Její pastorkyňa
Opera o 3 dějstvích
Skladatel: Leoš Janáček
Libreto: dle dramatu Gabriely Preissové
Premiéra: 21.1.1904 v Brně
 

1. dějství: "Už večer se chýlí a Štefo se nevrací," naříká u osamělého mlýna Jenúfa na svého milého
Štefu, který šel k odvodu. Jestli ho odvedou, zůstane v hanbě. Její neklid žárlivě pozoruje Laca, nevlastní Štefův bratr. Laca má Jenúfu vroucně rád, jenže ta má oči jen pro Štefu. Laca dobře zná Štefovu povrchnost a ví, že ho okouzlila jen a jen její hladká líčka. Sám Laca je divoch, skrývá svou lásku za hrubost a jízlivost. Štefu neodvedou a on se ze zlosti a furianství opije. To velmi rozzlobí Jenúfinu pěstounku, ženu přísných mravů, pyšnou na svou pastorkyňu jako na princeznu, a proto káže, že Jenúfě dovolí vzít si Štefu až po roce zkoušky. Ubohá Jenúfa se neodvažuje přiznat se ke svému
provinění a jen prosí Štefu, aby si ji brzy vzal. Tu Laca, pln bolesti nad svou marnou láskou, chce přesvědčit Jenúfu o povrchnosti bratrovy lásky. Těžce poraní svým křivákem její líčko.

2. dějství: Laca soudil dobře. Štefovi se zohyzděná Jenúfa tak znelíbí, že se s ní odmítne oženit. Doma v jizbě Jenúfa tajně porodí Štefova syna. Kostelnička rozhlásí po vsi, že Jenúfu poslala do Vídně a tají její provinění, jen aby sama neztratila před lidmi na vážnosti. Teď vaří makový odvar, aby Jenúfa tvrdě usnula a neslyšela, jak se kostelnička ponižuje před Štefou a prosí ho, aby si Jenúfu alespoň teď vzal. Štefa však odmítá. Zalíbila se mu už jiná, starostova Karolka. Po Štefovi sem přijde i Laca. Všechno se dozví, a přece i teď by si Jenúfu rád vzal, jen kdyby toho dítěte nebylo. Tu se kostelnička rozhodne k zoufalému činu. Předstírá Lacovi, že chlapeček zemřel hned po narození. Zatímco Jenúfa stále ještě spí, odnáší chlapečka ven. Když
se Jenúfa probouzí, úzkostlivě hledá dítě. Od kostelničky se dovídá hroznou zprávu. Že prý byla dlouhé dny v mdlobách a mezitím její děcko zemřelo. Slyší i to, že si Štefa bere jinou a poznávajíc oddanou, hlubokou Lacovu lásku, rozhodně se, že se za něho provdá.

3. dějství: Po dvou měsících se chystá svatba Jenúfy s Lacou. V kostelniččině chalupě se scházejí
svatebčané. Jenúfa je smutná, i kostelnička jako by se ztrácela. Přichází sem i Štefa s Karolkou a jejími rodiči a snoubenci už poklekají před stařenkou s prosbou o požehnání, když venku zazní zděšený hluk. Pod ledem ledaři našli mrtvolku děcka. Jenúfa poznává svého synka, zoufale naříká a tu ji všichni považují za vražedkyni. Kostelnička nesnese takovou nespravedlnost. Přiznává se ke svému činu, prosí boha i Jenúfu za odpuštění a dojatá Jenúfiným pochopením, je připravena podstoupit trest, který ji osvobodí od výčitek vlastního svědomí. Všichni ustrnou nad její i Štefovou vinou. Karolka Štefu zavrhuje. Kostelničku odvádějí k soudu a v jizbě zbude jen Jenúfa s Lacou. Posílá ho pryč, chce být sama se svým hořem a neštěstím. Ale Laca ani teď neodstupuje od jejího boku. Chce s ní věrně všecko snášet, všechno utrpení i žal. Co je mu do světa, jen když budou znovu žít novým životem, sobě pro útěchu. A Jenúfa, znovu posílena jeho láskou, odchází s ním vstříc skutečnému štěstí.



Převzato z http://emil.htmlplanet.com - editovala Eva Keřlíková, p.p., dne 12.6.2002. Copyright (c) 1999-2002 Eridanus, s.r.o.