Sněhurka (Jarní pohádka)

Opera o 4 dějstvích

skladatel: N.A.Rimskij-Korsakov
libreto: dle hry A.N.Ostrovskeho
premiéra: 29.1.1892 Petrohrad

Prolog: Je konec vlády dědy Mráze, už je tu Vesna a všechno tvorstvo ji vítá. Mráz se chystá odletět do sibiřských lesů a zanechává s úzkostí svou dceru Sněhurku ochraně její matce Vesně. Nabádá však Vesnu, aby Sněhurku pečlivě hlídala před dotykem boha slunce Jarila, jeho nepřítele. Jakmile jen jediný jeho paprsek by vnikl do Sněhurčina srdce a zažehl v něm lásku, byl by se Sněhurkou konec. Sněhurka však nechápe starosti rodičů. Chce žít mezi lidmi, neboť již dlouho ji lákají písně pastýře Lela. Když rodičům slíbí, že uteče do jejich ochrany jakmile by jí hrozilo nebezpečí, smí se vydat k lidem, kteří se právě radostně loučí se zimou a masopustem. Sněhurky se jako dcery ujímá podruh Bakula a jeho žena.

1. dějství: Sněhurka se líbí všem i Lel jí zpívá své písně, ale její srdce zůstává chladné. Nechápe lásku, ač ji vzbouzí ve všech chlapcích. I mladého Mizgira, ženicha dívky Kupavy okouzlí Sněhurčina krása natolik, že Kupavu opustí a ještě ji veřejně pohaní. Nešťastná dívka se rozhodně požádat o ochranu samotného čára Berenděje.

2. dějství: Car Berenděj, uctívaný pro svou dobrotu všěm lidem stále přemítá, jak dopomoci všem ke štěstí. Tuší, že neúroda v jeho zemi je příčinou, že s jakéhosi důvodů se na ní rozhněval bůh slunce a lásky Jarilo. Proč se rozhněval, dovídá se car od Kupavy, která se mu upřímně svěřuje, jaké neštěstí ji potkalo. To Sněhurka je všemu vinna, ta podivná dívka, jejíž srdce je z ledu a jež chladně odvádí všem dívkám milence. Car ihned svolá všechen lid na radu. Přichází ovšem i Sněhurka a když čar vidí její krásu, chápe její moc nad chlapci. Rozhoduje: Boha Jarila usmíří jen to, když Sněhurka pozná lásku. Lel a Mizgir věří, že se jim podaří rozehřát Sněhurčino chladné srdce. Kdo to dokáže, ten Sněhurku dostane

3. dějství: Sněhurka by si velmi ráda udržela Lela, jehož písně se jí tolik líbí, ale on cítí, že v ní není právé lásky a volí raději upřímnou Kupavu. Sněhurka poprvé trpí. Děsí ji také divoká láska Mizgrirova, prchá před ním a hledá v úzkosti svou matku Vesnu, aby jí přispěla na pomoc.

4. dějství: V údolí Jarila konečně Vesnu nalézá a připomíná jí slib, že až ji o to požádá, splní jí každé přání. Má jediné: zná už veselost a písně, zná žárlivost, ale chce poznat lásku. Vesna nerada vyhovuje její žádosti, vkládá sice lásku do jejího srdce, ale nařizuje dcerce, aby se varovala paprsků boha Jarila Sněhurčino srdce skutečně začalo bít láskou a to k prvnímu muži, kterého zhlédla, k Mizgirovi. Předstupuje s ním teda před cára Berenděje. V tom však na ní dopadne Jarilův sluneční paprsek a Sněhurka před očima všech roztaje jako jarní sníh. Zoufalý Mizgir se vrhne do jezera. Ale život jde dál. "Tajemný konec Sněhurky a Mizgirova strašná záhuba, nezvrátí naše úmysly", prohlašuje car. Bůh slunce je usmířen, jásejte mu vstříc: dej bože světla, teplého léta a hojnou úrodu.
 


Převzato z http://emil.htmlplanet.com - editoval Ondřej Zienert dne 28.2.2005. Copyright (c) 1999-2002 Eridanus, s.r.o.