Pskovitanka (Car Ivan Hrozný)

Opera o 3 dějstvích

skladatel: N.A.Rimskij-Korsakov
libreto: dle dramatu Alexandra Meye
premiéra: 13.1.1873 Petrohrad

1. dějství: Smutek vládne v celém Pskove. Car Ivan Hrozný táhne se svým vojskem na město. Stáří se děsí, chůvy si vypráví, že už padl Novgorod, mladé dívky ještě sbírají jahody. Olga, dcera knížete Tokmakova vzpomíná na svého milého Tucu, syna starosty. Smluvila si s ním schůzku, ale když se konečně sejdou, přeruší jejich rozhovor příchod knížete Tokmakova a bojara Matuty. Olga se skryje v sadu a slyší z hovoru, že není skutečnou dcerou těch, kteří ji vydávali za svou dceru, ale bojarky Věry Selogové. Je tím silně rozrušená. V ulicích Pskova rojí se lid a děsí se příštích dob. Novgorod už padl a nyní čeká stejný osud jejich město. Kníže Tokmakov a bojar Matuta doporučují, aby se město vzdalo a právě Tuca přesvědčuje lid, že je třeba město bránit. Když však je jasno, že město neodolá náporu, mizí Tucai se svými druhy.

2. dějství: Na velkém náměstí v Pskově je rušno. Město se vzdalo, otevřelo brány carovým vojskům a čeká teď ve strachu a hrůze, co se bude dít. I Olga je neklidná. Tajemství jejího původu ji tíží tak, že se musí svěřit své chůvě Vlasjevně, která se obává, že odhalení tajemství přinese Olze neštěstí. Konečně vjíždí car Ivan do města. Kníže Tokmanov pozval cara do svého domu a pokorně mu nabízí své služby. Car přijímá jeho oddanost s ironickou nedůvěrou, stejně jako holdování měšťanů. Jeho nevůle se však změní, když poznává v tváří dcery domů Olgy podobu té, kterou zde kdysi miloval. Tokmakov mu skutečně potvrdí, že OLGA je opravdu dcerou Věry Selogové. Dojat tímto poznáním a vzpomínkami na své mladí, rozhoduje se car dát městu milost.

3. dějství: Hlubokým lesem kráčí Olga jako kdysi její matka ke klášteru Pecorskému. Podnikla pouť jen proto, aby se setkala tajně s Tucou. Vzdálila se od svých družek a ve velké milostné scéně přiznává Tucovi, že car nevzbouzí v ní strach ani hrůzu, ale čímsi ji přitahuje. Přiznává i to, že není dcerou Tokmakova a že nic neví o svém pravém otci. Milenci si domluví útěk do nového svobodného života, ale jsou překvapení Matutou, jenž se o Olgu uchází a vystopoval ji až sem. Dá se do boje s Tucou a přemůže ho, Olgu dává svými lidmi odvléci do Pskova a Tucu dává carovi jako odbojníka. Ve velkém stanu před Pskovem přemýšlí car o svém uprchlém mladí. Rozněžňuje se nad nalezenou dcerou, ale tím více se
rozhněvá, když se doví, že bojar Matuta se jí zmocnil. Matuta se obhajuje tím, že prohlašuje Olžina milence Tucu za carova nepřítele, jenž štval občany do boje proti carovi. Car si dává předvést Olgu. Olga mu neskrývá svou nenávist ke starému nápadníku Matutovi, ani svou lásku k Tucovi. Car dlouho odolává jejím prosbám, ale nakonec je ochoten Tucovi odpustit. V tom však napadá Tuca se svými druhy carský stan. Jeho útok je marný, on a všichni jeho druzí jsou pobiti a v bitce nalézá i Olga svou smrt. Vzplanuv bolestí nad její smrti i zlobou na vše kolem sebe, rozhoduje se car přepadnout a zničit Pskov.
 


Převzato z http://emil.htmlplanet.com - editoval Ondřej Zienert dne 28.2.2005. Copyright (c) 1999-2002 Eridanus, s.r.o.