Plameny
Opera o dvou dějstvích
Skladatel: Jan Hanus (*1915 v Praze)
Libreto: Jaroslav Pokorný
Premiéra: nezjištěno
 
 
Prolog: Kněz Klen je vyrušen třemi rekruty z rozjímání nad biblí, od kterých se dovídá, že je mobilizace. Přichází také jeho přítel Jan, aby se rozloučil před odchodem do boje se svou milou, Klenovou sestrou Vlastou. S ním jdou bojovat další a další muži. I Klen, stržen jejich příkladem, se rozhoduje pro boj. Přichází rozvrat. Boj končí dříve, než započal. Jenom pro Jana je teprve počátkem. A stíny nepřátelského vojska zahalují scénu.

1. dějství: Klen s Janem daleko od vlasti vzpomínají na domov a pozorují naloďování vojáků. Také oni mají zítra odplout na frontu. Klen je zoufalý. Nechal se strhnout počátečním nadšením, aby odešel s Janem do neznáma. Neví, zda ho bůh v boji ochrání. Doma, ve městě obsazeném nepřítelem, sedí Klenova matka u lůžka nemocné Vlasty a vzpomínají na Klena i Jana. Tu přichází Vlastina sestra se zprávou, že v práci zatkli jejího muže. V zákopech na frontě ve chvíli klidu vojáci zpívají a hrají na harmoniku. Vysmívají se nepřítomnému Klenovi, který včera  úspěšně prodělal svůj křest ohněm. Přichází Klen a oznamuje, že nepřítel chystá nový útok. Opět se vypraví na průzkum. Na průzkumu Klen nachází těžce raněného nepřítele, který ho prosí, aby ho dobil. Klen si s hrůzou uvědomuje, co je válka. V duchu odprošuje mrtvé nepřátele. Nechce sám zabíjet, ale tu vidí, jak raněný nepřítel míří na něho. A pud sebezáchovy je silnější. Klen proti své vůli zastřelí raněného.

2. dějství: Ochrnutá Vlasta leží v matčině světnici, zatímco matka se sestrou čekají ve frontě na chléb. V horečnatém neklidném spánku Vlasta vidí, že Jan je ve smrtelném nebezpečí. A opravdu. Jan, těžce raněn, umírá v Klenově náruči. Nad mrtvým přítelem si Klen uvědomuje, že je třeba vyhnat okupanty z rodné země. Z pasivního, kolísavého člověka se stává uvědomělý bojovník za pravdu a práva lidu. Vlasta se probouzí jakoby uzdravená a čte v bratrově bibli. Lidé si myslí, že se  pomátla, když ji vidí bloudící po ulici. Hladový lid vniká do pekařova krámu a ve městě propukají nepokoje, při nichž je zabita Vlastina sestra. Revoluce se šíří tím více, čím víc se přibližuje fronta. Přichází tak dlouho očekávané osvobození. Do města vnikají první jednotky vítězných bojovníků, kteří potírají zbytky nepřátel. V jejich čele přichází Klen a setkává se s matkou, hledající Vlastu. Ta chápe, že Jan se již nevrátí, když vidí matku v objetí se synem. Míjejí je rozradostnělé davy, které volají: "Je konec, konec, konec boje!" Jenom Klen, který předvídá, že bude ještě třeba bojovat za mír, vzpomíná na Jana a odpovídá jim jeho slovy: "Ne, boj teprve začíná!"
 


Převzato z http://emil.htmlplanet.com - editovala Eva Keřlíková p.p. dne 18.7.2002. Copyright (c) 1999-2002 Eridanus, s.r.o.