Převzato z http://www.asu.cas.cz/~bezdek/moje_stranky/smetana_ma_vlast.html

Bedřich Smetana 
Má vlast


Krátký nástin obsahu symfonických básní
(přepsáno s malými úpravami z rukopisu skladatele)

I. Vyšehrad.     Harfy věštcův začnou; zpěv věštcův o dějech na Vyšehradě, o slávě, lesku, turnajích, bojích, až konečně úpadku a zříceninách. Skladba končí v elegickém tónu
 
 

II. Vltava. 

    Skladba líčí běh Vltavy, začínaje od prvních obou praménků, chladná a teplá Vltava, spojení obou potůčků do jednoho proudu; pak tok Vltavy v hájích a po lučinách, krajinami, kde zrovna se slaví veselé hody; při noční záři lůny rej rusálek; na blízkých skálách vypínají se pyšně hrady, zámky a zříceniny, Vltava víří v proudech Svatojanských; teče v širokém toku dále ku Praze, Vyšehrad se objeví, konečně mizí v dálce v majestátném toku svém v Labi.
 
 

III. Šárka.

    V této skladbě se nemíní krajina, nýbrž děj, bajka o dívce Šárce. Skladba počne líčením rozzuřené dívky, jenž pomstu přísahá za nevěrnost milence svého celému mužskému pokolení. Zdáli je slyšet příchod Ctirada se svými zbrojnoši, který táhne na pokoření a potrestání dívek. 

    Už z dáli zaslechnou nářek (až lstivý) přivázané dívky u stromu – při pohledu na ni obdivuje Ctirad krásu její – zahoří milostnými city pro ni, osvobodí ji, ona připraveným nápojem obveselí a opojí jak Ctirada tak zbrojnoše až k spánku. Na dané znamení lesním rohem, které v dálce ukryté dívky zodpoví, vyhrnou se tyto ku krvavému činu – hrůza všeobecného vraždění, vzteklost nasycené pomsty Šárky, toť konec skladby.

IV. „Z českých hájů a luhů.“     Toť všeobecné kreslení citů při pohledu na českou zem. Ze všech stran tu zazní zpěv plno vroucnosti, jak veselý tak melancholický z hájů a luhů. Lesní kraje v sólech hornistů – a vesele ourodné nížiny labské a jiné a jiné, vše se tu opěvuje. Každý může ze skladby té si vykreslit, co mu libo – básník má volnou cestu před sebou, arciť musí skladbu v jednotlivostech sledovat. 
 
 

V. Tábor.  Motto: „Kdo jste boží bojovníci!“

    Z této velebné písně pozůstává celá stavba skladby. V sídle hlavním – v Táboře zazněl tento zpěv zajisté nejmohutněji a nejčastěji. Skladba líčí též pevnou vůli, vítězné boje, stálost a vytrvalost, a tvrdošíjnou neústupnost, kterou skladba též končí. Do detailu se nedá rozdrobit, nýbrž zahrnuje všeobecně slávu a chválu husitských bojů a nezlomnost povahy husitův.
 
 

VI. Blaník.

    Jest pokračování předešlé skladby: Tábor. Po přemožení reků husitských, skryli se tito v Blaníku a čekají v těžkém spánku na okamžik, kdy vlasti mají přijíti na pomoc. Tedy ty samé motivy jako v Táboře, sloužejí v Blaníku za podklad stavby: „Kdo jste boží bojovníci“. Na podkladě této melodie, (tohoto hus. principu) se vyvine vzkřísení národa českého, budoucí štěstí a sláva! kterým vítězným hymnusem, v podobě pochodu, skončí skladba a tak celá řada symf. básní „Vlasť“. Co malé intermezzo zazní v této skladbě též kratinká idyla, kresba polohy Blaníku, malý pastucha si huláká a hraje a ozvěna mu odpovídá.



Zpět na Bedřich Smetana