Hoffmannovy povídky
Opera o 3 dějstvích
Skladatel: Jacques Offenbach (1811 – 1896)
Libreto:    Jules Barbier
Premiéra: 10.2.1881 Paříž
 

Předehra: Do Lutherova sklepního hostince pod operním divadlem v Norimberku přichází mezi studenty rada Lindorf, podivný člověk, který nenávidí básníka Hoffmanna. Chce se proto zmocnit jeho milenky, zpěvačky Stelly. Podplatí studenta, aby mu odevzdal dopis, který po něm poslala Stella. Hoffmann uvnitř dopisu nalezne klíč od Stellina bytu s výzvou, aby se u ní po představení v opeře zastavil. V tom přichází Hoffmann se svým přítelem Niklasem a vida Lindorfa, vzpomíná si, že tento muž měl prsty v každé jeho smůle a nesnázi. Vypravuje pak studentům o svých třech láskách, k dívce - loutce, kurtizáně a umělkyni. O všechny tři ho připravil Lindorf. Hoffmann přetváří básnický příběh o své první lásce v podivné vyprávění o loutce Olympii.

1. dějství: Vynálezce Spalanzani vytvoří loutku tak dokonalou, že je k nerozeznání od živé dívky. Aby se se svým dílem pochlubil, pozve k sobě velkou společnost. Také Hoffmanna, kterému Spalanzaniho společník Coppelius, ve skutečnosti Lindorf, hned po příchodu nasadí na oči brýle, jimiž se vše zdá být krásnější. Proto Hoffmann nevidí loutku, ale krásnou dívku Olympii. Zamiluje se do ní, a když v divokém tanci s ní rozbije brýle mámení, vidí svůj omyl. Coppelius zlomyslně loutku zničí a Hoffmanna vydává posměchu celé společnosti.

2. dějství: Hoffmann pokračuje ve svém vyprávění. I druhý příběh dostává stejně romantický háv. Vyléčen ze své touhy po čisté ctnosti se Hoffmann uchází o benátskou kurtizánu Giuliettu. Zde Hoffmann líčí Lindorfův zásah přímo jako zásah ďábla Dapertutta, v jehož moci Giulietta je a má pomocí kouzelného zrcadla chytit i Hoffmanna. Giulietta  poslušně začíná svou hru. Svádí Hoffmanna předstíráním lásky, vláká ho do hry v karty, v níž prohraje vše, co má. Nakonec ho Giulietta žárlivostí na jiného ctitele dožene až k souboji. Hoffmann Schlehmila zabije. Giulietta výsměšně objímá dalšího muže a Dapertutto zlovolným posměchem provází Hoffmannův útěk před strážemi.

3. dějství: Třetí z žen, o níž Hoffmann vypravuje další fantastickou povídku, je Antonia, dcera mnichovského učence Crespela. Její matka, zpěvačka, zemřela na tuberkulózu. I Antonia je nemocná a otec ji prosí, aby si zpěvem neničila své zdraví. Chce ji uchránit každé námahy a vzrušení, proto ji odvede z dosahu Hoffmanna, kterého Antonia miluje. Hoffmann se jí ale nechce vzdát a chystá se Antonii tajně vyhledat. Musí se však skrýt před Crespelem. S úděsem vidí, jak se téměř násilím do Crespelova domu dere doktor Mirakel, je to opět Lindorf, který kdysi zavinil smrt Antoniiny matky, a nyní nabádá Antonii, aby se zpěvu nevzdávala. Láká ji vidinou slávy, tvrdí, že otec a Hoffmann jí nepřejí úspěch. Varuje ji před Hoffmannovou nestálostí a předstírá, že k ní mluví jménem její matky. Antonia neodolá, dá se do zpěvu a umírá. Crespel Hoffmanna podezírá, že on přivedl Mirakla a zavinil smrt Antonie, vrhá se na něho, ale Niklas Hoffmanna opět zachraňuje.

Dohra: Hoffmann dovypráví. Jen Niklas chápe souvislost všech tří lásek. Všechny tři jsou nyní spojeny ve Stelle. Do Lutherova hostince zaznívá potlesk z opery, ale Hoffmann už nic nevnímá. Při svém vyprávění nepočítal číše vína, teď vidí již jen svou Múzu, které jedině patří. Co s vášní a láskou, lépe je přerodit se z člověka v básníka. A tak bezmyšlenkovitě a s údivem přihlíží, jak Stellu, která sem po představení pro Hoffmanna přišla, odvádí místo něho Lindorf.
 


Převzato z http://emil.htmlplanet.com - editovala Eva Keřlíková p.p. dne 12.3.2005. Copyright (c) 1999-2002 Eridanus, s.r.o.