Střevíčky

Komicko-fantastická opera o 4 dějstvích

skladatel: Cajkovskij
libreto: J.P.Polonskij podle Gogolovy povidky
premiéra: 19.1.1887 Petrohrad
 

1. dějství: Je zimní noc, na jasném nebi pluje měsíc a vytahuje z chalupy čarodějnici Solochu. Solocha rozmlouvá s čertem, který se vytratil z pekla, aby se pomstil kováři Vakulovi za to, že nakreslil jeho obrázek až příliš věrohodně. Usmyslil si takovou pomstu: ukradne měsíc, strčí ho do pytle, vítr pustí se řetězu, aby starý Cub nemohl vytáhnout paty z domu a mohl hlídat svou dceru Oxanu před Vakulou. Vymyšleno, vykonáno. V divé vichřici v úplně tmě honí se vzduchem čert s čarodějnici na koštěti. Cub opravdu váha jít v takové metelici do hospody. Za Oxanou, nedbajíce bouře, se připlížil Vakula. Vyznává jí lásku, mluví zlatá slova, ale Oxana jako by ho neznala, jen ho škádlí a vyhání. To mládence dopálí tak, že přímo do bouře vyhodí starého Cuba. Ale nepomáhá to, Oxana je na něho stejně nelaskavá, až Vakula opravdu odejde. Jenže pak je to zase líto Oxaně a nerozveselí ji ani družky, které přišly na koledu.

2. dějství: V chatě Solochy je veselo. Nejdříve tu tancuje se Solochou sám čert, pak přijde za Solochou na námluvy zamilovaný starosta. Čert se před ním schová do pytle, jakých tu má Vakula několik. Sotva se starosta se Solochou trochu napije, musí starosta vlézt do druhého pytle, protože přichází další nápadník: učitel-seminarista. A zase někdo klepe. To se domáhá vstupu Cub a tak učitel se schová v dalším pytli. Cuba si chce Solocha vzít za muže a tak se k němu lísá, jenže i teď zazní rány na dveře a Cub vleze do pytle, v němž je už učitel. Teď vchází domů k máme kovář Vakula, vítán velmi nevlídně. Naříká si, že láskou jako by zmizela jeho síla a zkouší co ještě uzvedne, zrovna na těch pytlích, v nichž měl dříve
uhlí. Naloží si na zada všechny tři a jde z chalupy do kovárny. Na ulici, kudy jde Vakula, pytle na ramene, je veselo, mládež tu tančí a zpívá. Je tu i Oxana a tuze se ji líbí nové střevíčky kamarádštiny. Jak to uslyší Vakula slibuje Oxaně nejkrásnější střevíčky na světě. Oxana  slib přijímá a oplácí: jestliže jí přinese střevíčky, jaké nosí carevna, vezme si ho za muže. Vakula tedy odchází do světa a nechává dva pytle na ulici. Zvědavá mládež pytle rozváže a vidí: pan učitel a sám pan rychtář a navrch ještě Cub lezou z pytlů černí jako uhlí, které v nich bylo před nimi.

3. dějství: Dlouho bloudil Vakula, hledaje carevniny střevíčky, až zabloudil do říše víl. A právě tady složil svůj třetí pytel, aby si odpočinul. V tom však z pytle vyskočí čert a upomíná Vakulu, že prý slíbil za Oxanu čertu duši. Tak se jen ještě podepiš! Ale Vakula se jen tak nelekne, chytí čerta znovu a vynucuje na něm něco jiného: aby ho odnesl k carevně pro střevíčky. Skočí čertu na záda a letí. Tak doletěli až do carevniných síní, kde se právě chystají záporožští kozáci na návštěvu k carevně. Vakula se k ním připojí a ve slavnostní polonéze předstupuje s nimi před vévodu a ceremoniáře. Slyší přednášet dvorního básníka ódu, vidí tančit menuet a nakonec si dodá odvahy a poprosí o carevniny střevíčky. Dostane je, dokonce
si smí s jednou vznešenou dámou zatančit. Pak Vakula, čertu na zádech odlétá domů.

4. dějství: V jasném slunečním ránu na návsi naříká Solocha. Že prý syn na cestě za střevíčky zašel a o nic méně nepláče Oxana. Nerozveselí ji písně družek a chlapců. Ustane teprve až se objeví Vakula, všemi vítán. Cubovi přinesl dary, prosí o odpuštění za urážky, prosí o Oxanu a dává jí pak carevniny střevíčky, zlaté jako sluníčko. Pak už není příčiny ke stesku a smutku a radost se rozezní celou vesnicí.
 


Převzato z http://emil.htmlplanet.com - editoval Ondřej Zienert dne 28.2.2005. Copyright (c) 1999-2002 Eridanus, s.r.o.