Chovanština
Dramatická opera o 5 dějstvích
skladatel: Modest Petrovič Musorgskij
libreto: podle námětu V.V.Stasova
premiéra: 7.11.1911 Petrohrad

Toto dílo Musogského zůstalo nedokončeno. Autor je tvořil jen z vlastní potřeby. Teprve po smrti se rozepsané partitury a náčrtku ujal Rimskij-Korsakov, který dal dílu definitivní podobu.

1. dějství: Na náměstí před Kremlem se v časném ránu shromažďuje lid i střelci střežící bránu Kremlu. K veřejnému písaři, který si naříká na špatné výdělky v těchto neklidných dobách, přichází bojar Saklovitij a po slibu mlčenlivosti diktuje písaři psaní pro cara. Je to udání, že kníže Chovantkij a jeho syn Aandrej chystají vzpouru proti carovi. Lid má převzít moc a až bude car svržen a zase nastane pořádek, chtějí se prý Chovanti zmocnit trůnu sami. Nejistota a zmatky všude vládnoucí zneklidňují všechen lid, který kníže Chovantkij přesvědčuje o své dobré vůli a oddanosti carovi. Jeho syn se zatím stará o své libůstky. Při nočním přepadu moskevských Němců střelci, zajal krásnou mladičkou Emmu a přivlekl ji ke Kremlu. Emma se brání, vyčítá mu, že dal zabít jejího otce a zničit ženicha. Z moci Andrejovy pomůže Emmě vdova Marfa, které Andrej dříve sliboval lásku. Vyčítá mu nevěru i hříchy proti náboženství a mravnosti. Když se před Kreml vrací starý kníže a káže, aby střelci Emmu odvedli, vzepře se i Andrej. Vznikne ostrý spor, který utiší pouze vůdce rozkolníků Dosijef. Kárá Chovanské, že svými násilnostmi ničí církev Kristovu.

2. dějství: Ve svém paláci se kníže Golicyn dovídá od německého pastora, že Andrej Chovantkij unesl Emmu. Neslibuje pastorovi pomoc, ale zpráva se mu asi hodí. Je mu nejasná jeho budoucnost a proto vítá, že Marfa, která ve svém náboženském fanatismu má věštecká vidění, přichází mu odhalit příští osud. Mafra předpovídá, že ho postihne carova nemilost, že pozbude veškeré jmění, slávu i moc a bude vyhnán do cizí země. Golicyn Marfu zažene, ale vzpomíná pak trpce na slávu už dávno minulou a na své hrdinské činy. Z přemítání jej vyruší kníže Chovantkij a oba se brzy prudce pohádají o své zásluhy. Dosijef se je snaží smířit nabádáním, aby chránili rodnou zem pro pravou víru. Přiběhne Marfa, která se stěží zachránila z rukou násilníka, kterého Golicyn poslal za ní, aby ji zavraždil. Na to Satklovitij přináší zprávu, že car na anonymní udání o vzpouře vyřkl jediné slovo: Chovanština! Nad oběma knížaty soud.

3. dějství: Za Moskvou naproti Belgorodu, u sektářů a Dosifeje hledá Marfa posilu proti své lásce kAndrejovi. Také Satklovitij, který svou intriku proti Chovanskym začal z lásky k zemi a vlasti, modlí se tu za lepší budoucnost země. Blíží se skutečně rozhodná chvíle. Písař přináší zprávu, že Petrovovo vojsko táhne proti střelcům, ale nikdo mu nevěří.

4. dějství: Kníže Chovantkij uchýlil se v nemilosti carově na své statky a dává vymrskat posla, který jej na Golicynův příkaz přichází varovat před carovým pozváním. Vstupuje Saklovitij a přináší skutečně pozvání do carské rady. Kníže polichocen, pozvání vyhoví, ale při odchodu je zabit. V Moskvě před Vasiljem Blaženým oznamuje Dosifen lidu, že kníže Golicyn byl vypovězen ze země a dovídá se od Marfy, že carská rada rozkázala, aby rozkolníci byli zajati a pobiti jezdci. Přichází Andrej hledající Emmu, ta však je v bezpečí carových vojsk. Marfa vyzývá Andreje, aby se připravil spolu se starověrci na smrt, vypravuje mu o smrti jeho otce a odvádí ho, aby nepadl do zajetí Petových jezdců. Střelci jsou skutečně obklíčeni, car jim však dává milost.

5. dějství: V hlubokém lese uprostřed noci shromáždili se starověrci s Dosifem. Není naděje na svobodné vyznání víry. Objevuje se i Marfa, stále ve výčitkách svědomí za svou vášeň k Andrejovi, kterého sem přivedla. Upadá znovu do věšteckého vidění a předpovídá knížeti dobrovolnou smrt spolu s ostatními na hranici. Kníže se podrobuje a vstupuje po jejím boku do ohně.
 


Převzato z http://emil.htmlplanet.com - editoval Ondřej Zienert dne 28.2.2005. Copyright (c) 1999-2002 Eridanus, s.r.o.