BRANIBOŘI V ČECHÁCH

Historická opera o třech dějstvích

Libreto Karel Sabina

Hudba Bedřich Smetana

JEDNÁNÍ PRVNÍ
Statek Volframa Olbramoviče
Výstup první
OLDŘICH
Já ale pravím: Nelze dále
tu trpěti cizácké sbory.
Už potřebí se chopit zbraně
a vyhnat z vlasti Branibory,
již hubí zem, náš jazyk tupí,
pod jejichž mečem národ úpí! 
VOLFRAM
Tys černovidec, Oldřichu!
Mně nezdá se ten stav tak hrozný. 
OLDŘICH
Ovšem, zde na tvém tichém statku
bez nepokojů možná žít!
Zde nezvíš o tom hejnu zmatků,
jež po Čechách se rozprostírá.
Nevíš, že děti v matek klínu
se vraždí, unáší se ženy
a lid náš hladem že umírá?
Aj, kdož by poznal Volframa,
prvního mezi měšťany,
v nějž česká Praha doufala,
a i že poskytne jí ochrany?
Bouř blíží se — už hřímá! —
Lid v Praze hledá Olbrama
a Olbram venku dřímá! 
VOLFRAM
Cožpak můžeme my měšťané,
pokud panstvo s námi nevstane?
Avšak - vypravuj,
co dělá mladý král náš,
Václav Přemyslovec? 
OLDŘICH
Což to dítě! Žije u matky
mezi námi v městě. Řehoř z Dražic
nad ním bdí a hrstka měšťanů.
Nevím, zda ten dravec na hradě,
obklopený lidem surovým,
dopřeje, by mladé lvíče vzrostlo. 
VOLFRAM
Nestrachuj se! Pokud kralevic
u své matky pod ochranou Čechův,
kdož se ublížit mu opováží?
Kdož je pánem v Praze?
Čí to město, ne-li Čechův? 
OLDŘICH
Ba Čechův ovšem! Ale běda nám,
že mezi Čechy tolik odpadlíků!
Ohlédnul jsem se po Čechách
a zočil jsem tak velkou bídu,
že půjde-li tak ještě dál,
po české zemi bude veta!
Od dědiny k dědině
jako vlci běhají
braniborští žoldnéřové;
chrámy loupí,
kláštery drancují,
děti, starce, ženy uvražďují!
Ladem leží naše role
nevinnou krví skropená.
A naše krásná země česká
na pustý klesá suchopár!
Pan Ota Braniborský ujařmil
i jazyk náš, ten slavný jazyk český,
takže bys Prahy nepoznal.
Zde nepomůže mluvení.
Jen živý čin, jenž zemí zatřese,
jen zbraní rychlé se uchopení
nám spásu přinese! 
SBOR RYTÍŘŮ
Takž jest! Ať žije čin!
Tys, Oldřichu, nám z duše mluvil! 
VOLFRAM
Což mohu já?
Já jsem muž míru! Z míru jen
nad naši vlast zas vzejde den!
Nerozsívejte vichřici
a mraky nevolejte!
Zle jest, kde slovem nevčasným
se bouře probudí.
Už dosti Cechy krvácely,
nech odpočinou raději!
Já větší kladu v trpělivost
než ve hluk zbraní naději! 
OLDŘICH
Ejhle, jaký tamo shon?
Jezdec jako vír se žene
k naší dědině.
Letí jako vítr prudký
přes kopce a roviny.
Věru, ten asi nepřináší
veselé nám noviny! 
Výstup druhý
Junoš, předešlí
JUNOŠ přikvapí.
Na oře! Na oře!
Ku Praze berte se letem!
Celé město vybouřeno,
lidu dav jak mořské valy
naplňuje ulice.
Branibor přepadl Prahu,
domy vaše vydrancoval,
královnu a kralevice
unesl kams na hrad skalný.
Pozdě přikvapili přátelé.
Všechen odpor marný!
Lupičové osadili
všechny ulice i brány.
Mezi drancovníky, hanba, hanba,
čeleď Rostů, Tausendmarků,
ano, Jakub Velflovic,
Friedinger a Martin z Chebu
stáli v čele! 
JUNOŠ, OLDŘICH A VOLFRAM
Kdož by tedy ještě váhal? 
PŘEDEŠLÍ A SBOR RYTÍŘŮ
Mužně tedy ku Praze!
K pomstě zdvihni se, lve český,
a ku vlasti oblaze!
Nezanikneť česká sláva,
pokud v rukou máme zbraně.
Pro krále a vlasti práva
vyhrňmež se mužně na ně! 
VOLFRAM
Neodolám hlasu bídy,
má se s vaší spojiž snaha!
Jedna veď nás k cíli cesta,
heslo naše: slavná Praha! 
VŠICHNI
Jedna veď nás k cíli cesta,
heslo naše: slavná Praha!
Rychle odejdou.
Výstup třetí
LUDIŠE vystoupí z domku.
Jaký to shon? Jaký to spěch?
Což není chvilky poklidu
popřáno citům, myšlenkám?
Jest mi tak ouzko, Junoš můj
že neměl pro mne ani hledu.
Co to znamená?
Možná-li by na světě
lásce bylo čeho vznešenějšího
nežli láska?
Ó, že mi dopřáno není
myslí svou překonat svět!
Jak by on, bez krutých vášní,
k míru jen a k lásce zkvet'!
Zbraň byv skrytu spočívala
a milosti panování
rozsívalo by po vlasti
blaho jen a požehnání. 
Výstup čtvrtý
Ludiše a Tausendmark
TAUSENDMARK
A slaďounké milování! 
LUDIŠE
Ty zde, pane? Co tu hledáš?
Otec právě odkvapil. —
V Praze prý je vzbouření —
tam teď místo mužovo! 
