Zvíkovský rarášek
Skladatel: Vítězslav Novák (1870 – 1949)
Libreto:    Ladislav Stroupežnický
Premiéra: 10.10.1915 v Praze
 

Kdo byl pan Mikuláš Dačický z Heslova, který žil od roku 1555 do 1626? Muž vzdělaný a vlastimilovný, jízlivý zástupce poživačného měsťanstva, autor zajímavých pamětí o svém rodišti, Horách Kutných, i spousty satirických i mravokárných veršů, zarámovaných často do barokního žertu. Kolem tohoto muže se rozehraje bujná komedie o bílém krejzlu.

Pan Dačický je hostem svého přítele pana Kryštofa na hradě Zvíkově. Líbí se mu tu všecko. Přítelovo víno, syn Petřík a nejvíce jeho žena. Petřík se u Dačického učí šermu i uličnictví, s nímž krade zlostné hospodyni paní Salomeně koláčky a rodičům tropí nezbednosti. Pan Kryštof za vším poznává pana Dačického. Petřík budiž, ale po ženě ať se mu nedívá.

Zápletka začíná se vstupem Zvěřinovy Markétky, poddané pana Kryštofa, dívky jako květ, která jde prosit o vejhost, aby se mohla vdát. Musí se vyplatit hubičkou. Ta hubička přijde panu Kryštofovi draho, neboť dívka má na krku pěkný bílý krejzl, zrovna takový, jaký nezbedný Petřík právě vzal paní Salomeně a ve zlosti za její žalování zahodil v otcově pokoji.

Zatím se vrátila paní Eliška. Odolává nástrahám a svádění pana Dačického, ale rozmyslí se, když spatří na zemi v pokoji svého muže ženský krejzl. Pan Dačický vypravuje o návštěvě sličné dívky a Petřík to potvrdí. Paní Eliška začne žárlit. Ani nechce spolupodepsat Markétin vejhost.

Jenže netuší, že jí právě uličník Petřík vytáhl z kapsáře milostné skládání, jež před chvílí dostala od pana Dačického. Petřík mu nerozumí, a žádá proto otce o radu. To už jde do tuhého, pan Kryštof vidí, že pokukování pana Dačického po paní Elišce není tak nevinné, jenže paní Eliška, žena počestná a chytrá, myslela to jinak. Vzala od pana Dačického jeho skládání jen proto, aby proti němu měla zbraň. Hrozí mu, že všecko vyzradí svému manželovi, jestliže pan Dačický do tří hodin neodjede.

Ale zase se na scéně objeví krejzl. Totiž neobjevi, protože panna Markéta, aby takovou hříšnou panskou ozdobou nepopudila paní Elišku, na radu Salomeny krejzl sňala a schovala a k paní Elišce vejde prosit o vejhost bez krejzlu. Paní Eliška vidí, že hezká panenka ted krejzl nemá a přece, jak tvrdil Petřík, když přicházela k panu Kryštofovi, krejzl měla, a pak ležel v pokoji na zemi.

Paní Eliška sice Markétě vejhost podepíše, ale pak hned začne výslech pana Kryštofa Eliškou a naopak. On se ptá, co znamená ten milostný dopis od Dačického a ona, co ten krejzl panny Markéty. Oba popírají vinu. Markéta se přiznává k pánově hubičce, což, jak si paní Eliška myslí, není tak strašný hřích. Odpouští tedy, ale záhada, jak se krejzl dostal do pokoje, se vysvětlí, až když rozzlobená paní Salomena ukáže na Petříka jako na příčinu všech zmatků s krejzlem. On byl ten rarášek, jenž na hradě Zvíkově provozoval své rejdy.

Všechny hádky skončí smírem, neboť pan Dačický, přinucen hrozbami paní Elišky, opouští jakoby dobrovolně pohostinný hrad. A smír opět zavládne v celé rodině pana Kryštofa ze Švamberka.
 


Převzato z http://emil.htmlplanet.com - editovala Eva Keřlíková p.p. dne 12.3.2005. Copyright (c) 1999-2002 Eridanus, s.r.o.