Meluzína
Pohádková opera o 5 dějstvích
Skladatel: Jan E.Zelinka (1893 - 1969 v Praze)
Libreto: František Kožík
Premiéra: 15.4.1950 v Praze
 

1. dějství: Do hostince "U Větrné růže" chodí za sličnou dcerou hostinského Ondřejkou bohatý statkář Všehoměl i vetchý pan hrabě Darmoživ. Ale marně se jí dvoří, Ondřejka sní o jiném světě, domov ji neláká. Jedinému šumaři Františkovi, chodícímu hrát pánům do hospody, Ondřejka svěří svůj sen, protože o něm ví, že ji má rád. Jednoho dne do hospody zavítá tajemný host, pán z Větrova. Ondřejka na něm může oči nechat a prozrazuje mu svou touhu odejít z domova a proměnit se v jinou bytost. Statkář Všehoměl jí nabízí svůj statek, aby ji zlákal. Ale pán z Větrova jen hne rukou a vichřice se postará, aby ze statku nic nezbylo. I šumař František nabízí Ondřejce píseň své domoviny. Ale vítr vezme jeho strunám zvuk a učiní je hluchými. Pán z Větrova pak vítězoslavně líčí své větrné království. Okouzlená Ondřejka mu klesne do náruče a pán z Větrova ji unáší vzhůru jako svou ženu.

2. dějství: Pán z Větrova přináší Ondřejku do země větrů, vysoko nad oblaka a dostává jméno Meluzína. Je tu vším okouzlená, ale brzy se dočká zklamání. Nemá vlastně domov, protože vítr se nikdy nevrací tam, odkud vylétne. Stýská se jí po domově, kam smí jen jednou za rok, ale nesmí tam nikoho obejmout, protože by se stala lidem navždy neviditelnou. Hned po svatbě se Meluzína v objetí svého manžela vydává na svou první neklidnou vzdušnou pouť.

3. dějství: Ve výroční den, kdy si Ondřejku odnesl pán z Větrova, se Meluzína vrací na svět. V hostinci u svého otce nachází všechny své tři nápadníky. To bylo radosti! Ale Ondřejka odmítá i otcovo objetí. Statkář Všehoměl vypravuje Ondřejce, jak za rok zbohatl. Hrabě Darmoživ ji opět nabízí svůj hrad. Vše je marné. Ondřejka se s nimi loučí, odchází do své komůrky, ale nemůže usnout. Otvírá okénko a tu zaslechne píseň. František jí svými houslemi vypráví o své nekonečné lásce. Ondřejka jde za Františkem, ačkoliv ví, jaký trest ji stihne. Zefýry pověděly pánovi z Větrova o její nevěře a ten si pro ni za svítání přilétá. Ondřejka ničeho nelituje a smutně se loučí se zemí, kde právě poznala štěstí pravé lásky.

4. dějství: Uplynul téměř rok. V chudé světnici, kde žije František s matkou, vzpomínají za bouřky na Ondřejku a tu neviditelná Meluzína stane na prahu světničky a rozezní šumařovy housle. Vrhá se bouři do náruče, aby Františkovi přinesla své dítě a zachránila ho tak před hněvem svého manžela. S velkou bolestí se loučí se svou dcerkou a jakmile ji odloží, dítě se stane viditelným a pláče. František spatří dítě, a když v jeho tvářičce objeví svoji podobu, vše pochopí a ujme se ho. Františkova matka si dítě zamiluje a chce se přestěhovat do jiného kraje, aby se děvčátko nedovědělo, kdo je jeho matka.

5. dějství: Už deset let v malé horské vesničce žije šumař František se svou matkou a dcerou Zefyrinkou. Děvčátko je nemocné a chudý otec nemá pro ni ani trochu mléka. Meluzína, která po léta hledá své dítě na zemi, přilétá ve sněhové vánici nad údolí. Snáší se v této vesničce k zemi, nahlíží  okny do chalup a hledá svou dcerku. Konečně vidí nemocnou Zefyrinku, která ji v horečce volá. Zoufalá nad svým hladovým dítětem se Meluzína rozběhne po vsi, lomcuje okny a dveřmi a každou škvírou proniká její žalostný hlas k srdcím lidí. A ženy jí rozumějí. Přede dveře kladou mouku, mléko i med. Meluzína vše sbírá a odnáší na šumařův práh. Zefyrinka je tak lidským soucitem zachráněna.
 


Převzato z http://emil.htmlplanet.com - editovala Eva Keřlíková p.p. dne 18.7.2002. Copyright (c) 1999-2002 Eridanus, s.r.o.