TAUSENDMARK
Mé místo tam jest, kde jsi ty!
Nechť se tam rvou, mne nebaví
marné se s luzou potýkání.
Mým heslem jestiť jméno tvé,
mým blahem tebe milování!
Dost dlouho jsem se načekal,
až podaří se o samotě
slovíčko s tebou promluviti.
Ty víš, jak tebe miluji,
a přec ode mne se odvracíš? 
LUDIŠE
Nerozumím slovům tvým. 
TAUSENDMARK
A kdybys jim rozuměla? 
LUDIŠE
Odpovědi bych neměla. 
TAUSENDMARK
Aj, ty krásná holubičko,
což tě hrdost popadá?
Vždyť mi otec tvůj dal slovo. 
LUDIŠE
Slovo otce máš — však srdce
mé nebude nikdy tvým!
Dřív se Vltava obrátí
zpět k Šumavě během svým! 
TAUSENDMARK
Jen se upokoj! Známť cestu,
kterou přijdu pro nevěstu. 
LUDIŠE
Marná slova! — Pryč ode mne!
Dříve by mne pochovali v hrobě,
než bych ruku svou podala tobě. 
TAUSENDMARK
Neníť doba příhodná
k vzpouzení se, dívko!
Ale mluv, kde nabralo se
tolik nenávisti pro mně?
Což jsem tobě kdy ublížil?
Což jsem se ti neponížil
jako otrok bohyni? 
LUDIŠE
Marná slova tvá! —
Do Prahy spěj na jeviště
činů přátel tvých,
do řad Braniborů,
vlasti hubitelů! 
TAUSENDMARK
Co mi po těch sporech,
po Češích a Braniborech?
Nejsem přítel válčení.
Láska vděčnější jest obor
mladistvého činění. 
LUDIŠE
Tedy jdi a hledej lásku,
kde ji najdeš, — zde však nikdy ne! 
LUDIŠE a TAUSENDMARK
Marné zde tvé (mé) snažení,
slova tvá (má) se ztrácejí
větrem unesená.
Není zde naděje,
že se na tě (mne) usměje
lásky bohyně! 
TAUSENDMARK
Nuže tedy sbohem buď!
Vrátím otci tvému slovo zpět,
podívám se v širý svět!
Odejde.
LUDIŠE:
Jen jdi, jen jdi, tys velký lhář! 
Výstup pátý
Vlčenka, Děčana, Ludiše, čeleď
VLČENKA
Probůh! Svolejte lid!
Od lesa množství vojínů
nepřátelsky se blíží! 
LUDIŠE, VLČENKA, DĚČANA a ŽENSKÝ SBOR
Bože, přispěj ku pomoci
a nedej nám zahynout!
Vyveď nás z nepřátel moci,
zprostiž lid svůj cizích pout! 
Výstup šestý
Tausendmark a Braniboři
TAUSENDMARK
Co najdete,
vše jest vaše!
Jen ty dívky budou mé! 
PROMĚNA
V Praze — prostranství; noc
Výstup sedmý
Jíra a lid
SBOR
Nechtěli nám ve dne dáti,
co jsme snažně žádali,
přišli jsme si proto v noci,
sami jsme si nabrali.
Nejsme více chudina!
Přišla naše hodina!
Žebráků už v Praze není,
jsme si rovni, chlap i pán!
Nastalo nám posvícení,
stejný všem buď podíl dán! 
JÍRA
Dobře, chátro, dobře tak!
Veselte se, zpívejte,
na zítřek nic nedbejte!
Budeť jich, než přijde ráno,
mnoho z nás už pochováno.
Protož poslední svou chvíli
užij každý s dobrou pílí.
Nač to smutné bědování,
nejsme ještě ztraceni.
Pokud mají velcí páni,
potud máme také my. 
SBOR
Pokud mají velcí páni,
potud máme také my. 
JÍRA
Co jsem sebral, to si vemte,
já jsem se už napil dost.
Věru, našinec kam vkročí,
hladový tam vpadne host.
Uzeniny, vína, medu,
všeho nazbyt měli tam.
Nač tu máme hladověti,
jednou ať je dobře nám. 
SBOR
Ano, nač tu hladověti,
jednou ať je dobře nám. 
JÍRA
Branibor už vykrad' chrámy
a paláce českých pánů,
nezbývá nám nic jiného
než zaklepat u měšťanů.
Pokud páni Vacingrové,
Tausendmark a Velflovici
budou pečeni mít v peci
a dost grošů ve truhlici,
učiníme jako činí
braniborský slavný kníže. 
JÍRA a SBOR
Věru, kde mohou brát jiní,
můžem i my lámat mříže!
Pokud mají velcí páni,
potud máme také my. 
Výstup osmý
SBOR
Uhodila naše hodina!
Otevřely se brány!
Pražská se vzbudila chudina
a zahraje si na pány!
Nemeškejme, nemeškejme,
kde co najdem, pobírejme!
Uhodila naše hodina!
Otevřely se brány!
Pražská se vzbudila chudina
a zahraje si na pány! 
JÍRA
Stůjte! Stůjte!
Ještě se tu poradíme,
jak se o tu krásnou Prahu
rozdělíme. 
SBOR
Nespokojíme se s málem.
Ty buď zatím naším králem! 
JEDEN ZE SBORU
Ano, Jíra buď králem žebrákův!
Místo koruny mošnu mu dáme,
místo žezla žebráckou hůl;
ulice jest jeho palácem,
tuhý kámen — královský stůl! 
JÍRA
Tak mi žezlo a korunu dejte
a poslušenství přísahejte! 
SBOR
Nemeškejme, nemeškejme,
kde co najdem, pobírejme!
Uhodila naše hodina!
