Vlasty skon
Dramatická opera o 3 dějstvích
Skladatel: Otakar Ostrčil (1879 – 1935)
Libreto:    Karel Pippich
Premiéra:  14.12.1904 v Praze

1.dějství: Těžkou porážkou končí boj děv, které se po Libušině smrti  nechtějí poddat nadvládě mužů. Jen jediná Vlasta zůstává naživu a prchá hlubokými lesy, až se znavená ocitne poblíž hradu vladyky Vlastava. Konečně klesne v mdlobném spánku a zdá se jí, že všechny mrtvé družky ji k sobě volají do království Morany. Rána šípů do štítu ji probudí. Lovci v čele s hradním Borkem po ní střelí v domnění, že je to laň ukrytá v houštině. Brzy se objeví i družina Vlastava a Svatavy, kteří upřímně zvou cizí vznešenou ženu na svůj hrad. Vlasta přijímá, když jí Vlastav přislíbí pohostinství. Naplněna touhou po moci a Libušině koruně se rozhodne podrobit si Vlastava lstí a krásou. Jemu mocnému vladykovi platí její zájem, a proto jen s chladem přijímá obdiv Vlastavova přítele Mojmíra.

2. dějství: Do slunné pohody manželského štěstí a lásky Vlastava a Svatavy vplouvá mrak. Vlasta, zaměnivši zbroj za něžné ženské roucho, pokračuje ve svých záměrech. Předstírá, že se jmenuje Mlada, že nepřítel po smrti jejího otce Chobola uloupil její matku i dědictví a vyzývá Vlastava k vojenské pomoci. Vlastav však pro lásku k vlastní ženě odmítá a tu mu Vlasta nabízí za odměnu svoji lásku. Uražený Vlastav ji žádá, aby opustila jeho hrad. RozhněvanáVlasta se prohlašuje za mocnou kněžnu a zve Vlastava k večerní rozmluvě do své komnaty, aby se dověděl její pravé jméno. Je plná zloby a zášti, ale novou rozhodností ji naplní milostné Mojmírovo vyznání. Rozhodne se poštvat ho žárlivostí proti Vlastavovi, a proto ho rovněž zve týž večer do své komnaty. O samotě vzývá Vlasta duchy podzemí. Sama Morana jí zvěstuje brzký skon, dříve však zdar její pomsty.Vláda žen prý je navždy skončena. Ženám patří jen láska, násilí skoná s Vlastou. Odhodlaná k pomstě na Vlastavovi Vlasta Mojmírovi předstírá, že ji Vlastav urazil nabízením své lásky. Mojmír se vrhá na Vlastava a s Vlastinou  pomocí ho v souboji probodne. Když se Mojmír dozví její pravé jméno, děsí se hněvu Vlaslavova lidu a žádá Vlastu, aby s ním uprchla. Vlasta  však odmítá, uráží ho a prohlašuje, že ji není hoden a odhání ho od sebe. Svolává pak lid i Svatavu a označuje Mojmíra za Vlastavova vraha. Svatava však nezmírá žalem, jak Vlasta předpokládá. Zvedá Vlastavův meč a staví se do čela mstitelů.

3. dějství: Na nádvoří hradu se shromažďují bojovníci k slavné tryzně za Vlastava. Smutek je přerušen poslem knížete Přemysla. Přináší vzkaz, že po porážce dívčích vojů uprchla Vlasta v tyto končiny. Podle jeho vylíčení poznávají všichni, že neznámá žena, která vnesla na hrad tolik zloby a žalu, je Vlasta a vrhají se na ni. Jen Svatava je zastavuje, připomínajíc Vlastavovu přísahu o pohostinství. Vyzývá Vlastu, aby odešla a bojovníky, aby ji stíhali až pod hradem. V lesní pustině se prchající Vlasta znovu setkává s Mojmírem. Pohrdavě mu vmete do tváře pravdu, že zbytečně zabil svého přítele. Když ji chce přimět k návratu na hrad a k podstoupení trestu, probodne jej. Je však sama zaskočena Borkovou družinou a těžce raněna  lučištníkovou střelou. V hrdém osamocení umírá jako pravý rek, přiznávajíc jen sama sobě, že i ona podlehla své lásce k Vlastavovi. Morava ji přijímá do své náruče a ve vášnivé Vlastině duši konečně zavládne mír.
 


Převzato z http://emil.htmlplanet.com - editovala Eva Keřlíková p.p. dne 12.3.2005. Copyright (c) 1999-2002 Eridanus, s.r.o.