Evžen Oněgin
Lyrická opera o 3 dějstvích
skladatel: Petr Iljič Čajkovskij
libreto: podle Puškinovy básně
premiéra: 17.3.1879 Moskva
 

1. dějství: Statkářka Larina v milé chvíli klidu si s chůvou vypravuje o svém mládí. Teď už má dvě dospělé dcery, něžnou, zadumanou Taťánu, která jen leží v románech a místo žití jen sní a veselou lehkomyslnou Olgu. Poklid a ticho venkovského života přerušují jen návštěvy sousedů. I dnes přijíždí host, který tu bývá nejčastěji. Je to mladý statkář Lenskij, ženich Olgy a s ním přijíždí Oněgin, mladý velkoměšťan. Přijel z Moskvy na venkov, aby alespoň nějakou změnou oživil svůj způsob života. Je vším přesycen i společenským leskem a jen z nudy přijíždí sem, na návštěvu k Larině. Taťáně se najednou zdá, že v tomto elegánovi poznává svého románového hrdinu. Ve svém pokojíku pozdě v noci Taťána neklidně vzpomíná na Oněginaa rozhoduje se, že mu napíše. Mnohokrát začne, mnohokrát list roztrhá, až konečně zapečetí dopis plný upřimné vroucí lásky, jakou diktovalo prosté dívčí srdce. Celou noc tak stráví a ráno posílá dopis Oněginovi po chůvě. V zahradě vyhledá Oněgin Taťánu. Vážně, ale klidně, ba až s chladem hovoří o tom, jak byl dojat jejím listem, plným upřímnosti. Sděluje jí, že její cit nemůže opětovat, protože se nehodí do manželství. Kdyby se oženil, rychle by v lásce ochabl a proto je schopen jen přátelství a lásky bratrské. Taťána, poučena v sebeovládání, zahanbena a do hlouby duše pokořena, není schopna odpovědi.

2. dějství: Nevhod Taťáně, uspořádala paní Larina ples na oslavu Taťanina svátku. Ta musi předstírat před mnoha hosty veselost, musí s úsměvem a s díky přijímat oslavnou píseň Francouze pana Triqueta, musí klidně hledět na to, jak Oněgin koketuje s Olgou a to jen ze zloby, že na Lenského naléhání se vydal na takový venkovský nudný ples, kde se jen klepaří. Z touhy podráždit venkovskou honoraci, vyprovokuje Oněgin Lenského k žárlivosti a pak ho svou ironií dožene dokonce k tomu, že ho Lenskij vyzve na souboj. Za tichého zimního rána Lenskij, připravený k souboji, rozvažuje trpce nad svým mládím a nad svou láskou k Olze. V souboji s Oněginem padne.

3. dějství: Dlouho bloudil Oněgin Evropou, hnán výčitkami svědomí pro zbytečnou smrt přítelovu. Konečne se vrátil domů, stejně neuspokojen životem a znuděn, jako býval. Přímo z cesty se dostal na velký ples a zde vidí krásnou a vznešenou dámu, v níž udiven poznává kdysi tak prostou, jednoduchou dívenku Taťánu. Dnes je ženou generála, knížete Gremina, muže starších let, jenž ji vroucně miluje. Taťána se zdraví s Oněginem s klidnou důstojností. Úlohy se ale vyměnily. Dnes drží Taťána v rukou list Oněgina, jenž ji vřelými slovy vyznává svou lásku. Omámena vzpomínkami na mládí a svůj první list, Taťána cítí, že je jí Oněgin stejně drahý jako kdysi. Když však Oněgin přichází, vzpomíná Taťána i na chladnou krutost, s níž kdysi on přijal její vyznání. Ví, že jednal tak poctivě, jak tehdy musel, dnes však považuje Oněginovo vzplanutí jen za touhu ovládnout ženu světa, ženu vznešeného generála a i když pak uvěří upřímnosti Oněginovy lásky, pevně se rozhoduje, ze nezradí svého muže a na věky se s Oněginem loučí.
 


Převzato z http://emil.htmlplanet.com - editoval Ondřej Zienert dne 28.2.2005. Copyright (c) 1999-2002 Eridanus, s.r.o.