Otevřely se brány!
Pražská se vzbudila chudina
a zahraje si na pány! 
Výstup devátý
Ludiše, předešlí
LUDIŠE
Pomozte, lidé, pomozte!
Chraňte mne před loupežníky,
mne a sestry mé!
A z úkladů je veďte k spáse! 
SBOR
Kdo jsi?
Co se přihodilo? 
JÍRA
Co tady hledáš, panská dcero?
Kde jsou tvoji záletníci,
mladí páni, boháčové,
hezkých dívek ochráncové?
Což tě tvoji milovníci
neubránili? 
LUDIŠE
Probůh, prosím vás,
nemeškejte!
Jsem dcera Volframa Olbramoviče,
tam — tamhle sestry mé
v rukou Braniborů,
jež vede Tausendmark.
Vrazte na ně, osvoboďte nás! 
SBOR
Pojďme, pomozme! 
JÍRA
Blázni!
Kde máte meče?
Či s holýma rukama
dáte se do seče?
Stůjte tiše!
Já, váš král a pán,
poroučím vám:
stůjte tiše!
Já to s těmi chlapy
vyjednám! 
Výstup desátý
Tausendmark, za ním braniborští vojáci, Vlčenka a Děčana v jejich středu, předešlí
TAUSENDMARK
Ha, marný útěk tvůj!
Ty mi neujdeš, Ludiše, víc,
já tě musím dostat stůj co stůj,
brány byt pekel stavěly se vstříc! 
JÍRA
Zvolna, panáčku!
My jsme tu páni!
A tahle panna,
byla-li vaše,
teď jest naše! 
VLčENKA, DĚČANA, LUDIŠE
Násilí se děje nám!
Otče, přátelé, přispějte!
Smiluj se nad námi, Bože,
nedej zahynouti nám! 
SBOR
Násilí se děje vám! 
SETNÍK
Tu lůzu mi rozrazte!
A ty ženské pryč odveďte! 
JÍRA
Co za ni dáte? 
TAUSENDMARK
Ránu mečem do tvé hlavy,
poběhlíku!
Hned ji vydejte,
sice přísahám,
že ni jediného z vás
na živu nenechám.
Znáš mne! Jsem Tausendmark,
nemluvím s lůzou,
leda kdy potřebí
naplnit ji hrůzou. 
SBOR
My nejsme lůza! My jsme lid!
Odvolej! — 
JÍRA
Zvolna, panáčku,
nežertuj s vichřicí,
ať ti nestrhne
s hlavy pudlici!
Promluvíme spolu rozumně!
Přidušeným hlasem:
Kams dal oči?
Jest nás příliš mnoho.
Hoď jim několik stříbrných
a ušetříš své krve!
Co nám po té panně?
My jdem po výdělku — jinak nám vše jedno.
Tausendmark sáhne do kapsy a vytáhne sáček. Jíra, přiskočiv odzadu, obemkne ho, mrští jim mezi žebráky, pak zdvihne Tausendmarkův meč.
JÍRA s napřaženým mečem
Kdo z vás první se přiblíží,
toho skolí ruka má! 
VLčENKA, DĚČANA, LUDIŠE
Pomozte! Pomozte! 
Setník a jiná část Braniborů odvlečou ve zmatku dívky.
Výstup jedenáctý
Volfram, Junoš a Oldřich, předešlí
JUNOŠ, OLDŘICH, VOLFRAM
Zpátky, lůzo! Zpátky, vojíni! 
VOLFRAM
Což má Praha být krvavým mořem?
Ve jménu práva pokoj voláme! 
JUNOŠ, OLDŘICH, VOLFRAM
Ve jménu práva pokoj voláme! 
TAUSENDMARK
Ach, pane Olbrame,
tahle lůza
unesla dcery tvé.
Potkal jsem se s ní
a chtěl jsem je osvobodit. 
SBOR
Lháři! Hanebníku! 
JÍRA
Nevěř mu, pane!
On loupežil, ne my! 
VOLFRAM
Jakže, jaké dcery? 
OLDŘICH A SBOR
Co že to řek'? On je blázen! 
TAUSENDMARK
Pravda jest to, Olbrame!
Ony dívky, jež v své moci
měl — byly tři dcery tvé! 
SBOR
Lháři! Tys je měl v své moci! 
VOLFRAM
Jak? Mé dcery, moje dítky?!
A kde jsou?
Kde jsou mé dcery? 
SBOR
Ha, kde jsou? Ha, kde jsou? 
TAUSENDMARK
Když jsi přišel, odtrhla se
jedna tlupa této lůzy — odvedla je. 
VOLFRAM
Chopte se toho padoucha!
Ukáže na Jíru.
Tausendmarku, tys je ochránil!
Skončiž úlohu svou! 
TAUSENDMARK k Jírovi
Navrať mi meč!
JíRA
Máš-li chutě, pusť se v seč!
Není hanebníka v Praze,
jež by tobě rovnal se,
ale zaplatíš to draze.
Oldřich a Junoš mu chytnou ruce a vyrvou mu meč.
JíRA
Nuže, lide pražský,
ty jsi svědkem bezpráví!
Pojďte se mnou všickni,
kdož jste při mně!
Dokažte před soudem,
kde jest pravda! 
TAUSENDMARK
Přísahám,
že ni jediného z vás
na živu nenechám! 
VOLFRAM
Moje dítky!
Kde jsou mé dcery? 
JUNOŠ, TAUSENDMARK a OLDŘICH
Za každou krůpěj krve prolité
zaplatí jeden z vás svým životem! 
SBOR
Všichni tebe vyprovodíme,
nad tvou hlavou pobdíme.
Běda Praze, běda vám,
ukřivdíte-li jemu,
běda vám! 

