Kostěj nesmrtelný

Opera o jednom dějství
skladatel: N.A.Rimskij-Korsakov
libreto: N.A.Rimskij-Korsakov
premiera: leden 1905 Petrohrad

   Smutek a chlad vládne nad krajem, v němž ve svém ponurém hradě vězní Kostěj princeznu Krásu Nesmírnou.Výr s ohnivýma očima sedí na střeše, nad branou visí samohrejné housle, na plotě jedna lebka vedle druhé. Princezna smutně naříká z touhy po svém ženichu kralevici Ivanovi Korolevičovi a popouzí tím k hněvu svého mučitele. Prosí ho alespoň o jediný paprsek Slunce.

   Místo něho dostává zrcátko, aby viděla, co se děje ve světě. To, co zrcátko ukazuje, Kostěje poděsí. Objevil se v něm kralevic Ivan. Ten, při hledání Kostějovy "smrti'' (podle pověsti je to nějaká věc, která, jednou nalezena, ukončí existenci netvora), je na cestě ke Kostějově dceři. A to je předzvěstí Kostějovy záhuby. Kostěj posílá Burju-bohatýra, dosud vězněného ve sklepení zámku, ke své dceři, aby se jí zeptal, zda může Kostějovi zaručit u sebe bezpečnost. Spoléhá na to, že nevídaná krása jeho dcery odzbrojí a omámí každého bohatýra, který ji zahlédne. Burja-bohatýr odlétá a Kostěj opisuje svou čaromocnou berlou ochranný kruh kolem zámku, rozkazuje houslím, aby hrály, sněhové vichřici, aby bouřila a sám ulehne k spánku.

   Zámek pomalu mizí a objevuje se skalnatý ostrov kdesi na konci světa. Čarokrásný park kolem kouzelného zámku Kostějevny okouzluje zrak svými květy. Kostějevna trhá rudý mák, rozněcující lásku a fialový blín, uspávající vědomí. Připravuje nápoj pro reka, jenž hledá svou nevěstu a ohrožuje život Kostěje. Pak brousí svůj meč.

   Kralevic Ivan přichází a je přepaden Kostějevnou ze zálohy. S údivem hledí na překrásnou ženu a přijímá z jejích rukou kouzelný nápoj s tím, že takto nalezne "smrt", kterou hledá. Omámen náhle láskou, usíná v náručí Kostějevny. Ta se chystá splnit příkaz otce a svým mečem usmrtit bohatýra, ač je okouzlená jeho krásou.

   Zvedá meč k ráně, ale v tom přiletí Burja-bohatýr a svým divokým zpěvem probudí kralevice Ivana. Vypravuje, že u Kostěje teskní princezna Krása Nesmírná a Kostěj prý čeká na hlavu Ivanovu. Ivan se rychle rozhoduje, že Kostějovi svou hlavu sám přinese a odlétá na křídlech Burji-bohatýra do Kostějovy říše.

   Znovu se objeví zámek Kostějův. Princezna právě smutně zpívá tesknou ukolébavku, aby prodloužila Kostějův spánek a s údivem a s nesmírnou radosti vítá svého ženicha. Jejich útěk však překazí Kostějevna. Přišla za kralevicem, hnána k němu láskou. Marně ho láká, marně slibuje svobodu princezně za to, že zůstane kralevic u ní. Kralevic Ivan pevně setrvává při své nevěstě a tu princezna, vidouc, jak Kostějevna trpí skutečnou láskou, sklání se k ní a políbí ji na čelo. Kostějevna se rozpláče.

   Slzy jeho dcery jsou ta věc, ve které je skryta Kostějova "smrt". V jejich proudu se jeho království rozpadá a monstrum umírá. Kostěj stále ještě zaklíná a proklíná kralevice a princeznu, jeho kouzla však už nemají moci nad vše přemáhající láskou. Vysvobozena polibkem že své zloby, mění se Kostějevna ve smuteční vrbu. Neviditelné hlasy zpívají píseň života a jasu, příroda se probouzí a oba milenci šťastní odcházejí do jarního slunce.
 


Podle pramenů z Internetu přeložil Přemysl Nedvěd st. Copyright (c) 1999-2002 Eridanus, s.r.o.