Ženitba
Komická opera o 2 dějstvích
Skladatel: Bohuslav Martinů
Libreto:    autor dle N.Gogola
Premiéra: 13.3.1954 v Hamburku
 

1. dějství: Dvorní rada Podkolesin patří k onomu typu státních úředníků carského samoděržaví, kteří proleží celý svůj život na pohovce s dýmkou v ústech a jimž činí nesmírné potíže rozhodnout se k jakémukoliv činu. Teď však, jak se zdá, se definitivně rozhodl, že se ožení. Vždyť si dal šít u krejčího přepychový frak a svého sluhu Štěpána poslal dokonce pro krém na boty.

Dohazovačce Tekle, která mu nabízí nevěstu z vážené kupecké rodiny, odpovídá sice ještě trochu váhavě, ale osud rozhodne za něho. Teklu překvapí u Podkolesina jeho energický, činnostmi překypující přítel Kočkarev a ten vezme celou záležitost do svých rukou. Přiměje dokonce zdráhajícího se pana radu, aby s ním vyhlédnutou nevěstu okamžitě navštívil. Jeho úkol není však tak lehký. Tekla, pečlivě dbalá na dobrou pověst své živnosti, obstarává totiž Agátě, jak se Podkolesinova nevěsta jmenuje, hned celou řadu ženichů a na Kočkarevovi nyní je, aby zbavil Podkolesina nevítaných soupeřů. Nevěsta si zatím vykládá se svou tetou Arinou karty a nenadálý příval ženichů, kteří se náhle sejdou v jejím bytě, ji zcela poděsí.

Je mezi nimi exekutor Ivan, neústupně sledující svůj cíl a kontrolující si hned soupis inventáře. Ostýchavý a stále usměvavý voják Anučkin, zakládající si na svých dobrých mravech, elegantní námořní důstojník Zevakin, okouzlující společnost vyprávěním o svých cestách a k nim se přidávají ještě Kočkarev s Podkolesinem. Ubohá nevěsta, plná falešného ostychu a beznaděje, se jejich všetečných otázek tak poleká, že zděšeně utíká do vedlejšího pokoje a ženichové si musejí přijít pro rozhodnutí až příště.

2. dějství: Tu však je již v plné práci podnikavý Kočkarev. S prvním soupeřem nemá mnoho práce. Ivan, vymáhající na Agátě s úřední úsečností okamžité rozhodnutí, vyleká nevěstu tak, že se již sám připraví o jakékoliv vyhlídky, a když mu ještě Kočkarev namluví, že Agátin dům je zadlužen, má již o jednoho ženicha méně. Anučkinovi postačí, že jeho vyvolená neumí francouzsky, aby i jeho zájem ochabl. Se Zevakinem je již těžší práce a Kočkarev mu nakonec musí slíbit, že ho rychle a spolehlivě ožení, nebude-li se mu do toho plést. Místo toho ovšem Agátě vychválí Podkolesina, který s úžasem poslouchá pod okny a slyší, jak Kočkarev notně pomlouvá Zevakina. Na Podkolesinovi, který se stále ještě nemá k definitivnímu rozhodnutí, vynutí pak Kočkarev příslib, že se s Agátou okamžitě ožení a zanechá ho, připraveného k svatbě, čekat v předpokoji, zatímco se nevěsta obléká.

Ale opravdu se ženit, změnit tak dokonce způsob svého života, to je přece jen nad síly pana dvorního rady. I když v něm na okamžik zvítězí lákání svůdných představ šťastné budoucnosti, strach před jakoukoliv změnou a nechuť k jakémukoliv činu nabývá v Podkolesinovi vrchu a nešťastný ženich se v posledním okamžiku zachraňuje. Jako kluk vyskočí z okna na ulici a zbaběle uteče, zanechav užaslé Agátě jen svůj klobouk. V závěrečné scéně už opět leží na pohovce se svou nezbytnou dýmkou a poslouchá vyprávění svého sluhy, že krejčí na jeho svatebním fraku už začíná obrubovat dírky.
 


Převzato z http://emil.htmlplanet.com - editovala Eva Keřlíková p.p. dne 12.3.2005. Copyright (c) 1999-2002 Eridanus, s.r.o.