Zlatý kohoutek

Opera o 3 dějstvích
skladatel: N.A.Rimskij-Korsakov
libreto: V.I.Belskij podle Puskina
premiéra: 24.9.1909 Petrohrad

1. dějství: Pohádka začíná. V krásném paláci zasedá dvorní rada Dodona, cara vládce nad stepmi celé Rusi. Po jeho boku careviči Kvidon a Afron, naproti němu vojevůdce Polkan. Car je unaven dlouhou vládou a obává se vpádu nepřátel. Tlačí se od jihu, od severu, z moře a car a jeho pluky, aby ani oka nezamhouřili. Jeden carevič radí, aby všechna vojska chránila jen hlavní město, druhý, aby prý se vojáci vrátili domů a teprve po vpádu nepřátel se opět sešli a nepřítele porazili. Starý Polkan k carovu žalu obě rady zamítá jako hloupé. Když už nikdo nedovede nic vymyslet, vstupuje hvězdopravec a přináší pomoc: zlatého kohoutka, který zakokrhá vždy, kdykoli nepřátelé ohrozí zemi a otočí hlavu v tu stranu, odkud přicházejí. Král z radosti slíbí, že astrologovi kdykoli splní každé přání a s celým dvorem blaženě usne. Náhle začne kohoutek křičet, všichni se vzbudí, král nařídí svým synům vybrat od lidu daně a vydat se z vojskem proti nepříteli. A opět usne. Z blaženého snu o lásce ho znovu vzbudí kohoutkův křik a tu se sám, i přes svou lenost, musí s Polkanem vydat do pole.

2. dějství: Temná noc, pole plně mrtvých i synové Dodonovi jsou mezi nimi a je zřejmě, že jeden zabil druhého. Dodon je oplakává dokud se nerozední a pak udiveně hledí na krásný stan - jistě sídlo nepřátel. Dodon rozkáže zamířit na stan dělo a v té chvíli vychází že stanu překrásná žena a zpívá oslnivý pozdrav slunci. Je to semachanská carevna Východní říše, která přišla podrobit svou krásou Dodonovu zem. Přes nedůvěru Polkanovu a přes jeho varování, nechává se car rád okouzlit jejím vábením. Už ani nelituje smrti synů, kteří se k vůli podivné carevně utkali, dá se do zpěvu i tance a odváží carevnu s sebou domů.

3. dějství: Ve strachu z nepřátel, očekává zatím lid návrat cara a vojska. Konečně carův průvod přijíždí, je však zastaven hvězdopravcem, jenž na caru vyžaduje splnění slibu: ať mu car dá krásnou carevnu! Car se ovšem brání, nabízí mu vše co má a konečně ho ve zlosti zabije svým žezlem. Hrozivě zahřmí. Carevna se poprvé zlomyslně rozesměje, cynicky se vysmívá starcově smrti, ale když ji car chce obejmout, s ošklivosti jej odstrčí a prorokuje mu blízkou odplatu. Tu začne křičet kohoutek, vznese se nad cara a proklovne mu spánek, trestaje tak jeho věrolomnost. Car klesá mrtev. Opět zahřmí a v náhlé tmě zní jen carevnin výsměch. Když se znovu rozjasní, není tu ani ona, ani kohoutek.
 


Převzato z http://emil.htmlplanet.com - editoval Pøemysl Nedvěd st. dne 22.7.2002. Copyright (c) 1999-2002 Eridanus, s.r.o.