Smrt kmotřička
Pohádková opera o 3 dějstvích
Skladatel: Rudolf Karel (1880 Plzeň, 1945 Terezín)
Libreto:    Stanislav Lom
Premiéra:  3.2.1933 v Brně
 

1. dějství: Roztrhaná chalupa na kraji bohatého města pod hradem je domovem ubohé Sumářovy rodiny. Právě se tam narodilo třinácté dítě k pohoršení městské honorace i zámeckého panstva. Holota a banda, vzbuzující jen ošklivost, nevědí si s bídou rady, nedovedou nasytit hladové. Sumář se vrací domů a zpívá cynickou písničku: “Kdo na zemi sedí, pádu se nebojí, však nějak bylo, nějak bude!” Setkává se s pány a prosí, aby někdo z nich byl kmotrem jeho děcku. Ale ani panstvo, ani policajt se tak nesníží. Sumář náhle ztrácí svůj humor. Z chalupy ho chtějí vyhnat, doma pláče děcko a žena umírá. Snad se lidé nad děckem slitují spíš, když bude sirotkem. Sumář hází svůj řemen přes větev staré vrby a chystá se ke smrti, aby aspoň ona byla děcku kmotrou. A opravdu. Vynoří se jakási vysoká postava jakoby venkovská žena a napomíná Sumáře, že jeho čas ještě nenastal. Nabízí se za kmotru. Její rukou život i začíná, dává chlapci do vínku, že bude lékařem. Za třináct let ať k ní Sumář syna přivede.

2. dějství: Po třinácti letech se panstvu přece podaří vystrnadit z chalupy Sumáře, kterému zbývá už jen jediný poslední syn. Odcházejí spolu do světa právě ve chvíli, kdy se na zámku narodila dědička. Kudy však jít za kmotrou Smrti? Sumář si ví rady. Zahraje na housličky, zazpívá svou písničku a vtom se oba octnou v tajemném podsvětí v limbu, kde hoří nesčetné svíčičky, malé, větší, vysoké, tenké i silné. Zní tu tajemné hlasy země, sfér i věčnosti a Smrt rozsvěcuje i zhasíná světla duší, jak na ně přichází řada. Kmotra objímá chasníčka a táta Sumář se především zajímá o svíčky života. Zjistí, že jeho už dohořívá, využije chvilky, kdy se kmotra nedívá a prošvindluje novou svíčku místo svého oharku. Proč by měl umřít zrovna teď, když jeho syn se dovídá, jak se stát zázračným lékařem? Táta si nastavil život, převrátil určený řád a kmotře Smrti nezbývá, než se podrobit. Klade si však podmínku, že jí táta chasníčka ponechá a že si půjde žít sám. Kmotra chasníčka poučuje, jak se má chovat, až vystuduje na lékaře, jak se věcně tvářit, mumlat záhadná slova, aby mu všichni hlupáci leželi u nohou. Především bude záležet na tom, kde ji, Smrt, uvidí stát, zda nemocnému v hlavách a to ať se nepokouší léčit, nebo u nohou nemocného - to se nemocný uzdraví.

3. dějství: Chasníček vyspěl ve slavného doktora, má přepychové sanatorium a peníze se mu jen hrnou. Nudí se, nebaví ho lidskou chudokrevnou drť přebírat na život a smrt, nezajímají ho osudy lidí. Jen jediný případ ho vzruší, že dcera zámeckého pána z jeho rodného města stůně a že to panstvo, kdysi nedostupné, dnes žebrá o jeho pomoc. Táta Sumář, který právě přivandroval za synem, je z toho celý zmatený. Princezna je nemocná divnou nemocí. Neumí se smát, je vzteklá, hysterická, jak bohaté slečny bývají. Princeznina zloba se náhle mění ve smutek nad nicotou života a doktor, jakmile ji uvidí, se mění z cynika omrzelého životem v roztouženého snílka. Doktor volá kmotru Smrt na pomoc a kmotra se mu zjeví. Prozradí mu, že to, co ho týrá, je láska a co ho uzdraví, je bolest. Proto má princezna zemřít. Doktor se vzpouzí jejímu rozhodnutí. Princezna musí žít! Princezna skutečně těžce onemocní a doktoři jí nemohou pomoci proti bolesti srdce. Chasníček-doktor přichází jako největší kapacita. Vidí kmotru Smrt v hlavách lože. Marně ji prosí, aby té, kterou miluje, nebrala život a konečně volá tátu na pomoc. Táta si ví rady. Přivolá sluhy a obrátí lože. Kmotra stojí, kde jí bylo určeno, z místa se nesmí hnout, ale tím také místo v hlavách stojí u paty lože a je poražena. Ale trestá svého kmotřence. Už nikdy mu nezjeví osud nemocných! Milencům však je to jedno. Na hradě se chystá slavná svatba chasníčka s princeznou. I všechna městská honorace se schází jako před třinácti lety, stejně hloupá a nafoukaná jako tehdy. Všechno se roztančí, i táta Sumář se vmísí do reje s housličkami, když tu náhle se zjeví kmotra Smrt a vyzve ho k tanečku. Moc se Sumáři nechce, ale pak si přece dává zahrát svou písničku, při které v tanci a zpěvu, jak žil, tak umřel. Na jeho památku zazní naposled:” Nějak bylo, nějak bude, dokola se točí svět, dobré i nedobré najdeš všude, jenom hleď dobře porozumět!”
 


Převzato z http://emil.htmlplanet.com - editovala Eva Keřlíková p.p. dne 12.3.2005. Copyright (c) 1999-2002 Eridanus, s.r.o.