Káťa Kabanová
Opera o 3 dějstvích
Skladatel: Leoš Janáček (1854 - 1928 v Hukvaldech)
libreto: podle Ostrovského “Bouře”
premiéra: 24.11.1924 v Brně

Kontr. E.
1. dějství: Těžko se žije mladým lidem ve vsi Kalinové. Svého mladého synovce Borise spoutává svými penězi kupec Dikoj, mladou Káťu, vyrostlou v laskavých poměrech u matky, týrá její tchyně Kabanová. Kátin muž Tichon je slaboch před matkou, před ní se kloní, ale ženy se nedovede zastat a za matčinými zády se opíjí! Není divu, že jak Boris, tak i Káťa i schovanka Kabanových Varvara a učitel-chemik Kudrjaš se bouří proti tyranii starých. Boris se zamiluje do Káti a jejich drama počíná ve chvíli, kdy Tichon na příkaz své matky musí odjet na trh do Kazaně. V domě Kabanových je dusno a těžko. Takový rozdíl proti ovzduší, v němž vyrostla, vzpomíná Káťa. Tady docela uvadla. Cítí v sobě růst lásku k jinému člověku, k muži docela jinému než je Tichon, který ji na matčin rozkaz opouští. Ještě by ji mohl zachránit před ní samou, ale Tichon nechápe, co se v Kátě děje. Tupě poslouchá matku, ženu ponižuje a odjíždí, ponechávaje Káťu jejímu rozvratu.

2. dějství: Nemine dne, aby stará Kabanová nedráždila Káťu křikem a napomínáním k pokoře před mužem i tchýní. Kátino hoře dojme i Varvaru. Co na tom, že je Káťa vdaná, když si Tichon její lásku nezaslouží? Jen ať se nevzpírá lásce k jinému. Je to jen spravedlivá odplata za všechna příkoří. A Varvara ukradne staré Kabanové klíč od vrátek na zahradu a dá je Kátě, která se jen děsí, do jakého neštěstí se vše řítí. Ale v čem to musí žít. Jací jsou to lidé, třeba kupec Dikoj, který zbije mužika, místo aby mu zaplatil za odvedenou práci! Varvara smluví noční dostaveníčko v sadě. Nejdříve se tu objeví Kudrjaš a hned za ním Boris, celý rozechvělý, že se tu má poprvé setkat s Káťou. Mladým bezstarostným milencům, Varvaře s Kudrjašem je lehko, oba jsou svobodní, vesele běží dolů k Volze. Na Kátě však leží jako mrak její těžký osud a strach z hříchu. Zahání Borise, chce se zachránit před svým citem, ale láska ji přemáhá a z touhy po štěstí se vrhá Borisovi do náruče.

3. dějství: Pod klenbou starého domu na břehu Volhy se skrývají lidé před deštěm a bouřkou. Setká se tu i Varvara s Borisem. Je jí úzko. Káťa se od mužova příjezdu změnila, je nejistá, oči šílené, všem už je to nápadné, i matce. Co se stane, jestli na sebe všechno poví! Varvara se nebojí marně. Štvaná výčitkami svědomí podlehne Káťa své úzkosti, sotva se rozpoutá bouře. Zdá se jí, že celé nebe posílá svou zhoubu na svět jen za její hřích. Padá na zem před Tichonem, tchyní a všemi lidmi a přiznává se ke své nevěře. Je čím dál hůř. Zpověď Kátě nepomohla. Vyznala svůj hřích, ale své svědomí neutišila. Stále stejně miluje Borise, stále stejně utíká před Tichonem až sem, na pustý břeh Volhy. Varvara se s Kudrjašem domlouvá na útěku do Moskvy, ale pro Káťu není úniku. Srdce ji bolí, touží jen po smrti, mučí sama sebe. Není jí ulehčeno, že sebe zahubila, připravila o čest, dny i noci jsou jí těžké jako kamení. Přece se ještě jednou setkává s Borisem. Co se dovídá,  je hořké. Dikoj vyhání Borise až na Sibiř. A Kátě se žalem hlava plete. Nejen to, že ji bijí, že muž pije, že tchyně nadává, ale jak těžko se loučí s milým! Nelze takhle žít! A Káťa v zoufalství nad svým rozbitým životem se vrhá do vln Volhy. Vynesou ji už mrtvou a Kabanicha se uklání na všechny strany: "Děkuji vám, dobří lidé, za úslužnost!"
 


Převzato z http://emil.htmlplanet.com - editovala Eva Keřlíková p.p. dne 18.7.2002. Copyright (c) 1999-2002 Eridanus, s.r.o.