1. dějství: V podhradí Rožmberka naříkají hradní Míchálek a Vokův rytíř Jarek, že jejich pán ne a ne se oženit. To je přece škoda, že žije tak opuštěn. Ani vdova paní Magdaléna, u které byl Jarek sjednat námluvy, pana Voka nechce. Jarek se ale nevzdává a přísahá, že se sám neožení, dokud si pan Vok také nenajde družku. To slyší Rarach, jenž obchází krajem v podobě poustevníka Beneše, aby tak snáze sváděl lidské duše. Beneš se pře s Rarachem, kdo z nich radil vdově odmítnutí námluv a kdo z nich je vlastně ďábel a kdo svatý muž. Svatý není ani Beneš, který pod rouškou svatosti dbá jen o svůj prospěch. Jarkova přísaha těžce postihne Míchálkovu dceru Katušku, zamilovanou právě do Jarka. A tak její otec znovu domlouvá panu Vokovi, aby se oženil. Nestane se tak, protože Rarach zlomyslně radí panu Vokovi, aby chtěl právě Katušku. Když ona odmítá, pan Vok je spokojen, že se nemusí ženit a chce chystat svatbu Katušky s Jarkem. Tu se dovídá o Jarkově přísaze. Rarach panu Vokovi našeptává zlou radu. Ať mu dá opatství v novém klášteře a on za to vymodlí zrušení Jarkovy přísahy. Náhle pan Vok dostává zprávu, že jeho někdejší velká láska paní ze Šauenburku zemřela a svěřuje mu svou mladou dceru Hedviku. Pan Vok na radu Rarachovu pro ni posílá svého příbuzného, mladého Záviše.

2. dějství: Ďábelské sítě se spřádají kolem všech. Každý je vystaven pokušení. Jarek opouští Rožmberk ze strachu, aby ho Katuščina blízkost nesváděla k porušení přísahy. Ve spánku mu však Rarach v rouše ovčáka do snů přičaruje zjevení Katušky, a pak jej přenese zpět na hrad. Starý Míchálek by nejraději donutil dceru ke svatbě s panem Vokem, jen aby se sám stal pánem, Vokovým tchánem. Rarach chce také zlákat Katušku bohatým ženichem, ale její čistá láska je vnadidlem, aby Jarek zrušil přísahu. Rarachovi jde především o slib pana Voka. Kdyby ho udělal opatem kláštera, ovládl by celý kraj. Když na hrad dorazí Záviš s Hedvikou, pan Vok k ní vzplane takovou láskou, jako kdysi k její matce. Přijímá ji však, jak slíbil, jako dceru. Ďábla však neoklame. Rarach panu Vokovi připomíná slib a ten se ocitá v kleštích. Buď ho splní tak, že se neožení a dá jmění klášteru, ale tím znemožní štěstí Jarka a Katušky, nebo se ožení s Hedvikou, umožní tak Jarkovu svatbu, ale poruší slib daný poustevníkovi. Rarachův záměr je zřejmý. Překazit Vokův sňatek, aby jeho jmění připadlo klášteru. Vymyslí proto ďábelskou radu, nechť se panVok místo se ženou zasnoubí s církví. Tak bude Jarek zproštěn přísahy a pan Vok neporuší žádný ze svých slibů. Je zmítán pochybnostmi, zda získá lásku Hedviky a prohlásí, že v den posvěcení vstoupí do kláštera jako první řeholník. Od svého úmyslu odstoupí jen tehdy, přijde-li za ním do kláštera ta, jež ho miluje, ještě týž večer, než složí slib řehole.

3. dějství: Pan Vok se loučí se Závišem a dozná se, že ke vstupu do kláštera ho vede domněnka, že se Záviš s Hedvikou mají rádi. Záviš mu to marně vymlouvá. Objeví se Jarek s Katuškou a přivádějí Hedviku, která vidí pana Voka odcházet do kláštera, a konečně prozradí svou lásku. Záviš spěchá za panem Vokem, aby mu to sdělil, ale Míchálek, pověřený hlídkou, mu v tom zabrání. Záviš přiměje Hedviku, aby sama pana Voka z kláštera odvedla. Poustevník Beneš si již uvědomuje svou vinu. Obtížen hříchem sobectví, propadá sám ďáblu. Rarach se chce vloudit do kláštera v podobě pastýře, ale nic nezmůže proti poustevníkovi,  očištěnému zpovědí. Rarach se však ještě nevzdává a svolává na pomoc své věrné duchy, aby vystavěli přes Vltavu zeď a způsobili záplavu. Když se nemůže zmocnit kláštera sám, tak ať se stavba rozpadne. V tom přichází Hedvika a vidí proudy vody valící se na klášter. Rozhodne se pana Voka zachránit. Silná svou čistou láskou přechází lávku nad zátopou spolu s Jarkem. Vstříc jim vychází pan Vok s Benešem, který už jako opat jménem kříže zahání duchy a rozvrací čertovu stěnu. Nic už nestojí v cestě ke štěstí Jarka s Katuškou a pana Voka s Hedvikou. K panu Vokovi přichází královské poselství se zprávou, že je jmenován nejvyšším hejtmanem Štýrska, Rakous a Korutan. Mohutným slavným sborem opera končí.