JEDNÁNÍ DRUHÉ
Venku na návsi
Výstup první
Starý kmet, sbor lidu
KMET
Rozlučte se s domovem!
Kdož ví, zdali z nás kdo více
slzené zchladí líce
v studánkách své otčiny?
Nechť cizáci slaví plesy
na hrobech a zříceninách!
My se utečeme v lesy,
ukryjem se na pustinách,
skrýše tajné najdeme si,
by nás chránil hvozdů stín
před loupeží Braniborů. 
SBOR
Běda nám! Běda nám!
Ó, kéž Bůh milostný sám
nad námi se smiluje!
KMET
Jestli Bůh nám nepomůže,
navždycky jsme ztraceni,
vší naděje zbaveni.
Poprosme ho! Cestu naši nejistou
nechť požehná, nechť nás střeží
před hrozící záhubou.
Poprosme ho, k nebes výši
zašleme modlitbu svou!
Poklekne, ostatní též.
Pane, v prachu se kloníme. 
SBOR
Pane, v prachu se kloníme. 
KMET
O milosrdenství tě prosíme. 
SBOR
O milosrdenství tě prosíme. 
KMET
Odvrať od nás války hrůzy,
zprosť nás nepřátelské lůzy! 
SBOR
Odvrať od nás války hrůzy,
zprosť nás nepřátelské lůzy! 
KMET
Naše role zpustošili. 
SBOR
Naše role zpustošili. 
KMET
Naše chýše vypálili. 
SBOR
Naše chýše vypálili. 
KMET
Naše dítky povraždili. 
SBOR
Naše dítky povraždili. 
KMET
Mládež vlasti odcizili. 
SBOR
Mládež vlasti odcizili. 
KMET
Naši krásnou českou zem
ukrutenstvím pohubili
a ten slavný český národ
zotročili, zotročili! 
SBOR
Naši krásnou českou zem
ukrutenstvím pohubili
a ten slavný český národ
zotročili, zotročili! 
KMET a SBOR
Pane, v prachu se kloníme 
KMET
Slyšte, jaký tamo ryk! 
ŽENSKÝ SBOR
Utíkejte, kdo kam může!
Zle je, zle je, zle,
Braniboři zde! 
MUŽSKÝ SBOR
Zle je, zle je, zle,
Braniboři zde! 
VŠICHNI
Zle je, zle je, zle!
Braniboři zde!
Rozutíkají se.
Výstup druhý
Tlupa Braniborů, v čele setník; mezi žoldnéři též dcery Olbramovičovy — Ludiše, Vlčenka a Děčana v zajetí; předešlí
SETNÍK
Stůjte!
Ani na krok dále!
Marně utíkáte
a vše, co máte,
odnášíte. Šibalové!
Prázdné boudy nám necháte!
Sem ty vaky! Chleba, vína,
masa, všeho, co kdy máte,
sic ty vaše baráky
vypálíme
a do ohně jako dřeva
vás vházíme.
Vojínové se vrhnou na lid a seberou mu vaky.
KMET
Za to vaše ukrutenství
zastihni vás kletba boží! 
SETNÍK
Tupý, starý bloude!
Kdybych nebyl právě
v dobrém rozpoložení,
dal bych ti kus železa
do hrdla ku snědení.
Kliď se, chystej hostinu
pro můj lid,
a pro tamty ženštiny
pevný, pravím, pevný byt!
Stařec odejde s dívkami.
Ha, co to?
Jakýs biřic přichází,
jej pražská stráž provází.
Cožpak on asi hlásit jde? 
Výstup třetí
BIŘIC
Rozkaz knížete
Oty z Braniborů:
na prosbu stavů českých
ustaveno jest mnou
a vyhlášeno buď všady:
cizincové v Čechách neusedlí
i veškeré vojsko braniborské
během tří dnů
opustiti musí českou zemi.
Kdo na čtvrtý den
zde ještě bude postižen,
na hrdle trestán bude! 
SBOR LIDU
Slunko, v radosti se zjasni!
Zármutku, v srdci vyhasni!
Konec je vší nehody!
Divé se protrhly mraky,
nadějně zdvihněme zraky
k zářím nové svobody! 
SETNÍK
Jen sečkejte,
ještě nejásejte!
Do třetího dne
posloucháte mne!
Pokud má zde stojí noha,
pokud moji ozbrojenci
drží vás v železném věnci,
nedovoláte se svobody
ni u lidí, ni u Boha!
Kmet se vrátí zpět.
A ty, starče,
do Prahy se kliď,
po Olbramu primasovi sliď!
Rci mu: Jeho hezké dcery
braniborský důstojník
hlídal a chránil,
aby zlé je nepotkalo,
bránil.
Ať mi pošle tři sta kop
za hlídání, a to hned,
sic odvedu je dál v širý svět
a vyhledám kupce jinde! 
PROMĚNA
Síň soudní v Praze.
Výstup čtvrtý
Hlava soudu Volfram; před soudem Jíra a Tausendmark
VOLFRAM
Žalobníku! Jakými svědky
svá slova dokážeš? 
TAUSENDMARK
Setník braniborský Warneman
s celou svou setninou byl přítomen. 
VOLFRAM
Kde je setník Warneman? 
TAUSENDMARK
Kdož to ví?
Marně jsem se dosud snažil,
bych se ho dopídil,
ale doufám,
že se k soudu dostaví.
Nebude-li možná
ho najíti,
doufám, že syn Tausendmarků
v Praze tolik důvěry požívá,
aby soud mu věřil více
nežli tomu poběhlíkovi! 
JÍRA
A ten poběhlík zas míní,
že, je-li soud ten spravedlivý,
tak neuvěří loupežníkovi. 
VOLFRAM
Měj jazyk svůj na uzdě!
