Jana z Arku na hranici
Oratorium o 10 obrazech
Skladatel: Artur Honegger (1892 – 1955)
Libreto:    P. Claudel
Premiéra: 13.6.1942 Curych

1. scéna:  Je noc. Zavyje pes, znamení zlé noci. Ze tmy zazní nesrozumitelné mumlání a šepot, který se zvolna proměňuje ve zřetelné, slyšitelné výkřiky: “Jano, Jano!”

2. scéna:  Temnota se rozsvětluje. Zakladatel dominikánského řádu sestupuje z nebe jako bratr Dominik a předčítá vedle Jany, která je připoutána ke kůlu hranice, historii její křížové cesty. Jana zpětně prožívá jednotlivé etapy své mise a odsouzení.

3. scéna:  Jana slyší hlasy země, které ji odsuzují k smrti ohněm: “Kacířka! Čarodějnice! Odpadlice!” Nedovede pochopit zvrat v myšlení lidu, který ji předtím oslavoval. Bratr Dominik jí předčítá vysvětlení. Byly to bestie a ne lidé, kdo se proti ní obrátil.

4. scéna:  V soudním přelíčení vystupuje Porcus, prase, jako předseda, zatímco Asinus, osel, se stává písařem a ovce fungují jako přísedící. Volně žijící zvířata jako tygr, liška a had se chovají rezervovaně. Při soudním jednání jsou nejen překrucovaná fakta, ale také kladeny záludné otázky, jimiž má být dosaženo přiznání viny, aby bylo možno Janu odsoudit k smrti.

5. scéna:  Jana je bez sebe, když vidí, co se děje. Dominik jí naznačuje, že jejím osudem nejsou věřící soudci, nýbrž soudci, kteří poslouchají ďábla, a že sám Satan se zamíchal do této proradné hry.

6. scéna:  Následuje groteskně hrozivá pantomimická karetní hra. Čtyři panovníci vystupují jako králové v doprovodu svých dam. Francouzského krále doprovází Pošetilost, anglického Povýšenost, vévodu burgundského Lakota a Smrt doprovází Chlípnost. Mocní si vyměňují svá místa, zatímco dámy jako symboly neřesti zůstávají. O tom, jak hra dopadne, rozhodují chlípní spodkové, vévoda z Bedfordu, Jan Lucemburský, Regnault z
Chartres a Wilhelm z Flavy, který vydá Janu, předmět mocenské hry.

7. scéna:  Ve zvuku umíráčku Jana slyší hlas svých patronek, sv. Kateřiny a sv. Markéty, jejichž jména zdobila její korouhev, když bojovala za osvobození Francie.

8. scéna:  Jana si oživí vzpomínku na bezstarostné mládí ve vesnici Domřeny. Vidí a slyší veselý ruch venkovanů při vánoční slavnosti. Bratr Dominik čte ale dál a vyvolává v ní vážnější obraz - korunovační slavnost v Remeši. Karla VII. uctívají a ji svět proklíná. Proč?

9. scéna:  Ještě jednou Jana hledá útěchu v milých vzpomínkách. Archanděl Gabriel jí tehdy propůjčil svůj meč a přislíbil vítězství Francie. Zazní dětská písnička ze šťastnějších dní. Jana zaslechne nebeské hlasy, do kterých se však míchají nenávistné popěvky chátry.

10. scéna:  Bratr Dominik zavírá svou knihu a Janu opouští. Její život je u konce. Čeká ji už jen smrt v plamenech. Pokušiteli v podobě jiného duchovního se nepodaří přemluvit ji, aby odvolala. Matka Boží ji utěšuje v jejím nevýslovném strachu ujištěním, že není sama. Začínají ji obklopovat nelítostné plameny, současně ji ale osvobozují pro skutečný život v nebi.
Všechna pouta z ní spadnou.
 


Převzato z http://emil.htmlplanet.com - editovala Eva Keřlíková p.p. dne 12.3.2005. Copyright (c) 1999-2002 Eridanus, s.r.o.