Bloud
Opera o 7 dějstvích
Skladatel: J.B.Foerster (1859 - 1951)
Libreto: podle povídky L. N. Tolstého "Dva starci" napsal skladatel
Premiéra: 28.3.1936 v Praze
 

1. dějství: V chudé světnici hovoří Barbora se svým synem Vítem, prostým jemným chlapcem, který nezná na světě nic než lásku k matce a kráse přírody.

2. dějství: Barbora zemřela. Právě při odchodu z jejího pohřbu smlouvají se sousedé Prokop a Ivan, že se vydají na pouť do Jeruzaléma k Božímu hrobu. Vít, jenž se klidně rozloučil s matčiným hrobem, protože nevěří ve smrt jako konec všeho, se udiveně ptá: "Proč chcete jít za bohem? Což není všude?"

3. dějství: S malým ranečkem se Vít vydává kamsi na cestu. Když přijde noc, beze strachu uléhá. Zdá se mu překrásný sen, že si hází s andělíčky hvězdami jako míčem. Není divu, že o něm všichni, i starý ponocný soudí, že nemá jasný rozum.

4. dějství: Kdesi na pláni cestou ke svatému hrobu, se setkávají Ivan a Prokop se slepou Janou a její nemocnou babičkou. Dávají jim kousek chleba. Víc nemohou, vždyť potkali cestou tolik bídy a hladu, že nemohou pomoci všem. Nezbylo by jim na cestu ke Kristoví. Jana s babičkou čekají odevzdaně na smrt.

5. dějství: Jedné noci zabrání Vít zločinu. Vidí, jak bohatý chamtivec Hrubeš zakopává před synem do země své peníze. Jeho syn, piják a rváč Záhoř se s ním pohádá, a pak číhá na tu, které se chce zmocnit třeba násilím - Prokopovu dceru Lidku. Když Záhoř vidí, že Ivanův Václav dává zahrát Lidce zastaveníčko a jak se s Lidkou mají rádi, vrhá se na něj s nožem v ruce. Jen s Vítovou pomocí se Václav ubrání. A Vít , nechápaje smysl lásky pozemské a nerozuměje lidským vášním, se rozhodně hledat jasno tam, kam odešli Ivan s Prokopem.

6. dějství: V chrámu ve Svaté zemi se blíží Prokop s Ivanem k místu, kde spočinuly kdysi nohy Kristovy. Než se tam však dostanou, spatří tam Víta na kolenou, ozářeného tajemným světlem. "Zázrak", volají ostatní a Ivan s Prokopem přemítají, jak se tam ten prosťáček dostal?

7. dějství: Na zpáteční cestě se zastavuje Ivan s Prokopem znovu na místě, kde se poprvé setkali s babičkou a slepou Janou. Nalézají však jiný obraz, neboť Vít dospěl na cestě do Svaté země jen sem. Když spatřil bídu a bezmocnost obou žen, zůstal u nich, aby jim pomohl. "I zde je bůh a Svatá zem", praví, "co bratru učiníš, mně učiníš", vzpomíná na slova Kristova. Tu konečně pochopí Ivan i Prokop zázrak, jehož byli tam ve Svaté zemí svědky. Vít zvolil moudřejší cestu než oni. Odcházejí s pokorou v srdci, Vít zůstává, aby byl s Janou šťasten v slasti i bolu. Slovy "nás vede láska a v lásce je všechno" opera končí.
 

Převzato z http://emil.htmlplanet.com - editovala Eva Keřlíková dne 6.5.2002. Copyright (c) 1999-2002 Eridanus, s.r.o.