Boris Godunov

Dramatická opera o 4 dějstvích
skladatel: Modest Petrovič Musorgskij
libreto: podle Puškinovy básně
premiéra: 24.4.1874 Petrohrad
 

Prolog: Po smrti cara Ivana Hrozného v roku 1584 vstoupil na trůn jeho syn, slaboch Feodor. Místo něho vládla však řada bojarů v čele s Borisem Godunovem, bratrem carevny. Roku 1598 Feodor zemřel a protože záhadnou smrtí zemřel v dětském věku jeho mladší bratr Dimitrij, nebylo přímých dědiců trůnu. Volba bojarů padla na dosavadního vůdce bojarů, Borise Godunova, který volbu přijímá až po dlouhém přemlouvání.

1. dějství: V Čudovském monastýru píše mnich Pimen poslední kapitolu svých pamětí. Nechce pokračovat líčením vlády Borise. V rozhovoru s mladým mnichem Grigorijem Otrepevem cara Borise přímo obviní, že zosnoval zavraždění careviče Dimitrije kdysi před lety. Grigorij se mu svěřuje svoji touhou po rušném životě válečnickém. Stařec uklidňuje Grigorije líčením, jak mnohý car naopak toužil po míru kláštera a co hrůzy rozsévá Boris. Jeho vyprávění má však opačný výsledek, než jaký zamýšlel. Grigorij slyší, že carevici Dimitrijovi by nyní bylo asi tolik let, jako jemu. V malé krčmě na pomezí Litvy se zastaví k odpočinku tři poutníci: toulaví mniši Varlaam a Misail, kteří za volným, byť žebravým životem utekli z kláštera a s nimi Grigorij. Ten se opatrně vyptává hospodské na cestu přes hranici, ale je už hledán zatykačem a strážníky. Je přepaden, ale v  poslední chvíli se strážím vyrve, vyskočí z okna a uprchne do Litvy.

2. dějství: V carské komnatě v Kremlu hořce oplakává carova dcera Xenie smrt svého ženicha. Boris vydí v neštěstí dceřině trest za své hříchy. Snažil se po šest let vládnout spravedlivě, cítí odpovědnost za celou Rus. Tíha carské koruny ho zmáhá, zvláště, když z Litvy docházejí zprávy o úkladech proti němu. Vzpouru podporuje král Zikmund, polská šlechta a hlavně římská církev. Všichni by se rádi vrhli na Rus, jako na kořist. Car ví, že i ruští bojaři, zejména Šujskij, touží se mu pomstít za omezování jejich násilností. Nejvíce však cara stíhají výčitky svědomí pro zavraždění mladého careviče Dimitrije. Šujskij přináší carovi zprávu, že v Litvě se objevil samozvanec, který se vydává za careviče Dimitrije a chystá se s pomocí polských vojsk uplatňovat právo na carský trůn. Boris se zoufale ujišťuje, že Šujskij, svědek carevicovy smrti, skutečně ručí za to, že tehdy v Uglici carevič Dimitrij zahynul.

3. dějství: V sadě na zámku polského knížete Mniška očekává Grigorij, kterého všichni uznávají za careviče Dimitrije, Marinu, jež ho sem pozvala na noční dostaveníčko. Dříve však k němu přistoupí Rangoni a slibuje mu Marinu, jestliže se uvolí plnit vždy jeho rady a příkazy. Skryt vyčkává pak Dimitrij, až Mniškovi lidé, vyzvaní k tažení na Rus, odejdou ze sadu. Pak se konečně sejde s Marinou, která je loutkou v rukou Rangoniho. Ta si chladnokrevně zahrává s city Dimitrije, až jej přivede k rozhodnutí vytrhnout na Rus v čele polského vojska.

4. dějství: Ve velkém sále Kremlu se radí bojaři, jak se přichystat na vpád samozvance. Šujskij, obviňován z podněcování vzpoury proti Borisovi, vypravuje o podivném stavu carově, o tom, jak byl svědkem carova vidění mrtvého careviče. V tom přichází Boris, stále pronásledován svými přízraky a hrůzou již téměř šílený. Dává vpustit mnicha Pimena a doufá, že právě on vrátí klid jeho duši. Ale Pimen přišel vylíčit zázrak, který se udál v hrobě careviče, kde jakýsi slepec nabyl zraku. To rozruší carovu mysl ještě více. Dává k sobě zavolat syna, ukazuje ho bojarům jako svého nástupce, nabádá ho, aby byl moudrý a spravedlivý, ale nedůvěřoval bojarům. V nejvyšším rozrušení umírá. V lese pod hradbami Kremlu vrcholí vzpoura proti vládě Borisově. Lid zajal Borisova přívržence, bojara, tupí ho a vysmívá se mu. Objeví se Varlaam s Misailem a obviňují cara ze spolku s ďáblem. Jurodivý, pomatenec, přivolává trest boží na Borise za jeho hříchy. I dva jezuité štvou lid proti Borisovi ve prospěch Dimitrije. Lid je pojednou překvapen slavným vjezdem Dimitrijovým. Zděšeně přihlíží tomu, jak se Dimitrij hned při vstupu na Rus ujímá zajatého bojara. Car jako car, za každého se budou mít bojaři dobře a lid zle.