Před soudem stojíš a před pány svými. 
JÍRA
Ano, před pány svými stojím!
To je ta věčná lidu kletba,
že nevědomý a to nedbá,
jak vraždíte ho mečem dvojím!
Kdo zde jest pánem? Vy či zákon?
Zákon! — Toť mrtvé slovo zde je,
vůle, ba svévůle
se jeho výkladům jen směje.
A Tausendmark, můj žalobník,
z prokletého cizincův rodu,
jest jeden z vás!
Že však má peněz, protož právo
a celé soudstvo při něm stůj!
Lež jest, co vyřknul; má-li svědkův,
lhou všickni, pravím, v hrdlo lhou
a veškerý pražský lid dosvědčí
a přísahá na pravdu mou! 
VOLFRAM
Tys zbojník! Každé slovo tvé je zrada!
Vy všickni jste zde svědkové! 
JíRA
Ó svědčte! Svědčte!
Hlava má nechť padne!
Pravda přece zvítězí! 
VOLFRAM
Soudcové! Netřeba svědků dále!
Podalť on sám důkazů
dosti proti sobě.
Kdož hlasuje pro vinu jeho,
povstaň!
Většina soudců vstane.
VOLFRAM a SOUDCOVÉ
Jsi odsouzen!
Mezi životem a smrtí
nezbývá ti hodina! 
JÍRA
Střezte se, ať rozsudek váš
neroznese ozvěna! 
VOLFRAM
Zlomí se na stěnách
buřičův hlas!
Odveďte ho do sklepa,
odpravte ho včas! 
Výstup pátý
Junoš, předešlí
JUNOŠ
Ustaňte, otcové města!
Veškerý lid jest přesvědčen,
tento člověk že je nevinen!
Stařec jakýs v pravé snad době
přináší poselství,
Olbrame, tobě.
Dcery tvé úpí v rukou vojínů! 
VOLFRAM
Jaké poselství? Odkud ta zpráva? 
JUNOŠ
Jsou v zajetí!
Tři sta kop máš za ně dát! 
TAUSENDMARK stranou
Běda mně!
Pravda-li se objeví!
nahlas
Pánové! To podvod nový;
mně dovolte se přesvědčit,
kdo ten posel, co přináší? 
JUNOŠ
Ne po tobě shání se,
Tausendmarku, leč po Olbramovi! 
VOLFRAM
A já skládám právo své,
Tausendmarku, na tebe!
Jdi a přesvědčiž se!
Tausendmark odejde.
JUNOŠ
Ó pane! Cizí nesvěř ruce,
co tobě jedinému sluší! 
VOLFRAM
Zde není místa k hovoru.
Zločince odveďte do žaláře!
A ty, Junoši, odstup!
Zákon vzbuzovat musí bázeň
a v soudu panuj přísná kázeň!
Žoldnéři odvedou Jíru.
PROMĚNA
Na venkově jako ve výstupu prvním.
Výstup šestý
Děčana, později Ludiše a Vlčenka
DĚČANA
Ó, jak tu krásné přírody zjevy!
Jak přerozkošné ty ptactva zpěvy!
Vše radostí a blahem oplývá,
jen srdce naše v smutku omdlívá! 
VLčENKA
Není, ach není pro nás tu krásy,
není naděje, není spásy! 
LUDIŠE
Ó, kde jest ten, jejž v duchu vzývám,
na nějž v tajemných snách pomnívám! 
DĚČANA
Ó, kde jest otec náš a přátelé?
Kdo z bludiště nás toho vyvede? 
LUDIŠE, VLČENKA, DĚČANA
Hrozný náš osud, není naděje,
že štěstí kdy se na nás usměje!
Vlčenka a Děčana odejdou.
LUDIŠE
Byl to krásný sen,
mé první lásky skvělý den!
Přišlo mračno, slunko skrylo,
a mé srdce v touhách nylo.
Zašel skvělý den,
zmizel lásky sen!
Kam se podělo,
co srdce blahem plnilo?
Přišla voda, kvítko strhla,
ve vlny je zhoubné vrhla,
vlnky jsou ty tam!
Láska — pouhý klam. 
Výstup sedmý.
Ludiše, Junoš
JUNOŠ stranou v houští přidušeným hlasem
Ó nezoufej,
v lásku doufej!
Ona proudem nové cesty
k tobě si proklestí. 
LUDIŠE
Ha! Jaký to hlas! 
JUNOŠ
Ó tiše, tiše! Není čas,
bych zjevil tobě věrnost svou.
Přišel jsem jen, bych zvěstoval,
že bdím nad hlavou tvou. 
LUDIŠE
Ó, Junoši, viz stráže tam,
jak každý pozorují krok! 
JUNOŠ
Sem nevidí! Jen přistup blíž!
Já jsem se plazil jako had,
kde vysoká mne tráva kryla!
Ó, přistup blíž! Ó, přistup blíž,
bych dechem tvým se zotavil,
u nohou tvých mi kyne ráj
a na tvém srdci můj jest cíl! 
LUDIŠE
Ó Junoši! Můj jediný!
Jak bylo možná zrakům tvým
dostihnout mne? Však nač otázku!
Ty jsi zde a na tom dosti!
Slov nemám k zjevení radosti!
Zas naděje mi vykvétá,
že svoboda mne uvítá
a že mne zhoubné poroby
zbaví láska tvá. 
JUNOŠ
Vše jest uchystáno,
ve blízké vsi lid připraven!
Mnohoť, drahá, jest trpících,
po svobodě zde toužících,
kdož se těší na ten den,
kdy porobě bude
konec učiněn.
Protož neboj se
a upokoj se!
Cokoliv se bude díti,
nad tebou chci bdíti.
