Z mrtvého domu
Opera o 3 dějstvích
Skladatel: Leoš Janáček
Libreto:    podle Dostojevského
Premiéra: 12.4.193 v Brně
 

1. dějství: Na dvoře vězeňských budov carské trestnice na řece Irtysi vězni očekávají nový přírůstek. Bude to prý "pán". Je přiveden Alexandr Petrovič Gorjančikov a jen proto, že se placmajoru představuje jako "politický přestupník", je ihned ztýrán. Vězni slyší jeho výkřiky a obstoupí klec s poraněným orlem. Chtěli by ptáka pustit na svobodu, neboť svobodu přejí každému tvoru. Ale pták je zraněn a vzlétnout nemůže. Zatímco Petrovičovi  kovou pouta, zpovídá se jeden z vězňů z toho, jak sem přišel. Luka Kuzmic se vzepřel vojenské vrchnosti. Zabil svého majora za to, že ho týral. Luka také vtiskne ztýranému Petroviči do ruky ševcovský knejp, ale Petrovič ani tuto malou zbraň neudrží.

2. dějství: Po roce, v den svátku, mají vězni odpočinek. K Petroviči přilnul mladý Aljeja, který vzpomíná na svůj dálný domov i matku. Trestanci smějí oslavit svátek tím, že si zahrají divadlo. Než si postaví jeviště, vypravuje jiný z vězňů, Skuratov, svou historii. Zabil svou milou, když se nechala zvábit bohatcem. Hra o Kedrilovi a Juanovi, jakási parafráze velkých literárních motivů, v podstatě pantomima, vězně rozveselí. Do večera zaznívají tóny jejich písní. Jeden z vězňů, přiopilý malý člověk, poraní Aljeju.

3. dějství: Ve vězeňské nemocnici je Petrovič i Aljeja, leží tu i Luka a Skuratov. Šapkin vypráví, jak byl odsouzen jen pro tuláctví. Stmívá se, stařičký vězeň při modlitbě vzpomíná na své děti. Lukovi se blíží hodina smrti. Sténá a lapá po dechu, je však při vědomí. A Šiškov se rozpomíná na svůj příběh. Akulinu, dceru bohatých rodičů, veřejně pohanil Filka Morozov. Proto ji dali Šiškovovi za ženu. Ukázalo se, že Akulka byla nevinná, ale Šiškov jí přece nevěřil, a když se mu přiznala, že přes všechny urážky Filku miluje, zavraždil ji. Šiškovovo vyprávění slyší i umírající Luka a ve chvíli, kdy Šiškov vysloví poslední slova svého příběhu, Luka, pln hrůzy, vydechne naposled. Šiškov se přiblíží k mrtvole a náhle poznává Filku. Ale tu stráž volá Petroviče. Na vězeňském nádvoří se Petrovič od placmajora dovídá, že je propuštěn. Loučí se se svými druhy, zejména s Aljejou a odchází na
svobodu. Vězni za ním toužebně hledí a vzpomínají na svého orla. Už je zdráv. Otvírají jeho klec a pták se vzápětí vznáší vysoko v povětří. K němu se nesou hlasy všech vězňů s toužebným voláním: "Svoboda, svobodička, svoboda!"
 


Převzato z http://emil.htmlplanet.com - editovala Eva Keřlíková p.p. dne 12.3.2005. Copyright (c) 1999-2002 Eridanus, s.r.o.