Jolanta
Lyrická opera o jednom dějství
skladatel: P.I.Čajkovskij
libreto: Modest Čajkovskij
premiéra: 6.12.1892 Petrohrad

Uprostřed pustých skal vysoko v horách vybudoval král Provence René tichý zámek s krásným sadem, aby zde, vzdálen světa a neznámých lidí, pouze ve společnosti starého kastelána Bertrama a jeho ženy, chůvy Marty a několika družek žila jeho dcera, krásná, mladičká Jolanta. Nikdo z těchto lidí neporušil rozkaz krále, aby ani slůvkem neprozradili Jolantě, že je slepá. Dívka vůbec netuší, že je na světě něco jiného než duševní představy, neví, co je slunce, den i noc, ani to, že ostatní lidé jsou jiní než ona, že vidí.

A tak vnímá jen vůni svých růží a chuť ovoce, které za pomoci svých družek trhá do svého koše. Přece však ji tísní neznámý smutek a nejasná touha po něčem nepoznaném. Unavená usíná. Tu zazní zvuk rohu, ohlašujícího zbrojnoše Almerika, jenž ohlašuje blízký příchod králův. Má s ním přijet maurský lékař, jenž se pokusí vrátit Jolantě zrak, dříve než dojde k dávno sjednané svatbě Jolanty s burgundským vévodou Robertem.

A už král vstupuje. Je pro svou dceru jen prostým rytířem. Lékař prohlédne oči spící dívky a soudí, že naděje na její uzdravení je, ale za podmínky, že dívka sama svou touhou po vidění napomůže zdaru lékařova úsilí. Král váhá, neboť to by znamenalo, že Jolanta by musela poznat své neštěstí pro příliš nejistý cíl.

Zatím octnou se v sadu dva mladí muži. Je to vévoda Robert s rytířem Vaundemontem. Vstoupili do sadu, ač nápis na bráně varoval, že smrti propadne ten, kdo bez dovolení vstoupí. Robert se svěřuje příteli, že hledá krále René. Chce ho požádat o zrušení zásnub s jeho dcerou, jemu dosud neznámou, neboť miluje jinou ženu.

Oba rytíři vstupují dále na terasy a seznámí se s Jolantou. Robert zmaten podivným prostředím, odchází pro své zbrojnoše, kdežto Vaundemont, okouzlen krásou dívky, zůstává s ní. Brzy pochopí, že je slepá a líčí jí krásu světa. Dívka však netouží poznat svět očima. Je dosti šťastná jak žije.

Přichází král a odzbrojen Jolantiným věděním, netrestá Vaundemonta, že porušil jeho zákaz. Když lékař vítá, že Jolanta už ví o své slepotě, chce král dosáhnout i toho, aby dívka skutečně mocně zatoužila po uzdravení. Hrozí proto Vaundemontovi, že propadne hlavou, jestliže se léčení nezdaří.

Z úzkosti o život toho, jenž s ní tak něžně hovořil, Jolanta vší svou vůli se připoutá k touze zachránit svým uzdravením rytířův život a pomůže tak lékaři v jeho úsilí. Rytíř se zatím zpovídá králi ze své lásky k jeho dceři, ten však odkazem na dávné zasnoubení Jolanty jej odmítá.

Teprve, když v čele svých žoldnéřů vstoupí Robert a pozná v Reném krále Provence a požádá jej o zrušení zásnub, slibuje král Jolantu Vaundemontovi. Úsilí lékaře znásobené vůli Jolanty má dobrý výsledek. Jolanta prohlédne, zděsí se zprvu neznámého světa, ale pak šťastná uzdravením a láskou, podává navždy ruku Vaundemontovi.
 


Převzato z http://emil.htmlplanet.com - editoval Ondřej Zienert dne 28.2.2005. Copyright (c) 1999-2002 Eridanus, s.r.o.