Soročinský jarmark

Opera o 3 dějstvích

skladatel: Modest Petrovič Musorgskij
libreto: podle povidky V.I.Gogola
premiéra: 13.10.1917 Petrohrad

1. dějství: Opojný letní den, slunce září nad modrým oceánem, v poli ani hlásek, jen sem tam křik racka nebo křepelky se ozývá stepí. Lenivě stojí duby a paprsky slunce rozžehují listy ve smaragdy. Šedé stohy sena a zlaté snopy obilí, celé maloruské léto je plné něhy a smyslnosti. Klid všude, jen cesta asi deset verst před Soročinci kypí lidem. Jdou na jarmark. Je mezi nimi i mladičká Parasa. Všecko se jí tu líbí. Jen mladík Grisko, který se s otcem Parasi hned dohodl, že se už dávno znají, ji důkladně spletl. Sotva Parasu poznal, hned že se s ní ožení. A starý mu ji slíbil a hned se na ten slib napijí. Jenže Cerevik zapomněl na svou ženu, Parasinu macechu, zlou jako drak a hubatou. Grisko se jí nelíbí, protože ji cestou na jarmark urazil. "Tu máš svatbu", myslí si Cerevik, uhýbaje útočící manželce. Budu muset odříci dobrému člověku. Bože můj, proč sesíláš takové neštěstí na nás hříšné. I tak je neřádu na světě a ty jsi k tomu navíc ženu stvořil. Grisko smutně žaluje cikánu-trhovci na svou smůlu. Cikán ho těší a dokonce se s ním sází. Výhrou bude laciný prodej páru volů, že mu k svatbě s Parasou dopomůže. A tak po rozhovoru s Parasou, Grisko přece jen věří, že ji dostane.

2. dějství: Na jarmarku se hodně vypravovalo o zjevení ďábla v červené kamizole. Preclikářce se zjevil v podobě prasečího rypáku, písař viděl červenou kamizolu ve zbořené kůlně, no hrůza. Ale hádavá žena to je hrůza ještě větší. Cerevik má těžký život. Sotva ráno zvedne hlavu, už mu Chivrija nadává. Ale není jen zlá, je i nevěrná a div, že ho nebije. Žene ho dokonce celou noc hlídat kobylu, aby prý ji nikdo neukradl, ale vystrnadila ho jen proto aby mohla pozvat na návštěvu a hostit Popova syna. Když jsou však v nejlepší zábavě, musí milenec zalézt pod strop na palandu mezi hadry, protože se domů vrací Cerevik se sousedy. Napít se na kuráž. Vyprávějí si o červeném ďáblu a právě při tom vyprávění se stane divná věc. Rozletí se okno a do světnice vyčuhuje prasečí rypák. Zděšeni ze zjevení ďábla všichni vyskočí a v tom zmatku sletí s palandou i Popův syn. No, nebyl to ďábel, ale jen cikán-trhovec, všelijak přestrojený, ale účelu dosáhl. Chivraja, usvědčena ze záletů, už nemůže bránit svatbě Parasi s Griskem, který rád cikánovi oplácí službu a prodává mu své voly ještě laciněji než slíbil.

3. dějství: Svěžest vane nad probuzenými Soročinci, hrůza z červeného ďábla zmizela s bílým jitrem. Parasa sedí v chalupě, na macechu myslí křivě, na Griska se v duchu usmívá, i  když ještě trochu pochybuje o jeho lásce. Ale jen se na sebe podívá do zrcadla, začne si  popěvovat, levice se opře v bok, nožky došlápnou v ostrém rytmu, Parasa se dá do tance a starý Cerevik za chvíli s ní. Inu bude svatba, ať se Chivraja vzteká jak chce a mládež celého městečka se sbíhá, aby se radovala s mladými snoubenci. Jediný úder smyčce a lidé dříve zasmušilí zjasňují líce, přidupávají, rameny pocukávají v divokém rytmu. Dobře je na světě!!!


Převzato z http://emil.htmlplanet.com - editoval Ondřej Zienert dne 28.2.2005. Copyright (c) 1999-2002 Eridanus, s.r.o.


