Příhody lišky Bystroušky
Opera o 3 dějstvích
Skladatel: Leoš Janáček
Libreto:    podle románu Rudolfa Těsnohlídka
Premiéra:  6.11.1924 v Brně

1. dějství: V černém, suchém žlebu, v houštinách, nad nimiž se tetelí žhavý vzduch, poletují jako v omámeném tanci vážky a motýli, šumí hmyz, cvrček spustí svou muziku a kobylka přidá starodávné trylky. Pan revírník, unavený lesní pochůzkou, se pohodlně uvelebí ve stínu stromků. Netuší, jaký se kolem něho rozvine rej. Potácí se tu komár, opilý lidskou krví a všemu tomu se diví malá lištička Bystrouška. Chce si pohrát se skokánkem, ale ten uskočí jako naschvál panu revírníkovi na nos. Prudce probuzený revírník spatří liščí štěňátko, které na něho důvěřivě hledí. A tu velká lidská ruka popadne Bystroušku za límec a se smíchem ji odnáší. Marně Bystrouška volá maminku lišku. V lese jako by se setmělo, všechna zvířátka hledí za Bystrouškou, i les najednou tesklivě šumí. Udivené liščí mládě se ocitne na dvoře myslivny. Netuší, jaké útrapy ho tu čekají a stýská se mu po volném pohybu v lese. Chytit tvora zrozeného pro volnost, dát mu místo širého světa dvorek, to je kruté. Kdekdo ho tu dráždí a týrá, a když zatne zoubky do týla jednoho z kluků-trýznitelů, ještě jej uváží na provaz. Celou noc Bystrouška pláče, ale sotva se ohlásí nový den, oplývá novou energií. Oklame přihlouplé slepice i své lidské tyrany, zbaví se pout a zmizí v rodném lese.

2. dějství: Za svého krátkého pobytu u lidí lištička všeliccos odkoukala, i hubatost a zlomyslnost. Podaří se jí vypudit z pěkného suchého doupěte starého mrzouta-jezevce a usídlit se místo něho, lacino bez práce, pohodlně. Teď je vlastní paní a může se ohlížet po radostech života. V hospodě u Pásku sedí pan revírník s přáteli u karet a truňku. Všelijak se všichni škádlí, notně si přihýbají, pan revírník nejvíc. Jistě na zlost, že mu liška utekla. Ale však ji dostane, těší se. I na lišku přijde touha po lásce a zhloupne jako člověk. Sotva přátelé vyjdou z hospody, začne se jim svět divně točit pod nohama. I ta lesní cesta se naschvál všelijak pokrucuje, aby se na ní líp leželo než chodilo. Bystré oči zasvítí ze tmy a výsměšně pozorují tři mátožně postavy. Rychlé nohy zlomyslně proběhnou revírníkovi přímo před nosem. “Bodejť, že to byla vaše liška, pane revírníku”, chechtá se Bystrouška. Když pak v hluboké letní noci měsíc svým světlem zaleje les, Bystrouška slyší jakousi zvláštní milostnou hudbu. Najednou vidí junáckého lišáka Zlatohrbítka. Seznámí se a zamilují se do sebe. Celý les a všechna zvířátka chtějí pozvat na svatbu, kterou jim místo faráře požehná datel.

3. dějství: Přejde léto a na podzim se revírník v lese setká s Haraštou, obchodníkem s drůbeží. Těžko říci, kdo z nich má na Bystroušku větší zlost.  Jako by všichni zajíci a všechny slepice byli jen pro lidi! Tentokrát však Bystrouška na setkání s nimi doplatí. Zlatohrbítek i Bystrouščiny děti šťastně utečou, ale Bystrouška zůstává ležet mrtvá, jak ji zasáhla Haraštova rána. V hospodě se revírník dovídá, že Haraštova nevěsta dostala nový štuc. Tak tedy proto našel liščí doupě prázdné. Revírníkovi je smutno po Bystroušce, i když se ho tolik nazlobila. Vydal se lesem na pochůzku. Vidí novou Bystroušku i cvrčka, zase mu skočí na nos skokánek. Nejsou to ti, kteří to byli kdysi, jsou to jejich děti, vnoučata, ale co na tom. Život je věčný ve svých návratech, i když se na hlavy, kdysi mladé, sesypal bělounký sníh staroby.
 


Převzato z http://emil.htmlplanet.com - editovala Eva Keřlíková p.p. dne 12.3.2005. Copyright (c) 1999-2002 Eridanus, s.r.o.