rozhodne vrátit se na Wartburk.

 2. dějství: V síni pěvců na Wartburku Alžběta očekává Tannhausera. Konečně ho přivádí jeho věrný přítel Wolfram, který svou vlastní lásku k Alžbětě obětuje přátelství k Tannhauserovi. Vroucímu setkání Alžběty s Tannhauserem předchází velký pěvecký zápas, k němuž se shromáždí veškeré panstvo. Lankrabě určuje úkol: "Vyjádřete zpěvem podstatu lásky!" Vítěz zápasu má právo vyžádat si nejvyšší odměnu z rukou Alžběty. První přednese svůj zpěv Wolfram, k poctě lásky zbožňující, lásky svaté. Walter vychvaluje lásku jako čistou ctnost, Biterolf velebí lásku vznešenou. Do všeobecné pochvaly vždy zazní Tannhauserův nesouhlas. Ten stále prudčeji odporuje, až nakonec otevřeně prohlásí, že podstatou lásky je vášeň, jak ji poznal ve Venušině sluji. Následuje rozhořčení, zmatek, útěk dam ze sálu a útok mužůvůči němu. Jediná Alžběta se ho zastane, ale jen proto, aby jej pak obvinila, že zabil její lásku. Ponouká rytíře k pokání. Rytíři ustupují od okamžitého potrestání hříšníka a shodně s Alžbětou mu doporučují pouť s kajícníky do Říma. Tannhauser souhlasí.

3. dějství: V údolí pod Wartburkem Alžběta očekává návrat poutníků. Dlouho marně pátrá mezi kajícníky, a pak smutně odchází. Tannhauser však přece, dlouho za ostatními, mdlý a rozerván přichází a setkává se s Wolframem. Vypravuje mu, že konal svou pouť marně, neboť papež mu odmítá odpuštění, dokud se hůl v jeho ruce nezazelená. Vrací se tedy, aby znovu vešel ve Venušinu sluj. Volá Venuši, volá na sebe peklo prokletí, když je mu nebe odepřeno. A již se Venuše zjevuje, vztahuje po Tannhauserovi  náruč. Wolfram jej však zadrží připomínkou Alžbětina jména. Venuše mizí. V tom však od hradu kráčí průvod s Alžbětinou rakví, která zemřela žalem nad odsouzením Tannhausera. Žal sklátí i jej. Umírá se slovy: "Svatá Alžběto, prosím za odpuštění!" A na znamení, že se tak stalo, zní zpěv poutníků o zázraku. Hůl v papežově ruce se zazelenala.
 


Převzato z http://emil.htmlplanet.com - editovala Eva Keřlíková p.p. dne 12.8.2005. Copyright (c) 1999-2005 Eridanus, s.r.o.