Kunalovy oči
Opera o 3 dějstvích
Skladatel: Otakar Ostrčil
Libreto: Karel Machek
Premiéra: 25.11.1908
 

1. dějství: Ne s mateřskými pocity, ale s vášní očekává mladá krásná královna Risja Raksita návrat Kunala, syna svého manžela z prvního manželství. Starý král ho dal povolat ze samot, v nichž Kunala žil se svou milovanou ženou Pradzapaty, aby naň přenesl tíhu vlády. Kunala, jehož zářivé oči královně učarovaly, důstojně odmítá její lásku a tím vzbouzí v královně touhu po pomstě. Znepokojen tím, jaký nelad a nebezpečí s ním vstupuje v otcův dům, rozhoduje se požádat otce, aby jej pověřil vládou v nejvzdálenější provincii své říše. Král slíbiv už předem splnění Kunalova přání těžce zkrušen svoluje, když ani prosby královy choti Kunalovým rozhodnutím neotřásly. Král trpce naříká, že kvůli záři Kunalových očí  jeho slunce pro něho hasne a tu královna pronáší osudnou větu: "Kéž ty čarovné oči mohu vyrvat a tobě dát!" Vyláká pak lstivě od krále královskou pečeť, jež dává nejvyšší moc každému rozkazu. Nyní tedy nebude moci nic překazit její pomstu!

2. dějství: Minul rok. V Kunalově domě ve vzdálené Taksisile vládne mír až do chvíle, kdy posel přináší Kunalovi králův dopis. Kunala s úžasem čte nad královskou pečetí rozkaz, aby mu byly vyrvány oči. Pradzapaty se bouří proti nelidskému rozkazu, on však, mírný a oddaný syn rozkazuje, aby byl otcův rozkaz vykonán. Nenachází však nikoho ochotného k vykonání krutého činu, až tak za velkou odměnu učiní žebrák Candal. Nezkroušen svým osudem, poznává slepý Kunala vyšší moudrost odříkání a jasné světlo poznání. Pro svou pravdu získává i svou Pradzapaty, dokud posel nezjeví, že ne král, ale královna dala hrozný příkaz, zmocnivši se vlády nad králem a jeho pečetí. Pradzapaty znovu bouří lid k odvetě, avšak Kunala odmítá. Proč otcovo srdce týrat, kdyby se dozvěděl o synově bídě. Klidně se Kunala vzdává vlády a spolu s věrnou Pradzapaty odchází do samot.

3. dějství: V lesním zákoutí vzpomíná Risja Raksita stále na Kunalu a na žár jeho očí. Překvapena slyší Kunalovo jméno z úst žebráka, jenž tu hledá odpuštění za svůj čin. Vyznává se z něho a dovídá se od královny, že král dosud nic netuší a jen lká nad tím, že drahý syn naň zapomněl. Tu v sobě žebrák vidí mstitele. Náhodou přicházejí do těchto míst i Kunala s Pradzapaty. Kunala mluví k lidu o věčné pravdě, k níž vede vnitřní zrak, o čistotě duše a vyšší radosti. Zděšená královna naslouchá jeho slovům. I starý král poznává synův hlas, dá se však královnou odvést. Také Kunala a Pradzapaty jsou na odchodu, domnívajíce se, že král ovládán královnou souhlasil s hrozným rozkazem. Žebrák jim však vyjevuje pravdu. Pradzapaty se domáhá vstupu ke králi a Kunalovým jménem žádá o spravedlnost. Král svírá Kunalu v náručí a teprve nyní se dovídá o hrozném činu své ženy. Chce ji ztrestat smrtí, ale Kunala se za ni přimlouvá. Král tedy klade podmínku, že jí promine hrozný čin, jestliže ji odpustí sám Kunala. Ani král a nikdo kolem nevěří, že by to bylo možné. Jen Pradzapaty prohlašuje: Vy neznáte jeho vznešené srdce, v němž leží celý svět slitování. A zapřísahá se, že jak pravdivá jsou její slova, tak zázračně opět prohlédnou Kunalovy oči. Stane se tak a Kunala vidí otce, ženu a nekonečný vesmír kolem, zachráněn silou duše a odpuštění.
 


Převzato z http://emil.htmlplanet.com - editovala Eva Keřlíková p.p. dne 18.7.2002. Copyright (c) 1999-2002 Eridanus, s.r.o.