Opričník

Dramatická opera o 4 dějstvích

skladatel: Čajkovskij
libreto: podle dramatu Lazecnikova
premiéra: 24.4.1874 Petrohrad
 

1. dějství: V sadě u svého domu slibuje kníže Zemcusnyj svou dceru Natalju starému Molcanu Mitkovovi, za ženu. Natalja, jakoby tušila otcův úmysl, smutně naslouchá zpěvu svých družek. Čeká tu na Aandreje, ale mine se s ním. Andrej přichází v doprovodu několika opričníků, příslušníků tělesné gardy cara Ivana Hrozného, které požádal o pomoc při únosu Natalji. Zatím však na radu Basmanova od násilí upouští a slibuje, že vstoupí hned zítra mezi opričníky. Ne proto, že jejich život je divoký, ničím nespoutaný a stále
veselý, nýbrž, že mají neomezenou volnost ke svým násilnostem. Andrej ví, že pak by se mohl snadněji pomstít knížeti Zemcuznému za to, že připravil o majetek a vyhnal z domova celou jeho rodinu a že pro jeho nepřátelství je Natalju Andrejovi nedostupná. Spěchá proto k matce, aby si vyžádal její svolení ke vstupu mezi opričníky. Pak se znovu objevuje Natalja, teskníc, že Andrej nepřichází.

2. dějství: Ve svém chudém domově naříká vdova Morozova nad smrtí svého muže, z níž viní knížete Zemcezného. Zapřísahá syna, aby nezapomněl na pomstu na knížeti, varuje ho však před zloduchem Basmanocvem, oblíbencem carovým. Tuší, že Basmanov láká jejího syna, aby se stal také opričníkem a těžce zkroušena touto představou zapřísahá syna, aby tak nečinil. Andrej se vymlouvá a obrací matčinu pozornost na svůj úmysl pomstít se co nejdříve knížeti. Opričníci přicházejí od bohoslužeb k hostině a s údivem slyší, že do jejich řad má vstoupit nový člen. Je to Andrej, jehož jméno velmi pobouří jednoho z opričníků, knížete Vjazminského. Andrej je totiž synem zapřisáhlého nepřítele Vjazminského, jenž mu přísahal pomstu. Na radu Basmanova sice Vjazminskij potlačuje svůj protest proti Andrejovu přijetí, ale svou nenávist jen skrývá. Andrej se pak podrobuje obřadu přijímání. Když však má odpřísáhnout, že se navždy zříká svých dosavadních přátel i rodiny, matky i nevěsty, váhá a jen připomínka Basmanova, aby nezapomínal na svoji pomstu, vrátí mu sílu
k přísaze.

3. dějství: Na moskevském náměstí naříká lid nad násilnictvím opričníků. I Morozova se připravuje k nářkům. Nechápe, proč jí lidé lají. V tom přibíhá Natalja, která ji hledá s prosbou o pomoc proti otci. Utekla z domova z hrůzy před sňatkem, ke kterému ji otec nutí. Morozova dívku napomíná, aby se nevzpouzela otci. Kníže Zemcuznyj se objevuje a hrubě odmítá dívčiny prosby, aby ji dál za ženu Andreji. Tu Morozova mu připomíná, aby vzpomněl svého násilí vůči jejímu muži a nepokračoval v něm vůči synů. Kníže opět odmítá a chce Natalju odvléci, když na scénu vbíhají ke zděšení všeho lidu opričníci a Andrej mezi nimi. Tu Morozova chápe, že Andrej vstoupil k nim a proklíná jej. Andrej, hluboce zkroušen matčiným odsudkem, přijímá radu Basmanova, aby uvedl matku i Natalju k caru a dal si vyprosit zrušení své přísahy.

4. dějství: V carské síni jsou shromáždění hosté k svatbě Andreje s Nataljou. Car zprostil Andreje přísahy a od půlnoci prý bude volný. Natalja je ale neklidná, stále se obává neštěstí. Neobává se marně. Neštěstí se blíží s Basmanovem, jenž přichází od cara a varuje Andreje, že až do půlnoci má jeho přísaha platnost. Andrej dosud nevěří v nebezpečí. Se lstivým úsměvem objevuje se však Vjazminskij a přináší rozkaz cara, jemuž prý tolik vyprávěl o kráse nevěsty, že si ji car přeje ihned poznat. Andrej poctěn, chystá se vejít s Nataljouk carovi, je však Vjazminskym zadržen. Car prý rozkázal, aby Natalja přišla k němu sama. Andrej chápe, že tu jde o jeho čest i o čest Natalji, bouří se proti rozkazu, proti opričníkům i proti carovi. Vjazminskij dokonává svou pomstu. Zatím, co opričníci odvlékají Natalju, prohlašuje Andreji, že je pro vzpouru a porušení přísahy odsouzen k smrti. Dá přivést i Andrejovu matku a káže jí přihlížet synově popravě. Velkým chvalozpěvem opričníků na carovu "milostivost" opera končí.
 


Převzato z http://emil.htmlplanet.com - editoval Ondřej Zienert dne 28.2.2005. Copyright (c) 1999-2002 Eridanus, s.r.o.