Dědův odkaz
Lyrická opera o 3 dějstvích
Skladatel: Vítězslav Novák
Libreto: A.Klášterský
Premiéra: 17.1.1926 v Brně
 

1. dějství: V chudé jizbě umírá starý dědeček, který nemá nic než vnoučka Janíčka, staré housle a pár grošů na pohřeb. Ty housle odkazuje chlapci, snad mu přinesou trochu radosti v jeho chudobě. Na návsi pod lípou je veselo, muzikanti hrají k tanci. Všecko se veselí, jen Janík, švarný mládenec, ne. Vzpomíná na krásné děvče, které sem přišlo tančit. Tak se zahleděl do její podivné krásy, že si přestává všímat i Lenky. Ta se ho však nechce vzdát a nechá si poradit od staré Haty. Dozvídá se, že neznámá dívka je víla. Ať tedy Lenka po ní hodí květem úročníku. Víla pak bude muset utéci do lesa. Sotva to dořekne, cizí dívka je tu, touha po Janovi ji přivedla. Uprostřed tance hodí Lenka čarovný květ pod její nožky, děvče úzkostlivě vykřikne a pádí k lesu. Jan utíká za ní. Víla Silvana bloudí hluboko v lese a touží po Janovi. Nesmí už za ním do vsi, odkud ji vyhnala lidská zášť a zloba. Netouží marně, Sám Jan sem za ní přichází. Silvana se mu svěřuje se svou láskou k němu i se svým osudem. Je lesní víla ale jen zpola, protože její matka byla člověk. Víla ji však odkojila a král duchů zaklel. Vysvobodit ji může jen láska toho, kdo sám z vlastní vůle přijde za ní do lesa. Janovým příchodem je vysvobozena, ale jeho ženou se může stát jen pod jednou podmínkou. Dotkne-li se ji v hněvu třeba jen květem, musí ho navždy opustit a vrátit se do lesů. Jan jistý svou láskou slibuje.

2. dějství: Za krásného letního dne hospodář Jano odjíždí do města přikázav šafáři požít louky. Žito ne, ještě nedozrálo. Loučí se s krásnou ženou Silvanou, která ho pouští jen nerada, jako by tušila pohromu. Sotva Jano odjede, divné tušení jako dozvuk tajných sil, mezi nimiž kdysi žila, ji děsí. Cosi se chystá. Je jasné nebe a klid, ale Silvana přece vidí mračna a cítí vichřici. Káže pokosit nezralé obilí, jde to rychle, jako by tajemné síly pomáhaly. Ale nebe je stále jasné, i tehdy, když se Jano vrací a pln zloby nad pokoseným zeleným žitem udeří svou ženu klasy přes ruku. "Buď sbohem", zazní její bolestný hlas a Jano pozdě lituje, že porušil svůj slib. Sotva Silvana zmizela, přichází bouře a hrozné krupobití ničí celý kraj, jen Janovo obilí je zachráněno. Nastává další pohroma. Zdivočelý nešťastný ožebračený lid svádí své neštěstí na zlou vílu a zapaluje Janovo obilí i statek. Jako žebrák zbavený štěstí a majetku bere Jano housle a odchází. V podzimní noci se vrací na místa, kde kdysi Silvanu nalezl. Unaven klesne do mechu a usne. Zjeví se mu Silvana. Nesmí se však už k němu vrátit, ba ani dát se spatřit. Ale včaruje kouzlo krásy ve zvuk jeho houslí, tou krásou budou spojeni. Jan se probouzí a blahořečí. Viděl ji ve snu, samu píseň a hudbu, s ní půjde výš!

3. dějství: Jan se stavá slavným houslistou. Dívky jej obletují, novináři se perou o sebehloupější zprávičku o jeho životě. Je ženat? Co jí a pije? Kde se učil? Na to Jan odpovídá vážně. Prý v lese od ptáků a od přírody. Ale je tak unaven. I ženy Jana obklopují. Krásná, vznešená, vášnivá kněžna Castelmare mu nabízí svou lásku, bohatství, ale Jan vzpomíná jen na svou Silvanu. Jak to pochopit? Tak jak chápe povrchní svět. Ten pán je jistě pomaten! Míjí mnoho let. Jan, šedý kmet, se vrací zase na místo, kde kdysi našel Silvanu. Provází ho jeho impresário. Marně vyzvídá, proč je sem veden, proč slavný mistr odřekl koncerty, slávu, bohatství a vrací se do této pustiny? Jen Jan to ví. Vrací se, aby ona věčně mladá a krásná, o které celá dlouhá léta sníval, jež s ním byla spojena hudbou, se mu zjevila skutečně, alespoň ve chvíli jeho umírání, objata tónem jeho houslí, zářící a vítězná. Jan hraje a vidí Silvanu. Umírá, vítán ze tmy a muk v zářný kraj, ten, koho políbila krása.
 

Převzato z http://emil.htmlplanet.com - editoval Ing. Petr Balatý dne 6.5.2002. Copyright (c) 1999-2002 Eridanus, s.r.o.