LUDIŠE, JUNOŠ
Ó jak blahá, krásná tato chvíle,
ó jak šťastné to okamžení,
kde se navzdor všemu trápení
věrná láska spatřuje u cíle.
Nechť překáží bouře nám a strasti,
nepřátelské pluky nechť brání,
marné jest nepřízně meze klásti,
láska, láska vše odstraní.
Věrná láska naše je u cíle! 
LUDIŠE
Probůh! Ukryj se,
setník přichází!
Junoš se skryje v houští. 
Výstup osmý
Ludiše, Vlčenka, Děčana, setník; Vlčenka, Děčana a setník vystoupí z domku.
SETNÍK
Nuže, panenko,
krásná dívčinko,
peníze nejdou,
tak půjdeme my!
Zítra-li ráno
nebude dáno,
nebude placeno
hotovými,
půjdeme dál!
U nás jsou páni,
ti dají více
za hezké líce
než tady král
A jestli vás neudám,
pro sebe si vás nechám!
Co tomu říkáš? 
LUDIŠE
Nemám odpovědi žádné
na takové slovo zrádné.
Třeba ty máš kolem sebe otroků,
třeba ti jest meč a dýka po boku,
nikdy se ti nepovede
dcery české zkrotiti;
dřív by se meč v naší krvi
musil zbroditi! 
SETNíK
Marná slova, vůbec známá
pouhá lest!
Každá ženská v boj se dává
o svou čest,
ale netrvá to dlouho,
strpení
přivede je polehounku
k shovění.
Nuže, nejsem přítel ženských,
peníze mi milejší.
Jíst a pít a hrát a rvát se,
to je můj ráj vezdejší.
Půjdete s námi,
zítra než den nastane!
Nehudu se s vámi vlékat,
aniž na milosti čekat;
kdo vás koupí — ten vás dostane. 
VLČENKA a DĚČANA
Ó, milosrdenství měj!
Z vlasti nás neodváděj! 
SETNÍK
Hle, hle, tahle holubička
ani neprosí?
Co se jí snad zalíbilo
to vojanské živobytí
a chce dále se mnou jíti? 
LUDIŠE
Což nemáme naději,
že se posel navrátí
a že otec náš nás vyplatí? 
LUDIŠE, DĚČANA, VLČENKA
Doufám pevně v naší svobodu.
Bůh nás uved' v tuto nehodu,# osud nás zas z bídy té vyvede. 
SETNÍK
Doufá pevně ve svou svobodu.
ďas je uved' v tuto nehodu,
osud snad je z bídy té vyvede. 

JEDNÁNÍ TŘETÍ
Venku na návsi.
Výstup první
Setník, Tausendmark, Kmet
TAUSENDMARK ke kmetovi
Ty jdi domů! Práce tvá
je skončena. 
SETNÍK
Ejhle, Tausendmark!
Nech mi toho starce zde,
jest mi s ním co vyjednávati! 
TAUSENDMARK
Vím to, ale vyjednáme
spolu všecko sami dva.
Přicházím co vyslanec
městské rady pražské.
Vedle toho ale též
co tvůj přítel, Warnemane! 
SETNÍK
Tedy mluv, s jakou přicházíš? 
TAUSENDMARK
Se zlou!
Seber svůj lid
a kliď se ze země
co možná nejrychleji.
Nedobřes učinil,
žes toho starce
do Prahy poslal.
Ten rozhulákal po městě
a vyhlašoval po cestě,
žes nakrad' děvčat po zemi,
jež odvlékáš do ciziny!
A pražská lůza chystá se
a nastane seč, krvavá,
z niž nevyvázne hlava tvá.
Jestli se neuklidíš hned,
nespatříš zítra ráno svět.
Svolej svůj lid!
Tři sta grošů sám vyplatím
a ty tři dívky podržím. 
SETNÍK
Máš peníze? Dej je sem
a ty tři ženské si vem! 
TAUSENDMARK
Tu jsou!
Samé ryzí zlato! 
SETNÍK
Dobře! Tedy jdi
a odveď si je, kam chceš! 
TAUSENDMARK
Kam bych šel, ne-li s vámi? 
SETNÍK
Kam s námi? 
TAUSENDMARK
Pryč odsud, do ciziny.
Zde nelze mi zůstati déle. 
SETNÍK
S námi ale nemožná ti jíti,
to přece uznáš,
za tři sta grošů
se nebude můj lid za tebe bíti.
Děvčata pustím, ať si jdou,
kam se jim líbí! 
TAUSENDMARK
Dám ti ještě sto zlaťáků
vezmeš-li mne v ochranu,
až se z Čech ven dostanu. 
SETNÍK
Ani za dvě, ani za tři sta!
Narval jsem se tady dosyta,
nač bych dal vraždit svůj lid ještě dále,
mám ho už beztoho jen namále. 
TAUSENDMARK
Dám ti pět set!
Vezmi si ty dívky s sebou,
jenom jednu pro mne chraň!
Já nepůjdu s tebou,
za mezí českou tě dohoním! 
SETNÍK
A kdybys mi dal tisíce,
nechci s tebou nic mít více.
Ta, kterou chceš, mi zjevila,# jakýs ty člověk. — Jdi, bídáku!# Ba, ani tisíce cizáků
té zemi české tolik neškodí,
co jeden padouch takový,
jemuž zem tato vlastí sluje
a který každým krokem svým
ji zašlapává a zrazuje.
Odejde. 
TAUSENDMARK
U sta hromů! Co mi zbývá
nežli utéci sám a sám!
Tolik peněz! Tolik obětí!
A všechno nadarmo! Za pouhý klam?
Ó, kéž bych nikdy z cesty pravé
se na krok byl nevyšinul,
kéž bych se k myšlence zdravé
už před časy byl přivinul!
