Tři zlaté vlasy děda Vševěda
Opera o 5 dějstvích
Skladatel: Rudolf Karel
Libreto:    skladatel
Premiéra:  3.2.1948 v Čs. rozhlase

Úvod:
Skladatel Rudolf Karel se za nacistické okupace zapojil do podzemního hnutí a aktivně se zúčastnil protinacistických akcí. Byl dopaden gestapem a po dlouhém věznění zemřel na úsvitu osvobození 6.3.1945 v Terezínské věznici. Toto své poslední dílo tvořil za nepředstavitelně těžkých podmínek v pankrácké věznici, odkud tajně odesílal kousky díla na útržcích papíru. Je přirozené, že Karlovy náčrty bez možnosti vlastní skladatelovy dodatečné kontroly a podrobného vypracování bylo nutno teprve zpracovat. Tohoto úkolu se ujal Karlův žák, Zbyněk Vostřák.

1. dějství: Do chudé chalupy uhlíře hluboko v lesích zabloudí na lovu král. Je rozčilen věštbou, vyřčenou nad jeho právě narozenou dcerou, že si vezme za muže chuďasa. Snad právě tak ubohého jako tento uhlíř, který mu nemůže poskytnout ani kůrku chleba, a k tomu ještě každým okamžikem čeká narození dítěte. Přesto poskytuje králi útulek přes noc. Sotva se dítě narodí, objeví se nad ním tři sudičky a dávají mu do vínku dlouhý život, věčné mládí a dceru toho krále, co za pecí leží. Když král vyslechne toto proroctví, vynutí si na uhlíři, aby mu chlapečka dal, prý na vychování. Ve skutečnosti na smrt, neboť ihned přikazuje sluhovi, aby dítě zahubil.

2. dějství: Uplyne řada let, taková, aby z nemluvněte vyrostl statný mládenec. Na břehu řeky žijí rybář s rybářkou a k těm jednou zabloudí král a žádá, aby ho rybář vyvedl z lesa. Rybář posílá místo sebe chlapce, kterého prý jeho ženě a jemu místo vlastních dětí připlavila řeka. Král s hrůzou poznává, že je to ten syn uhlíře sudičkami určený za jeho zetě a k převzetí jeho vlády. Král se rozhodne, že sluhu za tehdejší neuposlechnutí rozkazu potrestá smrtí a Plaváčka rovněž připraví o život. Píše  proto královně, aby chlapce, který jí tento dopis přinese, dala uvěznit.

3. dějství: Plaváček se šťastně dostává do královského paláce. S princeznou se na první pohled do sebe zamilují. Tím raději slyší, co stojí v dopise právě Plaváčkem přineseném. Ať prý ihned toho mládence, který list přinesl, ožení
s princeznou. Tak káže blaho říše. Sotva je po svatbě, dorazí král domů a se zlobou slyší, co se stalo. Překvapeně čte list. Jeho písmem je skutečně napsán rozkaz, který královna vyplnila, je marné se zlobit. Chce proto Plaváčka zničit jinak. Své štěstí si prý musí Plaváček zasloužit tím, že půjde k dědu Vševědovi pro tři zlaté vlasy, které budou králi ku pomoci proti věštbě sudiček. Plaváček se odhodlaně vydává na cestu.

4. dějství: Sudička, která určila princeznu Plaváčkovi za ženu, a změnila proto i králův dopis, je sama matka Slunce. K ní na své pouti přichází Plaváček a prosí o tři zlaté vlasy z hlavy jejího syna. Sudička Plaváčka varuje. K Slunci nelze jít, zdaleka je požehnáním, ale zblízka zmarem. Když však vidí Plaváčkovu odvahu a uslyší příhody z cesty, o převozníkovi věčně převážejícím, o vyschlém prameni živé vody a o uvadnutí jabloně mládí, slibuje Plaváčkovi pomoc. Ukryje ho pod díží před příchodem večerního Slunce - starce Vševěda, unaveného celodenní poutí. Sudička si položí synovu hlavu do klína a zatímco dříme, třikrát mu vytrhne vlásek a třikrát se zeptá na to, co potřebuje Plaváček vědět. Slyší, že převozníkovi stačí strčit veslo do ruky tomu, koho bude převážet, že je třeba odstranit žábu z pramene živé vody a zabít červa v kořenech jabloně. Ráno Slunce vylétá na svou pouť a Plaváček se vydá na cestu k domovu.

5. dějství: Princezna v radosti vítá svého muže, ale král je nerad, když slyší, čeho si užil Plaváček cestou - jablek věčného mládí a vody života. I král zatouží napít se živé vody a pojíst jablek mládí a vydá se na stejnou cestu. Protože nevyslechl Plaváčkovo vyprávění až do konce, doteď  převáží přes řeku místo starého převozníka. Není ho škoda, má srdce z kamene, umí jen nenávidět. A z Plaváčka se stává vládce moudrý a spravedlivý.
 


Převzato z http://emil.htmlplanet.com - editovala Eva Keřlíková p.p. dne 12.3.2005. Copyright (c) 1999-2002 Eridanus, s.r.o.