Benvenuto Cellini
Opera o 3 dějstvích
Skladatel: Hector Berlioz (1803 - 1869 Lcote-St.Andre, Francie)
Libreto: Willy a Barbier
Premiéra: 10.9.1838 Paříž
 

1. dějství: O masopustním úterku, zatímco venku víří rej masek, se zlobí papežský pokladník pan Balducci, že papež zve do Říma sochaře a zlatotepce Celliniho a neváží si dost svého dvorního sochaře Fieramosky. Balducciho dcera Tereza má o Cellinim jiné mínění a velmi ji těší, když jí hodí oknem psaníčko, a dokonce se pak objeví sám, sotva starý Balducci zavře dveře. Milenci si smlouvají útěk pomocí Ascania, Celliniho učedníka, který má druhý den v převlečení do hnědé mnišské kutny Terezu odvést. Domluvu milenců však vyslechne Fieramosca, který se o Terezu rovněž uchází. Náhle se vrací Balducci a překvapen, že je u dcery  cizí muž, uspořádá honičku, ale místo Celliniho chytí Fieramoscu. Dá jej vykoupat pod studenou sprchou v domnění, že chytil nevítaného Celliniho.

2. dějství: Cellini sedí se svými přáteli v hospůdce na náměstí Colonna, opěvuje svou lásku a rád by jí připil na zdraví, má však prázdné kapsy. Ve chvíli největší nouze přichází pomoc. Učedník Ascanio přináší od papeže honorář, který však smí být vyplacen až ráno, dokončí-li Cellini, jak slíbil, sochu Persea. Cellini se k tomu zaváže, i když pokladník Balducci posílá příliš málo peněz na to, aby stačily na potřebný kov i na osvěžení žíznivých hrdel umělců. Za to má pykat. Bude veřejně zesměšněn pantomimou při karnevalovém průvodu a zatím Cellini v masce bílého mnicha unese Terezu. Úmluvu o tom opět tajně vyslechne Fieramosca a rozhodne se, že se on sám s najatým vrahem Pompeem oblečou do stejných kuten jako Cellini a Ascanio a útěk zmaří. Na náměstí Colonna je spleť masek. Balducci, který sem provází Terezu, rozzuřeně přihlíží pantomimě, kterou se Cellini vysmívá jak svým kritikům, tak i jemu. Rozezlen se vrhá k jevišti, zatímco se vedle Terezy objevují dvě dvojice stejně oblečených mnichů a vrhají se na sebe. Ranou jednoho bílého (Cellini) padá jeden z mnichů hnědých (Pompeo ). Lid chce Celliniho zadržet, ale rána z děla ohlašuje konec masopustu. Ve zmatku je místo Celliniho lapen Fieramosca.

3. dějství: Na popeleční středu, před Celliniho ateliérem se Tereza ujišťuje, že se Cellinimu podařilo uprchnout pomocí mnichů v bílých kutnách. V tom přichází Balducci s Fieramoscou. Obžalovávají Celliniho a Balducci nutí Terezu, aby se stala ženou Fieramoscy. Zuřivý spor Balducciho s Cellinim přeruší papežův posel, kardinál Salviati. Přichází, aby si prohlédl hotovou sochu Persea. Na Celliniho se hromadí příliš mnoho stížností. Balducci s Fieramoscou jej obžalují z vraždy Pompea a z únosu Terezy. Kromě toho není splněna zakázka a honorář je již utracen. Kardinál rozhoduje, že Celliniho sochu odleje jiný umělec a že Cellini bude vydán soudu. Ten se divoce brání. Své mistrovské dílo odleje sám za každou cenu a oběť. Kardinál souhlasí. Podaří-li se mu to, dostane ihned Terezu, když ne, bude vydán soudu. V Celliniho ateliéru začíná gigantický zápas o zdar díla. Celliniho pec je plná žáru, ale hrozí sesutím, neboť není co v ní tavit. Tu Cellini obětuje vše, co má, vázy, mísy, náčiní, sochy, všechna svá předchozí díla taví v peci. Zdá se, že to vše nestačí, ale kov přece jenom naplní formu. Když ji pomocníci rozbijí, objeví se udiveným zrakům ještě žhavé, dokonalé umělecké dílo, před kterým do pozadí ustupují všechny malicherné spory a hádky. Opera končí mohutným sborem tavičů, oslavujících geniálního umělce.
 

Převzato z http://emil.htmlplanet.com - editovala Eva Keřlíková dne 6.5.2002. Copyright (c) 1999-2002 Eridanus, s.r.o.