Tvůj obraz, dívko, perutěmi
mne andělskými ochvívá
a všechny strasti rád na zemi
chci snésti, hudeš-li jen má.
Ha, los je hozen, nelze váhat,
když zavřeny jsou cesty ctné!
Tu nelze mi se déle zdráhat,
a dále stopovat chci zlé! 
Výstup druhý
Kmet, Tausendmark
KMET
Čehos pořídil, pane? 
TAUSENDMARK
Ničeho! Ten hanebník
peníze vzal
a pak se mi vysmál!
Večer se blíží.
Ráno před úsvitem
odvede dívky ze země. 
KMET
To je hrozné!
Ubohé dívky,
ubohý otec! 
TAUSENDMARK
Toho nelze dopustiti,
nastavím své živobytí
pro jejich osvobození! 
KMET
Kterak to možná? 
TAUSENDMARK
Zaopatři mi několik mužů,
odvedeme dívky.
Jdi, dej jim zprávu,
až se docela setmí, by se připravily.
Rci jim, že poslán jsi z Prahy
od otce, by nemeškaly
a na cestu se daly;
ale nikdo jiný o tom nezvědiž,
sice znovu vše se zmaří
a náš krok se nepodaří!
Pojďmež, poradíme se dále. 
Výstup třetí
Ludiše, Vlčenka, Děčana
LUDIŠE, VLČENKA, DĚČANA
Díky Bohu, svoboda kyne!
Vínkem růžovým nás ovine!
Zase jsme svoji, z nebezpečenství
vyvedlo boží nás milosrdenství!
Ó, nechť štěstí, jež nám popřálo,
popřeje celé české vlasti!
Nechť ji vymkne z nepřátelských pout
a ji zbaví těch tísní a strastí! 
VLČENKA
Jak se jen do Prahy dostanem? 
LUDIŠE
Některé chvíle zde zůstanem,
až přátelé naši se objeví. 
VLČENKA
Jak možno to? Vždyť o nás neví?
Ó, bojím se každého okamžiku,
nových ještě s nepřítelem styků. 
DĚČANA
Pokud mezi neznámými dlíme,
co se ještě stát může, nevíme. 
Výstup čtvrtý
Kmet, předešlé
KMET
Buďte tiché, buďte tiché! 
LUDIŠE, VLČENKA, DĚČANA
Probůh, kdo to? 
KMET
Mne se nestrachujte,
na má slova pozor dejte.
Jestli rychle neuprchnete,
ráno v cizině se ocitnete! 
LUDIŠE, VLČENKA, DĚČANA
Není možná! Kam utéci,
vždyť nás pustil na svobodu,
jakou novou zas nehodu
na nás osud chce přivléci? 
KMET
Tiše, tiše!
Pojďte se mnou,
uvedu vás do jisté skrýše. 
LUDIŠE, VLČENKA, DĚČANA
Kdo jsi? 
KMET
Stařec k tobě vyslaný
od přátel tvých. 
LUDIŠE
Který byl ten přítel?
Jmenuj mi ho! 
KMET
Pravil, abych tě oslovil
ve jménu Junoše. 
LUDIŠE, VLčENKA, DĚčANA
Ó, to heslo dobré!
Pojďme, pojďme!
Všechnu nedůvěru
s beder shoďme. 
KMET
Ne všechny najednou,
jedna po druhé!
k Vlčence
Ty, panno, pojď se mnou.# Tebe, druhá, povede syn můj
jinou cestou;
a ta, jež se Ludiše nazývá,
na tu čeká v houští přítel jejího Junoše.
Odvede, Vlčenka.
LUDIŠE a DĚčANA
Jakýsi strach mne pojímá,
úzkost se mne zmocňuje,
ale nemožná, aby kmet
tak vážný zradil nás! 
LUDIŠE
Ach, tu jest!
V nejmenším nebezpečenství
vykřikni!
Kdyby i smrt nám hrozila,
nechť umřeme pospolu!
Děčana odejde s kmetem.
LUDIŠE
Probůh! Kterak mi jest? —
Úzkost a strach mne zmáhá.
Proč jsem toho dopustila
a sama, sama zbyla?
Ne! Ne! S nimi!
Kde jedna, tam buď i druhá!
Sestry! Sestry! Sestry!
Tausendmark vyskočí a odvleče ji.
Výstup pátý
Setník s několika vojíny
SETNÍK
Jaký tu pokřik? —
Zas všecko ticho! —
Ajta! Neklame mne sluch?
To jsou kroky mnoha lidí. —
Jděte, vzbuďte všechny muže,
ale tiše, všecko tiše! —
Odejdou.
Výstup šestý
Junoš a Jíra s množstvím lidu všelijak ozbrojeného
JUNOŠ, JíRA, SBOR
Noc je tak tichá, tak pokojná! —
Všecko ve spaní, všecko ve spaní.
Netušíť vrah, že pomsta se blíží
bez smilování! Bez smilování!
Kde jsou ty dívky, v které chýši,
ježto hledáme, ježto hledáme?
Tma je tu čirá, jsme tu cizinci,
cesty neznáme, cesty neznáme. 
JUNOŠ
Někdo přichází!
Podle kroku
nezdá se vojín.
Snad někdo ze vsi,
jenž zprávu nám dá — 
Výstup sedmý
Kmet, předešlí, později setník s Branibory
KMET
Toť divno, věru divno,
ty ubohé dívky tam čekají
na třetí sestru, a ona nejde.
Co se s ní stalo? —
A tu také není!
Vše jako v hrobě! —
Ani památky po ní.
Jsou ustrašené;
vyslaly mne, bych ji hledal.
O, jestli nové neštěstí
tu dívku překvapilo,
jestli se hanebníkovi
ji unést podařilo?
