Na starém bělidle
Opera o 4 dějstvích
Skladatel: Karel Kovařovic
Librero: Karel Šípek
Premiéra: 22.11.1901
 

1. dějství: V předvečer Jana Křtitele je v bílém stavení na Starém bělidle veselo. Proškovic oslavují svátek hlavy rodiny. Známí se tu sešli, dokonce se i paní kněžna se svou schovankou Hortensií zastavila u svého oblíbeného štolby na kus řeči s jeho rodinou. A tu se paní kněžna od babičky dovídá, že to, co jí bylo líčeno jako zlovolné přepadení panského lokaje, byla jen nevinná výplata, kterou stržil od chlapců za to, že jim chodil za děvčaty. Že tu šlo o Kristlu a Jakuba Mílu, to babička věděla přímo od Kristly, která k ní, jako všichni z širého kraje, přišla s každou svízelí. Hosté se ponenáhlu rozcházejí, tichý večer se snáší nad krajem a babička v tichém hovoru s Kristlou o věnečku ze svatojánského devatera kvítí vzpomíná na své mládí a svého dávno mrtvého muže.

2. dějství: S podzimem přišlo na Kristlu trápení. Výplata panského lokaje se Mílovi nevyplatila, je odveden na vojnu. Dlouhá léta v bílém kabátě, těžká služba daleko od vlasti, to není radostná představa. Kristla plná smutku se těžce loučí se svým milým. Jen babiččino dobré slovo, i když ne přímý slib pomoci, jí dává důvěru v budoucnost.

3. dějství: Zase uplynuly měsíce. Přišel podzim a se zimou nastaly přástky v babiččině světnici, kde se tak dobře poslouchá její vyprávění o starých časech a o Sybillině proroctví. Přichází sem na besedu i známí. Zrovna dnes pan otec přináší Kristle psaní od Míly, plné stesku a lásky a paní Proškové v dopise od jejího muže zprávu o nemoci milé komtesy, právě zasnoubené s bohatým hrabětem. V psaní je ještě něco, co se zatím dovídá jen babička, že totiž pan Prošek už přednesl babiččinu prosbu paní kněžně a ta že slíbila přímluvu za Mílu.

4. dějství: Komtesa Hortensie se sice uzdravila, ale je smutná a pobledlá i teď, kdy se znovu vrátila s kněžnou do Ratibořic a maluje babiččinu podobiznu. Babička má moudré oči a prohlédne člověku až do srdce. Slyší povzdech, když se Hortensie dovídá, že Míla už je, zatím tajně, z vojny doma a že tedy bude Kristla šťastnou nevěstou. Nenápadně babička vyláká komtesino tajemství o její lásce k florentskému malíři a jemně pak upozorní kněžnu, jak uzdravit choré děvče. Čeká tedy komtesu stejné štěstí, jaké právě prožívá Kristla, když o obžínkové slavnosti dostane od kněžny místo díků za přání a kytici svého Jakuba. Oba děkují kněžně, ta je však odkazuje na babičku. Mladý pán i Hortensie a s nimi všechen lid se k ní s láskou obracejí. To její laskavá ruka odstraňuje trní z každé cesty.
 


Převzato z http://emil.htmlplanet.com - editovala Eva Keřlíková p.p. dne 18.7.2002. Copyright (c) 1999-2002 Eridanus, s.r.o.