Opera o 2 dějstvích

skladatel: N.A.Rimskij-Korsakov
libreto: podle A.S.Puskina
premiéra: 6.11.1898 Petrohrad
 

1. dějství: V rozsáhlém monologu zamýšlí se italský skladatel Salieri nad svým životem a uměním. Od dětství hudbu miloval, obětoval své mladí, aby dosáhl dokonalosti, naučil se hudebnímu řemeslu a technice jako algebře, umrtvit všechny jiné touhy. Pak teprve se odvážil skládat sám a zas v nedostatku sebedůvěry ničil své pokusy. Konečně dosáhl úspěchu a slávy, ale jakmile poznal dílo některého génia, znovu o sobě pochyboval a propadal napodobování. Tolik práce, úsilí a obětavosti a přece svatý dar geniality spadne do klína lehce, beze všech zásluh a práce Mozartovi, lehkomyslnému, zahálečskému. Přichází Mozart a znovu mimoděk vzbouzí závist toho, kterého považuje za svého přítele. Žertuje též o tom, že potulný sumář przní jeho hudbu. Jako nic, zahraje několik nových hudebních nápadů, jen tak letmo a přece v nich Salieri slyší nesmírnou hloubku a krásu. A tu Salieri uvažuje dále. Pro hudbu nemá smysl jednotlivec sebegeniálnější. Jeho umění zemře s jeho životem, ale poruší celý pravidelný, zákonitý vývoj hudby tím svým zhoubným kouzlem, které působí jen beznaděj v duši oddaných sluhů hudby. Čím dříve tedy génius zajde, tím lépe! A Salieri se rozhodně Mozarta otrávit.

2. dějství: V hostinci při přátelském obědě vypravuje Mozart Salierimu o podivném člověku, jenž si od něho objednal requiem a více se neobjevil. Requiem vzniká a Mozart neustále cítí kolem sebe tíživý stín neznámého muže. Mozart pronáší i své přesvědčení, že génius a zločin jsou dva neslučitelné pojmy. Tu Salieri vsype jed do Mozartovy číše a poslouchá pak dojat, jak Mozart přehrává motivy svého requiem. A když pak Mozart odchází, z pocitem nevolnosti a touhou po spánku, zůstává Salieri sám se svou tíží a beznadějí. Zničí sice to, co ho trýznilo, ale dopustil se zločinu. Není tedy sám génius a neměl právo zasáhnout do osudu hudby a lidí.