Jaký to žal, jaký to žal
pro otce ubohého,
že nikdy více neuzří
snad dítěte už svého!
Marně po ní se ohlížím —
panno, kde jsi?
Panno Ludiško, panno Ludiško! 
JUNOŠ přistoupí.
Kdo to volá?
Jakou hledáš Ludišku? 
KMET
Probůh, pane Branibore!
Šetřte starého kmeta,
jenž svou dceru hledá. 
JUNOŠ
Ha! Tys onen dobrý stařeček,
jenž do Prahy přinesl zprávu!
Poznej mne, mluvili jsme spolu,
jméno mé jest Junoše! 
KMET
Ah, to jsi ty? Bohu díky!
Zakusil jsem strachu mnoho,
ty dvě panny strachy už umírají,
na vás čekají. 
JUNOŠ
Jaké panny? 
KMET
Ticho, něco se hýbe,
neradno mluviti zde.
Pojď, odstupme do houštiny! 
SBOR
Někdo tu mluvil —
něco si šeptali — 
JíRA
Buďte tiše,
to byl náš přítel,
potkal se s mužem,
jenž nám cestu
pravou objeví. 
JUNOŠ
Jíro! Jíro! Kde jsi? 
JíRA
Tu jsem pane,
s tělem s duší! 
JUNOŠ
Víš, co jsem pro tě učinil? 
JíRA
Jakž bych nevěděl!
Mé přátele jsi provodil,
od smrti jsi mne vysvobodil.
Již katův meč nad mou hlavou se lesk',
tys přikvapil ty jako blesk
a z rukou jeho jsi vyrval mne,
za to můj život tvým zůstane.
JUNOŠ
Nastala odměny chvíle!
Blízko jsme stáli u cíle,
ale hanebník jakýs
svou lstí přerušil naši snahu.
Unesl ji znovu!
Nemůže býti s ní daleko.
Pomoz mi k mému blahu! 
JÍRA
Rozžeme světla,
způsobme ryk,
ať veškerou kol krajinu
probudí náš křik!
Všecky keře převrátíme,
všecky skály rozhoříme!
Není chvíle rozvahy,
pusťme hrůzu na vrahy! 
SBOR
Rozžeme světla,
způsobme ryk,
ať veškerou zde krajinu
probudí náš křik!
Všecky keře převrátíme,
všecky stály rozboříme!
Není chvíle rozvahy,
pusťme hrůzu na vrahy! 
SETNÍK
Proč jste sem přišli?
Bažíte li po krvi naší,
své střezte životy!
Odejíti nám přikázáno,
i půjdeme příští ráno. —
Co od nás chcete? Co žádáte?
Koho hledáte? 
JUNOŠ
Ne tebe, ale ony dívky — 
SETNíK
Ty dívky vyplatil Tausendmark!
A vydal jsem je jemu.
Co se s nimi dále stalo, nevím!
Daleko nemohou býti!
Hledejte, je, a poštěstí-li se
vám je najíti,
nebudu vám bránit ani v tom,
když se řádně mstíte na někom!
Odejde s tlupou. 
JUNOŠ
Nuže, tedy hledejte,
pokoje si nedejte! 
Výstup osmý
Jíra, Tausendmark, Junoš, Ludiše, předešlí, z druhé strany vystoupí kmet, Vlčenka a Děčana
JíRA
Tu ho máte, hanebníka,
tu ho máte, vražedníka!
Nechtěla se mu poddati,
o pomoc počala volati;
mečem ji zavraždit chtěl,
právě, když jsem já přispěl! 
SBOR
Ať trpí za vinu svou,
vraz mu tem meč do prsou! 
JíRA
Toť by on si věru přál,
kdybych mu tu ránu dal. 
TAUSENDMARK
Běda mně!
JÍRA Neboj se jen smrti, katane,
po kapkách se ti jí dostane.
O mou hrál jsi hlavu,
tu ji máš!
Zdali před soudem se ještě
odvoláš,
že jsi synem Tausendmarků?
Odveďte ho! 
JUNOŠ
Jíro, tys mi vrátil život,
tobě vděčím za své blaho.
Se mnou vrať se do Prahy,
zůstaň bratrem mým. 
LUDIŠE
Ó, pojď s námi,
zůstaň u nás! 
VLčENKA, DĚČANA, LUDIŠE a JUNOŠ
Budeš u nás, hudeš u nás,
budem žíti v spojení,
bez žalosti, bez starosti,
svorně, nerozdvojeni. 
KMET a SBOR
Budeš u nich, Jíro náš,
žíti s nimi v spojení,
bez žalosti, bez starosti,
svorně a v spokojeni! 
JÍRA
Nechte mne!
Domov můj jest širý svět,
nepůjdu s vámi zpět!
Cizincem já býval vám,
ostanu povždy sám.
Nechte mne, dál chci jít! 
Výstup devátý
Volfram, předešlí
VOLFRAM
Ano, již víme, kde vina byla,
tys, Jíro, ospravedlněn;
zlá pověst tvá nás zaslepila,
však důkaz je, žes nevinen.
Nemáš-li jiné přístřeší,
jen na mém ubytuj se statku.
Až konec v zemi bude zmatku
přítel se s tebou potěší! 
SBOR
Ať žije pravda! Ať žijí práva!
Ať žijí vlasti ochráncové!
Zas vrátí se dobří časové
a zkvete české vlasti sláva.
Ty, Bože, přispěj ku pomoci,
by nastal den po dlouhé noci!
Ať žije pravda! Ať žijí práva!
Ať žijí vlasti ochráncové! 



Zpět na Bedřich Smetana

Text byl převzat od p. Víta Špinky, z jeho stránky http://artax.karlin.mff.cuni.cz/~vspi7602/opera/