Obsah: Kryštof Kolumbus se nejdříve objevuje na filmovém plátně
za jevištěm. Je to zlomený a nemocný stařec sedící v jednom hostinci
ve Valladolidu. Když ho vypravěč a sbor vyzvou, “aby překročil hranici”,
vystoupí ve své druhé podobě na jeviště. Přidruží se k němu žalobce
a obhájce, kteří spolu vedou o Kolumbovi řeč. Pak Kolumbus II. sleduje
sám sebe, t.j. Kolumba I. Symbolem, který propojuje scény, je holubice
odkazující k objevitelovu jménu podle francouzského slova “la colombe”.
Současně však naznačuje Kolumbovo božské poslání prostřednictvím
sv. Ducha. Navíc je po pozemských bojích znamením míru. Zobrazuje
také lidskou duši na předělu pozemského a onoho světa. Ke Kryštofu
Kolumbovi, od mládí nadšenému čtenáři cestopisů Marka Póla, přiletí
holubice, která má na nožce zlatý prsten. Je to holubice kastilské
královny Isabelly. Kolumbus ji považuje za znamení mise, jež spojuje
kontinenty, a prosí u dvora o financování své výpravy. Zbožná královna
pozná na Kolumbově ruce svůj prsten. Na její přímluvu jsou peníze
na výpravu povoleny. Když bouře a vzpoura na palubě lodi nejvíce ohrožují
úspěch celé plavby, objeví se holubice opět, tentokrát jako důkaz
blížícího se pobřeží. Nová země je však chudá. Kolumbus je deportován
zpět do Španěl v řetězech. Ale netíží ho jen řetězy, nýbrž
také stáří, nemoc, bída a svědomí. Královna Isabella, která mu
byla nakloněna a milovala ho, zemřela. Jeho vlastní doba už na
něho zapomněla. Přijíždějící Kolumbus II. pocítí sám se sebou
soucit. Ve výčepu ve Valladolidu se opět ztotožní s Kolumbem I., jenž
stojí na konci svého života. Hospodský chudákovi přinese účet jako
symbolické vyjádření zúčtování se smrtí a Kolumbus umírá. Vidí
Isabellu, která po něm žádá prsten a mezka, jeho poslední pozemský
majetek, a volá ho k sobě. Spatří ještě v obrysech kontinent, který
objevil a nad nímž se vznáší holubice. Také nad umírajícím Kolumbem.
V nebeské říši jeho duše nalezne Isabellu.