Orfeus
Opera o 3 dějstvích
Skladatel: Christoph W. Gluck
Libreto:   Ranier Di Calzabigi
Premiera: 15. 10. 1762
 

1. dějství: Za jasné noci Orfeus teskní u mohyly Euridiky. Odesílá i svou družinu, aby se v samotě oddal svému nesmírnému žalu nad ztrátou  milované ženy, a pak pozvedá svůj hlas k obžalobě bohů z krutosti. Žal jej dovede až ke vzpouře proti nim. Žádá, aby mu ženu vrátili, chce se odvážit do kraje stínů, aby svou ženu Euridiku vyrval bohům podsvětí třeba násilím. Jeho nářek dojme samého Dia, jenž posílá boha lásky Erota, aby byl Orfeovi v podsvětí průvodcem. Podmínkou je, aby Orfeus svým zpěvem přemohl bohy i příšery podsvětí a Euridiku z něj vyvedl bez jediného pohledu na ni.
2. dějství: Sbor démonů, lític a příšer Orfeovi brání ve vstupu do podsvětí. Jeho žalozpěvy je však obměkčí a Orfeus bez překážek sestupuje do Tartaru. V Elysiu, kraji blažených, Euridika dlí mezi duchy. Blažení vítají Orfea a on se jim odvděčuje zpěvem a hrou, dokud nenalezne v jejich středu Euridiku.
3. dějství: Orfeus směřuje k východu z podsvětí a za ním Euridika. Je poděšena tím, že Orfeus od ní odvrací tvář a že na ni, vybízeje ji k odchodu z podsvětí, ani jedenkrát nepohlédne. Euridika mu vyčítá náhlý chlad, podezírá jej z nedostatku lásky, týrá jej výčitkami, že jí nechce sdělit důvod svého chování, až konečně Orfeus podlehne. Ohlédne se a Euridika klesá zasažena bleskem bohů. Orfeus si zoufá, nechce se sám vrátit do života, proto zvedá proti sobě dýku, ale Eros mu zadrží ruku. Bohové se znovu ustrnou nad jeho žalem a dovolují mu, aby Euridiku přece jen z podsvětí odvedl. V Erotově chrámě pěje sbor díkůvzdání lásce, která přemohla i smrt.
 


Převzato z http://emil.htmlplanet.com - editovala Eva Keřlíková p.p. dne 12.8.2005. Copyright (c) 1999-2005 Eridanus, s.r.o.