Honzovo království
Opera o 3 dějstvích
Skladatel: Otakar Ostrčil
Libreto: Jiří Mařánek
Premiéra: 26.5.1934 v Brně
 

Prolog: "Závist - nenávist - bratrovražda," rozhoduje se ďábel, když si vybírá nejvhodnější místo k nástupu boje o světovládu. Bude to malá česká ves, kde žije starý výměnkář se třemi syny. Nejstarší je voják, prostřední kupec a nejmladší Honza, dobromyslný dříč. Co on nahospodaří, voják a kupec rozeberou. Výborná sestava.

l. dějství: Ve výměnkářově světnici je svátečně čisto. To se tu připravili na návštěvu dvou úspěšných synů, Ondřeje, Ivana a jejich paniček. Táta se div po pás neklaní a panstvo přece nade vším ohrnuje nos, zvláště nad Honzou, který ve vší mírnosti ustupuje. To už však zasáhl ďábel. Způsobil, že Ivan byl v boji poražen a Ondřej přišel o jmění. Přišli proto, aby vztáhli chtivou ruku po tátově statku. Honza zatím klidně pracuje. Aby i jeho povahu zkazil, dá čert Honzovi moc uzdravovat pekelnou bylinkou, dá mu i plno zlata a ze snopů nadělá vojáky. Jenže Honzu nezláká bohatství ani moc. Zlato věnuje jednomu bratrovi, vojáky druhému a sám zůstává u své milé práce.

2. dějství: Lidé se chtějí rozběhnout do města a pokusit se za královské zlato uzdravit princeznu, tuze prý nemocnou. Ondřej a Ivan jim brání, sami by chtěli získat královo bohatství. Ivan rozkáže svým vojákům, aby stříleli do lidu. Jeden člověk padne a Honza teprve nyní poznává, že nebylo moudré nadělat vojáky a dát je násilníkovi k dispozici. Údělem člověka je přece pomáhat lidem, ne je ničit, soudí Honza a rozhodne se, že půjde za princeznou s kouzelnou bylinou sám. Ondřej a Ivan se už domlouvají, že mu tu bylinu ukradnou. Honza k údivu všech ji však obětuje na uzdravení žebráka. Přesto se nevzdává úmyslu vydat se k princezně. Princezna bledá a bezmocná leží na loži. Uzdravila by ji jen víra, naděje a čisté srdce, jež nepoznalo zášť. Ale kde je takové srdce na tomto světě? Zázrak se však stane v okamžiku, kdy se objevuje žebrák Honzou uzdravený a v záři jeho
díků stane Honza. Princezna mu spěchá vstříc. To po něm toužila až k smrti, po soucitu, lásce a míru. Honza je spokojen, že se princezna uzdravila, chce odejít, ale král plní slovo, dává mu království i princeznu. Honza se brání. Nechce a neumí být králem, vést války, otročit lidi. Uvěří však princezně, že vládnout bude dobře, když dá lidem chleba a mír. I dvořan-ďábel mu lstivě radí zůstat a nastrčí bratry, kam nemůže sám. Ondřej a Ivan ovládnou zemi a Honza zůstává králem jen proto, aby mohl rozdávat štěstí kolem sebe.

3. dějství: Divně se obrací vláda v královské rodině. Honza nechce zbrojit, lid je mu milejší než dvořané, nechce daně, ruší tresty, vybízí jen k práci. Jaký je to král? A když si přijde lid stěžovat na Ondřeje a Ivana, staví se na stranu lidu. Půtku mezi lidem a dvořanstvem přeruší princezna svou výzvou k lásce, soucitu a smíru. Honza s láskou objímá svou ženu. Chce mír, ale není zbabělec. Ďábel se radí s celým peklem, jak konečně dostat Honzu do náruče pekla. Všechny rady jsou prastaré. Zrada, pomluvy, vylhané přísahy, rozvrat a nedůvěra poddaných, násilí, útoky a klevety, to je věru veteš příliš známá. Zbývá poslední neomylný prostředek - válka. Do Honzovy vsi opravdu vpadne Ivanovo vojsko a s ním oba bratři. Jenže místo válečných hrůz se setkávají s pouťovým veselím. Vojáci nechtějí válčit s prostým lidem, proti rozesmátým děvčatům a moudrým výměnkářům. Zklamaný Ivan vidí, že s téhle pouti už válka nebude a Honza jen krčí rameny: "Inu lidé chtějí mír". Ani ďáblovo zaklínání nic nepomůže, dokud bude láska vládnout světu. Vesnická muzika se rozezpívá, celá ves se roztančí a ďábel se vztekle propadá do hlubin. Tohle dobrodružství byl i samému ďáblu čert dlužen!



Převzato z http://emil.htmlplanet.com - editovala Eva Keřlíková, p.p., dne 12.6.2002. Copyright (c) 1999-2002 Eridanus, s.r.o.