Věra Selogová

Hudebně dramatický prolog k opeře "Pskovitanka"

skladatel: N.A.Rimskij-Korsakov
libreto: N.A.Rimskij-Korsakov
premiéra: 15.12.1898 Moskva

Obsah: Jakýsi těžký smutek tíží mladou ženu bojara Selogy, Věru. Je to nápadné i její sestře Nadězde i chůvě Vlasjevně. Věra s láskou uspává svou maličkou dcerku Olgu a pak, stísněná tím, jak se Nadězda těší na příjezd svého ženicha Ten má přijet současně s jejím mužem a Věra se svěřuje sestře se svým žalem. Olga, jež se narodila až po odjezdu Věřina muže a kterou on dosud neviděl, není jeho dítě. Věra je pronásledována výčitkami svědomí, chce se muži přiznat k svému hříchu, chce podstoupit jakýkoliv trest i smrt, jen dítě musí být uchráněno bojarova hněvu. Nejvíce VěRU tíží, že svého muže nemiluje, že všechna její láska a touha patří otci dítěte. Přiznává také, kdo to je. Vzala si před časem svého starého muže jen z
poslušnosti. Ale pak nastala vojna s Němci, car přijel do Pskova, válka vítězně skončila, všichni se vrátili, jen bojar Seloga ne. Věra se rozhodla pomodlit se za jeho návrat v pecorském klášteře. Cestou hlubokým lesem bloudila, až únavou padla a omdlela. Probudila se pozdě a už neležela na trávě, ale na koberci a ten, kdo o ní pečoval a pak ji dovedl domů, byl sám car Ivan. Zamiloval si ji o ona jeho a večer, když prosil, aby ho pustila k sobě, povolila a zhřešila. Věřino vyprávění přerušuje hluk. Bojar s knížetem Tokmokovcem se vracejí po roce nepřítomnosti. Věra místo uvítání žádá, aby ušetřil dítě. Ve chvíli, kdy se bojar ptá, čí je to dítě, vykřikne Nadězda, že děcko je její a zachraňuje sestru.
 


Převzato z http://emil.htmlplanet.com - editoval Ondřej Zienert dne 28.2.2005. Copyright (c) 1999-2002 Eridanus, s.r.o.