 
 

 

Soročinský jarmark

Opera o 3 dějstvích

skladatel: Modest Petrovič Musorgskij
libreto: podle povidky V.I.Gogola
premiéra: 13.10.1917 Petrohrad

1. dějství: Opojný letní den, slunce září nad modrým oceánem, v poli ani hlásek, jen sem tam křik racka nebo křepelky ozývá stepí. Lenivě stojí duby a paprsky slunce rozžehují listy ve smaragdy. Šedé stohy sena a zlaté snopy obilí, celé maloruské léto je plné něhy a smyslnosti. Klid všude, jen cesta asi deset verst před Sorocinci kypí lidem. Jdou na jarmark. Je mezi nimi i mladičká Parasa. Všecko se jí tu líbí. Jen mladík Grisko, který se s otcem Parasi hned dohodl, že se už dávno znají, ji důkladně spletl. Sotva Parasu poznal, hned že se s ní ožení. A starý mu ji slíbil a hned se na ten slib napijí. Jenže Cerevik zapomněl na svou ženu, Parasinu macechu, zlou jako drak a hubatou. Grisko se jí nelíbí, protože ji cestou na jarmark urazil. " Tu máš svatbu", myslí si Cerevik, uhýbaje útočící manželce. Budu muset odříci dobrému člověku. Bože můj, proč sesíláš takové neštěstí na nás hříšné. I tak je neřádu na světě a ty jsi k tomu navíc ženu stvořil. Grisko smutně žaluje cikánu-trhovci na svou smůlu. Cikán ho těší a dokonce se s ním sází. Výhrou bude laciný prodej páru volů, že mu k svatbě s Parasou dopomůže. A tak po rozhovoru s Parasou, Grisko přece jen věří, že ji dostane.

2. dějství: Na jarmarku se hodně vypravovalo o zjevení ďábla v červené kamizole. Preclikářce se zjevil v podobě prasečího rypáku, písař viděl červenou kamizolu ve zbořené kůlně, no hrůza. Ale hádavá žena to je hrůza ještě větší. Cerevik má těžký život. Sotva ráno zvedne hlavu, už mu Chivrija nadává. Ale není jen zla, je i nevěrná a div, že ho nebije. Ženě ho dokonce celou noc hlídat kobylu, aby prý ji nikdo neukradl, ale vystrnadila ho jen proto aby mohla pozvat na návštěvu a hostit Popova syna. Když jsou však v nejlepší zábavě, musí milenec zalézt pod strop na palandu mezi hadry, protože se domů vrací Cerevik se sousedy. Napij se na kuráž. Vyprávějí si o červeném ďáblu a právě při tom vyprávění se stane divná věc. Rozletí se okno a do světnice vyčuhuje prasečí rypák. Zděšení ze zjevení ďábla všichni vyskočí a v tom zmatku sletí s palandou Popův syn. No, nebyl to ďábel, ale jen cikán-trhovec, všelijak přestrojený, ale účelu dosáhl.Chivraja, usvědčena ze záletů, už nemůže bránit svatbě Parasi s Griskem, který rád cikánovi oplácí službu a prodává mu své voli ještě laciněji než slíbil.

3. dějství: Svěžest vaně nad probuzenými Soročinci, hrůza s červeného ďábla zmizela s bílým jitrem. Parasa sedí v chalupě, na macechu myslí křivě, na Griska se v duchu usmívá I když ještě trochu pochybuje o jeho lásce. Ale jen se na sebe podívá do zrcadla, začne popěvovat, levice se opře o bok, nožky došlápnou v ostrém rytmu, Parasa se dá do tance a starý Cerevik za chvíli s ní. Inu bude svatba, ať se Chivraja vzteká jak chce a mládež celého městečka se sbíhá, aby se radovala s mladými snoubenci. Jediný úder smyčce a lidé dříve zasmušilí zjasňují líce, přidupávají, rameny pocukávají v divokém rytmu. Dobře je na světě!!!
 


Převzato z http://emil.htmlplanet.com - editoval Ondřej Zienert dne 28.2.2005. Copyright (c) 1999-2002 Eridanus, s.r.o.